Hudební mládež - TAM-TAM - časopis Hudební mládeže

KRISTINA MACHAČÍKOVÁ

Když slunce vypalovalo tajná znamení do zlatých pískovcových skal, seděla muchacha Kristina ve stínu olivovníku. Byl zrovna čas siesty, tak ukusovala los aceitunas a oddávala se osvěžující četbě: „Gael García Lorca – Krvavá svatba,“ říkal nápis barvy Sangrii na hřbetu knihy… Z divokého Madridu doléhal zvuk koridy – býk zběsile dupal kopyty, toreador si podmaňoval dav svým uměním, señores jásali, señoras omdlévaly, další dámy se točily v rytmu flamenca… A nad Kristinou zatím ve žhavém aire prozpěvovali slavíci a ona jen zadumaně četla v líném klidu spalujícího odpoledne. Pouze mravenci prozkoumávali stránky otevřených učebnic matemáticas a filosofía a procházeli se po napjatých strunách guitarry opřené o el olivo... Když pak modrá obloha dostala zbarvení čerstvého pomeranče, když se vzduch uvolnil ustupující teplotou a když utichl rej koridy, aby uvolnil místo ruchu večerního velkoměsta, navštívil muchachu věrný amigo Pedro. Smekl své sombrero na pozdrav a podal jí velkou obálku. "Gracias," poděkovala Kristina a zahleděla se na důvěrně známé logo – Juventud musical. Rozlepila obálku a uvnitř našla malý cuestionaro...

1) Na jaký zážitek související s Hudební mládeží nikdy nezapomeneš?

Když si tak procházím v paměti všechno, co jsem s HM zažila, můžu těžko říct, který zážitek je ten „nej“. Ale jestliže mám nějaký vybrat… Budiž. Vzpomněla jsem si totiž na zážitek velmi hlasitý… A snad by se dalo říci, že i skoro hudební. Jedná se o zážitek z Letního tábora HM 2007, kdy jsme po noci téměř celé probděné vešli (my - Tom Vojtěchovský, Ondra Kovář, Martina Mojrová a já) do jídelny na snídani, bylo to ten poslední den, v den odjezdu, a tentokrát (protože v té chvíli nebylo obsazených tolik stolků) stačilo mávat kartičkou na jídlo pouze pár minut a již bylo před námi. Po vrácení kartiček milým blonďatým číšníkem se Tom zmocnil té Martininy a ona po nějaké chvíli už chtěla odejít, aby si zabalila, tehdy pronesla památnou větu „Tomáši, vrať mi tu kartičku!“. Ale Tom ji pořád nechtěl vrátit a my s Ondrou, v rozverné náladě, jsme vždycky mezitím, co se Tom s Martinou dohadovali, skandovali a prozpěvovali: „Tomáši, Tomáši, Tomáši, vrať mi tu kartičku!“.

2) Co Tě HM naučila?

HM mě naučila tomu, že všechny věci nejsou tak složité, jak se zdají být, že někdy stojí za to něco prostě hodit za hlavu, neřešit to, dokud je člověk účastníkem nějakého festivalu, a co nejvíc, že člověku se může jiný jedinec stát blízkým během několika mála dní a co víc, nejen blízkým, ale může se stát člověku téměř „nepostradatelným“ pro příští život.

3) Jaká je Tvá oblíbená kulturní akce?

