Hudební mládež ČR Společnost přátel J.Ježka Kazoo orchestra Časopis TAM-TAM Hud. škola YAMAHA Hudební výchova

Hudební mládež ČR

      Organizace uznaná MŠMT
      pro oblast práce s dětmi a mládeží



 Jméno a příjmení: 
• Proč se stát členem HM?

• Nová registrace

 Heslo:    


Jak založit klub nebo klubík HM

Líbí se vám myšlenka a činnost Hudební mládeže a rádi byste ji měli i ve svém městě? Založte si u vás klub HM!

Klub HM je možné založit kdekoliv, kde je skupinka mladých lidí se zájmem o hudbu, kulturu, umění - tedy například na hudebních, základních i středních školách apod.

Založit klub může například učitel nebo člen HM. Minimální počet členů klubu je tři, maximální počet je neomezen.

Napište nám o svém záměru nebo nápadu. Po přijetí dopisu vás budeme kontaktovat a rádi zodpovíme všechny vaše otázky. Po dohodnutí podrobností vám pošleme přihlášky, letáky a plakáty HM.


Kluby a klubíky
Hudební mládeže


Kluby a klubíky Hudební mládeže sdružují členy Hudební mládeže v jednotlivých městech a regionech. Jejich činností je společná návštěva kulturních akcí, návštěva akcí HM a také pořádání vlastních akcí. Jejich činnostmi mohou být například společné návštěvy celostátních akcí HM, společné návštěvy místních kulturních akcí, společné muzicírování, zpívání, pořádání seminářů, besed, koncertů atd.

Některé z klubů zde mají své stránky, na kterých informují o své činnosti. Stránky jednotlivých klubů jsou ve výstavbě.


Novinky z klubů a klubíků



<< novější   starší >>
Stránka: 1 2 3 

5.4.2013 18:43:56

Březen v klubu HM Plzeň


Moji milí HUMLí přátelé!


Měsíc březen je dávno pryč. Přestože naším klubem neustále zmítaly různé zdravotní potíže, které by se nejspíš daly shrnout pod název „jarní únava“ (i když to zní divně, když právě při psaní této zprávy za okny padá sníh), našli jsme v něm i několik okamžiků, které jsme se rozhodli strávit společně a pokud možno kulturně…


Jedním z nich byl i první březnový večer, který se nesl ve znamení téměř končící plesové sezony a také tak trochu ve znamení tradice. Proč tradice? Společně jsme se totiž vydali na již čtrnáctý Reprezentační ples Divadla Josefa Kajetána Tyla, kde jsme byli už loni, a který byl zároveň jednou z prvních společných akcí našeho klubu vůbec. Každý ze čtyř místních souborů dostal na plese prostor, aby ukázal alespoň zlomek toho, co se za poslední sezonu „urodilo“. Největší úspěch sklidil soubor opery několika áriemi z Polské krve, soubor operety s ukázkami z operety Růže z Argentiny (do nichž naprosto neplánovaně zapojili herci přímo na místě i některé naše členy) a soubor baletu s několika působivými choreografiemi především Jiřího Pokorného a Richarda Ševčíka.


Týden nato jsme měli možnost během jediného dne zažít dva naprosto odlišné, ale oba dva velmi silné zážitky. Nejprve jsme se účastnili besedy, kterou u nás na škole uspořádal Jan Anderle u příležitosti blížícího se Dne Tibetu. Jejími hosty byl Miroslav Pošta – překladatel z tibetštiny, který připravil k vydání např. Himálajské pohádky či přeložil knihu Můj syn dalajlama a kurátorka orientálních sbírek Národní galerie Lenka Gyaltso. Kromě poutavého povídání o Tibetu nám pan Pošta přečetl i část z knihy bratří Čapkových, která byla přeložena do tibetštiny, aby si ji děti v Tibetu mohly číst. Musím říct, že slyšet například jednu z pohádek o Pejskovi a kočičce v tibetštině byl opravdu zážitek, který se jen tak někomu nepodaří zažít…

Večer jsme společně navštívili prostory plzeňského pivovaru. Uvědomuji si, že ta věta by mohla být poměrně zavádějící, a tak vše raději hned uvedu na pravou míru: V návštěvnickém centru Prazdroje se ten večer totiž konal v rámci Off programu 33. ročníku festivalu Smetanovské dny koncert Dashy a rozhlasového Big Bandu Gustava Broma. Večer plný jazzu, swingu a krásného hlasu jedné z momentálně nejobsazovanějších českých muzikálových hereček nadchl nejen naše členy, ale bezesporu (jak bylo znát z dlouhých ovací) i všechny ostatní přítomné diváky.


Druhý den jsme přijali pozvání Klubu HM Praha a vydali jsme se do hlavního města na narozeninovou oslavu Terezky Svatošové. Kromě hraní různých her, malování mandal a příjemného povídání u horké čokolády došlo i na společné zpívání. Setkali jsme se při tom s několika přáteli z HM (Janička G., Tomáš L., Míša P., Nikol S., Saša F. a Lucka L.).


Následující týden se nám splnil jeden z našich kulturních snů. Vůbec prvně v životě jsme navštívili divadlo Semafor. Vybrali jsme si hru Rytíři z Blaníku a krasavice Lída a ani jednou během celé hry jsme tohoto výběru nelitovali. Účinkující herci (v čele s Jiřím Suchým, Jitkou Molavcovou a Lucií Černíkovou) podali skvělé výkony, smáli jsme se od začátku do konce a krásné melodie Jiřího Šlitra s texty pana Suchého nás ještě dlouho po padnutí opony hřály na duši.


Krásnými melodiemi – tentokrát však výhradně operetními – byl naplněn večer v pondělí 18. března. Náš klub si totiž předplatil vstupenky na koncerty abonentního cyklu Zpívám, tedy jsem. A tak se spolu s dalšími příznivci operety scházíme jednou za dva měsíce v divadélku Jonáš, abychom si poslechli některá díla např. J. Offenbacha, E.Kálmána, R.Frimla či J.Strausse mladšího. Interpretovali ji herci ze souboru operety a muzikálu DJKT Venuše Dvořáková, Hana Spinethová, Jiří Untermüller a Roman Krebs. Tento večer byl zasvěcen Polské krvi, Hraběnce Marice, Králi Tuláků či Růži z Argentiny. Posledně jmenovanou operetu má na svém repertoáru momentálně DJKT a my jsme v ní 14., 26. a 28. března opět účinkovali.



S DJKT byl spojen i náš další společný zážitek. Byla jím komedie Lakomec, kterou jsme v hlavní roli s Pavlem Pavlovským zhlédli na prknech Velkého divadla. Co se této inscenace týče, chtěli bychom vyzdvihnout výkon Zdeňka Rohlíčka v roli Kleanta, který několikrát sklidil potlesk na otevřené scéně, a to i uprostřed dialogu.


A u divadla ještě chvíli zůstaneme. Jedním z nejsilnějších zážitků toho měsíce bylo představení Back to Bullerbyn. Jak by název některým mohl napovědět, jde o hru volně (opravdu velmi volně) na motivy knihy Astrid Lindgrenové „Děti z Bullerbynu“. Předpokládám, že většina z vás ji někdy četla, ale tohle je něco, co naprosto přesahuje rámec knihy. Hra, která odpovídá například na to, co se stane s Bullerbynem, když člověk dospěje, nás naprosto uchvátila a všem ji vřele doporučujeme!


Do konce března se kromě již výše zmíněných představení Růže z Argentiny v našem klubu nic kulturního neudálo. Možná to bylo dost podmíněno aprílovým počasím, které zapříčinilo to, že koncem tohoto měsíce postihly naše členy různé choroby …


Užívejte si probouzející se jaro co možná nejlépe, ve zdraví a hlavně: podle svých představ!

Za klub HM Plzeň


Martinka


24.3.2013 11:17:37

Únor v klubu HM Ostrava

Nejkratší měsíc v roce je za námi a s jeho koncem jsou zde i další novinky! Že by také nejkratší?

První z našich společných akcí byla návštěva koncertu klavíristů z brněnské JAMU. Ten stojí za zmínku především proto, že jsme na něm slyšeli Viktora Vojnoviče, kterého si spousta z Vás pamatuje z LTHM 2010, kde učil hru na klavír táborové účastníky. Vyzdvihnout musím také výkon violoncellisty Lukáše Svobody, který nás všechny uchvátil svým provedením sonáty Bohuslava Martinů. Divíte se, že zmiňuji violoncellistu na koncertě posluchačů klávesové katedry? Všichni jsme se divili, ale ve výsledku nám to vůbec nevadilo, jeho výkon patřil opravdu k těm nejlepším!

Dalším z našich uměleckých zážitků byl koncert klarinetisty Igora Františáka a klavíristy Martina Kasíka, který se konal v ostravském studiu Českého rozhlasu (je tedy pravděpodobné, že je k nalezení na stránkách ČRo, rozhodně stojí za to si ho poslechnout). Na tento koncert jsme se vydali opravdu v hojném počtu a nelitovali jsme. Všichni byli nadšení – jak milovníci klarinetové hudby, tak nadšenci spíše do té klavírní. Já jako příslušník druhé zmiňované skupiny musím zmínit hlavně výkon Martina Kasíka. Sólově sice přednesl pouze jednu skladbu, ale i to bylo naprosto dokonalé. Šlo o Lisztovu Španělskou rapsodii. Toto dílo patří k nejnáročnějším napříč klavírní literaturou. Obecně mám ke skladbám Ference Liszta spíše chladný vztah, jelikož mi jeho hudba přijde přebujelá technickým se předváděním interpreta a povrchní. To ovšem nešlo ani v nejmenším říci o bravurním provedení, které jsme si měli možnost vyslechnout na tomto koncertě. Zkrátka jenom se potvrdilo, že neexistuje špatný skladatel, pouze špatný interpret, o kterém naštěstí nemohla být na tomto koncertě řeč. Španělská rapsodie byla plná hloubky, citu a doslova okouzlujícího přednesu. Během téměř čtvrt hodiny, kdy skladba zněla, se mi ani jednou neodvrátila pozornost, což je téměř zázrak při hudební formě rapsodie. A nebyla jsem jediná. Všichni milovníci krásné hudby si v tento večer přišli na své.

O týden později jsme se přenesli do světa opery, a to když se na Janáčkově konzervatoři a Gymnázium hrála jako absolventské představení Mozartova Figarova svatba. Sice bylo v trochu úspornějším provedení, než na jaké jsme zvyklí z velkých operních scén, především proto, že byla pouze za doprovodu klavíru, přesto skrývala tu obrovskou sílu diváky nadchnout. Opět se ve mně po tomto představení probudil sen stát na takovém pódiu po celovečerním vystoupení a sklízet ovace, v mém případě by se však jednalo spíše o muzikál nežli o operu.

Největší únorovou akcí byla beze sporu Zimní filmová škola, na které jsme měli příležitost účastnit se tvůrčích prací společně s ostatními humláky z celé republiky. Natáčeli jsme hudební klipy ke čtyřem písním – Trezor, Tady to bývala Kampa, Všichni jsou už v Mexiku a Dívka, která spí jen tak. Každý klip byl zcela originální, některý dokonale pobavil, jiný dojal. Důležité však bylo hlavně to, že ať už jsme natáčeli jakýkoliv klip, všichni jsme si to užili a to je to hlavní!

Posledním únorovým společným setkáním byl absolventský koncert, na kterém vystoupila flétnistka Tereza Kalandrová a trumpetista Jiří Popelek. Vyslechli jsme skladby Eduarda Dřízgy, Františka Bendy, Franze Dopplera, Bohuslava Martinů, Jiřího Pauera a Antonia Vivaldiho.

Právě Antonio Vivaldi a hlavně jedno z jeho nejslavnějších děl (které však na tomto koncertě provedeno nebylo) Čtvero ročních dob je dnes celkem na místě. Kdy už zazní poslední tóny Zimy a my elegantně vplujeme do první věty Jara?

Užívejte posledního sněhu a mějte se minimálně tak krásně, jako jsou krásné první sněženky mezi třpytícími se zbytky sněhu!


10.3.2013 22:39:30

Únor v HM Ag

Milí, mladí a hudební a kulturní a dosaďte si, co chcete!

Velmi se omlouvám za děsivé zpoždění. Nemohu za to. (Jak bych přece mohla!) Choroba mě po filmovce skolila, ale co bych pro vznik skvělého filmu nevytrpěla, že. Nějaká chřipka, pff. :-) No, a pak jsem dopisovala tolik písemek, že se mi to normálně vykouřilo z hlavy. (Jak mohlo?!).

Kulturně je náš klub teda na bodu mrazu a není to zůsobeno pouze počasím, ale maturita se prostě opravdu nezadržitelně blíží. Někdo (já) to prožívá minimálně, někdo víc (moji spolužáci a celej učitelskej sbor). ALE! Nějaká kultůra přece jen byla.

Takže. Jarní prázdniny jsem trávila na severu (parádně), a proto se mi poštěstilo vidět Sísu a Terču krásně tančit v kavárně U Našeda. Fakt jim to jde a bylo to super. Jako bonus jsme viděli ještě naživo pravýho kouzelníka, což mně se teda stalo poprvé a pán byl prostě dobrej. Prázdniny utekly (a jak, sakra!), ale byly super a teda taky trochu kulturní.

Za týden na to byla filmovka. Tak o té psát samozřejmě nemusím. Jenom: Byla super a skvělá a milá a fajn a užila jsem si to a za to děkuju! :-) Ale v pátek, než jsme se s Monýnou dostavily na Rajskou zahradu, jsme se vydaly na Kupku. Rozhodly jsme se, že si to teda jako nenecháme ujít a že se tam procpem za ne každou, ale za standardní cenu vstupného. A POVEDLO SE!!! A stálo to za to! Výstava byla fakt luxusní. Velká a nacpaná - to byla jediná trochu nevýhoda. Ale my jsme byly rády, že jsme se tam dostaly. Obrazů tam bylo dost, včetně těch nejznámějších. Já jsem zakotvila u Cesty ticha II a nehnula se dobrejch dvacet minut. Ten pán z ochranky už byl trochu nervní, ale já jsem se prostě nemohla vynadívat... Celkově mi ta výstava přišla udělaná moc dobře. Byl to pro mě velkej a silnej zážitek.

No, a pak už se tu nic nedělo nebo možná dělo, ale já jsem byla nemocná, tak nevim. A zatim to vypadá, že to NIC bude pokračovat i březnu, takže já rozhodně hodlám odsud vypadnout! :-)

Mějte se famfárově a užívejte skoro jara!

A


1.3.2013 14:46:10

Únor v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Je tu první březnový den a s ním tradiční kulturní zpravodajství z jednoho z klubů HM ze západních Čech – z klubu HM Plzeň.

4. února jsme společně navštívili divadlo Dialog, kde jsme zhlédli inscenaci Dialogy z Tramvaje do stanice Touha. Jak už název napovídá, nešlo o ucelené představení známé divadelní hry Tenessee Williamse "Tramvaj do stanice touha", ale pouze o vybrané dialogy a jednotlivé scény, které nastudoval divadelní spolek DC Eagle pod vedením herečky a tanečnice Ludmily Čermákové. Tato inscenace měla neobvykle velký náboj (i díky tomu, jak je hra napsaná) – dokonce takový, že náš klub začal plánovat návštěvu Divadla pod Palmovkou, aby hru mohl zhlédnout celou.



Jedním z nejvýraznějších zážitků tohoto měsíce se stala návštěva Divadla J. K. Tyla, kam jsme se vydali, abychom (někteří již po sedmadvacáté) zhlédli muzikál Monty Python’s SPAMALOT. Chcete-li se necelé tři hodiny téměř nepřetržitě smát, podivovat se nad skvělými inscenačními prvky (pocházejícími přímo z newyorské Broadwaye) a nevěřícně kroutit hlavou nad geniálními překlady dialogů a především písní (jejichž autorem je Adam Novák), pak je tento muzikál pro vás tím pravým ořechovým. Muzikál zpracovávající poněkud naruby převrácený příběh krále Artuše si dělá legraci ze všeho, co mu přijde do cesty, ba dokonce z divadla samotného - najdete v něm mnoho narážek i na muzikálová klišé jako je Zpívání v dešti, Šumař na střeše či West Side Story. Orchestr i tanečníci pracují na plné obrátky a společně s herci tvoří opravdu vynikající inscenaci, na kterou se prostě nedá zapomenout! Všem vřele doporučujeme!

Den nato jsme byli na maturitním plese střední umělecké školy Zámeček s podtitulem Cesta časem. Zde jsme potkali Monču Matějkovou, která nás (po úspěchu v představení Bílo nebílo) opět utvrdila v tom, že se v ní skrývá opravdu velký pohybový talent.



Týden nato jsme si splnili jeden z našich velkých snů. Navštívili jsme Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Pohádka Dlouhý, Široký a Krátkozraký, která u dětí propadla sklízela v celém sále (a tudíž i v našich Cimrmanovsky velmi pozitivně zanícených duších) obrovský úspěch. Ačkoliv jsme téměř všechny scény znali nazpaměť, smáli jsme se každé druhé replice znovu a znovu, protože naživo je to zkrátka něco docela jiného než poslouchat audio záznamy nebo sledovat videonahrávku představení. Osobně bych ráda vyzdvihla herecký výkon pana Weigela, jehož grimasy u každé z replik byly prostě nezapomenutelné. Největší ovace sklidil asi při hlášce, kterou s napětím očekávalo celé hlediště: „Já jsem také míval zlaté vlasy. Takže vím, co to je, když o ně člověk přijde. Mně je vyrvala matka. Kdo přišel, tomu dala.” Věřte, že ať si od Cimrmanů vyberete kteroukoli hru, nemůžete šlápnout vedle. Viva Jára Cimrman!

I tento měsíc jsme se (již tradičně) zúčastnili operety Růže z Argentiny a dva dny poté už přišla tolik očekávaná Zimní filmová škola 2013. První, co nás čekalo hned poté, co jsme dorazili (v podstatě se se začátkem čekalo na nás, jelikož jsme opět dorazili o něco později) byl animovaný film Yellow submarine. Poté následoval videoklipový kvíz, který připravil Filip. Ačkoliv jsme zdaleka nepoznali všechny ukázky (popravdě: k identifikování mnoha interpretů nám napomohla především skutečnost, že jsme zjistili, že jsou ukázky řazeny abecedně), byl to zajímavý průřez jednotlivými hudebními styly (zvláště některými, viď Filipe?), na němž se dalo dobře ukázat, jak se formy videoklipů postupně vyvíjely. Ještě ten večer jsme byli rozděleni do skupin, v nichž jsme měli do nedělního dopoledne vytvořit videoklip na zadanou píseň. Naše skupina pod vedením Pavla dostala píseň Marie Rottrové DÍVKA, KTERÁ SPÍ JEN TAK. Většina našich záběrů pocházela z metra, což mělo za následek i to, že část z nás nastydla a části se jejich nachlazení, s nímž na ZFŠ přijeli, ještě zhoršilo. Asi patnáct hodin jsme se věnovali stříhání videoklipu, a tak jsme ten den viděli postel jen na záběrech, které jsme stříhali. Slovy klasika: na pokraji smrti nevyspáním, na pokraji smrti nachlazením, ale stálo to za to! To, co vzniklo, bylo sice zcela něco jiného, než jsme původně zamýšleli, ale i tak to předčilo všechna naše očekávání. Chtěla bych tímto poděkovat všem členům naší skupiny, ale i organizátorům a ostatním HM people za úžasný víkend!

V důsledku nemoci vzniklé z natáčení v metru, která postihla celý náš klub, jsme se už do konce února nikam nedostali. A tak přejeme vám všem krásný kulturní březen pokud možno bez jakýchkoli nemocí!

Za klub HM Plzeň

Martinka


25.2.2013 18:27:59

Zdravím Všechny jakkoliv nadané člověčiny!

Pokud zavítáte do Divadla pod palmovkou, tak byste se také mohli dostat na představení Antonína Procházky Ještě jednou, profesore. Jedinečně se zde setkávají a možná i střetávají dva úplně rozdílné světy. Minulost a součastnost. Svět knižní a všední život. Nejeden z nás by se chtěl schovat před strastmi a překážkami, které na nás nastraží naše minulost, a my je nemuseli řešit v budoucnosti. A nejčastěji je útočištěm hudební nástroj nebo kniha. Snejně tak tomu je i v případě jednoho vysokoškolského profesora, jehož útočištěm je právě kolosální Vojna a mír od Tolstého.

Antonín Procházka, autor této komedie ze současnosti, je znám českému publiku jako herec, komik, recesista i dramatik. Komedie „Ještě jednou, profesore“ patří k jeho nejlepším a nejhranějším.

A u komedií ještě zůstaneme.
Když jsem si řekla, že půjdeme na Figarovu svatbu od známého Patricka-Augustina Caron de Beaumarchais, tak jsem ještě netušila, že "dílo" pana Drábka ve mně může zanechat tak rozporuplné zážitky. Bylo by bláhové si myslet, že když David Drábek inscenuje "počestný" klasický titul, jakým je tento, nechá ho na pokoji. Jiří Zapletal v divoké nadsázce hraje chlípného hraběte, svůdně se nakrucuje a předvádí a také vozí v kočáru ve tvaru krabičky od sardinek stopařky. Zábavný je i jeho dialog na břehu mořském s Cherubínem převlečeným za dívku, kterého Lubor Novotný pojal trochu a la Charleyova teta. Zuzanka (Pavlína Štorková) a Figaro (Vojtěch Dvořák) jsou i trochu nešťastníci, zejména Štorkové Zuzanka je docela skeptik, který si nedělá moc iluze. Z Marceliny (Zora Valchařová-Poulová) je divná potvora a zámecká zahradnice Antonie (Lenka Loubalová) pije jako duha a vypadá, jako by vystoupila z Arcimboldova obrazu. Hradecký Figaro má ovšem báječnou Hraběnku Pavlu Tomicovou. Hrdě se hlásí ke svému zdegenerovanému rodu, a pokud jde o zálety jejího muže, občas je rozkošně udivená.

Téměř před měsícem jsme zavítali na přednášku s promítáním fotografií o Taiwanu.
'Krásný ostrov' - Formosa je cestovatelsky stále opomíjený, ač nabízí tolik zajímavostí. Mohli jsme se seznámit se zemí hor, deštných pralesů, přelidněných měst, rituálů a chrámů na každém kroku, divokých psů, večerních trhů, světelných reklam, jídelních orgií, moderní techniky, nespočtu skútrů a zejména milých lidí.
Poznali jsme zemi, ve které se můžete donekonečna toulat a jejíž kultura nikdy nepřestane fascinovat.
Amazing!
K.

