Hudební mládež ČR Společnost přátel J.Ježka Kazoo orchestra Časopis TAM-TAM Hud. škola YAMAHA Hudební výchova

Hudební mládež ČR



 Jméno a příjmení: 
• Proč se stát členem HM?

• Nová registrace

 Heslo:    


Články  

TAM-TAM


  Diskuse

Já ho chci Vydáno: 5.4.2010
Autor: Eva Němcová
2235 čtenářů



Gumový medvídek, to je to, co bych si rád dal, ale nikde tu není. Nikde tu není obchod se sladkostmi, žádný obchod. Jediná věc, která by mi udělala radost, měkoučký, slaďoučký medvídek. Ať se podívám, kam se podívám, všude je pusto. Skončil jsem uprostřed pustiny, kde ještě včera byla spousta lidí a jedna známá kapela tu hrála. Vůbec si na ten večer nevzpomínám. Kamarádi mě tu nechali spát a pak odešli, ale já jsem tu vlastně byl sám, teď už vím.
Seděl bych dál, ale má touha mě nutí jít dál. Široko daleko nevidím silnici, žádné město, ani vesnice na dohled. Co budu dělat dál? Vyberu si směr a tím půjdu. Tak kudy? Sever, jih, západ či snad východ? Těžké rozhodnutí nebo taky ne, někoho tam v dálce vidím. Je to stará paní, na zádech má nůši a v ní… dřevo? Proč si myslím, že blouzním. Jistě je to jenom vidina, počkám, až zmizí. Babička šla, ploužila se. Já jsem na ní jen koukal a zatvrzele tvrdil své hlavě, že je to jen sen, když jsem si pak vzpomněl, že chci toho medvídka.
„Nemáte gumového medvídka!?“ zeptal jsem se, ale to, co jsem si předtím myslel, se vyplnilo. Babička se náhle rozplynula. Zklamaný jsem chodil několik minut do kolečka, a když jsem se zastavil, hlava se mi zamotala a já upadl.
Slunce vystoupalo vysoko nad krajinu. Bylo mi horko. Stále jsem se nerozhodl, kudy se vydám. Nakonec mě napadlo, že zavřu oči a půjdu, ale po pár krocích mě zradily vlastní boty a rozvázané tkaničky. To mi v cestě nezabránilo. Medvídek tam na mě někde čekal, stále jsem v to doufal se zavřenýma očima. Vybavoval jsem si tu sladkou chuť, zasnil jsem se a ztrácel pojem o čase. Nepotřeboval jsem spánek, žádná únava mě nepřepadala, a i kdyby začala, poslal bych jí zpět. Nevěděl jsem, zda už nastala noc, nezjišťoval jsem to. Nejspíš to byla nekonečná pustina určená pro vytrvalce jako já.
Otevřel jsem oči a doufal, že nakonec najdu, co hledám a něco jsem přece našel. Zastavila mě vůně nějakého jídla. Otevřel jsem oči a zjistil, že přede mnou je malý obchod. Na dveřích byla cedule s nápisem „OTEVŘENO“. S radostí jsem vešel, nikdo tam nebyl. V policích ležela spousta jiného zboží a v jedné z nich, těsně vedle piva byl balíček gumových medvídků. Sbalil jsem je a zdrhl. Ale někdo se za mnou rozběhl, byl to prodavač. „Kde se sakra vzal?“ pomyslel jsem si. Tolik jsem se bál o medvídky, nezastavoval jsem a utíkal, co nejrychleji dál.
Byla tma, ale já se nevzdával. Za mnou nikdo, přede mnou tma. Asi to ten prodavač už vzdal a já se jen zaradoval. Chystal jsem se rozbalit balíček těch chutných medvídků, ale byly pryč. V tom spěchu jsem je někde upustil. Vrátil jsem se zpět, ale v té tmě jsem zabloudil a ztratil se.
„Proč? Proč jen já mám takovou smůlu?“ Vytryskly mi slzy bolesti a zoufalství. Cesta byla rozmazaná, nemohl jsem ten pláč zastavit. Vidět mě někdo, začnu se stydět. Připadá mi, jakoby tu někdo byl, někdo cizí a jistě mě sleduje.
„Kdo jsi? Objev se!“ vykřikl jsem do té tmy. V tom se přede mnou objevil obrovský, červený, gumový medvěd. „Blouzním snad?“ zeptal jsem se sám sebe. Nechtěl jsem tomu věřit. Medvěd se nezastavoval, stále běžel a vykřikoval větu, kterou jsem měl na jazyku.
„Sežer mě, než tě sežeru já!“ V jeho podání to znělo hrozivě. Utíkal jsem před ním, když mě pak náhle napadlo stát na místě a nechat tu noční můru zmizet. Přibližoval se a já se nebál. Narazil do mě a srazil k zemi. Upadl jsem do bezvědomí a probudil se v poušti s balíčkem gumových medvídků v ruce a tentokrát to nebyl sen, ale skutečnost, na kterou nikdy nezapomenu. Jen ten obrovský gumový medvěd mi dělá starosti.

Autor: Eva Němcová
Vydáno: 5.4.2010
2235 čtenářů
vytisknout článek




Hlavním sponzorem Hudební mládeže ČR je firma Ventima, s.r.o.


© Hudební mládež ČR