Milá Šárko, již dlouho poslouchám klasickou hudbu, ale bohužel si stále nerozumím se Schönbergem, Bergem ani Weberem. Již dlouho se o ně snažím, ale pořád nic, stále si k sobě nemůžeme najít cestu, přitom já bych tolik chtěla! Mé kamarádky se mi smějí a já si mezi nimi připadám hrozně méněcenná. Stále nemohu přijít na chuť ani atonalitě ani dodekafonii, vůbec nechápu techniku štěpení a vrstvení dvanáctitónové řady. Poslouchá to přitom i Kulhavej vod nás z baráku a to je jinak úplnej kretén! Šárinko, prosím pomoz, nechci zůstat jen u Mahlera!


Milá kamarádko,

Můžeš být klidná, takové starosti nemáš sama. Domnívám se, že pan Kulhavý poslouchá Berga jen když ví, že jsi doma. Chce Ti dát pravděpodobně najevo, že se o tebe zajímá, neuvažovala jsi o tom nikdy? Pravděpodobně těmhle velikánům také nerozumí, ale chce Tě oslnit, neboť se z Tvého bytu linou jim podobné zvuky asi často. Co říkáš, nemohlo by to tak být?
Nicméně, pokud tahle varianta nepřipadá v úvahu, zkusíme si poradit s problémem atonality. Vezmi si příklad, jak se malé děti učí jíst maso. Asi by nešlo, aby do sebe naráz nacpaly celý steak a k němu přikusovali střídavě roštěnky a telecí medailonky. Mají nejenom malý žaludek, ale i jícen. Než přijde čas, musí se jim jídlo krájet na malá sousta, pokud možno mixovat. Myslíš, že v hudbě je to něco jiného? Doporučuji Ti, abys Schönberga rozkouskovala na dílčí jednotky, půltóny nebo ještě lépe čtvrttóny. Pak je poslouchej postupně. Teprve až si zvykneš, že znějí poněkud jinak, než by si lidské sluchové ústrojí přálo, začni je spojovat do větších celků. To víš, když chce obézní člověk zhubnout, také si nemůže hned první den zaběhnout sedmnáct koleček a v průběhu televizní debaty Sedmička dělat celou hodinu kliky (mohlo by mu být třeba i nevolno). A dám Ti ještě jednu radu ze života. Nezkoušej to, prosím Tě, přímo se třemi naráz. To víš, v dnešní době by to pravděpodobně nevyšlo. Udělej si pěkně čas jen na jednoho a uvidíš, že nakonec se Tvé úsilí vyplatí.

Tvoje Šárka