7.2.2013 13:36:18

Leden v hranicko-přerovském klubíku HM

První letošní měsíc patřil dvěma významným akcím. První z nich byl koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava, o kterém již informovala Martinka v novinkách z plzeňského klubu. Kromě Haydnova koncertu jsme vyslechli skladby Jakuba Pachola, teprve studenta skladby, přesto už úspěšného, Pabla de Sarasateho, Henryka Wieniawského, Antonína Dvořáka, Giacoma Pucciniho a Petra Iljiče Čajkovského. Koncert byl pro všechny obrovským zážitkem, především pro sólisty, kterým Janáčkova filharmonie v rámci cyklu Jeunesses musicales (možná právě proto se tam sešla tak značná část naší Jeunesses musicales) umožňuje představit se s tak významným profesionálním tělesem.

Druhou z akcí byl koncert Gymnázia Hranice. Tento koncert pravidelně studenti této školy připravují jako „Vánoční koncert“ pro ostatní studenty a po vánocích v repríze předvádí nejpovedenější čísla veřejnosti pod názvem „To nejlepší z Gympla“. Letos byl koncert pojat opravdu originálně, poprvé se mu totiž dostalo sjednocení a jednotného tématu. Tímto tématem byl jazz a koncert získal podnázev „Jazový gympl“. Popisoval vývoj nonartificiální hudby od počátků jazzu v New Orleans. Střídala se taneční a hudební čísla představující jednotlivé směry. Úspěšným číslem byla také němá herecká parodie na grotesky Charlie Chaplina, což v nás probudilo vzpomínky na loňskou Zimní filmovou školu.

Na to nemůžu navázat jinak, než abych všem popřála krásné následující dva týdny a doufala, že se všichni uvidíme v Praze na letošní klipové filmovce!

7.2.2013 13:34:41

Přelom roku v klubu HM Ostrava

Přátelé a kamarádi!


Únor je tady a s ním i novinky z ostravského klubu! A taky omluva za to, že jsem se Vám tak dlouho neozvala, ale nebojte, o prosincové novinky se s Vámi také podělím.

Prosinec v našich kulturních životech začal hned na začátku koncertem vítězů interní pěvecké soutěže Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě. Měli jsme možnost slyšet nejlepší zpěváky regionu a třeba budoucí operní hvězdy. Nechci předjímat dalekou budoucnost, ale už teď je jisté, že za pár týdnů se jich většina představí ve školním provedení Mozartovy Figarovy svatby.

O týden později jsme měli možnost se setkat nejen se svými přáteli z HM, ale také s další spoustou úžasných kreativních lidí z celé republiky na vyhlášení soutěže Face2Art. Náš program se však neomezoval pouze na oznámení výsledků a předání cen často patrony jednotlivých kategorií, za které musím jmenovat především Danielu Fischerovou, která s námi měla podle jejích slov nečekaný seminář, Vlastislava Matouška, hudebního skladatele, který nám se svými geniálními dcerami předvedl některá svá díla, a Hanku Robinson, která nám vyhlašovací večer zpříjemnila svými písněmi. Nesmíme také opomenout poděkování Jiřímu Žáčkovi, který bohužel pro nemoc nemohl dorazit, ale přesto nám zanechal alespoň krásný vzkaz, a dalším patronům – tanečnici Yvoně Kreuzmannové, filmové dokumentaristce Olze Sommerové a fotografovi Robertu Vanovi.
Pojďme se však vrátit před sobotní vyhlášení. Už v pátek jsme společně vyrazili do pražského Národního divadla, kde jsme zhlédli Shakespearovu tragikomedii o světě, v němž se rozpadají všechny lidské ctnosti, hodnoty a city, Troilus a Kressida. V sobotu nás čekalo tvořivé odpoledne v Českém muzeu hudby. Nejrozsáhlejší byly fotografické dílny, z nichž vznikly často opravdu povedené kousky. Poté následovalo zmíněné vyhlášení a večer nás čekala Mikulášská párty. Nebo spíše čertovská s jedním sobem a třemi „Santy“.

Po návratu z Prahy netrvalo dlouho a už jsme šli zase za kulturou. Opět divadlo, tentokrát představení ostravské komorní scény Aréna. A opět Shakespeare, tentokrát Hamlet. I překladatel obou her byl shodný, skvělý Martin Hilský. Herecké výkony byly obdivuhodné a všechny nás nadchly.

Následoval opět hudební zážitek, tentokrát již zcela zasvěcený vánocům, koncert v rychvaldském kostele. Vystoupilo zde žesťové kvinteto, zpěvačka Barča Jirásková za varhanního doprovodu a flétnista Ondra Hanuš. Všechna čísla ještě více utvrdila panující adventní náladu, ke které přispěl ještě jeden koncert, a to Vánoční koncert Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě. Vánoční koncerty na této škole patří spolu s těmi novoročními k největším událostem roku. Tentokrát byl však výjimečně velkolepý, především kvůli programu, jenž na něm zazněl. Jednalo se o Bachovo Vánoční oratorium. Toto dílo je velice náročné, natož teprve pro studenty. Ti se však svého nelehkého úkolu zhostili s přehledem a diváky dojali k slzám a k nekončícímu potlesku.

Poté už přišly klidné vánoční svátky a oslavy nového roku, jak jinak, než ve společnosti blízkých přátel z hudební mládeže. Noc plná Aktivit se pomalu přelila v ráno a my jsme si navzájem přáli známou frází „Jak na Nový rok, tak po celý rok“, tedy další krásně kreativní rok s Hudební mládeží!

Na začátku roku jsme vyrazili do Příbora na Tříkrálový koncert. Se symfonickým orchestrem se zde představili jako sólisté Ondra Šimíček a Radim Zezulka (nezapomeňte si pořádně prohlédnout fotku – reklama musí být, že ano) v první větě Kramářova koncertu pro dva klarinety a orchestr. Koncert dirigoval třetí klarinetista, jejich profesor hry na tento nástroj, Petr Bohuš.

Následující týden byl kulturními událostmi přímo přesycen. V úterý jsme byli na Novoročním koncertě na JKGO. První polovina patřila Antoniu Vivaldimu a jeho houslovým koncertům Čtvero ročních dob. V každém ze čtyř „ročních období“ se představila jako sólistka jiná houslová virtuoska z řad studentů této školy. Toto fenomenální provedení vše nadchlo. Ve druhé polovině koncertu jsme měli možnost vyslechnout Mozartovu „Haffnerovu“ symfonii a Ravelovo Bolero. I tato část vzbudila veliké ohlasy, viditelné především na tom, že následující den bylo téměř nemožné nepotkat někoho, kdo si zpíval téma ze závěrečné skladby.

Ve středu jsme pak vyrazili do divadla. Tentokrát naše pozornost patřila jiné ostravské scéně, divadlu Petra Bezruče, jehož představení Moliérova Lakomce jsme se rozhodli navštívit. Pojetí tamních herců nikdy není nudné, a proto nám přišlo vhodné si u nich ke zhlédnutí vybrat právě komedii. Nezlamali nás. Opět svým osobitým moderním komickým způsobem podali dílo, jak jen nejlépe to šlo. Samozřejmě musí být v takovém případě divák velice tolerantní, ale když přivře obě oči, tak se může skvěle pobavit.

Trojici akcí tohoto kulturou naplněného týdne uzavřel koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava. V Danziho Concertantu pro flétnu, klarinet a orchestr se zde představili jako sólisté Markéta Klimánková a Daniel Svoboda. Naše pozornost se však upínala především na druhé číslo. Jednalo se o světovou premiéru Koncertu pro basklarinet, klavír a orchestr Aleše Pavlorka, kterého se bravurně zhostili kromě filharmonie dirigované Stanislavem Vavřínkem také sólisté Lukáš Michel a Jiří Porubiak. Na závěr koncertu nadchla všechny přítomné Symfonie č. 4 Bohuslava Martinů.

I o týden později patřila naše pozornost právě tomuto tělesu. A nejen naše. Přijeli nás navštívit přátelé z plzeňského klubu HM, hranicko-přerovského klubíku i libereckého klubu. Konal se totiž koncert cyklu Jeunesses musicales, v rámci něhož orchestr umožňuje mladým umělcům se s ním představit jako sólisté. A této pocty se dostalo i mně. Janáčkova filharmonie se mnou zahrála Haydnův koncert D dur, poté s Ondrou Papežem Sarasateho Fantazii Faust, s Maruškou Korpasovou Wieniawského Brilantní polonézu a s Vendulou Stískalovou-Černou dvě operní árie. Měla také prostor pro představení sebe sama, a to především v úvodní a závěrečné skladbě. Tou úvodní byl Irský tanec Jakuba Pachola, který byl do programu zařazen také z důvodu představení mladých umělců. S jediným rozdílem, že neprezentoval sólistu, ale samotného mladého skladatele. Konečně na závěr koncertu zaznělo Čajkovského Capriccio. Vše pod taktovkou mladého dirigenta Lukáše Pohůnka.


Po koncertě pokračovaly naše kroky do Dobré čajovny, kde jsme u chutných čajů strávili zbytek večera. Následující den jsme se společně vydali na výstavu obrazů Jana Zrzavého. Každý jsme se našli v některé fázi jeho tvorby, především Martinka N. se zamilovala do jeho Mona Lisy. A není divu. Sice právě toto dílo nemůže být považováno za zcela originální, ale ukazuje, že ani v nedávných dobách nevymřely renesanční kulturní hodnoty. Sama nemám ráda názory, kdy někdo tvrdí, že ideální je pouze jedno jediné období či směr a není třeba zachovávat úctu a respekt k umělcům období jiných. Bohužel se s takovýmito názory stále stýkám. Zkrátka obraz Mony Lisy může být krásný, ať už oplývá nádechem několikasetleté historie nebo je starý teprve pár let a inspirovaný velkým renesančním vzorem.

Poslední lednové dny patřily umění tanečnímu. Koncerty tanečního oddělení ostravské konzervatoře patří také již k tradici. Byly úžasné a nadchly opravdu všechny, jelikož každý si v nich našel to své, to, co se právě jemu nejvíce líbí. Byly rozděleny do tří častí. První část patřila baletu, tanci klasickému. Na své si zde tedy přišli milovníci krásy, něhy a dokonalosti. Ve druhé části měli diváci možnost shlédnout tanec moderní, scénický, jazzový. Tady tanečnice a tanečníci nadchli ty, kteří v tanci hledají příběh, výpověď, city, emoce. Závěr patřil tanci lidovému a spolu s ním divákům, kteří milují český i slovenský folklór, ale i španělské flamenco. Všichni odcházeli plni dojmů, zážitků a inspirace, především jsem přesvědčena, že žádného tanečního nadšence to nenechalo chladným a musel si po příchodu domů zkusit alespoň pár kroků, které ten večer viděl.

Tak to bylo za tyto dva měsíce vše a už se moc těším, až se uvidíme na filmovce! :-)

5.2.2013 23:08:21

Leden v Klubu HM Plzeň

Moji milí, hudební a kreativní!

Je 5. 2. a nám z Klubu HM Plzeň se tomu ani nechce věřit. Že by se celý leden přehoupl tak rychle a už tu opravdu byl únor? Leden byl společnými akcemi a kulturními zážitky tak nabitý, jako snad žádný měsíc za celou dobu existence našeho klubu.

Naše společné akce se tentokrát neomezily pouze na Plzeň a její blízké okolí, spíše naopak. Ty nejdůležitější se totiž odehrály daleko za hranicemi našeho kraje a myslím, že by se u většiny dalo říct, že i za hranicemi všedních světů. Mezi ty největší zážitky patřila jedna derniéra, dvě premiéry a koncert vážné hudby.



Na derniéru jsme se rozhodli jet až do Horáckého divadla v Jihlavě a jednalo se o klasický muzikál Zpívání v dešti. Především bych ráda vyzdvihla výkon Cosmo Browna - Zdeňka Stejskala, který nejenže je skvělý komediální herec, ale také výborně tancuje a stepuje a především úžasně zpívá. A věřte nebo ne, tento herec vypadá skoro úplně jako Sheldon Cooper z BBT. Velmi jsme ocenili stepařská čísla, která vytvořil Zdeněk Pilecký ve spolupráci Kateřinou Steinerovou. Nakonec nezbývá než jen dodat, že jsme se všichni skvěle pobavili, když jsme otevřeli program k představení a v něm stálo: Hudbu nahrál Plzeňský Big Band pod vedením Pavla Kantoříka.

První premiéra byl hudebněmládežnický autorský muzikál Most Most, která se odehrál 26. ledna 2013 v Liberci. Naši členové se na tomto představení podíleli nejen jako tanečníci a herci v rámci company, ale dostali jsme i příležitost vytvořit pro tento rokenrolový muzikál choreografie. Celý ten večer měl ohromnou sílu a já chci nyní poděkovat všem, kteří se na Most Mostu podíleli, za to, že jsme to SPOLEČNĚ DOKÁZALI!



Druhá premiéra, které jsme se tentokrát účastnili, byla opereta Mam’zelle Nitouche Hudebního divadla Karlín. Úchvatná opereta Florimonda Hervé nás rozesmála, potěšila, pobavila, ale i rozplakala. Nejen svou hudbou, vtipnými dialogy a skvěle napsanými postavami, ale hlavně jednotlivými výkony hlavních postav. Půvabná Radka Coufalová coby Nituška doslova předčila všechna naše očekávání, dokázala být navenek anděl, ale i rozdováděný ďáblík. Skvělým (především pěveckým) překvapením pro nás byl pak Marián Vojtko coby Major de Champlatreux. Ovšem největší hvězdou celého večera byl představitel hlavní mužské dvojrole, představitel varhaníka Célestina i autora operet Floridora, Bronislav Kotiš. Tento sólista našeho plzeňského Divadla J.K.Tyla vynikal nad všemi pražskými herci. Toto představení je samo o sobě, už jen tím, jak je napsáno, perlou mezi operetami, a divadlo Karlín to svým zpracováním jen utvrdilo. Všem vřele doporučujeme!

Vyrazili jsme také na koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava, na němž se jako sólistka v Koncertu D dur pro klavír a orchestr Josepha Haydna představila členka ostravského klubu HM Lucka Langerová. To, že je Lucka výborná klavíristka, jsme věděli už dávno, ale že je taková úžasná virtuoska, to jsme nečekali. S naprostou přesvědčivostí a lehkostí nás provedla všemi třemi větami tohoto koncertu a nám na konci nezbylo nic jiného než volat: Brava !

A vrátíme-li se na začátek měsíce ledna, navštívili jsme jediné představení za tento měsíc (zato dvakrát během tří dnů) v naší rodné Plzni – operetu Růže z Argentiny.

Přeji vám za náš klub HM, aby byl váš únor byl naplněn nejen kulturními zážitky, ale i milými setkáními s blízkými přáteli (v ideálním případě obojím najednou) a těším se na vás na ZFŠ!

Za Klub HM Plzeň

Martinka

5.2.2013 0:16:03

Prosinec v klubu HM Most


Prosinec v Mostě se tradičně odehrává ve znamení vánočních koncertů, a letos jich bylo mimořádně mnoho. S rozličným repertoárem jsme jako členové nejrůznějších sborů objeli prakticky celé Podkrušnohoří, asi nemá ani smysl všechny akce vypisovat, bylo jich opravdu požehnaně. Několikrát jsme se taky zúčastnili předvedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby.





Za zmínku též stojí účast na konzulatci k přijímacím zkouškám pro uchazeče o studium na katedře ALTERNATIVNÍHO A LOUTKOVÉHO DIVADLA DAMU. Tímto děkujeme Lucce H. a její kamarádce za tip na fajn zážitek. I když nikdo z nás (zatím) není rozhodnut pro studium herectví, proniknout na chvíli mezi bylo, myslím, pro nás všechny přínosem.




4.2.2013 19:09:12

Milí, mladí, hudební a celkové kulturní!

Konec ledna proběhl. Proběhl ve značném zmatku, a proto přicházím s kulturními událostmi klubu HM Ag až dnes. Sorry, ale dřív to nešlo.

Leden byl celkově chudý na kulturu jako takovou, ale bohatý na plesání a získávání šerp. A protože se maturanti musí navzájem podporovat, vyrazila jsem jako zástupce našeho klubu na maturák Karolíně K. Byl hrozně fajn. Bylo super tam vidět známé a kamarády, a pro mě to byl velký zážitek, protože naše plesy vypadají dost jinak.

Těsně potom jsme se s holkama slezly na večerní filmování u čaje a špaget. A pak už nebyl na nic čas, protože se blížil náš vlastní maturák a my jsme se mezi nácviky předtančení tak vydatně hádali, že jsme sice nevěděli, co je za den, ale přesně jsme věděli, kdo co neudělal a co není hotovo. Johy na to byla nejlíp, připravovala se na talentovky na architekturu a nechodila do školy a ničeho se neúčastnila, a tak jsem na všechno to hašteření byla sama, paráda.

A najednou to tu bylo! Velký den. Velký pátek. Už jsme se nehádali, nemělo to cenu. Mě držela v dobré náladě Marcela na cestě, Stela, která sice zase nestihla nějakej vlak (v tom Mostě to maj‘ celý nějaký poťapaný) a Monika, která dorazila i s foťákem. Nic mi nemohlo ten den zkazit, ani nadšená Johanka, která jako první ví, že ji na nějaký vejšce chtějí a s radostí mi líčila, jakej je to super pocit. Fakt jí to přeju, fakt! :-)

Byl to zážitek, předtančení jsem zkazila v první řadě, ale měla jsem z toho srandu, měla jsem proslov před celým KDčkem a zvládla jsem to. Šerpování bylo hrozně silný a Johanka vypadala ještě líp než Uma Thurman a Verča měla luxusní účes. Monča fotila jako divá a Stela má díky tomu sérii rozkošnejch fotek. Bylo to prostě hustodémonskykrutopřísný a celá třída se najednou miluje, což mě fakt baví.

A jinak se tu nic neděje, dny utíkaj‘ a nezadržitelně se blíží filmovka. Tak se tam snad se všema uvidím(e).

Mějte se!

Štika

PS: Až budete odevzdávat šerpu, mějte u toho někoho, kdo vám a tomu „hlídači“ pak řekne, kde ta šerpa je. Ještěže máme Stelínu. Díky.

4.1.2013 21:02:42

Prosinec 2012 v HM Ag

Milí, mladí a kulturní!


Prosinec je pryč (!), ale já jsem tady s pravidelnou dávkou kultůry, omlouvám se, že až teď, ale nebyl čas, protože jsem až do včera byla mimo (ne v hlavě, ale mimo Ag!). Tak dnes už můžu psát, když si vezmu k ruce diář, protože už si zas nepamatuju, co bylo loni. V diáři to naštěstí najdu.

Pátého prosince proběhl v Plzni na „Jižáku“ (Jižní nádraží) první S.O.B Market (Sell or buy), byl to další super design blešák a nakoupilY jsme tam dostatečně. Některé dárky, které jste někteří dostali, pocházely odtamtud (třeba Lucko, ta lžička, co nejdřív byla, pak nebyla, a pak byla v Lbc, je odsud :-)).

Pak byl Face2Artový víkend s návštěvou Národního divadla a v sobotu před srazem v Muzeu hudby jsme se vydali s Mončou a Lukášem do Městské knihovny na výstavu Městem posedlí, což byla výstava graffiti, která nás fakt nadchla, a vzniklo tam moc fajn fotek.

Osmnáctého v úterý jsme měli exkurzi se třídou v Praze, já jsem už v pondělí dorazila do Prahy a odpoledne navštívila kavárnu na Nové scéně ND, kde se mi moc líbilo a večer jsme se vydali do Divadla na Rejdišti, což je divadlo Pražské konzervatoře, abychom se podívali na naší kamarádku Péťu Štíbrovou, která moderovala Vánoční večírek hudebně – dramatického oddělení. Bylo to moc hezký – dobře zpívali i hráli a Štíbrovce to zase (sakra!) slušelo, poté co si svlékla župan (měla pod ním večerní šaty!).

Během exkurze jsme navštívili Czech Press Photo na Staroměstské radnici, což mně se celkem líbilo, moji spolužáci to dost prolítli a Johanka prohlásila, že je to trochu vytržené z kontextu, protože jsou to reportážní fotografie. Má celkem pravdu, ale některé byly fakt povedené, zvlášť ty víc umělecké.

Pak už se tu nic moc nedělo, jenom jsem se účastnila Vánoční zpívané, kde byla půlka Ag, Vánočního plesu jsem se neúčastnila, tam byla taky půlka Ag, ale ta víc pijící, a tak.

Tak se snad brzy uvidíme. Mějte se fanfárově a užijte začátek roku.

An.

PS: Tento měsíc mám maturák, kdyby ještě někdo chtěl lupen, aby se mohl pokochat hnusným kulturákem, ze kterýho se pokusíme udělat hezčí, a taky maturantkama, který se budou nečestně předhánět v „krásnosti“ anebo tanečníma kreacema nebo tak prostě něco, dejte vědět, moc ráda vás 25. ledna ve 20:00 uvidím a lupen za 130,- s radostí zajistím.


3.1.2013 0:06:17

Listopad v klubu HM Most


Listopad byl u nás kulturně opravdu nabitý. Začalo to pátého, kdy jsme vyrazili do Prahy do (námi velmi oblíbeného) Divadla v Dlouhé. Inscenace Nenápadný půvab buržoazie je volnou adaptací Buñuelovy poetiky, jejíž kořeny leží v surrealismu. I když název inscenace odkazuje ke konkrétnímu filmu, výsledkem je skrumáž motivů a témat, jimiž byl Buñuel fascinován a přitahován. Odhaloval nové možnosti filmového jazyka, jeho díly prostupuje potřeba svobody, nesmiřitelnost vůči pokrytectví, vůči společenským konvencím, ale i zaujetí iracionalitou, náhodou, zaujetí fenomény, přesahujícími běžnou lidskou zkušenost. Přes svou zálibu ve všem nevysvětlitelném však Buñuel umisťuje své fantazie na pozadí konkrétních situací. Tím, že vytváří příběhem zdání reality, posiluje právě fantazijní složku svých filmů. Součástí jeho mystifikace byla hra s divákem, touha překvapit ho, donutit ho nahlédnout na vlastní portrét z jiné strany, než jak byl zvyklý. Publikum jeho filmů lze přirovnat ke společnosti, která zasedá k hostině, aniž by tušila, že se nachází na jevišti divadla.




Další akcí byly samozřejmě Příbramské schody. Nahrávali jsme (v našem případě spíše pomáhali nahrávat) vlastní písně (v nejrůznější denní, ale hlavně noční dobu), setkali se s ostatními HM přáteli a prožili skvělý víkend, za což patří velký dík všem organizátorům i hostům.