Moje oblíbená kulturní akce? Vražedná otázka pro někoho jako jsem já! Totiž vím, že jsem asi ostuda, ale nejsem zrovna člověk navštěvující denně divadlo a jezdící každý víkend na festivaly, dokonce ani poslouchání klasické hudby u mě není nejběžnější. Ale v zásadě bych se měla spíše zeptat na definici „kulturní akce“. Jestli stačí, že daná akce má alespoň nějakou asociaci ke kultuře, mohla bych říct třeba, že jsou to zkoušky španělského divadla, jestli by daná akce měla být pořádaná v rámci HM, pak by to byl bezesporu neoficiální Klíček. Ale pokud jde pouze o jakési spojení mě a kultury, za jakou by se dala považovat třeba architektura, nejvíc mám ráda pomalou chůzi – ať už sama nebo s přáteli jedním z parků tady u nás v Olomouci – nejlépe na podzim, kdy mrtvé, ale nádherně barevné listy spadají na staré kamenné hradby. Je to krása, tak se taky někdy přijeďte podívat! :-)

4) Jaký je Tvůj oblíbený filmový či rozhlasový hlas?

Málokdy jsem přemýšlela nad tím, kdo má dobrý nebo špatný hlas, protože mám pocit, že většinou se mi hlas líbí nebo nelíbí podle toho, co tento hlas pronáší za slova. Když nad tím ale přemýšlím hlouběji, docházím k závěru, že můj snad nejoblíbenější hlas patří Ewanu McGregorovi, nejlépe ve filmu Moulin Rouge! Je pravda, že jeho hlas bych mohla poslouchat znova a znova a stejně by mi připadal stále stejně krásný.

5) Kdo je podle Tebe opravdová Osobnost?

V tomto případě snad nebudu váhat. Omlouvám se, že má odpověď asi nebude originální ani vtipná, ale to ostatně nejspíš není ani jejím účelem. Podle mě, respektive, podle mého mínění v této chvíli, v této epoše mého života, je touto Osobností (s velkým O) jeden z profesorů u nás na gymnáziu, jeho jméno je Luis. Teď je snad záhodno říct, co je tím důvodem, že je pro mě TOU osobností. Je to člověk, který je upřímný, jedná bez předsudků, věří v lepší svět, zná odpovědi na spoustu otázek, všechno (tedy samozřejmě ne úplně všechno, ale téměř ano) dělá s nadšením, snaží se nalézt jakési poznání toho, co je kolem něj, umí se nadchnout i pro zdánlivě bezvýznamnou věc, dokáže přinutit člověka i trochu myslet, učí se z chyb a nebojí se danou chybu přiznat, a takhle by se dalo ještě dlouho pokračovat. To, co ale stačí říct je, že tento člověk mi dal jakousi víru v lepší svět, ve svět, jaký by měl být a také víru ve mě samotnou.

6) Máš nějakou oblíbenou filosofickou myšlenku?

Těch by asi bylo víc. Ale vezmu ty tři, které mi připadají nejzajímavější. 1) „Cogito ergo sum.“ – Descartes (myslím, že po účasti na různých akcích HM a oblíbené hře Kuli kuli nemusím ani překládat :-), 2) „Z toho právě, že existuji a že je ve mně idea nejdokonalejší bytosti, tj. Boha, se s nějvětší jistotou dá dokázat, že Bůh opravdu existuje.“ – Descartes (taktéž), a konečně 3) „ Stvořil jsi nás pro sebe a proto je naše srdce neklidné, dokud opět nespočine v Tobě.“ – sv. Augustin.

7) Co se Ti líbí na španělštině?

Na španělštině se mi líbí zvlášť rytmus, s jakým se vyslovuje, líbí se mi, že je, ač se to nezdá, velmi podobná češtině, to především v ne tak ustáleném slovosledu, jednodušeji řečeno, ve španělštině člověk nemusí zase tolik hledět, jak poskládá slova za sebou (jako je tomu tak třeba v němčině nebo angličtině), protože těch možností je několik, stejně jako v češtině. A pak, nevím, jestli to takto cítím díky času stráveným s ní, nebo to tak je doopravdy, ale zdá se mi, že španělština je neuvěřitelně „přirozený“ jazyk, že ty ekvivalenty k českým názvům jsou opravdu významově i pocitově stejné, ne-li v některých případech i lepší.

Přečtěte si odpovědi osobností minulých týdnů!