Následuje druhá návštěva divadla, opět Divadla v Dlouhé a představení Oněgin byl rusák. Ve volném pokračování všem jistě dobře známého Hrdého Budžese Ireny Douskové zastihujeme hlavní hrdinku tentokrát na gymnáziu. Z počátku jsme se trochu báli vlastní reakce na onu změnu, kdy hlavní hrdinku nepředstavuje skvělá Bára Hrzánová, navíc na jevišti vystupuje téměř celý herecký ensemble. Veškeré obavy však nebyly vůbec na místě. Bylo to úžasné, chvíle k popukání se střídaly s těmi vážnějšími až zarážejícími, výkony herců byly mistrné, určitě všem doporučujeme.




No a do třetice všeho divadelního jsme navštívili STUDIO YPSILON a jeho travestii známé opery pod názvem Rusalka nejen podle Dvořáka. Popisovat ono dílo myslím ani nelze, mohu vám jenom říct, že tak nahlas už jsem se dlouho nezasmála. (Ve spojení s obsazením a autorem je to vlastně logické.)





2.1.2013 23:01:19

Říjen v klubu HM Most


Kulturno pro nás začalo hned pátého. Došlo ke spojení tří mocných klubů - Mostu, Plzně a Stříbra - za účelem oslavování nejmenované členky mosteckého klubu, lépe řečeno jejích narozenin. Akce to byla velkolepá, oběma klubům ještě jednou děkujeme za organizaci a psychickou i materiální podporu, zejména pak Stříbru za střechu nad hlavou a Plzni za dort, oběma ještě jednou za dárky.



Po výborné zkušenosti z června jsme i v říjnu navštívili divadlo Semafor, tentokrát jsme zvolili představení Včera večer poštou ranní. Jiří Suchý zde listuje ve své korespondenci s Jiřím Šlitrem, Janem Werichem, Jiřím Voskovcem, Miroslavem Horníčkem, Milošem Formanem a řadou dalších osobností, ale objeví se i zajímavé listy od osob neznámých. Předčítání je prokládáno písničkami o dopisech, známkách, pohlednicích, listonoších a poště vůbec. Mohu vřele doporučit, i v časech virtuálních je občas dobré zaslat adresátovi nejen obsah zprávy, ale také hmatatelný důkaz toho, že odesílatel se dopisu dotýkal, vlastnoručně ho psal a sám olíznul známku na obálce.





31.12.2012 15:32:38

Prosinec v Klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!


Před časem jsem na internetu objevila článek o Vánocích, v němž se píše, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody a doba adventní je časem, kdy se všichni tak nějak zastaví v tom každodenním shonu a dělají věci, na které by nijak neměli čas. Já mám ale pocit, že prosinec (tedy doba adventní) v našem klubu vypadal přesně opačně. Všichni jsme byli doslova zahlceni prací, ať už doma, na brigádě, či někde jinde, měli jsme pocit, že vyučující v našich ústavech se dočista zbláznili, kolik nám toho ukládají, a tak přirozeně nebylo ani mnoho času na společné akce. Proto jich v tomto měsíci bylo výrazně méně než obvykle. O to vřeleji se ale o ty proběhlé s vámi podělíme.



Druhý prosincový víkend jsme (jako značná část z vás, kteří čtete tyto články) strávili v Praze ve společnosti (nejen) HM people, kde se konala akce završující celý projekt Face2Art 2012. Tyto necelé tři dny byly doslova nabity uměním (jak jinak), což se projevilo hned v pátek večer. Organizátoři nám sehnali vstupenky na druhou premiéru Shakespearovy hry Troilus a Kressida do Národního divadla. U této tragikomedie jsme byli nadšeni především z mistrovského překladu (myslím, že nikoho nepřekvapí, že jeho autorem je prof. Martin Hilský), ale také z výkonů některých herců. Jmenujme například Martina Hofmanna či Aloise Švehlíka. Návštěva Národního divadla byla pro nás sama o sobě obrovským zážitkem (žádný z našich členů v něm dosud nebyl), takže tímto organizátorům velmi děkujeme! Sobotní odpoledne bylo naplněno jakýmsi miniworkshopem, jehož úkolem bylo patrně obsáhnout alespoň okrajově všechny kategorie Face2Artu a to tak, že jsme měli společně s ostatními účastníky této virtuální galerie, kteří přijeli na slavnostní vyhlášení, vytvořit celkem sedm portrétních fotografií, z nichž každá měla charakterizovat jednu kategorii. Celý tento workshop se konal v krásném prostředí Českého muzea hudby a nám se v rámci něj skvěle tvořilo. Následovalo slavnostní vyhlášení celého projektu v budově HAMU, v rámci nějž nám jednotliví patroni ukázali něco ze svého umění. Hanka Robinson zahrála a zazpívala, paní Daniela Fischerová měla miniseminář o povídce a celkově o psaní a Vlastislav Matoušek nám spolu se svými dcerami interpretoval skladbu pomocí japonské flétny shakuhachi. K vyhlášení bych zde ráda ještě poznamenala, že pro celý náš klub je absolutní vítězkou letošního Face2Artu Lucka Langerová (z ostravského klubu), jejíž díla se kvalitou velmi úzce blíží profesionálům. Po vyhlášení nás v hotelu Pramen čekala oslava, na níž se to hemžilo samými čerty (byla to taková postmikulášská oslava). Zde se zároveň „promítaly“ (rozuměj: Filip chodil okolo dlouhého stolu, kde jsme všichni seděli, s noťasem) fotky, které jsme odpoledne vytvořily. A druhý den ráno už jsme se všichni rozjeli domů doslova nabiti zážitky s uměním.


Dne 12. prosince se náš klub rozhodl čas od půlnoci asi do třetí hodiny ranní věnovat filmu. A ne jen tak ledajakému filmu. Společně jsme se totiž vydali na premiéru Hobita. A řeknu vám, byli jsme nadšeni od začátku do konce nejen z toho, že Středozem se mezi lidi vrátila tak krásně a důstojně, ale zároveň ze skvělých hereckých výkonů a replik věrných knize. Takže, pane Jacksone, moc děkujeme!


Následující víkend byl pro náš klub opět kulturní. V sobotu jsme se účastnili maturitního plesu Gymnázia Luďka Pika, který byl celý koncipován do stylu rock’n’rollu a nesl také příznačný název Because we rock! . A v neděli jsme se opět vydali do Komorního divadla v Plzni na operetu Růže z Argentiny (jak hrát – a tedy na jeviště, tak se dívat do hlediště).


20. prosince jsme šli (tentokrát už jen jako diváci) do Komorního divadla znovu, tentokrát na představení anglické hostující divadelní společnosti s názvem Gulliver ’s Tours. Pokud bych měla charakterizovat žánr, jednalo se o komedii se zpěvy, ovšem musím říct, že po hudební stránce se jim to představení až neobvykle dobře podařilo.


Naše poslední společná akce se uskutečnila na Štědrý den dopoledne. Byli jsme pozváni, abychom zazpívali na takovém malém charitativním koncertě pro záchranu kostela U Ježíška v Plzni. Kromě nás také vystoupila jazzová zpěvačka Vlaďka Bauerová, folkař Jan Eret či Duo Dubnička-Lahoda.


Doufáme, že jste i vy prožili krásný a kulturní prosinec a přejeme vám mnoho kulturních zážitků s uměním do roku 2013!


Za klub HM Plzeň Martinka Náhlíková


6.12.2012 19:40:44

Listopad v Klubu HM Ostrava

Listopad se nesl v duchu tří oblastí našich aktivit. První z nich byly návštěvy uměleckých událostí, kterých jsme se sice již zúčastnili v minulých měsících, ale natolik nás oslovily, že jsme si je nenechali ujít znovu. První z těchto událostí bylo studentské představení Mam’zelle Nitouche, kterého jsme se zúčastnili stejně jako v minulém měsíci. Opět mělo své kouzlo a něco nepopsatelného a zajímavého, co z něj dělá jedinečný zážitek i při opětovném zhlédnutí.
Druhý umělecký zážitek, který jsme si nemohli nechat ujít ani při jeho repríze, bylo provedení Mše pro smíšený sbor a orchestr „Amen“ Michala Janošíka. Opět jsme si všichni odnášeli pocity plné nadšení a dojetí, má to prostě něco do sebe. Slýchávám názory, že minimalismus je nuda. Neustále se něco „trapně“ opakuje. Ale já si to nemyslím. Pokud umí skladatel minimalistické dílo správně napsat, o čemž není v případě pana Janošíka pochyb, má tato hudba schopnost člověka téměř zhypnotizovat.
Bohužel se tento koncert konal v sále s ne příliš dobrou akustikou a ne, jako premiéra, v prostředí kostela, které udělá z „obyčejného“ koncertu přímo magický zážitek.
Dále jsme chtěli zopakovat i návštěvu výstavy Šangrí-la, na kterou bohužel nezbyl čas, tak snad v následujících dnech se to podaří.

Druhá část našeho uměleckého trávení času patřila festivalu Hudební současnost. Na prvním z jeho koncertů se představili studenti Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě se svými skladbami a zazněla zde také již zmiňovaná mše Michala Janošíka, profesora téže školy.
Druhý koncert byl komornější, zasvěcený jazzu. Vystoupila na něm klavíristka a zpěvačka Beata Hlavenková, kterou v jejích vlastních skladbách doprovázelo její trio, tedy R. Uhrík na kontrabas a M. Novák na bicí.
Třetí koncert byl vzpomínkou na Jaromíra Podešvu, od nějž na něm zazněly dvě skladby. Zbytek programu byl z „dílen“ ostravských a plzeňských skladatelů, z nichž mi nejvíce utkvěl v paměti Karel Plexidr. Ten před provedením své písňové triologie předstoupil před diváky a začal svůj proslov asi takto: „Největší chybou, kterou může skladatel udělat, je povídat posluchačům něco o díle ještě dřív, než si ho poslechnou. Druhou chybou však je provádět písně, natož v cizím jazyce, aniž by měli posluchači přepis textu. Proto se pokusím odčinit tu druhou chybu tím, že udělám tu první…“ A začal nám humorně vyprávět obsahy jednotlivých částí. Tento úctyhodný stařík všechny hned rozesmál a uložil se každému do paměti.
Poslední z festivalových koncertů byl opravdu velkolepě pojatý. Šlo o představení s názvem Chcharovy střepy a pojednávalo o Ostravě. Výstupy studentů herectví, mluvených vytříbeně po našimu, se prolínaly se skladbami současných autorů, napsaných podle jednotlivých částí tohoto města (řeka Ostravice, Svinovské mosty, Husův sad…), často doplněnými také vizuálně-tanečním zpracováním studentů tanečního oddělení konzervatoře. Není divu, že celá inscenace sklidila obrovský aplaus a velkolepě zakončila 38. ročník tohoto festivalu.

Třetí oblast listopadových aktivit se nesla v duchu tance, a to nácviku choreografie pro Face2Art. Zezačátku jsme choreografii, kterou jsem původně vymýšlela pro Ivku Horáčkovou a sebe na soutěž v Mnichově, začaly trénovat s Klárkou Čermákovou. Několikrát jsme se sešly, choreografii se naučily a plánovaly natáčení. Na poslední chvíli ovšem Klárka onemocněla, a protože do ukončení hlasování zbývalo pouhých pár dní, zverbovala jsem kvůli jediné choreografii téměř celou republiku. První pokus – volání Ivce do Pardubic – byl neúspěšný. Bohužel škola nepočká. Tak jsem zkoušela ještě o něco západnější část HM, a to plzeňský klub a tanečnici Martinku Náhlíkovou. Ta ovšem měla na následující víkend již naplánované natáčení své choreografie. A tak se stalo, že se během asi 2 nebo 3 dnů naplánovala veliká interklubová akce: sešel se ostravský (zastoupený mnou), plzeňský (zastoupený Martinkou) a liberecký (zastoupený Lukýnem) klub HM a začali jsme tvořit a tancovat. Abychom se však neutancovali k smrti (což nakonec stejně málem přišlo), a především protože jsme byli velmi zvědaví na premiéru úžasného uměleckého díla, zpestřili jsme si páteční večer návštěvou představení opery Julese Masseneta Don Quichotte v režii Lindy Keprtové. Zpracování i výkony umělců nás všechny nadchly. Plni dojmů jsme se vraceli zpět k tancování. Čekala nás velice náročná noc, ale následující den se nám naše vydané úsilí vrátilo v odměně – úspěšně natočených obou choreografiích (Díky, Ondro!). Navíc jsme se během tohoto víkendu měli možnost setkat s dalšími členy HM, především s Aničkou Štičkovou při natáčení jejího filmu.

Kromě zmíněných 3 rozsáhlejších oblastí nemůžu opomenout sice jednorázový, o to významnější tvůrčí festival Příbramské schody, který se konal na začátku měsíce v Praze. Tato skvělá akce přinesla za probdělé noci plné práce ovoce v podobě nahrávek nově vzniklých písní, za které vděčíme Martinu Jirsákovi MAJ. Velký dík však patří také Hance Robinson, která si na nás našla čas a v Příbrami s námi všechny naše skladby prokonzultovala. A samozřejmě také celému týmu organizátorů!

Myslím tedy, že tento měsíc se vydařil, byl umělecky zcela naplněn a zanechal v každém z nás alespoň nějaký zážitek, který si budeme pamatovat ještě hodně dlouho. A teď už jsou na řadě vánoční přípravy a hlavně vyhlášení Face2Artu! :-)

5.12.2012 19:02:09

HM klub Třinec zdraví všechny své přátelé a příznivce umění!

Jelikož jsme dlouho zaostávali v psaní kulturních novinek a zážitků, přesto bychom se ještě rádi vrátili a retrospektivně nahlédli do měsíce říjen.

Tento měsíc jsme kutlurně zahájili literaturou. Pátého října v rámci Dne poezie do třinecké knihovny přijel Dan Jedlička z nakladatelství Perplex a představil nám liverpoolskou literaturu, mírně zastíněnou tehdejším založením a následným vzestupem skupiny The Beatles. V první části přednášky nám Dan představil představitele liverpoolské poezie, kterými jsou Adrian Henri, Brian Patten a Roger McGough a pozadí livorpoolské scény. Několik zajímavostí, díla a život. Následovala performace děl zmíněných anglických autorů, které sám Dan Jedlička překládá. Z této přednášky jsme si odnesli…
… přece knížku! Liverpool nás dostal. Celý a nejvíc Roger McGough – Někdo přijde a udělá to za mě líp.

Slovácké divadlo zavítalo 8.října do třineckého kulturního domu s představením Harold a Maude. Harold (Josef Kubáník) je věčný pesimista a sériový sebevrah, Maude (Květa Fialová) vyzařuje duchovní krásu a radost ze života. Dvacetiletý Harold posedlý myšlenkama na smrt a osmdesátiletá Maude posedlá chutí do života… Právě tito dva lidé tvoří ideální pár bez předsudků, bez autorit, bez starostí a strastí. Skvělá černá komedie s duchovním vhledem a vznešenou Květou Fialovou.

V druhé polovině měsíce jsme doslava žili filmem.
V rámci festivalu Filmové babí léto, který se konal v třineckém kině Kosmos, jsme navštívili dvě projekce, a to Vendeta (Miroslav Ondruš) a Poupata (Zdeněk Jiráský) – snímek získal 4 české lvy (nejlepší film, režie, herec HR - Vladimír Javorský, kamera).
Příznivci animovaného filmu měli radost z Podzimního promítání animovaných filmů 19.října v bystřickém kině aneb pořádány zde byly ozvěny Anifestu. Pásmo pro děti začínalo v odpoledních hodinách, my dorazili do kina večer na projekce pro dospělé. Promítány byly oceněné snímky významných animátorů (Potápěči v dešti/režie: Olga and Priit Pärnovi/Estonsko, Cesta na Kapverdy/režie: José Miguel Ribeiro/Portugalsko, videoklip/Eatlitz/Lose this child/režie: Yuval and Merav Nathan/Izrael a další).
Následující týden se na téže místě promítal film Hasla la vista! (Geoffrey Enthoven) v rámci Pátečních filmových večerů, které pořádá občanské sdružení Ubot Gallery. Že tělesné postižení překáží životním radovánkám? Nikoliv. Tři mladíci milují víno a ženy avšak jsou stále panicové. Proto se vydávají do Španělska prožít první sexuální zážitky. Komediální road movie o lásce, přátelství a chtíči.
Filmový klub v Třinci uvedl 31.října film Melancholia (Lars von Trier). Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg v hlavních rolích a neméně významný Stellan Skarsgård v roli vedlejší. Asi nejkrásnější film o konci světa. Lars von Trierovy pomalé poetické záběry, krásné barvy a hudba Richarda Wagnera. Tohle jsme si dokonale vychutnali ve dvou a čtvrt hodinovém snímku, kde se děj odehrával pouze na jednom místě, a tím bylo starobylé venkovské sídlo. Také mrazivý snímek svou atmosférou na nás ponechával v průběhu celého filmu úzkostlivé či mírně depresivní účinky.


Žijeme coolturně a žijeme dál… již brzy novinky z listopadu!


28.11.2012 23:45:33

Listopad v Klubu HM Plzeň

Milí přátelé umění! (Vzhledem k tomu, že právě vrcholí Face2Art se prostě jiné oslovení nemůže hodit víc. Mimochodem, díky, Evičko, za inspiraci.)

Jelikož už teď v Klubu HM Plzeň víme, že do konce listopadu se už za žádnou kulturou nedostaneme, rozhodli jsme se kráčet ve šlépějích klubu HM Stříbro (Ani, díky za ten nápad) a napsat sem novinky za listopad mírně s předstihem. Je to u nás překvapující, že? Asi je vám ale jasné, že je to nejen poprvé, ale nejspíš také (asi na dlouhou dobu) naposledy, co sem dáváme něco včas.

Na začátku listopadu to v našem klubu vypadalo, že snad naše rozvrhy nebudeme schopni skloubit se s činností všeobecně nazývanou trávení volného času a že se tudíž snad nikdy nesejdeme, abychom něco společně podnikli. Nicméně pak se tenhle pomyslný mráček nudy a nestihání rozplynul a před naším klubem se objevila duha nevšedních a pestrobarevných zážitků, o něž mám tu čest se nyní s vámi podělit.


Začalo to 9. listopadu hudebně-tanečně-modelingovou, ale především kadeřnickou show zvanou Rock Angels. Tato akce se v Plzni konala letos již pátým rokem a my jsme na ní (po úžasných zážitcích z předchozích let) prostě nemohli chybět. Letos si salon Romany Topinkové MATRIX vybral jako hlavní téma pro své úžasné extravagantní účesy téma 7 hříchů. A protože jedna z našich členek měla v téhle hlavní přehlídce za Chamtivost, bylo o důvod navíc, proč na tuto akci jít. A rozhodně to stálo za to! Garantuji vám, že takové účesy jste ještě neviděli.

Show Rock Angels byla sice skvělá, ale byla zároveň důvodem, proč jsme na Příbramské schody do Prahy dorazili až v pátek pozdě v noci (bylo to tedy spíš v sobotu ve velmi brzkých ranních hodinách, ale v pátek v noci zní líp). Mimochodem, všímáte si, že jsme na akci HM s názvem Příbramské schody jeli do Prahy? Nebojte, to není překlep – nezasvěceným klidně osobně vysvětlím. Střídavě v Praze a v Příbrami jsme tak strávili víkend s jedněmi z nejlepších lidí, které znám, a navíc jsme ještě stihli natočit píseň pro Face2Art, což bylo vlastně hlavní náplní této akce. A proto patří naše velké poděkování Martinu Jirsákovi za jeho ochotu, pomoc a hlavně trpělivost s námi.

Tři dny nato měli někteří z našich členů svou první veřejnou přednášku. A k ní jsme se vlastně dostali také díky HM, i když si to vlastně ani neuvědomuje. Jakto? Díky sambovému semináři Miloše Vacíka na LTHM 2012 jsme se o sambu začali poměrně dost zajímat. Následně jsme šli na Milošův koncert s TAM - TAM ORCHESTRA a napsali o něm článek do novin. Ale tuhle část příběhu už znáte z novinek za srpen. Na základě tohoto novinového článku si nás vyhledala Galerie u Svaté Anny, kde momentálně probíhá výstava brazilské výtvarnice českého původu Lise Forelli (opět více viz zápis ze října), a nabídla nám, zda bychom nechtěli mít přednášku o sambě, karnevalu v Riu a brazilských nástrojích na kulturním večeru nazvaném Brazilské tóny. Samozřejmě, že jsme vřele souhlasili! Byl to úžasný večer, na němž (kromě nás) vystoupila i plzeňská muzikálové zpěvačka Soňa Borková nebo violoncellistka a zároveň členka plzeňské filharmonie, brazilka Evelyne Aquire-Araya. Díky Pavlovi jsme měli možnost v rámci naší přednášky i ukázat lidem brazilské nástroje, takže moc děkujeme.

A v jižní Americe jsme zůstali i při našem dalším společném setkání. Vydali jsme se totiž do plzeňského Komorního divadla na muzikál Evita. Je pravda, že jelikož jedna z našich členek měla večer hodinu zpěvu, stihli jsme jen druhou půlku, ale to nevadí. Jednak už jsme to několikrát viděli a druhak jsou v druhé půlce stejně lepší písničky. A za třetí (vím, že ani slovo druhak není spisovné, ale třeťak už mi přišlo ulítlé příliš): věděli jsme, že se za kulturou zas nedostaneme celý dlouhý týden, a tak to i na tu hodinku a kousek stálo zato.

V pátek 23. listopadu se náš klub spojil s klubem HM Ostrava (a zároveň s hranicko-přerovským klubíkem HM) a také s klubem HM Liberec (Luci, neříkala jsem, že to sem napíšu?), aby se společně s ním vydal do libereckého Divadla F. X. Šaldy na premiéru opery Don Quichotte (Jules Massenet). A musím vám říct, že režisérka Linda Keprtová odvedla skvělou práci a byl to velmi silný zážitek. V tomto složení jsme pak společně trávili čas i v pátek v noci, kdy jsme až do ranních hodin (viď, Luci?) vymýšleli a učili se choreografie pro Face2Art. Ty jsme pak v sobotu po poledni jen díky Ondrovi natočili. Na rozdíl od ostatních klubů, musel náš klub odjet z Liberce už v sobotu odpoledne – čekalo nás totiž ještě stepařské vystoupení na plese U3V. A abych citovala klasika (Cimrmany): na pokraji zhroucení hladem, na pokraji zhroucení žízní, na pokraji zhroucení nedostatkem spánku a celkovým vyčerpáním organismu, ale stálo to za to!

Poslední naše listopadová společná akce se konala právě dnes a skončila před několika minutami. Šlo se o křest CD s hudbou z pěti ročníků festivalu Divadelní léto pod plzeňským nebem, na němž naši členové každé prázdniny pracují. Během večera jsme mohli v Kalikovském mlýně v Plzni, kde se křest konal, nejen vidět skvělé herce jako je Viktor Limr, Renata Prokopová, Petr Borovský, Antonín Procházka ml., Vilém Dubnička, Bronislav Kotiš a Jana Zenáhlíková, ale i dva posledně jmenované slyšet zpívat. Jednalo se o písně především z naposled uváděné hry V nouzi poznáš přítele, ale na CD je i hudba z inscenací předchozích (Marná lásky snaha, Don Juan, Revizor a Král jelenem). Takhle velmi příjemně jsme zakončili měsíc listopad (na kulturu poněkud chudší než ty předchozí) a za pár dní už vzhůru do toho dalšího!

Martinka


21.11.2012 21:14:40

Milí, mladí a hudební!



Listopad se chýlí ke konci a já píšu!!! Všimněte si, že se to nevylučuje. Ráda bych se s vámi podělila o kulturní události v klubu HM Ag.

Už skoro minulý měsíc byl nabit zážitky (sice jsme se nemohly účastnit koncertu komorní hudby u nás v aule a argument vedení na (moje) hlasité protesty byl, že jsme přece maturanti a ti se musí učit. Nicméně my jsme si to vynahradily.
S Johy a Verčou jsme cestou na Hotel Pramen zašly podívat k Národnímu divadlu, protože tam v Piazzettě byla výstava Love Hearts o mužské srdečnosti. Mezi několika desítkami fotek se mně osobně nejvíc líbily fotky s Robertem Vanem, Martinem a Tomášem Klusem (Tomáš má psa, který má na boku z tmavší srsti srdce!!!), taky nás tam zaujala maketa atomové bomby sestavená z použitých baletních špiček. Spojit něco tak krutého s něčím tak jemným a nádherným mi přišlo velmi symbolické. V neděli jsme se ještě chtěly stavit na výstavě německého fotografa tvořícího pod pseudonymem WOWE, ale bylo zavřeno. Ta výstava je až do šestého ledna, takže to máme v plánu o vánočních prázdninách napravit.

Sedmnáctého listopadu jsme se s velkou slávou sešly po dvou měsících s Mončou (pokud to jen trochu půjde, přijede 8. prosince do Prahy). Jely jsme na naši chalupu, kde jsme s větším i menším úspěchem tvořily šperky pomocí pryskyřice. Technika je to skvělá, vyrobily jsme spoustu doplňků s logem Beatles, Rolling Stones, Alanem Rickmanem a s Harrym Potterem (hodně jsme přitom vzpomínaly na Marťu Watzkovou). Já jsem si vymyslela moc hezký náhrdelník s West Side Story, ale bohužel to vypadá, jako kdyby zplesnivěl a Monče zas zplesnivěl Dobby – prostě se to úplně všechno nepovedlo, ale hlavně jsme se viděly a to bylo fajn.

Na pokračování teď ve škole sledujeme Sophiinu volbu, je to skvělý, smutný a děsivý a Johanku nedržím za ruku jenom proto, že jsem to už viděla i četla. Až si to, holky, budete chtít pustit, najděte si někoho, komu budete moci brečet na rameni nebo si aspoň vezměte velkej polštář.

Tak to je všechno.

Mějte se krásně a dorazte osmého do Prahy!!!

An.

PS: Johy, Verča i Monča moc zdraví.

PPS: Všímáte si, jak se Ag klub rozrůstá???


7.11.2012 19:00:28

Ahoj, ahoj!
Poslední dobou je Kolín dosti chudý na zážitky. Nevím. Asi je to tím počasím, nebo co. Lidé nejsou moc přívětiví, mračí se jako ta obloha, severní vítr nabírá v Labské nížině na rychlosti (Fyzika, 6. ročník) a všude panuje mrzutá atmoška. Pro astmatiky to taky nebyla v důsledku nějaké té inverze zrovna procházka růžovou zahradou. K tomu ještě stále vedeme a jsme nejzadluženější město Republiky. (Ironické Yes!) Ale to sem tahat nebudu. Nicméně pomalu už se to rozjíždí. Přeci jen už prodávají v Tescu vánoční ozdoby, a to náladu zlepší stoprocentně. ;)
Začali jsme pozvolnějc. Myslím, že každý uzná, že prostředí jakékoliv čajovny je nejen útulné, romantické, příjemně teplé, nostalgické a plné jak rozličných čajů, tak i vzpomínek na skvělé osoby a chvíle. (Jistě, chápu že zrovna vaše oblíbená čajovna je ta nejlepší, a že skuteční čajovnomilové mohou v mém neúplném seznamu bez problémů pokračovat..) Věřte nebo ne, je také skvělé na pořádání různých komorních koncertíků. Takový například zazněl v pátek 26. října, kdy to v Kolínské čajovně rozbalili zdejší musicians z Kronos Comba, poměrně mladé jazzové kapely, která v dnešní sestavě hraje teprve rok (a kus). Přesto ale musím říct, klobouk dolů. Opravdu. Vzhledem k tomu, že jsem na této hudbě nepopsatelně ujetá, seděla jsem u šálku Pu erhu s otevřenými ústy a výčitkami svědomí, že jsem si je nenašla už předtím, skoro celý koncert. Ta hodina utekla jako nic a my jsme vytleskávali další přídavek.
Něco z jiného soudku.. Klavírní perla a virtuózka Kyoko Asaka (Japonsko) je opravdu nevšední talent. V roce 2007 získala v mimořádné konkurenci 2. cenu na Mezinárodní klavírní soutěži ve Vídni. Koncertuje po celém světě a v rámci své evropské návštěvy přijala pozvání i do kolínského Městského divadla a to v úterý, 6 listopadu. Ta dokonalá energie, co z ní sálala diváky doslova přikovala k sedadlům. Hned jak nastoupila na jeviště, celé divadlo rázem ztichlo a Ona začala hrát. Pamatuji si, že hned vedle nás seděla rodinka s malými dětmi. Nejenže kvítka nezlobila, dokonce jsem u holčičky spatřila překvapivě jiskrný pohled plný napětí, soustředěnosti a očekávání každého nového tónu. Zazněly jedny z mých nejoblíbenějších skladeb. Franz Schubert: Impromptu op.90-2 Es-dur, Fryderyk Chopin: Fantasie-Impromptu op.-66 cis-moll; Nocturne op.27-2 Des-dur; Scherzo č.3 op.39 cis-moll, Ludwig van Beethoven: Měsíční sonáta cis-moll, Ferenc Liszt: Koncertní parafráze na Rigoletta Des-dur..
Jak procítila každý tón i pomlku. Na očích jí byla vidět opravdová chuť k životu ale hlavně láska k hudbě. Hrála s neuvěřitelnou lehkostí a s velkolepou precizností poletovala z jedné klávesy na druhou. Pro mě, jako pro klavíristku to byl opravdu silný zážitek, o mých přátelích ani nemluvě.
Jedním slovem Dokonalá. :)
Více

3.11.2012 11:03:39

Říjen v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLáci!

Ano, je to neuvěřitelné, ale tentokrát se i plzeňský klub přidal k těm, kteří sem své novinky dávají včas! Za ostatními kluby zaostáváme jen o dva dny, což je na nás (to prostě musíte uznat, i kdybyste nechtěli) úžasný (a bohužel, musím přiznat, že na dlouhou dobu bude asi nepřekonatelný) rekord.

K tomuto zlepšení přispěl náš velmi blízký přítel zvaný Shock, díky němuž zde teď sedíme s otevřenýma očima, skoro ani nezýváme a můžeme tedy psát, co se v našem klubu za celý říjen semlelo… Jste připraveni na smršť kulturních zpráv a nevšedních zážitků? Tak jdeme na to!

Na první z nich musel náš klub čekat dlouhé čtyři dny (od posledního zářijového dne a zároveň posledního společného kulturního zážitku) – za tu dobu si snad každý z našich členů uvědomil, že dny, jež trávíme bez kultury, jako bychom ani nežili. Je to v našich životech to pověstné MAGI, o kterém mluvil Libor ve svém slůvku na LŠ, které obohacuje a „okořeňuje“ náš život. Ovšem hned 4. října jsme si z tohoto Magi v našem klubu ukápli hned dvakrát (přestože jsme to tak původně neplánovali). Dopoledne jsme šli se školou na slavné gay monodrama Po Fredrikovi od švédského autora Mattiase Brunna a to bylo… něco neskutečného! Představení s podobnou tématikou, na která jsou školy zvány, je mnoho, ale toto je… jediné mezi všemi! Hlavní (a jediný) protagonista Ivan Lupták sem přijel s touto inscenací Švandova divadla pouze kvůli několika představením a i kvůli tomu šlo tedy o jedinečný zážitek. Členy našeho klubu toto představení oslovilo natolik, že jsme na něj šli ještě ten večer znovu…

Hned následující den se konala akce, kterou náš klub uspořádal za skvělé (a velmi důležité pro celou akci) podpory klubu HM Ag. Šlo o narozeninovou oslavu pro Stelu Chvojkovou, k níž samozřejmě (jinak to v našem klubu ani není možné) patřilo nějaké to kulturno. Tentokrát v podobě dvou skvělých filmů – Holky z naší školky a Ďábel nosí Pradu. Tímto bych osobně moc chtěla poděkovat Klubu HM Ag za poklonu týkající se mých dortových pokusů, která se objevila v jeho zářijovém příspěvku. Doteď si v našem klubu připomínáme některé skvělé hlášky z tohoto večera, noci a rána. Když uvedu jednu za všechny: Stela je blbá, ale naše! (Neboj, Steli, máme Tě moc rádi, vždyť víš!)

Ještě tutéž sobotu večer se náš klub vydal do Divadla Alfa na premiéru především tanečního muzikálu Taneční škola. Účinkovaly v něm tanečnice z Dance center Eagle, kam chodí i některé členky našeho klubu a o to to pro nás bylo zajímavější.

A aby toho tento víkend nebylo málo, kultura provázela členy našeho klubu i v neděli večer. To jsme se vydali do Prahy na slavnostní koncert konaný u příležitosti 75. narozenin Pavla Bobka. My jsme tam ale nejeli jen kvůli němu, ale především kvůli Marušce Rottrové, která byla hlavním hostem tohoto koncertu. A to byl zážitek, na který se nezapomíná. Skoro takový, jako když jsme na ní byli téměř před rokem v Plzni v rámci jejího posledního turné…

Další týden jsme byli součástí dvou kulturních zážitků – a když říkám, že jsme byli jejich součástí, myslím to doslova. Někteří naši členové vždy alespoň v jednom z nich účinkovali. Prvním bylo autorské představení naší třídy věnované španělskému spisovateli jménem Julio Cortázar, které jsme v premiéře (a zároveň derniéře) uvedli v rámci Dnů Hispánské kultury. Druhým zážitkem byla pak repríza operety Růže z Argentiny (pozorný HUMLí čtenář už o tomto představení četl v našem zářijovém zápisu).

Tím však říjnové aktivity našeho klubu zdaleka nekončí. Naopak – dalším víkendem se naše kulturní životy opět začaly rozvíjet. Všímáte si, že teď se za kulturou vydáváme výhradně o víkendech? Je to tím, že přes týden se zkrátka nesejdeme. V sobotu se náš klub vydal do Prahy, kde jsme se zúčastnili zpívání s Klubem HM Praha. Bylo to skvělé, a my opět pocítili to, že s některými lidmi je nám zkrátka dobře! A aby toho zpěvu nebylo málo, zašli jsme si večer (už opět v Plzni) na závěrečný slavnostní koncert 1. českého acapellového workshopu, který zde celou sobotu vedli členové úžasného švédského vokálního kvinteta The Real Group. Díky tomuto koncertu jsme měli možnost slyšet alespoň úryvky z tvorby několika nejlepších acapellových skupin v ČR – např. Sunday Sextet, KrisKrosKvintet, Voxtet či naše oblíbené kvinteto Hlasoplet, které celou akci pořádalo.

Další pátek jsme se rozhodli věnovat muzikálu a zajeli jsme si do Prahy na Pomádu. Nejvíc nás ohromily dokonale propracované choreografie, na něž jsme (zvláště někteří) zírali s otevřenými pusami.

A poslední říjnový den jsme naše aktivity za tento měsíc zakončili v Galerii U Svaté Anny na výstavě brazilské výtvarnice českého původu jménem Lise Forell. V rámci ní byla v této galerii přednáška o Brazílii, které jsme se rovněž zúčastnili. Když se přednášející rozhovořili o sambě a karnevalech v Riu, s nostalgií jsme si zavzpomínali na letošní sambovou bojovku na LTHM, a když toto povídání autoři doplnili i o taneční ukázky, octli jsme se na chvíli v kulturním ráji…

Takto krásně jsme v našem klubu zakončili říjen a vzhůru do listopadu!

Martinka Náhlíková


30.10.2012 21:04:25

Milí, mladí a kulturní!

Je třicátého října a já píšu, všimněte si tedy výrazného zlepšení ve včasnosti podání novinek. Vděčím za to své rezignaci na snahu pojmout všechny vyžadované informace od našich profesorů, kteří nás až přespříliš cepují ke státní maturitní zkoušce. Zatím se má rezignace projevuje celkem kladně, žíly mám vcelku a jenom jednu kuli z chemie. A novinky dodávám včas, to je velmi kladné!

Mé novinky za říjen budou velmi chudé. V Ag se fakt nic nedělo. Na každoúterní taneční kurz se nemám čas jít podívat, protože předstírám, že se učím zadaný maturitní okruh z dějepisu a jinak je tady fakt nuda. Ale místní kulturní ospalost mi nebrání, abych to nedoháněla, kde se dá. Posledních několik týdnů pilně sleduji filmy, čtu a poslouchám. Takže vám poradím, co prostě musíte vidět, slyšet a číst za dlouhých (pod)zimních večerů.


Prvním filmem, který mě zaujal, byl film Sedmikrásky. Režírovala jej Věra Chytilová a je z roku 1966. Dvě mladé slečny se rozhodnou, že je celý svět zkažený, tak ony budou také zkažené. A jsou. A jak! Holky, bude se vám to líbit!!!

Dalším filmem byl: Seznamte se, Joe Black. Je to super romantika s mladým a fakt krásným Bradem Pittem, a tak se to, tak kolem Vánoc, spolu s vánočkou a čajem bude hodit. Moc hezky jsem si poplakala i zasmála.

Pak jsem si v rámci knížek k maturitě přečetla svého prvního Čapka, teda kromě Dášenky a Devatera pohádek (film Člověk proti zkáze, kde Čapka hraje Josef Abrhám, je taky skvělý) a byla to Válka s mloky. Je to odstrašující, ale výborně napsaný. Forma, kterou je to napsané, se jmenuje román koláž a je to fakt zajímavé. Moc se mi ta knížka líbila.

Posledním kulturním objevem byla převyprávěná Duhová jiskra Daniely Fischerové. Na tu jsem dostala tip od Máji a jsem moc ráda. Krátké povídky vypráví paní Daniela, Hana Maciuchová a Viktor Preiss. Je to fakt super a ode mě je to zas tip na krásný, milý a hřejivý vánoční dárek.

Tak se mějte a brzy na viděnou!!!

An.

30.10.2012 17:27:57

Říjen v hranicko-přerovském klubíku HM

Jelikož se tato sekce jmenuje „Novinky z Klubů a Klubíků“, rozhodla jsem se s Vámi podělit i o to, co se v tomto měsíci dělo v malém klubíku přerováků a hraničáků. Nejprve nás čekalo vystoupení na vernisáži výstavy obrazů malířky Pavly Loserthové v hranické Galerii M+M. Už předem jsem všem rozeslala noty a tři hodiny před začátkem akce jsme se tedy sešli, abychom malý sboreček s klavírem a recitátorem dali dohromady. Přes původní drobná zděšení některých členů a strach, že to nacvičit nestihneme, vše dopadlo skvěle a i dříve se strachující byli nakonec nadšení a začali se ptát po dalším vystoupení. Největší odměnou však pro nás byly pochvaly obecenstva, které byly více než kladné, dokonce nám bylo řečeno, že to byla nejkrásnější vernisáž, jakou kdy zažili, a nadšení ze strany samotné malířky. Tato pokoncertní euforie v nás přetrvala ještě několik následujících dní, a proto nám to nedalo a hned další den jsme se sešli v Přerově, abychom si opět společně zazpívali.

Další z velkých akcí malého klubíku byla návštěva hranického divadla „Stará střelnice“, ve kterém často hostují významní čeští herci se svými představeními. My jsme byli na komedii Marca Camolettiho A do pyžam!, ve které kromě dalších herců excelovali Jiří Langmajer a David Suchařípa. Příběh se zajímavou zápletkou, která se vlastně zaplétala stále víc a víc (vždy, když už se blížilo rozuzlení, narazilo se na další „uzel“), nás všechny pobavil. Co bych vytkla, bylo to, že k rozuzlení nedošlo ani na závěr, ale ani otevřený konec nebyl divákům ponechán k přemýšlení. Zkrátka šlo o představení s jediným záměrem pobavit, který se jim beze sporu vydařil!

Na konci měsíce jsme se opět sešli v Přerově, abychom si společně zazpívali, a hned poté jsme se vydali do Hranic na koncert dvou pěveckých sborů a Jaroslava Svěceného, který oslnil diváky svou virtuozitou. Obdiv si zajisté zasloužila také cembalistka Jitka Navrátilová, která houslistu doprovázela. Koncert a jeho atmosféru dotvářelo krásné prostředí hranického kostela Stětí Sv. Jana Křtitele.

30.10.2012 17:10:09

Říjen v klubu HM Ostrava

V říjnu už byla škola v plném proudu a převážně my konzervatoristé jsme měli už kalendáře zcela zaplněny koncerty a vystoupeními, písemkami, soutěžemi a dalšími záležitostmi omezujícími náš volný čas na minimum, přesněji na nepatrný zlomek nejmenší časové jednotky rovnající se téměř nule. I přesto jsme si však našli čas pro společné muzicírování a další aktivity, z nichž za zmínku stojí především dvě:

První z nich byla návštěva výstavy s názvem „Buddhové a Mniši“. Jednalo se o výstavu fotografií Tima Sabatiho, která byla umístěná v nové Galerii Infinity, jež mimo jiné disponuje i kavárnou utvářející příjemné prostředí a atmosféru. Ačkoliv nebylo fotografií mnoho, měly v sobě něco, čím nás oslovily a nadchly.

Druhou z akcí byla návštěva divadelního představení studentů 4. ročníku hudebně dramatického umění Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, kteří ztvárnili Hervého operetu Mam’zelle Nitouche. Jednalo se o reprízu jejich loňského vystoupení, které však neztratilo na kráse, ba naopak vyzrálo a ukázalo úroveň zase o něco vyšší. Herecké výkony byly opravdu obdivuhodné, obzvláště na tak mladé lidi. Po zásluze byly odměněny dlouhým potleskem.

S koncem října a příchodem sněhu mezi většinu z nás už vplula i vánoční atmosféra, a tak jsme zvědaví, jestli nás dříve dovede ke zpěvu koled (i když to je přeci barbarství 2 měsíce předem! Krade to pak Vánocům ten nádech jedinečnosti!) nebo sníh roztaje…


24.10.2012 16:31:34

Září v klubu HM Plzeň
Když se řekne září, většina mladých lidí okamžitě protáhne obličej tak, že vypadá (abych citovala klasika – tedy konkrétně Irenu Douskovou) jako když se lebka usmívá, protože si představí, že to je ten strašný měsíc, který ukončuje prázdniny a nutí nás opět nastoupit do ústavu zvaného škola. Ale my z klubu HM Plzeň bychom se (minimálně letos) takhle nezatvářili. Proč? Jednak proto, že první, co si s tímto měsícem spojíme je to, že konečně začíná nová divadelní sezona a druhak proto, že už jsme několik měsíců dopředu věděli, že někteří z nás se za celé září ve škole téměř neukážou. Pro ty, kteří by snad nevěděli, proč: členové našeho klubu totiž celý červen, týden v srpnu a celé září zkoušeli operetu Růže z Argentiny v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Ale o té až později… Vezměme ty zářijové akce pěkně popořádku…
Kvůli již zmíněným zkouškám v divadle, kde jsme často trávili většinu dne, se náš klub „za kulturou“ dostal až 8. září. To jsme se vydali na festival Na konci léta, který se snaží propojit svět handicapovaných lidí se světem lidí bez handicapu. V rámci něj letos vystoupili například: Duo Dubnička Lahoda, kapela COP nebo naše oblíbené mužské vokální kvinteto Hlasoplet. To jsme měli možnost vidět v naprosto neobvyklém složení. Koho zajímá, co tím myslím, ať si přečte můj článek, který jsem sem přiložila, a dozví se víc.
Hned druhý den jsme se vydali na obnovenou premiéru tanečního muzikálu Edith – vrabčák z předměstí. Toto úžasné dílo o výborné šansoniérce Edith Piaf v hlavní roli s Radkou Fišarovou se v Plzni hrálo dlouhých 11 let. Poté, co bylo staženo z repertoáru (z čistě technických důvodů jako byla například nepoužitelnost kostýmů), si jej však diváci „vydupali“ zpět. A není divu – je to opravdu silný zážitek, ačkoliv už jsem to několikrát viděla. Klub HM Plzeň všem vřele doporučuje!
Pak se dlouhých, předlouhých 14 dnů nic kulturního v našem klubu nedělo. Původně jsme totiž chtěli jít 19. září na zahájení sezony v divadélku Pluto, ale pak nám byla nabídnuto účinkování v nedělní matiné Klasika vs. Jazz uváděném v rámci Mladé Smetanovy Litomyšle, a tak jsme místo tohoto zahájení jeli na zkoušku týkající se zmíněného matiné.
A tím se dostávám k další významné zářijové akci, a sice k Mladé Smetanově Litomyšli, v humlácké hantýrce Lišli, jedné z nejkrásnějších HM akcí, které znám. Tento skvělý víkend v nás (stejně jako loni) zanechal spoustu nádherných vzpomínek na celý život. Ať už se jedná o recitál Marka Ebena a Ireny Chřibkové (varhany), představení divadla Drak, sobotní sborové zpívání v dešti, úžasné představení Ad Hoc: S úsměvem nepilota, ples, jež se nesl v duchu setkání hvězd, které se snad ani nikdy nemohly potkat, anebo nedělní matiné Klasika vs. Jazz, které si (zvláště někteří) naši členové náramně užili!
Poslední zářijový víkend jsme si vynahradili absenci kultury za počátek a první polovinu září. V sobotu jsme byli na premiéře operety Růže z Argentiny – jenže tentokrát jsme neseděli v hledišti, ale stáli, zpívali, seděli, tančili a klaněli se na těch prknech, jež znamenají okres. Víte, jaké to je, když stojíte na jevišti, před vámi se rozsvítí při děkovačce celý sál, který bouří nadšením a k tomu dostanete víc dárků a kytek než hlavní představitelka? Dokonalé!!! 
V neděli jsme si v klubu uvědomili, že už se mi nám nějak stýská po lidech z HM (neviděli jsme je týden!!!), a tak jsme se rozhodli zajet do Prahy na dvě představení divadla Ad Hoc. Šlo o naprosto perfektní muzikál Zlatovláska s přetextovanými písněmi ze slavného muzikálu Hair, z nichž nás asi nejvíc zaujala píseň Ó, vdaná, ó, ó, vdaná (v originále O, Donna), a pak také o již zmiňované představení S úsměvem nepilota . Tentokrát však bylo (oproti verzi z Prken a z Litomyšle) doplněno a velmi aktuální a vtipnou repliku nazvanou: Dialog pijana s metanolem: „Tys mne, osle, pil.“
Toť za září vše a zanedlouho (aspoň doufám), se snad ohlásím s novinkami z Klubu HM Plzeň za měsíc říjen!
Za klub HM Plzeň Martinka Náhlíková



24.10.2012 16:09:00

Srpen v Klubu HM Plzeň
Moji milí!
Strašně se omlouvám, že zde zápisy z činnosti Klubu HM Plzeň ze srpna a září zveřejňuji až nyní (až teď, když to píšu si vlastně uvědomuju, jak pozdě to doopravdy je!), ale zkrátka a dobře (všichni, kdo mne alespoň trochu znáte a víte, jak jsem ukecaná, už jistě tušíte, že „zkrátka“ to tedy rozhodně nebude; tak snad to bude aspoň dobře): se začátkem nového školního roku nabral můj život asi takové tempo, jako tomu bylo na LTHM dva dny před Sambovou bojovkou, a tak jsem neměla čas sem napsat. Pro ty, kteří neví, nebo na táboře nebyli: celkem jsem za dva dny naspala pět hodin, nevěděla jsem, kde mi hlava stojí, s hlavou plnou nedodělaných choreografií jsem běhala po městě a sháněla dárky a překvapení pro lektory, nestihla jsem pořádně jíst, ale co bylo nejdůležitější: ty dva dny jsem si nesmírně užila! Tolik tedy k důvodům tak pozdního přidání zápisů z činnosti našeho klubu.
A tímto vysvětlením jsem se vlastně (ač jsem to původně takhle nezamýšlela), dostala k první významné akci měsíce srpna.
Tou byl (jak už si ti bystří z vás jistě povšimli) Letní tábor Hudební mládeže 2012 v Poděbradech. Na tuto akci vzpomínám s láskou a obrovskou nostalgií – právě zde jsme totiž před rokem vstoupili do HM a položili tím (v té době ještě netušený) základ Klubu HM Plzeň. Tábor je (stejně jako Letní škola – a to, ač jsou jinak velmi velmi odlišné) akcí, o které se toho nedá moc napsat- ta se prostě musí zažít. A tak zde vyzdvihnu jen pár událostí, které jsou pro nás nějakým způsobem důležité nebo nezapomenutelné: Rozjezdy pro hvězdy, návštěva herců z muzikálu Kapka medu pro Verunku, seminář o sambě s Milošem Vacíkem, Sambová bojovka a samozřejmě závěrečné koncerty! Ke dvěma posledně jmenovaným událostem se váže ještě jedna věc, kterou bych zde chtěla zmínit: Nesmírně moc děkuji všem, kteří jste se těchto dvou událostí nějak zúčastnili – ať už jde o trpělivé tanečníky v mé sambové škole, holky, které se mnou nacvičily Mahive pro Marcelku nebo všechny sboristy, kteří se tak krásně a spontánně přidali se svým zpěvem k plyšovému včelímu medvídkovi. Dali jste tím vším najevo, že to úsilí, které za tím bylo, stálo za to!
A letošním táborem byla ovlivněna i další akce, na níž měl Klub HM Plzeň své zástupce. Všechno to vlastně začalo už v Poděbradech na semináři o sambě, kde jsme se (dokonale fascinování všemi těmi exotickými nástroji) ptali Miloše Vacíka, kde a kdy mají nejbližší vystoupení s TAM – TAM ORCHESTRA a on řekl, že 31. srpna v Plzni na Pilsnerfestu. A v tu chvíli jsem byla nesmírně hrdá na to, kde bydlím a umínila jsem si, že členové Klubu HM Plzeň musí na Pilsnerfest zajít minimálně kvůli té sambě. Z vystoupení jsem byla (nejen já) tak nadšena, že jsem okamžitě psala článek do Plzeňského deníku (viz foto u tohoto článku). Myslím, že k této akci není třeba už dodat nic víc – vše je v tom naskenovaném článku.
A tak jsme v našem klubu takhle krásně rozloučili s prázdninami!
Za Klub HM Plzeň Martinka Náhlíková



11.10.2012 22:26:59

vMilí, mladí a hudební!



Ozývám se zase pozdě, promiňte. Jako důkaz mohu přiložit fotografii svého diáře, který je naprosto zaplněný (nechtějte). Ale v září zářilo mnoho akcí a my jsme alespoň ty nejdůležitější navštívili.
První byla skvělá Soňa Červená jako Čapkova Elina Makropulos, na kterou jsme se vydaly s Mončou do Stavovského divadla. Pro mě bylo toto představení kulturním vrcholem s nádhernou muzikou a úžasnými pitoreskními kostýmy. Soňa Červená je velká herečka, která mě uchvátila, ale i ostatní herci byli skvělí – Vladimír Javorský, který hraje ve Stavovském jako host, předvedl také velmi dobrý výkon.

Další akcí byla samozřejmě Mladá Smetanova Litomyšl, o které se asi není třeba nijak rozepisovat, jen je důležité říct, že to bylo úžasné. Mě naprosto nejvíc odzbrojil (doslova!) Jan Amos Komenský, který byl výborně předán Markem Ebenem a doprovázen Irenou Chřibkovou. Díky!

Třetí důležitou událostí byla spontánní návštěva Bizzar Bazzaru, což byl blešák a design market v Plzni. Kromě spousty „bleších“ věcí, tu byly i stánky s vintage věcmi (z těch kabelek by se asi zbláznila každá origoslečna) a také už poměrně zavedené design značky jako je Schmucig, Kompot (na Colours jsme u nich hromadně nakupovali plastové přívěsky na krk) nebo Tarakan a Paragraph. S Martinkou jsme zažily mánii a spoustu sebezapření. Dárek Stele jsme nakonec teda taky koupily, ale byla to fuška ušetřit na to. Příště jdeme zas, takže kdybyste byl někdo v dohlednu od Plzně, rozhodně se domluvíme!

Pak se jen krátce zmíním, že během návštěvy Steli a Marti u nás za účelem oslavy významného výročí jedné ze slečen (a Martinu nemyslím, takže teď zpytuje svědomí, kdo všechno slečně S. nepopřál), jsme zkoukly hned dva kvalitní filmy (Holky z naší školky jsou mor, ale Colina Firtha můžu kdykoliv, takže jsem si jej zase nenápadně prosadila) a parádně se pobavily. Díky.

Mějte se fanfárově a v Příbrami na viděnou!!!

An.

PS: Martina má ty dorty fakt skvělý, to je taky takový kulinářsko – kulturní zážitek.


26.9.2012 23:47:14

Září v klubu HM Ostrava

Za normálních okolností bych s měsíčními zprávami čekala až na skončení tohoto měsíce, ale dnešní zážitek mě nenechal chladnou a probudil ve mně obrovské nutkání se o něj s Vámi podělit, a to co nejdříve. Takže předchozí zářijové akce trochu zastínil, přesto se o nich zmíním:

Po prázdninách středoškoláků a na konci prázdnin vysokoškoláků jsme se sešli v takové malé improvizované domácí čajovně, z čehož bychom rádi do budoucna vytvořili tradici. Na své si přišli kromě milovníků čaje také milovníci domácí marmelády, takže jsme měli i takovou malou jahodovou hostinu na oslavu našeho setkání.

O pár dní později jsme měli možnost být společně svědky mimořádného uměleckého zážitku, a to když jsme navštívili koncert klavíristy Lukáše Klánského a violoncellisty Ivana Vokáče. Oba zmínění jsou prvotřídními předními interprety ve svých oborech a jejich spojení bylo opravdu fenomenální. Bohužel jsme se o tento krásný zážitek dělili jen s malou hrstkou dalších posluchačů v téměř prázdném sále, což nám přišlo líto a trochu nefér vůči účinkujícím. Ale přece jen by se nějaké pozitivum našlo: odpadl problém neustálého vyrušování a my jsme si mohli naplno vychutnávat atmosféru koncertu.

Následující dny jsme strávili na Mladé Smetanově Litomyšli. Hvězdná setkání všeho druhu v každém z nás jistě zanechala vzpomínky. Někdo vzpomíná na Marka Ebena a Irenu Chřibkovou, někdo na pestrá a rozmanitá divadelní představení či ples plný hvězd, jiný léčí rýmu po sborovém zpívání v dešti a do toho mu v uších znějí písně Jaroslava Ježka. Ať je to tak či onak, prožili jsme všichni jeden z nezapomenutelných víkendů s pro mnohé z nás nejbližšími přáteli, což je to nejdůležitější.

Dnes, 26. 9., však přišel ten ze všech nejsilnější zážitek, alespoň pro mne. Už v průběhu dne jsme se domlouvali, kdy a kde se sejdeme a vyrazíme na koncert do kostela sv. Václava. Před koncertem mě však sklátila únava a já už pomalu začínala uvažovat o tom, že se ze své účasti na koncertě omluvím. Jsem opravdu ráda, že jsem to neudělala! O půl sedmé jsme se tedy sešli v přeplněném kostele, namačkaní mezi ostatními posluchači, a koncert mohl začít. První polovina patřila varhanám a Petru Svobodovi, v první ze skladeb doprovázenému komorním orchestrem Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě. Pěkná hudba. Rozhodně nic míň, avšak ani ničím víc neoslovila. Ale pak to přišlo. Premiéra mše „Amen“ Michala Janošíka, profesora, který na naší škole vyučuje skladbu a i já mám tu čest být jeho žákyní. Již po prvních tónech se mi zatajil dech a mrazení v zádech vydrželo po celou dobu více než půl hodinového díla. Smíšený sbor a komorní orchestr JKGO, klavír, varhany a zvony. Ano, jsou součástí orchestru, ale já je zkrátka nemůžu nejmenovat zvlášť. Během chvíle byla v celém kostele vyčarována dokonale kouzelná atmosféra, ze které každý ukusoval po soustech, a přesto neslábla. Po závěrečných tónech nastalo hrobové ticho plné úžasu a následoval ohromný nekončící aplaus. Ještě dlouho se nikomu nechtělo z kostela nasátého touto atmosférou. Poté, co se začal vyprazdňovat a i já jsem plna úžasu vyšla ven, svrběly mě ruce a i bílá špinavá zeď obyčejného ostravského dobu vypadala chvíli přes zamlžený pohled jako vycházející slunce. Prostě dokonalý pocit. A ne jen na mé straně. Všude okolo jsem slyšela citoslovce úžasu a slova chvály. Po příchodu sboristů se do toho všeho ještě začaly ozývat úryvky jednotlivých částí a hlasů. Jak mě to lákalo se k nim přidat… Nebo alespoň najít pana Janošíka a vyjádřit mu svůj obdiv. Pokusy o napodobení provedeného uměleckého díla, ozývající se ze všech stran, však hrozily tím, že mě připraví o ten krásný pocit, který přece může být tak pomíjivý. Rozloučili jsme se tedy a rozešli se do ticha prázdných ostravských ulic rozjímat nad ozvěnami díla, které ještě dlouho zůstane v našich pamětech v kolonce „dokonalé“ :-) !


15.9.2012 20:11:20

Srpen v klubu Ag

Milí, mladí a hudební!


Všechno je momentálně hektické, už tedy tak osm let je vše hektické, to znamená od té doby, co jsem nastoupila na tu instituci, která se u nás nazývá gymnázium, což nechápu, protože to slovo ve mně evokuje jakýsi pocit prestižnosti a náš ústav vyvolává všemožné (i nemožné) pocity, ale po prestižnosti ani památky. Proč o tom vlastně píšu. Ráda bych totiž omluvila zpoždění srpnových novinek, za což může z části (z mého pohledu větší, než je správné) můj opožděný nástup do oné instituce a tím i ještě větší hektično, než jindy. Takže… Promiňte.

A teď už k staronovým událostem. Kulturní život v našem klubu se nezastavil před něčím natož před druhou polovinou prázdnin. Šestnáctého osmý jsme Monikou M. vyrazily (řidiče dělala babča). Vyrazily jsme na kulturní odpoledne a večer. Nejdříve jsme navštívily rodinnou známou paní inženýrku H., která nás vzala na výstavu výtvarných prací do starého (ale funkčního) mlýna v Nýrsku, který jí patří. Tam jsme si přišly s Mončou obě na své. Paní inženýrka vystavovala, jak svoje práce (ano, je velmi všestranná), tak i práce jiných umělců, jako například ddětí ze Základních uměleckých škol či díla šumavských umělců. Bylo tam toho mnoho: malby, kresby, keramika, sklo, fotografie, grafiky i graffiti. Já jsem se tam zamilovala do nádherné malby černé kočky. Výstava byla prodejní, ale bohužel mám narozeniny až za dlouho.

Po výstavě jsme se přesunuly na událost, kvůli níž jsme původně na Šumavu, přesněji do Hojsovy Stráže, jely. Byl to koncert Šumavského Collegia, Markéty Schley Reindlové, která hrála na varhany a hobojisty Zdeňka Rysa v místním kostele. A hádanka zní: Kdo je členem Šumavského Collegia? Nápověda: kdo hraje druhé housle v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu? Odpověď, na kterou všichni z LŠ hravě přišli, zní (no jasně): Helena Hnyková. Byla to prostě paráda! Evička měla naprostou pravdu, paní Hnyková hrála se vší vervou a s neuvěřitelnou radostí. Úžasně a s úsměvem. Moc jsme si to užily a bonus pro nás byl, že nás poznala a dokonce jsme si s ní asi čtvrt hodiny povídaly. Byla strašně nadšená, že jsme dorazily, moc všechny pozdravovala a říkala, že doufá, že zase bude moci přijet, protože ji setkání s námi velmi dobilo a bavilo. V dobrém rozpoložení jsme se rozloučily (odjížděla do Horažďovic, kde měli druhý den další koncert) a vyrazily jsme domů. Celý den jsme si velmi kulturně užily a setkání s paní Hnykovou bylo moc milé a lidské.

Tak se mějte krásně a já jdu psát report ze čtvrteční Věci Makropulos, protože o to se prostě musím podelit!!!

An

PS: Doufám, že se nás co nejvíc sejde v Litomyšli.


12.9.2012 15:29:52

Léto 2012 s Klubem HM Praha
Nezapomenutelné hudební zážitky, koncerty, kulturní akce, výlety s hudební tematikou, takové bylo léto Klubu HM Praha. Nahlédněte pod pokličku toho, co o prázdninách nabídnul Klub HM Praha svým členům.

Prázdniny jsme zahájili už 24. června výletem do Jabkenic a do Loučně. V Jabkenicích jsme navštívili památník Bedřicha Smetany a v Loučni jsme se nechali unést kouzlem labyrintů v zámeckých zahradách.
Deštivé dny začátku července přály setkávání na jazzových koncertech v zapomenutých kavárnách v centru Prahy. Byli jsme také v Rudolfinu na závěrečném koncertu „3rd International Antonín Dvořák Composition Competition“, tedy mezinárodní skladatelské soutěže, kde jsme měli možnost seznámit se se současnou tvorbou mladých autorů.
Ani letos nezůstalo opomenuto rodiště Antonína Dvořáka – Nelahozeves. Na zdejším zámku provádí již čtyři členové Klubu HM Praha, kteří za letošní sezonu na zámku přivítali mnoho výletníků z řad Hudební mládeže.
V srpnu jsme na jeden den navštívili Letní tábor Hudební mládeže v Poděbradech a koncem měsíce jsme se zúčastnili mezinárodního nesoutěžního festivalu sborového zpěvu Bohemia Cantat v Liberci.
V našem programu nemohly chybět ani typické prázdninové aktivity jako návštěva aquaparku na Barrandově a opékání vuřtů v Ďáblickém háji, kde jsme dokonce postavili svůj vlastní totem.
Naší poslední prázdninovou akcí byla návštěva Kostelce nad Černými lesy a Kouřimi v rámci Dnů evropského dědictví. Prošli jsme si místní galerie a kostely, které nabízely bohatý doprovodný program.

Fotky jako obvykle najdete na http://www.klubhmpraha.rajce.net/.

S koncem prázdnin však aktivita Klubu HM Praha nekončí - právě naopak. Přehled všeho, co chystáme, najdete zde. Budeme rádi, když se k nám přidáte.

Těší se na vás Michael Pinkas, Tereza Svatošová, Jana Georgievová, Bob Marounek, Václav Jiříček, Šárka Renzová a z „externistů“ Bára Pištorová, Martinka Náhlíková, Martin Tušl a Aliaksandr Fedarau.

31.8.2012 14:31:07

Prázdniny v klubu HM Ostrava
V létě jsme se rozprchli do různých koutů nejen republiky, ale i Evropy či vzdálenějších míst, i přesto jsme si však s radostí a potěšením našli společný čas pro něco, co nás spojuje – umění a Hudební mládež. Kromě magických letních akcí, Letní školy a Letního tábora, se naše pozornost soustředila na výlet našeho klubu do Luhačovic. Avšak než jsme na něj mohli vyrazit, čekalo nás plánování. Proto jsme se sešli v polovině července u Lucky Vašíkové a prožili jsme skvělý den. Kromě organizačních záležitostí jsme si zašli na vynikající zmrzlinu, Lucka nám ukázala její město a poučila nás při hře minigolfu, kterému se dříve věnovala, tudíž věděla spoustu zajímavostí, které se k nám při běžném navštívení minigolfového areálu nikdy nedostaly, a my jsme ji na oplátku naučili populární a námi tolik oblíbenou kanastu. Samozřejmě u nás při setkání s přáteli zvítězila zábava a luhačovický výlet jsme dodatečně řešili dálkově. Ale i přesto se nám podařilo uspořádat akci, kterou jsme si všichni maximálně užili.
V pátek 10. srpna jsme se postupně scházeli už cestou do lázeňského města. Martin a já, Lucka, jsme se potkali už v Přerově, kde jsme přisedli do vlaku k Manuelovi. V odpoledních hodinách jsme dorazili do Luhačovic a čekala nás asi hodinová procházka do kempu v Pozlovicích, kde jsme byli ubytovaní. Cestou jsme si prohlédli Luhačovice včetně pozoruhodného tamního kostela, ochutnali přírodní Vincentku a prozkoumali Luhačovickou přehradu. Když jsme dorazili do kempu, ubytovali jsme se a čekání na zbylé členy naší výpravy jsme vyplnili opět procházením okolní přírody a lovením múzy, která by do nás vnesla nápad na téma pro sobotní natáčení krátkého filmu pro Face2Art. Bohužel jsme nic neulovili. Několik myšlenek vzneseno bylo, ale málokterá byla použitelná. Nakonec jsme se tedy shodli na tom, že to prozatím vzdáme a budeme doufat, že ostatní něco napadne. Pomalu se setmělo, a tak jsme se vrátili zpátky do chatky a připravovali v pořadí již několikátou oslavu Lukýnových narozenin. A pak jsme se dočkali – přijela zbylá část účastníků. Pavel, který dovezl Aničku, Lucku V. a Lukáše, si s námi však dal jen něco málo na zub a zase jel domů, tak nás zůstalo šest. Štika, Lukýno, Martin, Manuel a dvě Lucky (což se stalo na celou dobu pobytu malým problémem s oslovováním, jelikož z vzniklého „Lucka B.“ – blondýna se postupem času stalo „Lucka B.“ – bruneta, takže jsme se dostali tam, kde jsme začali). Večer jsme strávili u Activit. Tolik zábavy jsme už dlouho nezažili. Po nějaké době jsme však i zábavu obětovali a šli spánkem čerpat síly pro následující náročný den. Poté, co se někteří z nás časně ze sobotního rána vzbudili a napomohli k probuzení i ostatním, bylo na řadě smazat všechny pochybnosti o nedostatcích jídla a pustit se do hostiny spolu s vymýšlením témata filmu. Čekalo nás však nemilé překvapení – pršelo a nebe moc přívětivě nevypadalo, což nám překazilo plán vydat se do Luhačovic a hledat místa vhodná k natáčení, která by v nás evokovala různé dojmy vedoucí ke skvělému nápadu, co vlastně natáčet. Tak Lucka přišla s nápadem, že by náš film mohl být vymyšlen podle nějaké písničky, načež první píseň, o které jsme začali vážně uvažovat, byla Lukášem navržená Ticket to Ride od Beatles. Hned jsme si ji vyhledali na youtube a pustili. Začala ve mně vzbuzovat dojem cestování a poté, co jsem svůj pocit sdělila nahlas, se okamžitě začaly rozvíjet nové a nové nápady a bylo jasné, že výběr písně byl hned napoprvé správný. Po spoustě nadhozených myšlenek, nápadů a tipů jsme došli k prozatím závěrečné podobě. Čekaly nás jedny z nejoriginálnějších rolí, do nichž jsme se kdy měli vcítit: „Přechoďáci“. S Aničkou a Lukášem jsme se pustili do tvoření storyboardu. Byla to tak trochu bojovka, zbylá trojice se raději odebrala do kuchyňky uvařit oběd, ale nakonec jsme se přece jen přiblížili závěrečné scéně, když v tom přestalo pršet. Rozhodli jsme se toho využít, sbalili jsme vše potřebné a vyrazili do Luhačovic hledat vhodné křižovatky pro vytvoření nových lidských přechodů. Jak to dopadlo? To se můžete podívat na youtube. Z natáčení máme spoustu zajímavých zážitků. K nejkrásnějším patří ten, kdy tatínek s dítětem za krkem začal nás přechoďáky přecházet jako opravdový přechod a považoval to za výchovný krok, kterým učil svého potomka, že se má přecházet po přechodu. Naopak nejzábavnější chvíle nastala, když si nás, ležící na betonu, začali prohlížet příslušníci městské policie. Po natočení všech scén jsme hbitě vyrazili zpátky do kempu, protože se opět schylovalo k dešti. Akorát jsme se vlezli do suché časti dne. Tak tak. Po návratu jsme navázali na zábavu předchozího večera. Ještě před Activity jsme však vložili jinou hru. Říkání jazykolamů s popcornem v puse, jehož množství určovaly sejmuté karty. Velice brzy však přestalo jít o srozumitelný jazykolam, ale o trumfnutí protivníků i sebe sama v počtu kousků popcornu v ústech. Jednoznačně vyhrála Štika, jejíchž 83 popcornů opravdu překonat nešlo, ani nikdo neměl odvahu se o to pokusit. Když už jsme popcorn nemohli ani vidět, přešli jsme na Activity. Nakonec jsme si vyšli ven sledovat perseidy. Z původně plánovaných asi 15 minut „dokud neuvidíme 1 nebo 2 perseidy“ se vyklubaly u nás nejvytrvalejších téměř 3 hodiny. Perseid bylo plné nebe, ovšem jen do té doby, kdy se zatáhlo a my šli spát. Nedělní ráno se neslo v duchu balení věcí a chystání na cesty do rozdílných míst republiky. Anička s Martinem odjeli už v dopoledních hodinách a my ostatní jsme po opuštění kempu vyrazili opět do Luhačovic, kde jsme se uprostřed přírody pustili do stříhání našeho výtvoru. Poté jsme vyprovodili Manuela na autobus a chvíli počkali na ten náš. Cestou jsme hráli kanastu a rekapitulovali naše zážitky. V Bystřici jsme se rozloučili s Luckou a s Lukášem jsme pokračovali do Hranic, kde náš výlet končil.
Na konci srpna jsme si chtěli zpříjemnit ještě poslední prázdninové dny, a tak jsme si uspořádali filmový minimaraton, kde jsme se podívali na filmy, jejichž neznalost byla do té doby mně osobně často vyčítána. Byla to Láska nebeská a Piráti na vlnách. Perfektně jsme se pobavili a popřáli si krásný poslední prázdninový víkend.
A nyní hurá do školy!

7.8.2012 20:09:19

Červen v Klubu HM Ostrava

Na konci dubna jsme byli svědky nevšedního zážitku, když jsme navštívili závěrečný koncert cyklu Jeunesses Musicales Janáčkovy filharmonie Ostrava, tedy cyklu, ve kterém orchestr představuje mladé talenty a umožňuje jim často první možnost a zkušenost zahrát si jako sólista se symfonickým orchestrem takových rozměrů. Představili se nám 3 sólisté. První z nich, teprve dvanáctiletá umělkyně z hlavního města naší republiky Natálie Schwamová, se představila s klavírním koncertem C dur Wolfganga Amadea Mozarta. I přes její věk však pro tuto pianistku nebylo sólové podání koncertu v doprovodu orchestru žádnou velkou neznámou. Mimo jiné si totiž již zahrála i s hned několika symfonickými orchestry v Buenos Aires. Pro další dva sólisty byl koncert téměř na domácí půdě, protože oba studují ostravskou konzervatoř. Hornista Petr Kozel přednesl Novelty concerto Josefa Vejvody a klavírista Marek Kozák všechny uchvátil svou hrou v koncertu č. 1 Es dur Ference Liszta. Závěr koncertu taktéž patřil tomuto autorovi, když se velkým sálem kulturního domu rozezněla Uherská rapsodie č. 2, mnohými nejen z dětských let pamatována v klavírním podání kocoura Toma.

Přelom měsíců května a června patří již tradičně festivalu Janáčkův Máj. My jsme se rozhodli společně navštívit jeden z koncertů, a to koncert s názvem „Přátelství v hudbě“. V podání České filharmonie, pod taktovkou jednoho z předních českých dirigentů Zdeňka Mácala, jsme si vyslechli dvě rozsáhlá díla. Brahmsův Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur, v němž se jako sólista představil rakouský klavírista Rudolf Buchhbinder, měl v Ostravě premiéru. Toto téměř hodinové dílo náročné na poslech vyniká svou symfoničností a jedinečným postavením mezi jinými orchestrálními skladbami pro klavír. Zato Dvořákova symfonie č. 7 d moll pohladí na duši každého z posluchačů, i méně zvyklého na poslech rozsáhlých děl. To však neznamená, že by bylo dílo pro náročné diváky jednoduché. Naopak. Obzvláště při osobitém podání zmiňovaného dirigenta má člověka stále co překvapit a udržet jeho pozornost a mysl plnou údivu.

Konec školního roku patřil u většiny z nás převážně učení. Jakmile však naše školní povinnosti ustoupily, využili jsme toho hned několika akcemi. V úterý 26. června jsme se vydali na koncert tanečního oddělení Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia. Na téměř tři hodiny trvajícím koncertě jsme měli možnost vidět jak klasický balet, tak i moderní tanec, flamenco, gymnastiku či tance lidové a ani to některým z nás nebylo dost, a proto jsme se vydali na tentýž koncert, který však překvapil i několika rozdílnými choreografiemi, i o den později poté, co jsme se vrátili z návštěvy výstavy Šangri-la. Tato interaktivní výstava nás zanesla z ostravského výstaviště až do vzdálených končin naší planety. Kromě Indie, Nepálu, Tibetu a Bhútanu, na které byla výstava zaměřena primárně, to byly také nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Byli jsme seznámeni s tamní kulturou, způsobem života a především vírou, náboženstvím. Výstavu jsme opouštěli plni dojmů, zážitků a snad i nových zajímavých vědomostí. Oslavy konce školního roku však nebyly pouze o dalším učení a získávání informací, ale opravdu prázdninové a relaxační. Po rozdání vysvědčení jsme se sešli v čajovně, kde jsme strávili příjemných pár chvil, které jsme kromě povídání vyplnili také hrou kanasty, která získává stále větší oblibu. Po dopití posledních kapek čaje jsme vydali na letní procházku nejhezčími místy Ostravy a nasáli tak v prostředí zeleně čistě prázdninovou atmosféru. A pak už nezbylo nic jiného, než si popřát KRÁSNÉ PRÁZDNINY!

7.8.2012 9:56:45

Červenec v klubu HM Ag

Ráda bych se s vámi podělila o úžasný zážitek, který jsem prožila na Colours of Ostrava. Šlo o koncert pro mě do té doby neznámé francouzské zpěvačky Zaz. Má láska začala nevinně. Ksenie se cestou do Ostravy zmínila, že bude vystupovat výborná Francouzka Zaz. Věděla jsem hned, že jdu!

Těsně před koncertem jsme se s Lukýnem vydali na „okouk“ náušnic, přívěsků, kabelek a sukní. Ale v okamžiku kdy Zaz spustila první písničku, jsme se na sebe jen s Lukášem dlouze podívali, já jsem zahodila náušnice, které jsem v tu chvíli držela v ruce, a hned jsme se rozeběhli k hlavní scéně, před kterou už se tlačil ohromný dav, ale protože já jsem malá a drzá, protlačili jsme se pořádný kus dopředu.

Když se k nám protlačila Kája s Klárkou, rozhodla jsem se tlačit dál, protože energie, která z té mladé ženy na pódiu proudila, byla naprosto odzbrojující. Ona skákala, zpívala, smála se a komunikovala s publikem tak dokonale, že jsme všichni dělali přesně to, co chtěla a všechny kolem mě to evidentně bavilo. Chtěla, abychom zpívali, smáli se a skákali s ní a ti, které jsem já viděla, to dělali se stejným nadšením jako ona.

Když začala říkat česká slovíčka a z tabletu číst věty o tom, jak je ráda, že zde může být, že Česká republika je krásná a publikum úžasné, já jsem tála. Kája s Kristýnkou, které stály za mnou (jsem prostě malá) na tom byly podobně. Potom si Zaz vzala jednu slečnu z publika, aby jí ona slečna překládala. Vyprávěla krátký příběh odehrávající se ve třicátých letech v Paříži o chudých dětech.

Zpívala něco přes hodinu. Byla jako slunce, které vám dodá energii, poté co vyleze po několika týdnech. Ten koncert jela na sto procent. Byla opravdu velká radost a úžasný zážitek se tohoto koncertu účastnit a potom co jsme se všichni zase sešli, se ukázalo, že všichni měli podobně krásný pocit. Bylo to super!

Další mnohem komornější akcí bylo promítání muzikálu Zpívání v dešti, který nám půjčila Martinka. Neboť to bylo dvoudiskové vydání, kde jsou materiály k filmu navíc, parádně jsme si to užili a dozvěděli jsme se zase něco nového. Děkujeme tedy Martince a těšíme se na další akci, na které se jistě brzy zase sejdeme.

27.7.2012 15:34:21

Klub HM Plzeň: Koncert Ivy Bittové

Hned v den, kdy LŠHM končila – tedy 11. července – jsem se rozhodla (snad abych trochu zmírnila nebo oddálila přechod ze světa HM do reality) uspořádat společnou návštěvu „západočeských“ členek HM (konkrétně Monči M. a Evči K.) koncertu Ivy Bittové v Plzni. Říkaly jsme si, že když už nemůžeme na Colours, půjdeme alespoň na Ivu Bittovou dřív, než ji budou mít ostatní HMáci v Ostravě (o několik dní později, jsme zjistily, že se tam na ní stejně nedostali). Nevím, jestli jsem se za těch 11 dní v Třeboni nakazila nějakým Pavlovým syndromem, jak jsme to s holkami posléze nazvaly, nebo co, ale na domluvený sraz, který jsem (včetně času setkání) dokonce vymyslela a zorganizovala já, jsem dorazila asi o osm minut později. Poté, co jsem zpozorovala pobavené obličeje holek, jak se zájmem sledují to, jak probíhám už třetí přechod na červenou, napadlo mne něco, co jsem na ně ihned po doběhnutí vychrlila.
Uvědomivše si barvy HM (kdyby tu snad byl nějaký neznalec, což snad ani není možné – tak je to černá a červená), jsem nasadila americký úsměv jako Marcelka před vyhlašováním výsledků anketu při reklamě na zubní pastu Perličku a prohlásila jsem: „Hudební mládež – s námi pouze na červenou!“. Vyznělo to prý ještě lépe, než jsem čekala, protože jsem přitom na sobě měla HM barvy a tričko s logem a nápisem: Hudební mládež České republiky. Pak už jsme si koupily lístky a něco dobrého k pití – včetně jahodového džusu, samozřejmě. :-) Těsně po deváté se na pódium začali postupně trousit hudebníci a ladit. Iva Bittová stála opodál pod ním a s úsměvem na rtech popíjela čaj. Ten si pak odnesla i na pódium a koncert začal. Byly to nezapomenutelné necelé dvě hodiny, které byly tak nabité pozitivní energií, že to nabilo i nás – ospalé a unavené z LŠHM, zvlášť z několika posledních nocí. Po skončení koncertu jsme si, se mnou a hlavně tričkem HM v čele, šly pro podpisy. Iva Bittová byla nesmírně milá a dokonce nám řekla, že doufá, že jí koncert pro HM někdy jindy vyjde (když letos nevyšla ta LŠHM). Pak už mne holky doprovodily na tramvaj, která mne měla odvézt (teď už na pár následujících týdnů definitivně) zpět… - do reality!

za Klub HM Plzeň Martinka Náhlíková

27.7.2012 15:30:56

Klub HM Plzeň: Červenec 2012

Prvních jedenáct dní v měsíci červenci strávil Klub HM Plzeň na Letní škole Hudební mládeže v Třeboni. Říká se, že pokud vás něco opravdu silně zasáhne, jen velmi těžko se to dá vyjádřit, a většinou slovy vůbec ne. A to je právě tento případ. Bylo to… prostě… MAGICKÉ! A já jsem nesmírně (vesmírně) šťastná, že jsem mohla být součástí tohoto malého zázraku. :-) Děkuji vám všem z celého srdce!
11. července uspořádal náš Klub hromadnou výpravu na koncert Ivy Bittové – podrobnou reportáž o něm čekejte v následujícím článku. Sem zatím jen napíšu, že to byl opravdu magický zážitek!
Další týdny měsíce července zasvětil náš klub (což jistě nebude pro mnohé žádným překvapením) divadlu. Konkrétně festivalu Divadelní léto pod plzeňským nebem, na němž naši členové již několikátým rokem pracují - většinou jako uvaděčky. Na tomto festivalu se na každém ročníku hraje přibližně čtrnáct dní zcela nová inscenace a pak se týden uvádí v repríze inscenace z minulého roku. Letos nově uvádíme komedii V nouzi poznáš přítele a v týdnu 23. – 29. července reprízujeme Marnou lásky snahu od Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského. Ten mi na letošní LŠHM povídal, že na této inscenaci byl minulý rok a že ji z ní upřímně nadšen.

za Klub HM Plzeň Martinka Náhlíková

27.7.2012 15:27:03

Výlet do Jabkenic - zápis Klubu HM Plzeň

Dne 24. 6. se Klub HM Plzeň rozhodl účastnit další akce pořádané Klubem HM Praha (konkrétně Terezkou Svatošovou a Míšou Pinkasem) - výletu do Jabkenic. Sraz byl vypsán v 7: 40 na hlavním vlakovém nádraží, jenže (ačkoliv jsem předchozí noc spala v Praze), když jsem se v 7: 45 ještě řítila v autě známého Prahou, uvědomila jsem si, že asi úplně nestíhám. Když jsem s omluvou dorazila v 7: 52 na místo srazu, měla jsem v hlavě mou oblíbenou repliku z Limonádového Joea – „Přicházím vždy na poslední chvíli, ale vždy právě včas“.
Téměř za poklusu na patřičné nástupiště jsem byla seznámena s dalšími členy naší výpravy - Johankou a Honzíkem. Ti hned po pár minutách zjistili, že ukecanějšího člověka snad v životě neviděli (no, podotýkám, že spíš neslyšeli), nicméně nezdálo se, že by jim to nějak vadilo – říkali, že je to zpestření celé cesty (a já věděla, že to říkají proto, že se mnou nestrávili ještě ani deset minut). :-)
Vlakem, který jsme nakonec pohodlně stihli (a já poznamenala, že jsem už od rána měla tušení, že není kam spěchat) jsme se nechali svézt do Luštěnic. Cestou jsme poněkud pobouřili paní průvodčí – ačkoliv vážně nechápu, co je tak špatného na tom, že se ve vlaku hádáme o latinských slovíčkách a frázích (představu, že by se jí nelíbil náš smích, totiž rovnou zavrhuji).
Z Luštěnic jsme vyrazili pěšky do Jabkenic. Při cestě malebnou krajinou, krásnými vesničkami a podél upravených políček jsem si uvědomila (zdůrazňuji, že velmi bolestně), že brát si na pěší výlet den staré ani jednou nenošené boty, nepatří k mým nejskvělejším nápadům. Celou cestu (už vlastně od cesty vlakem) nám Míša poutavě vyprávěl příhody ze života Bedřicha Smetany, abychom o něm něco věděli, než půjdeme do jeho památníku – abychom případně věděli, na co se máme provázejících ptát. Bylo to něco jako příprava na hosta – ti, kdo byli někdy na LŠHM si to jistě umí představit.
V jedné vesničce jsme se zastavili u třešně u silnice, že si jich otrháme. Johanka a Honzík měli ale jiný plán. Když už jich měli půl pytle, přestali jsme je přesvědčovat, ať už toho nechají, že musíme vyrazit, a místo toho jsme jim pomohli sbírat. Po dosažení (nebo spíš dotrhání) vysněného počtu komunistického ovoce, jak jsme třešním začali z legrace říkat, jsme se mohli vydat dál. Díky Míšově mapě a především jeho orientačnímu smyslu jsme asi tak za pět minut dvanáct dorazili do Jabkenic. Když jsme se blížili k Jabkenické myslivně – památníku Bedřicha Smetany, jenž je součástí Národního muzea a uviděli jsme na prostranství před ním stát dvě ženy s vyhrnutými kalhotami a tričky (a to ještě rozhodně nebylo žádné velké vedro), říkali jsme si, zda tu nejsme špatně. Jakmile jsme ovšem prošli branou do zahrady obklopující myslivnu, dámy okamžitě spustily kalhoty i trička a zmizeli v domě. Pár minut na to už nám prodávali lístky a pohlednice. Jedna z nich nás pak provedla expozicí, která byla věnována především dílu Bedřicha Smetany a také posledním létům jeho života, která prožil právě zde, v Jabkenicích. Mne osobně nejvíc zaujal ručně psaný part nejkratší - šestitaktové - písně Heslo, kterou jsme před deseti měsíci zpívali na Letním táboře se sbormistrem Vítkem Novotným… Když jsme z myslivny odcházeli, trvala jsem na tom, že musíme naše dva Kluby a také logo HM zaznamenat do návštěvní knihy (viz obrázek nahoře). Jen jsem litovala, že s sebou nemám červenou a černou fixu...
Odtud naše kroky vedla červená značka (kterou se nám téměř podařilo ztratit – ještěže měl Míša ten kompas a já ztřeštěné nápady a chuť riskovat) přes Jabkenickou oboru. Cestou se Terezka projevila nejen jako skvělá zdravotnice (mé nohy ti nikdy nepřestanou být vděčné, Terinko), ale i výborná kuchařka – to když nám začala rozdávat perníčky. Tím mi vnukla úžasnou myšlenku – přesně za půl roku jsou Vánoce! :-) Ve „šťastné a veselé“ náladě jsme pokračovali dál, zpívali jsme si (k mému zklamání nikoli koledy), trhaly maliny a jahody (!!! – kdo mne zná, pochopí), a také jsme se zastavili u lesní studánky… z níž se bohužel nedalo pít, protože z ní netekla žádná voda. Když jsme vyšli z lesa, čekala nás už jen (k nemalé radosti mých nohou) březová alej a pak už tu byla Loučeň. Zakotvili jsme v nejbližší (a asi jediné) restauraci, kde jsme si dali oběd. Maminka a tatínek (Terezka a Míša – pozn. redakce) nám však nedali skoro žádný čas na siestu a trvali na tom, že co nejrychleji vyrazíme do zámeckého parku. A nakonec jsme nelitovali. Na pokraji smrti únavou, na pokraji smrti ze sedřených nohou, na pokraji smrti horkem, ale stálo to za to! Areál zámku Loučeň nám nabídl možnost projít si celkem jedenáct bludišť. Když jsme si je prošli, rozhodli jsme se zbytek času, který zbýval, než nám přijede autobus, využít k tomu, že si dáme něco dobrého. Místní cukrárna se ukázala jako skvělý nápad (myslím, že byl Terezčin). Jediné, co mne trochu zarazilo, ale rozhodně jsem si tím nenechala zkazit tak krásný den, bylo to, že, když jsem si objednala jahodový pohár, oznámili mi, ať si do něj vyberu jinou zmrzlinu než jahodovou, že tu už prostě nemají… Cestu autobusem (a stejně tak následující cestu vlakem) jsme využili k odpočinku a ke spánku...
Chtěla bych tímto poděkovat za skvělou organizaci Terezce a Míšovi a pak také Johance a Honzíkovi za milou společnost. A nakonec všem dohromady za to, že to se mnou přežili. :-)

za Klub HM Plzeň Martinka Náhlíková


27.7.2012 15:15:06

Klub HM Plzeň: Červen 2012

Co se týče měsíce června, začal Klub HM Plzeň žít kulturně hned na počátku, protože věděl, že pak přijde spousta povinností spojené s institucí, v níž se občas někteří z nás objevují (pokud zrovna nezkouší v divadle, nemají nějakou soutěž nebo nejsou na koncertě či na jiné kulturní akci) - se školou, a nebude (podotýkám, že tento názor se týká především – nebo spíš pouze - rodičů) na kulturu čas.
1. června jsme se aktivně účastnili Noci kostelů – někteří naši členové totiž v rámci ní zpívali v kostelíku v Drahoňově Újezdě. Následující den – 2. června jsme uspořádali akci, na níž jsme pozvali i Klub HM Stříbro. Jednalo se o to, že jsme se společně zúčastnili derniéry muzikálu Limonádový Joe, a následně se spalo v hlavním stanu Klubu HM Plzeň – v mém pokoji.
4. června se náš klub vydal do Měšťanské Besedy v Plzni na pořad Zpívám, tedy jsem. Jedná se v podstatě o pravidelný měsíčník ze světa operety a muzikálu, v němž herci a zpěváci nejen z DJKT představují muzikálové a operetní klasiky, ale i novinky, které momentálně dobývají mnohá prkna, jež znamenají svět (Pozn. redakce: V případě Plzně jde samozřejmě spíše o prkna, jež znamenají okres).
Po dlouhé téměř dvoutýdenní bezkulturní pauze zas přišlo několik dní akcemi přímo nabitých. 17. června odpoledne se náš klub zúčastnil zahájení 29. ročníku festivalu Skupova Plzeň, v rámci něhož jsme měli možnost zhlédnout představení (z akcí HM nám již velmi dobře známého) Divadla Drak. Představení s názvem U kanónu stál bylo prošpikováno vkusným humorem a mnohými dobře řešenými scénami, a tak doufáme, že jej budeme moci zhlédnout třeba na dalších Prknech (speciálně pro předsedu: vhodné i pro malé děti). Po skončení tohoto představení následoval raut a v pořadí druhá inscenace tohoto festivalu, na které jsme se šli rovněž podívat. Šlo o inscenaci pražského divadla Buchty a loutky, kterou její autoři nazvali Čelisti reloaded. Musím říct, že vážně nemělo chybu, když se na jevišti objevil nafukovací žralok, které obvykle vídáme u dětí např. pláži…
Festivalu Skupova Plzeň zůstal náš klub (není divu, když jeho název je součástí jména našeho klubu) věrný i druhý den festivalu. Navštívili jsme představení Face me, které v rámci mezinárodního divadelního projektu Platform 11+ (do něhož se zapojují i někteří naši členové – nikoho by vás jistě nenapadlo, že máme na mysli Martinku) během tří týdnů vytvořili studenti z celkem 11 zemí světa.
Ve víru kulturního dění jsme ještě ten samý den zůstali a nechali jsme se zanést do divadélka Pluto na zakončení sezóny 2011/2012. V rámci něj jsme zhlédli představení Kalba manželů šílených. Ano, pozorný humlí čtenář si už jistě povšiml, že na tomto představení jsme byli už v březnu, ale to už mají někteří naši členové ve zvyku, že na některé inscenace chodit dvakrát (a někdy dokonce i mnohem víckrát).
23. června se náš Klub rozhodl, že si jako poslední představení v této divadelní sezóně vybere muzikál Monty Python’s SPAMALOT, a rozhodně to nebylo špatné rozhodnutí. Představení, které už jsme nesčetněkrát viděli (pro některé naše členy pojem „nesčetněkrát“ znamená tuším 26) nás opět naprosto uchvátilo a vřele jen doporučujeme všem! Věřte, že jet na toto představení (pro některé „až“) do Plzně se opravdu vyplatí.
Den nato jsme se účastnili výletu do Jabkenic pořádaného klubem HM Praha, ale o tom se chci více rozepsat v samostatném článku.
V pondělí 25. června zažil náš klub (členové výboru jistě prominou, když použiji slova jednoho režiséra hostujícího momentálně v Plzni) doslova „kulturní orgasmus“. :-D A co mám na mysli? Koncert STINGA, který se konal v Praze! I já, která jsem tolik ukecaná (což myslím ani není třeba někomu připomínat) nenacházím slova k tomu, abych popsala, jaký ten koncert byl. Chvílemi ze Stinga sálal podtitul letošní LŠHM – magie umění…
O tři dny později se náš klub zúčastnil hned dvou kulturních akcí během jednoho večera. První bylo představení studentů herecké školy plzeňské herečky Blanky Josephové – Luňákové nazvané Jevištní všehochuť, které se konalo v Divadle Dialog. A tou druhou byl koncert skupiny Traband. Možná že její název vám nic neřekne, ale když si zabroukáte třeba „Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo, že tři andělé Boží k nám přišli na oběd…“ snad se vám vybaví, o koho jde.
 
za Klub HM Plzeň Martinka Náhlíková
 

27.7.2012 15:11:38

Klub HM Plzeň: Květen 2012

4. května se Klub HM Plzeň vypravil do Prahy, aby tam zhlédl něco, co jste zaručeně ještě neviděli a také zaručeně nikdy neuvidíte, i kdybyste se vydali úplně na to samé místo (a třeba i ve stejný den a hodinu, což už samozřejmě ani časově není možné). Stále ještě nevíte, o co se jedná? Přece o Neviditelnou výstavu! Věřte mi, že si nikdy neuvědomíte, jak na tom asi jsou nevidomí, dokud sami nebudete (alespoň třeba na hodinku) nuceni spoléhat se na všechny smysly kromě zraku. A právě to tato výstava nabízí… Podívejte se na: http://neviditelna.cz/ Tohle se totiž nedá popsat, to se musí prožít!
Ten samý den jsme (když už jsme byli v Praze) navštívili České muzeum hudby, kde nás zaujala především rozsáhlá interaktivní expozice věnovaná Antonínu Dvořákovi.
Následující víkend byl plný premiér. Nejprve jsme se v pátek 11. zúčastnili premiéry loutkového představení Soused Kašpar – soused Škrhola v divadle Alfa. Následující večer patřil zase muzikálové premiéře, a to konkrétně premiéře muzikálu Adéla ještě nevečeřela, která se odehrála na prknech Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Zvláště tuto inscenaci všem vřele doporučujeme!
15. května náš klub zavítal do Příbrami, a to za účelem (který vás jistě nepřekvapí) navštívení místního divadla. Příznivci Terryho Pratchetta naSTRAŽte uši – v tomto divadle je totiž k vidění naprosto úžasné zpracování jednoho z mnoha skvělých děl tohoto autora Stráže! Stráže!
A aby toho divadla nebylo málo, o dva dny později šli někteří naši členové hned na dvě představení v jeden den. Dopoledne to byla derniéra Cesty kolem světa (ano, i tak je HM zkažená, že se její členové uvolňují kvůli kultuře ze školy! :-D) a večer pak předposlední představení muzikálu Limonádový Joe. Pro úplnost: obě představení byla odehrána v plzeňském DJKT.
Po tomto „dvojáku“ jsme si dali od kultury trochu oddech – na celý dlouhý týden. To je doba, co? No, nedalo se to dost dobře přežít. Naštěstí jsme si to pak náležitě vynahradili, lépe řečeno bylo nám to vynahrazeno. Těmi, kdo nám to vynahradili, byli pořadatelé Noci muzeí v Plzni, kteří do programu zařadili i koncert mužského vokálního kvinteta Hlasoplet. Každý jejich koncert stojí za to, ale tento byl něčím mimořádným, snad to bylo i atmosférou v muzeu, nevím. Každopádně tuto skupinu vřele doporučuji nejen k poslechu, ale i k „pohledu“ – při jejich koncertech jde i o skvělou podívanou, to ale pochopíte, jen když je uvidíte…

za Klub HM Plzeň Martinka Náhlíková


27.7.2012 15:06:47

Klub HM Plzeň: Duben 2012

První dubnovou akcí, které jsme se zúčastnili (ovšem jen jako diváci) byl balet Zvoník od Matky Boží. Představení plné emoci, skvělé hudby a neuvěřitelné energie prýštící z tance. Energií nabitá byla i další akce, kterou byl Ples latinsko-amerických rytmů.
14. dubna odjeli někteří zástupci Klubu HM Plzeň do města Plasy na přehlídku experimentujícího a studentského divadla s názvem „Na hraně“. Se souborem Sedum divů světa, ve kterém působí už téměř pět let, zde vystoupili s představením Krysař, na němž se kromě hraní podíleli i coby asistenti režiséra.
O týden později následovala další divadelní přehlídka, tentokrát organizovaná samotnou Hudební mládeží. Jistě už všichni tušíte, že mám na mysli Prkna 2012. I na této akci měl Klub HM Plzeň své zástupce a to dokonce jako účastníky ve dvou představeních (přestože v nich na Letní škole 2011 neúčinkovali) – „O Křesomyslu a Horymírovi“ a „Bivoj a Kanec“. Ani jedno z těchto představení nevyhrálo, ale to přece vůbec nevadí – my hrajeme divadlo pro radost a hlavně pro lidi. Na Prknech jsme získali skvělé zážitky, konstruktivní rady k našemu herectví a také jedno skvělé motto, které zde stojí za to uvést: "Muzikál je, když jdete prostě uprostřed ulice a všichni kolem vás začnou zpívat a tančit a je to úplně přirozené!"
29. duben byl vyhlášen jako Mezinárodní den tance. A právě k tomuto dni uspořádala v Plzni vynikající choreografka Petra Parvoničová (choreografie například k pražské inscenaci Děti ráje či libereckému Zpívání v dešti) první ročník festivalu Mezinárodní víkend tance. 27. dubna jej navštívili i my. A měli jsme tak možnost během večera plného mnoha různých druhů vidět více jak dvacet skvělých vystoupení, z nich sálala obrovská radost z pohybu, která snad všechny v sále nadchla. Od září někteří z nás začnou chodit k Petře Parvoničové na jazz musical dance, a tak se snad příštího ročníku už zúčastníme jako účinkující a ne jako diváci.
Poslední dubnová sobota většinou patří v plzeňském DJKT premiéře souboru činohry. Nejinak tomu bylo letos. Šlo o premiéru Moliérova Lakomce, kterou si Klub HM Plzeň nenechal ujít. A hned další den se do tohoto divadla někteří naši členové vrátili na odpolední představení baletu Raymonda.

za Klub HM Plzeň Martinka Náhlíková


27.7.2012 15:00:45

Klub HM Plzeň: Březen 2012

Březen je měsíc, jímž bývá každý rok v Plzni završena plesová sezona. Vrcholem této sezony je každoročně Ples Divadla Josefa Kajetána Tyla (který byl letos pořádán již po třinácté), jehož se zúčastnil i Klub HM Plzeň. Tento ples byl již tradičně plný hudby. Ať už šlo o valčíky Johanna Strausse, které k tanci hrál orchestr opery DJKT, písně z muzikálu Noc na Karlštejně v podání souboru operety a muzikálu či o hudbu k baletu Raymonda od Alexandera Konstantinoviče Glazunova, která byla součástí předtančení souboru baletu.
Nedlouho poté jsme navštívili představení Kalba manželů šílených v plzeňském divadle Pluto, které bylo tak trochu věnované čtyřicátým narozeninám plzeňského muzikálového herce Bronislava Kotiše.
Druhá březnová sobota bývá v plzeňském DJKT každý rok zasvěcena premiéře nějakého baletu. A ta letošní nebyla žádnou výjimkou. Premiéru zde měl balet Sen noci svatojánské a Klub HM Plzeň byl u toho!
V následujícím týdnu jsme navštívili hned několik divadelních představení. Nejprve to byla opereta Hrajme tuš! Pro Nituš! v divadle Pluto napsaná k poctě slavné a skvělé královny operet Mam’zelle Nitouche. Následovaly dva muzikály DJKT: Miluju Tě, ale… v hlavní roli s Romanem Vojtkem, který můžeme všem členům HM vřele doporučit a také Prodavači snů.
Předposlední březnový víkend byl rovněž plný kultury. Ta tentokrát nebyla úzce spojena s Plzní, ale s Prahou. Nejprve jsme se 24. 3. zúčastnili muzikálového srazu v Divadle Broadway a pak jsme tam rovnou zůstali na muzikál Hamlet. Druhý den jsme se přesunuli do Plzně, kde jsme v rámci slavnostního zakončení 31. ročníku festivalu Smetanovské dny měli možnost shlédnout (tedy spíše poslechnout si) Pražský komorní orchestr.
31. březen by se dal charakterizovat jedním slovem: POSLEDNÍ. Nejenže šlo o poslední den v měsíci březnu a zároveň poslední den prvního měsíce fungování Klubu HM Plzeň, ale v tento den se náš Klub také zúčastnil jednoho „naposledy“. Jednalo se derniéru veleúspěšného představení souboru činohry DJKT, inscenace Shakespearovy hry Zkrocení zlé ženy. Toto představení zde v Plzni mělo už několik derniér (tedy spíše pokusů o ně), ale obrovský zájem diváků a také ohlasy médií a divadelních znalců si vždy vyžádali jeho návrat na repertoár divadla. A není se čemu divit, představení to bylo naprosto dech beroucí. Doufáme, že i tato derniéra byla udělána jen proto, že opotřebované kostýmy potřebovaly přešít, a že se zas brzy vrátí do DJKT, na prkna, jež znamenají okres. Pokud se tak stane, všem doporučujeme na toto představení do Plzně zajet.

za Klub HM Plzeň Martinka Náhlíková


3.7.2012 23:15:16

Klub HM Praha: Výlet do Jabkenic a Loučně, 24.6.2012

Na konci školního roku jsme se vypravili na výlet do Jabkenic a Loučně. Z Prahy jsme se svezli vlakem do Luštěnic, kde začínala pěší část našeho výletu. Vybaveni mapou a kompasem jsme se vydali směr Jabkenice. Prošli jsme několika malebnými vesničkami, zastavili se u několika třešní a těsně před polednem dorazili do Jabkenické myslivny, kde je dnes Památník Bedřicha Smetany, součást Národního muzea.
Expozice v památníku je věnována posledním létům Smetanova života, která prožil v Jabkenicích u své dcery Žofie. Tou dobou byl už Smetana zcela postižen hluchotou, avšak napsal zde řadu významných děl, jako např. kvartet Z mého života nebo opery Hubička a Čertova stěna.
Další naše cesta vedla přes jabkenickou oboru do Loučně. Šli jsme po červené značce převážně lesem, cestou jsme se občerstvili u pramene Dobrá voda a nasbírali si lesní jahody a maliny. Březovou alejí jsme pak došli do Loučně, kde jsme si nejdřív dali oběd, a pak navštívili zámecký park s celkem jedenácti labyrinty a bludišti. Nejvíc se nám líbilo tisové bludiště, ve kterém se opravdu dá zabloudit. Naštěstí jsou nad tímto bludištěm postaveny rozhledny, takže případné zabloudivší snadno najdete. Čas, který nám zbýval do odjezdu autobusu, jsme strávili v cukrárně a užívali si pocit, že nám právě začínají prázdniny.
Fotky z výletu najdete na klubhmpraha.rajce.net.
Za Klub HM Praha Tereza Svatošová
P.S.: Možná se časem dočkáte ještě daleko podrobnější reportáže od Martinky Náhlíkové.

30.6.2012 0:25:39

Klub HM Most

V červnu u nás hrálo prim divadlo.
Nejprve to byl zájezd do Prahy do dnes už legendárního divadla Semafor na derniéru hry Kytice. Už jenom vidět naživo Jiřího Suchého a Jitku Molavcovou bylo pro mnohé z nás zážitkem a ani samotná hra (byť je její nové pojetí kritiky často shazováno) nezklamala. No a závěrečné vystoupení na forbíně bylo prostě famózní.

V závěru měsíce jsme se vypravili do mosteckého divadla na komedii Bez roucha, jejímž autorem je Michael Frayn. Ani tentokrát jsme nebyli zklamáni, zejména druhá polovina představení se hercům velmi vydařila a bránice dostaly zabrat.

28.6.2012 14:00:02

Klub HM Stříbro

Milí a drazí hudební mládežníci !


Ráda bych vás seznámila se dvěma kulturními aktivitami za tento krásný červnový měsíc.

Naší první každoměsíční akcí bylo společné sledování dvoudiskového DVD My Fair Lady, které mně zapůjčila Martinka N., za což jí velmi děkujeme. Dali jsme si čaj, rajčata a strávili jsme příjemné odpoledne. Martinka slíbila, že nám zapůjčí ještě Zpívání v dešti, takže se těšíme na červencové promítání s Genem Kelly.

Další velkou a významnou událostí byl každoroční víkendový festival Holostok na faře v Holostřevech u Stříbra. Na ten jsme se fakt strašně těšili a program byl skvělý. V pátek zahájil festival výborný kytarista Adolpho (thrash – folk), poté se představila konstatinolázeňská kapela Skavare (ska), Conrete (metalcore) a v pátek byla poslední kapela El Gato Negro (progresiv rap’n’roll).

V sobotu ráno začínali kluci ze skupiny Na rozcestí (alternative – acoustic), pokračovala skvělá, vycházející, plzeňská písničkářka Péťa T. se svým triem Duše – v – ní (folk – punk), následovalo divadlo pro děti Broučci a poté výborné a dechberoucí Divadno neboli Homeless Theatre se svým představením Experti. Lidé hrající v tomto souboru mají zkušenost s bezdomovectvím a pomocí divadla si nejen přivydělávají, ale hlavně lidem zprostředkovávají své životní zkušenosti z ulice. Prokračovaly kapely Caine (folk – rock), výborná Frajara putika (ska – reggae), stříbrští Lastcrackers (alternative HC), Y? [way] (crossover-alternative), vrcholem byla kapela Znouzecnost (rock – punk) a večer uzavírala kapela Siláž (aggro – punk).

V neděli v jedenáct proběhla bohoslužba a my jsme se pomalu rozjeli domů. Příští rok to bude jistě ještě lepší a bude super, když se přidáte !

10.6.2012 23:35:09

Klub HM Most

KVĚTEN 2012


Osmnáctého května jsme (jako už skoro tradičně) vyrazili na mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Úžasným kulturním zážitkem nebyl jen samotný program (Leoš Janáček: Žárlivost, Béla Bartók: Podivuhodný mandarín, Arnold Schönberg: Pelleas a Melisanda) ale i prostor Smetanovy síně v Obecním domě.

28. května proběhl v mosteckém penzionu pro seniory koncert sboru mosteckého gymnázia. Tento sbor je někdejším působištěm takřka všech mosteckých humláků, někteří z nich využili příležitosti a společně uspořádali malé pokoncertní setkání i za účelem oslavy maturitních úspěchů.

10.6.2012 22:39:56

Květen v klubu HM Stříbro


V klubu HM Ag se v květnu odehrálo několik fajn akcí, z nichž bychom rádi vynesli do výšin dvě, dle nás, nejdůležitější a nejhezčí. První akcí byl balet Šípková Růženka s hudbou geniálního Petra Iljiče Čajkovského v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v provedení zdejšího výborného baletního souboru. V hlavních rolích jsme viděli Jarmilu Dyckovou a Miroslava Hradila. Další skvělou podívanou na tomto představení byly kostýmy, které byly opravdu úchvatné a krásně barevné. Byl to pro nás velký zážitek, i když možná někteří z nás baletu z počátku zcela nefandili.

Další důležitou akcí byl Benefiční koncert pro Dášenku, který se uskutečnil 5. 5. ve stříbrském klubu Rock Star. Vystoupilo zde několik kapel a veškerý výtěžek z koncertu byl poskytnut na Dášenčinu náročnou léčbu. Koncert se povedl a peníze, pevně doufáme, pomohou dobré věci.

10.6.2012 20:06:02

Klub HM Třinec

KVĚTEN 2012


Ahoj z Klubu HM Třinec! Rádi bychom se s vámi, HUMLáky a ostatními milovníky umění, podělili o ty nejpestřejší kulturní prožitky májového měsíce.

V polovině května jsme nedaleko Třince v poměrně velké vesničce Bystřici nad Olší navštívili v místním hudebním klubu kapelu Simcha, která hraje Klezmer, tedy židovský temperamentní folklór. Většina členů této kapely se věnuje hudbě profesionálně, někteří vyučují v ZUŠ Třinec či na ostravské konzervatoři. Simcha znamená v hebrejském překladu Radost a interpreti jí opravdu nešetřili a podali nám ji s velkou vlnou energie a v originálním židovském oblečení!
Dále k nám do Třince zavítal jazzový kvintet Fraš & Wilkins Quintet s Jurajem Bartošem, tudíž jsme měli v Třinci jazz tří národností a to CZ/SK/USA. Tento koncert se konal v rámci festivalu Janáčkův máj a pánové předvedli známé jazzové standardy. Rostislav Fraš a Skip Wilkins patří mezi jazzové špičky a oba vyučují v Brně na Janáčkově akademii múzických umění.

Šestnáctého května jsme se vydali za uměním trochu dál od Třince a to do Ostravy na představení 420PEOPLE. V divadle Jiřího Myrona jsme viděli Wind-up Václava Kuneše, Sacrebleu Nataši Novotné a duet 14´20˝ z 27'52" Jiřího Kyliána. Představení na nás opravdu silně zapůsobilo a stali jsme se součástí celého tanečního dění na jevišti.
V prostorách zámku ve Frýdku-Místku měl výstavu známý regionální umělec Petr Boreček, malíř a sochař z Oldřichovic, učitel výtvarné výchovy na gymnáziu v Třinci. To by bylo, abychom se nešli podívat na díla pana učitele a zároveň souseda. Výstava pod názvem „Směřování“ byla velice duchovní a je zde shrnuta jeho práce za období více než čtyřiceti let. V jeho tvorbě můžeme zaznamenat lásku k přírodě a hlavně duchovno, které bylo umělci největší inspirací.

Milostný trojúhelník, toť název představení Pavla Lišky, Josefa Poláška a Martina Zbrožka v kulturním domě v Třinci. Trio slibovalo čtyř a půl hodinovou improvizaci s pokračováním po dvoudenní přestávce, nakonec jsme byli pobaveni hodinou a půl čisté improvizace na zadaná slova publika – jako například Sněhurka, hasiči, psycholog, krabice vína, odklonit...

Těšíme se na další kulturní akce průmyslového Třinecka!

27.5.2012 22:08:45

Klub HM Praha: Vernisáž výstavy Tatiany Svatošové a Teodora Buzu v Táboře, 26.5.2012
Členové Klubu HM Praha si udělali výlet do Tábora do Husitského muzea na vernisáž společné výstavy akad.mal. Tatiany Svatošové a akad.mal. Teodora Buzu.
V Husitském muzeu se sešlo více než 150 lidí a ač je nyní čas maturitní, zkouškový i státnicový, bylo zde mnoho (hudebních) mládežníků. Velkou radost nám udělalo setkání s Tomášem Křemenem z táborských kruhů Hudební mládeže.
Město Tábor nás potěšilo svou krásnou atmosférou a množstvím kavárniček v historickém centru. Výstava v Husitském muzeu potrvá do konce srpna.

21.5.2012 16:53:02

Klub HM Kolín:

KVĚTEN 2012

1.5. 2012
Hradec Králové

Sešla se skupinka lidí, kteří mají rádi hudbu, koupila jízdenku a podnikla strastiplnou cestu do Hradce Králové na STŘEDOEVROPSKÝ JAZZOVÝ MOST! Zážitek to byl nezapomenutelný :-) Kromě polských skupin jsme slyšeli i akordeonový orchestr hradecké hudebky.

21.5.2012 16:38:03

Klub HM Kolín:

DUBEN 2012

7. 4. 2012
Mefisto

Dva studenti Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze přijeli k nám do Kolína do malé a velice útulné kavárničky Mefisto, aby zahráli ke kávičce a hlavně k poslechu pár jazzových hitů. Večer to byl příjemný a plný kvalitní hudby.


17. 4. 2012
Městské divadlo v Kolíně

Kolínský Big Band si zahrál s Dashou! Nic víc bychom k tomu ani dodat ani nemohli... Užijte si to po svém prostřednictvím YouTube :-)

21.5.2012 16:23:50

Klub HM Kolín:

BŘEZEN 2012

22. 3. 2012
Kino 99 Kolín

Klub Hudební mládeže Kolín se byl ve čtvrtek 22. března 2012 v Kině 99 podívat na film NORSKÉ DŘEVO.
Více informací o filmu zde.


28. 3. 2012
Městské divadlo Kolín

Koncert učitelů ZUŠ

Nejvíc nás nadchla první třetina, kdy hrál velký symfonický orchestr pod taktovkou Wahida Samandariho, v jehož řadách si vedle svých učitelů zahrají i nejlepší žáci školy. Měli jsme možnost slyšet hudbu klasickou, sólový zpěv, ale v závěru i jazz.

7.5.2012 0:50:48

Klub HM Ostrava:

Předvelikonoční čas si klavírní sekce Ostravského klubu HM zpříjemnila společnou návštěvou Ostravské univerzity. V úterý 3. dubna 2012 jsme se zúčastnili semináře pana profesora Ivana Klánského, vynikajícího klavíristy a pedagoga působícího na pražské Akademii múzických umění. Seminář se konal v jednom z koncertních sálů Fakulty umění, který byl zcela zaplněn, což vypovídalo o věhlasu našeho oblíbeného pedagoga. Vyslechli jsme si spoustu zajímavých slov a užitečných tipů pro naši nejen klavírní činnost.

Hned pár dní po Velikonocích jsme měli možnost našich poznatků využít ve vlastní koncertní praxi. Několik členů našeho klubu si ve čtvrtek 12. dubna zahrálo na Koncertní přehlídce klavírního oddělení Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě. Po závěrečném potlesku jsme společně vyrazili do centra moravskoslezské metropole, kde jsme navštívili jednu z místních kaváren a probrali naše výkony.

Také violoncellová část našeho klubu si přišla na své. V úterý 10. dubna jsme byli svědky dokonalých uměleckých výkonů na absolventském koncertě hobojistky Denisy Bílé a violoncellistky Barči Klímové. Že je Vám toto jméno povědomé? Shoda příjmení, hudebního nástroje a studované školy s dlouholetou členkou Hudební mládeže Káťou Klímovou je však zcela náhodná. Během večera jsme si vyslechli hudbu J. S. Bacha, J. Brahmse, R. Strausse, L. Janáčka a dalších, včetně dvou přídavků vyžádaných publikem velikým potleskem.

Zveme všechny milovníky umění do našeho města, kdybyste sem někdo měli cestu, neváhejte a dejte vědět, rádi Vás uvidíme na některém z našich dalších setkání či akcí! :-)

7.5.2012 0:48:09

Klub HM Stříbro:

BŘEZEN 2012

Třináctého března jsme se vydali do Tachova na exkluzivní promítání slavného muzikálu West Side Story. Vidět něco tak fenomenálního na velkém plátně byl veliký zážitek. Všichni jsme byli nadšeni a doufáme, že se do našich kin vrátí více muzikálů.
Dvacátého čtvrtého března se naše dvě členky vydaly do Prahy na představení Šumař na střeše v Divadle Na Fidlovačce. Oblíbený muzikál, kde v hlavních rolích hraje Tomáš Töpfer a Eliška Balzerová, je velice zdařilou adaptací slavného amerického muzikálu Fiddler on the Roof.

DUBEN 2012

V dubnu jsme jeli (po pochvalných komentářích Mirky Spáčilové) na oscarového Umělce do Plzně. Zážitek to byl opět úžasný. Všem se nám líbila hudba i zpracování. A Jean Dujardin? Máme nového idola!
V úterý sedmnáctého jsme navštívili výstavu Základní umělecké školy, výtvarného oboru. Výstava probíhá od 3. do 27. dubna a někteří tam našli své vlastní práce z dob, kdy jsme ještě jako menší na „výtvarku“ chodili.

21.2.2012 23:23:09

Klub HM Praha: Návštěva koncertu Michala Hájka a výstavy Saluti aegrorum, 17.-18.2.2012
V pátek 17. února měl dirigent Michal Hájek svůj absolventský koncert v Sále Martinů na HAMU. Z řad Hudební mládeže ho přišli podpořit Káťa Dubská, Vašek Jiříček, Tomáš Křemen, Jíťa Nebeská, Michael Pinkas, Bára Pištorová, Tereza Svatošová, Tomáš Vojtěchovský a Lucka Waňousová.
Na koncertě zazněly skladby Stravinského, Martinů a Rubbry v podání Filharmonie Hradec Králové, mezi jejíž nejlepší houslisty se řadí (v Hudební mládeži dobře známá) Klárka Homonaiová. Michal Hájek zpestřil svůj koncert videoprojekcí a tlumočníky hudby do znakového jazyka. Jako přídavek jsme si vyposlechli Koncert pro psací stroj a orchestr, jehož autorem je Jaromír Vomáčka. Ke zhlédnutí je zde: http://www.youtube.com/watch?v=UO686z5EGAc. Děkujeme Michalu Hájkovi za skvělý zážitek a přejeme mnoho hudebních úspěchů!
Po koncertě nás k sobě domů pozval Bob Marounek. Připravil vynikající večeři a mimopražským členům HM poskytnul ubytování. Moc děkujeme!
Následující den jsme navštívili výstavu Saluti aegrorum (v překladu Pro zdraví nemocných) na Novoměstské radnici. Výstavu pořádá Všeobecná fakultní nemocnice při příležitosti 220. výročí založení. Jsou zde k vidění historické dokumenty, lékařské nástroje, přístroje, uniformy a další medicínské zajímavosti. Výstavu vám určitě můžeme doporučit. Jistě vás potěší, že vstup je zdarma.

3.1.2012 11:20:21

Klub HM Praha: Předsilvestrovské a silvestrovské setkání, 30.-31.12.2011
Oslavy konce roku jsme zahájili už 30. prosince. Setkání uspořádal nový člen pražského klubu HM - Saša Fedarov, který pochází z Běloruska. Předsilvestrovká noc tedy byla v duchu běloruských tradic - vyměnili jsme si dárečky a ochutnali skvělé běloruské speciality. Saša nás seznámil i s běloruskou hudbou.
Druhý den, na Silvestra, bylo ranní vstávání obzvlášť těžké, a tak jsme snídani rovnou spojili s obědem. Hodovali jsme v nejmenovaném centru na náměstí Republiky. Potom jsme navštívili České muzeum hudby a v jejich music-shopu využili povánočních slev na partitury a hudební suvenýry. Příchod nového roku jsme oslavili v kavárně Dobrá trafika, kde jsme mj. objevili 3D piškvorky (viz obrázek) a spoustu dalších nevšedních her.
Setkání se zúčastnili Barča Pištorová, Jana Georgievová, Tereza Svatošová, Michael Pinkas, Bob Marounek, Tomáš Křemen a Saša Fedarov.

28.12.2011 19:46:02

Klub HM Praha: Zimní víkend zpěvu v Praze, 17.-18.12.2011


Listopadový Den zpěvu v Praze měl velký úspěch, a proto jsme se rozhodli uspořádat další podobnou akci, tentokrát ale dvoudenní. Nazvali jsme ji Zimní víkend zpěvu. Tato akce byla opět určena pro všechny členy Hudební mládeže, kteří se mohli přihlašovat přes stránky HM.
Hlavním programem bylo nacvičování méně známých vánočních skladeb, avšak nezůstalo jen u toho. Stihli jsme navštívit Chvalský zámek, výstavu vystřihovánek z ABC, výstavu betlémů, vedli jsme debatu o etice, hráli hry a zhlédli výběr nejlepších scének z Monty Pythonů.
Hudební mládež pro všechny účastníky zajistila ubytování i stravu zdarma a věnovala každému účastníkovi tričko s logem.
S vánočním repertoárem, který jsme během Zimního víkendu zpěvu nacvičili pod vedením Michaela Pinkase, jsme na závěr celé akce vystoupili v domově důchodců Bethesda v Horních Počernicích. Nahrávky najdete na youtube.com/user/klubhmpraha a fotky jako vždy na klubhmpraha.rajce.net.
I přesto, že se Zimní víkend zpěvu konal těsně před Vánoci, a i přesto, že několik přihlášených muselo svoji účast na poslední chvíli z důvodu nemoci odvolat, sešlo se nás hodně. Za účast děkujeme Barče Pištorové, Šárce Renzové, Martince Náhlíkové, Janě Georgievové, Katce Dubské, Tomáši Losovi, Bobovi Marounkovi, Vaškovi Jiříčkovi a především dvěma úplně novým členům Hudební mládeže - Katce Hesové a Sašovi Fedarovovi.
S přáním všeho dobrého do nového roku Tereza Svatošová a Michael Pinkas

7.11.2011 22:29:01

Klub HM Praha: Den zpěvu v Praze, 6.11.2011


Michael Pinkas a Tereza Svatošová z pražského klubu HM připravili pro členy Hudební mládeže Den zpěvu v Praze. Naskytla se nám jedinečná možnost využít k této akci nádherné prostory Domova sociálních služeb Hagibor na pražských Vinohradech. DSP Hagibor je spravován Židovskou obcí v Praze a žijí zde lidé, kteří přežili holocaust. Proto nám bylo ctí, že jsme pro ně mohli uspořádat vystoupení na závěr Dne zpěvu. Vystoupili jsme s celkem sedmnácti kánony, které jsme pod vedením Michaela Pinkase a za klavírního doprovodu Honzy Hajiče nacvičovali celý den. V našem repertoáru byly kánony v latině, češtině, francouzštině, angličtině, němčině, katalánštině, holandštině a karibštině. A vzhledem k místu, kde jsme vystupovali, nacvičili jsme i jeden kánon v hebrejštině.
Všem účastníkům (Janě Georgievové, Lence Hronové, Martince Náhlíkové, Verče Šúchalové a Bobovi Marounkovi) patří velké díky za jejich pěvecké výkony i ochotu věnovat svůj volný čas nacvičení programu pro klienty DSP Hagibor. Děkujeme také uměleckému vedoucímu DSP Habigor, panu Peterovi, za poskytnutí prostorů pro Den zpěvu, a Marcele Salajkové za dodání triček, díky nimž jsme byli ještě reprezentativnější. Dále patří mimořádné poděkování Honzovi Hajičovi za celodenní vytrvalost při doprovázení na klavír a sbormistrovi Michaelu Pinkasovi za nesčetné hodiny, které věnoval přípravám Dne zpěvu, za profesionalitu, s níž nás vedl, a zároveň za nadšení ze zpívání, které nám všem dokázal odevzdat.
Fotky ze Dne zpěvu najdete na klubhmpraha.rajce.idnes.cz a videa na youtube.com/user/klubhmpraha
A že vás mrzí, že jste Den zpěvu nestihli? Nezoufejte! Hned v prosinci se možná naskytne příležitost podobnou akci zopakovat. Budeme se na vás těšit!

21.9.2011 18:20:51


Léto s Klubem HM Praha

Přinášíme vám exkluzivní zprávy o letních aktivitách Klubu HM Praha!

Probudivše se z jarního spánku, setkávali jsme se častěji a častěji. Na našich nepravidelno-pravidelných zkouškách u Boba Marounka jsme nacvičili pod vedením Michaela Pinkase nové čtyřhlasé písničky, jejichž nahrávky jsme umístili na YouTube.Uspořádali jsme také hudební setkání s mimopražskými členy HM a seznámili se s novou členkou Klubu HM Praha, Šárkou Renzovou.
Na Staroměstském náměstí jsme na koncertě dětského pěveckého sboru Zvonky z Mnichova Hradiště potkali známé tváře – Jíťu Nebeskou a Baruš Scholzovou a zavzpomínali na mnoho dnů i probdělých nocí, které jsme s nimi strávili na akcích Hudební mládeže.
Uprostřed deštivých dnů první poloviny července jednou vysvitlo sluníčko a opekli jsme si vuřty v Ďáblickém háji. Pochopitelně za hudebního doprovodu Bobovy irské flétny a Michaelovy španělské kytary.
Navštívili jsme také Letní školu Hudební mládeže v Třeboni, kde Terka Svatošová s resuscitačním fantomem Oskarem zasvětila účastníky do tajů první pomoci.
Unikátním hudebním zážitkem byl festival Gospel Praha, jehož jsme se aktivně zúčastnili coby zpěváci ve sboru o 280 členech. Hlavním dirigentem byl Dr. Raymond Wise, světově známý skladatel, sbormistr a odborník na gospelovou hudbu. Náš závěrečný koncert se konal v rámci festivalu Prague Proms ve Smetanově síni Obecního domu za doprovodu Českého národního symfonického orchestru.
V duchu gospelů a spirituálů byl i koncert čtyř českých a jednoho amerického sboru v Anežském klášteře. Milým překvapením bylo, že v řadách altů brněnského sboru jsme našli Lucku Kysilkovou z HM. 
Na zámku v Nelahozevsi, kde v současné době pracují jako průvodci již tři členové Klubu HM Praha, jsme i letos přivítali mnoho členů HM. Není divu, vždyť rodná vesnička Antonína Dvořáka, prodchnutá staletími umění, každého umělce přitahuje jako… houslista smyčec.
S touhou poznávat cizí kraje se Klub HM vypravil do končin, kde jméno Lucky Langerové nedá spát žádnému klavíristovi – do Hranic na Moravě. Zde se konal Bělotínský týden zpěvu. Pod vedením šesti dirigentů (mezi nimi i Libora Sládka) jsme ve stočlenném sboru nacvičili tříhodinový repertoár.
Každoročně se také vypravujeme do Liberce, podívat se, zda už konečně na náměstí stojí bronzová socha Pavla Smrkovského. Avšak ani letos nemohla být odhalena, neboť Filip Kulhánek trval na zhotovení sousoší, což práce značně pozdrželo. V Liberci jsme se mimo to zúčastnili mezinárodního sborového festivalu Bohemia Cantat a setkali se s Tomášem Křemenem z HM.
Rádi bychom vám doporučili výstavu o Antonínu Dvořákovi v Českém muzeu hudby v Praze. Díky tomu, že jsme členy HM (a šel s námi výřečný Bob), získali jsme na tuto výstavu skupinovou slevu pro školy. Výstava nás skutečně nadchla, zůstali jsme v muzeu až do zavírací doby, kdy na nás hlídač musel tleskat, abychom odešli. Po výstavě jsme se přesunuli do naší oblíbené kavárny V Sedmém nebi.
Kde jinde bychom mohli zakončit léto než v Litomyšli! Jako každý rok jsme se zúčastnili skvělého festivalu Mladá Smetanova Litomyšl, protančili další boty a vychutnali si frappé v klášterních zahradách za zvuků orchestru s profesionálními hráči (ty z hradecké filharmonie nevyjímaje).

Všechny vás vřele zdravíme!
Terka Svatošová, Janička Georgievová, Barča Hoduláková, Káťa Dubská, Šárka Renzová, Michael Pinkas, Vašek Jiříček a Bob Marounek

22.5.2011 17:02:59

Klub HM Liberec
Klub Hudební mládeže v Liberci se od začátku roku podílel na řadě centrálních akcí HM, ale setkával se také na koncertech, divadelních představeních a společenských akcích.
Členové klubu tak navštívili Zimní filmovou školu HM, vystoupili na festivalu hudebního divadla PRKNA, zajeli si na Příbramské schody a tento víkend se stali účastníky festivalu Dny hudby v Praze.
Liberečáci finišují přípravy festivalu DUHOVÁ BOUŘE, který vypukne za 14 dní a bude opět v duchu samby, jazzu, rocku i klasické hudby.

24.4.2011 0:03:35

Klub HM Praha: Světový den hlasu, 16.4.2011Světový den hlasu byl poprvé zorganizován v roce 2003. Od té doby se koná každoročně 16. dubna. Jeho cílem je zlepšit informovanost veřejnosti o významu hlasu pro mezilidskou komunikaci a kvalitu života a zvýšit ostražitost vůči hlasovým poruchám.
Řada foniatrických klinik nabízí v rámci Světového dne hlasu preventivní vyšetření. Členové klubu HM Praha vyhledali Hlasové centrum Praha a podrobili se laryngoskopickému vyšetření hlasivek, jež bylo bezbolestné a pro nás všechny velmi cenné. Velkou radost nám udělal fakt, že všichni máme zdravé hlasivky.
A ptáte se, co můžete udělat pro svůj hlas vy, i když jste prošvihli Světový den hlasu? Měli byste dodržovat především pár základních rad foniatrů: Chraňte svůj hlas dostatečným příjmem tekutin, protože sucho v krku hlasivkám škodí. Nekuřte, hlas nepřemáhejte a nepodceňujte chrapot. Náhle vzniklý chrapot signalizuje poranění hlasivek, které se musí zahojit. Hodně radosti ze správného používání hlasu vám přeje Klub HM Praha.

15.3.2011 13:30:40

Klub HM Praha: Hudebně-gastronomické setkání, 12.3.2011
V sobotu 12. března proběhlo ve Vysočanech hudebně-gastronomické setkání členů Klubu HM Praha. Všech osm účastníků prokázalo nesmírnou fantazii při připravování gastronomických pochoutek pro ostatní. Jmenujme např. domácí čokoládové muffiny připomínající celou notu, perníčky ve tvaru osminek či jednohubky s houslovými klíči. Zároveň jsme rozšířili i náš hudební repertoár, neboť jsme společně nacvičili skladby Adiemus a Caresse sur l´océan.

15.3.2011 13:17:40

Klub HM Praha: Vánoční besídka, 18.12.2010
Členové Klubu HM Praha tradičně před Vánocemi uspořádali vánoční besídku. Zazpívali jsme si koledy a setkání zakončili večeří ve vysočanské pizzerii.

27.1.2011 23:40:31

Přátelé z Klubů a Klubíků HM,

všichni jste srdečně zváni do Rozkvětu Pražského jara! Nenechte si takovou příležitost ujít :-) Nejbližší hudební setkání se koná příští týden ve středu 2. února 2011 v 18 hodin v koncertní síni Pražského jara (víceméně naproti Českému muzeu hudby) a bude operní.

Kromě nezapomenutelného zážitku můžete získat i speciální slevu na koncerty festivalu Pražské jaro (ta je určena pro členy Rozkvětu). Více se dozvíte v aktuální bleskovce nebo na www.festival.cz/rozkvet.

7.12.2010 22:55:53

Klub HM Praha: Naše listopadové akce

Listopad Klubu HM Praha byl velmi pestrý, odhodlali jsme se zažít spoustu nehudebních zážitků! V sobotu 13.11. jsme byli bruslit na zimním stadionu na Štvanici, o týden později jsme se v početném seskupení sešli ve Slovanském domě na Harrym Potterovi a listopad jsme zakončili (a advent zahájili) na zámku v Nelahozevsi, kde se konaly Adventní slavnosti. Kromě milých průvodců Barči Hodulákové a Michaela Pinkase byly na zámku k vidění ukázky řemesel, výrobky s vánoční tematikou a samozřejmě spousta dobrého jídla. Probíhající advent trávíme vesměs nad knihami, ale jistě se najde příležitost, abychom se mohli zase sejít.

28.11.2010 1:53:04

Nepřehlédnutelné změny na stránkách Klubu HM Most!!


Při kliknutí ZDE se vám otevřou nové stránky mosteckého klubu. V Úvodu se můžete seznámit se všemi aktivními členy našeho klubu a v sekci Proběhlo naleznete spoustu zajímavého čtení a fotek.

Neváhejte tedy navštívit naše nové stránky :-)



13.11.2010 13:31:20

Klub HM Praha: PAUSA - 29.-31.10.2010
Na poslední říjnový víkend Klub HM Praha uspořádal hudební akci PAUSA - Pragensis autumnis unica sessiuncula artificiosa neboli Pražské podzimní jedinečné umělecké setkání. Všem účastníkům jsme dopředu poslali noty k šesti písničkám, které jsme pak na Pause společně zpívali pod vedením Michaela Pinkase. Na repertoáru byly spirituály It´s me a I opened my mouth to the Lord, africká píseň Yemba Ale, Mozartův kánon Alleluia a dvě české písničky - Běží Vávra z Poličky (na slova Františka Ladislava Čelakovského) a Až já pojedu před ten les. Naším jediným program ale nebylo jen zpívání. Asi největší atrakcí Pausy byla sobotní soutěžní procházka Prahou po stopách hudebních skladatelů, hudebníků a spisovatelů s profesionálními průvodci Barčou Hodulákovou, Terezou Svatošovou a Michaelem Pinkasem. Podrobnou reportáž o procházce najdete na stránkách Klubu HM Praha v sekci Proběhlo.

20.10.2010 21:34:55

Klub HM Praha: Generálka soutěžní procházky Prahou, 17.10.2010
V neděli si organizátoři Pausy (Tereza Svatošová, Barča Hoduláková a Michael Pinkas) udělali generálku procházky Prahou. Procházka bude součástí akce Klubu HM Praha - PAUSA. Trasa vede po Hradčanech a Malé Straně po stopách skladatelů a hudebníků.
Díky skvělému počasí nás generálka moc bavila a už se těšíme na 30.10., kdy se po Praze budeme procházet společně s účastníky Pausy. Přihlášky na Pausu ještě pořád přijímáme! Pokud se nemůžete z jakéhokoliv důvodu zúčastnit celé akce, přijďte klidně jen na procházku! Začínáme ve 12:15 na Strahovském nádvoří. Těšíme se na vás!

9.10.2010 13:01:46

Klub HM Praha: První setkání v říjnu, 8.10.2010

Členové Klubu HM Praha se v pátek 8. října opět sešli ve Vysočanech. Největší atrakcí celého odpoledne bylo malinkaté koťátko Kulíšek, které si pořídila sestra Michaela Pinkase. Nadšeně jsme sledovali, jak Kulíšek objevuje svět kolem sebe. Když se krásné podzimní odpoledne nachýlilo ke konci, rozhodli jsme se, že naše setkání zakončíme ve vysočanské pizzerii, abychom i nadále zůstali věrni naší tradici hudebně-gastronomických setkání. Slovy Janičky Georgievové: "Bylo to žůžo!"

30.9.2010 15:17:37

Klub HM Praha: Pěvecké vystoupení na vernisáži, 29.9.2010

Dne 29. září prezentovali členové pražského klubu HM svůj krátký pěvecký program na vernisáži výstavy akad. mal. Táni Svatošové v prostorech Chvalského zámku v Praze - Počernicích.
Sešli jsme se ve složení 3 soprány (Bára Hoduláková, Bára Zlámaná, Tereza Svatošová), 3 alty (Bára Štefková, Jana Georgievová, Lucka Waňousová), 2 tenory (Bob Marounek, Jakub Dolejš) a 2 basy (Michael Pinkas, Tom Vojtěchovský).
Je nám ctí, že se dostavil i prezident Hudební mládeže ČR Pavel Smrkovský s Evičkou Matuškovou, která v brzké době publikuje na stránkách HM reportáž z vernisáže. Naše vystoupení mělo zatím jen samé kladné ohlasy, věříme, že se lidem opravdu líbilo.

26.9.2010 21:14:04

Klub HM Praha: Máme svoje fotky na Rajčeti!

Milí hudebněmládežní kamarádi,
pokud byste chtěli nahlédnout do tajů Klubu HM Praha, můžete navštívit naši webovou stránku
klubhmpraha.rajce.net
Jsou zde k vidění fotky z našich akcí od roku 2006 až do současnosti. Kromě pravidelných setkání pořádáme každoročně např. vánoční koncerty pro domovy důchodců, vlastní vánoční besídku a vystupujeme na Večerech poezie Akademického gymnázia v Praze.
Nechte se inspirovat a uspořádejte podobné akce s klubem HM ve vašem městě!

25.9.2010 11:29:38

Klub HM Praha: Poslední zkouška před vystoupením na vernisáži, 24.9.2010

V pátek 24. září proběhla čtyřhodinová zkouška Klubu HM Praha, poslední před naším pěveckým vystoupením na vernisáži, na které se připravujeme celé září. Účast byla rekordní, sešlo se nás celkem devět, což by měl být i počet, ve kterém budeme vystupovat.
Dolaďovali jsme veškeré detaily, všichni členové klubu dostali od Terky Svatošové vytištěné instrukce.
Závěrem bychom chtěli poděkovat Michaelu Pinkasovi, jenž nám poskytnul prostory svého bytu k pravidelnému setkávání.

15.9.2010 19:07:50

Klub HM Praha: Setkání členů pražského a mosteckého klubu HM, 14.9.2010

Od minulého setkání uběhnul zhruba týden a my jsme se sešli zase. A to nejenom my z pražského klubu! Na naši zkoušku se přijeli podívat Tom a Lucka z Klubu HM Most. Opět jsme secvičovali hudební program na vernisáž. Vše se vyvíjí velmi nadějně, protože cvičíme nejen na zkouškách, ale i každý sám doma. Dnes (15.9.) navíc proběhla dělená zkouška sopránů. Věříme, že se nám naše vystoupení na vernisáži povede a uděláme tak dobrou reklamu Hudební mládeži!

7.9.2010 16:43:39

Klub HM Praha: hudebně-společenské setkání 4.9. + další hudebně-gastronomické setkání 6.9.2010


Dne 4.9. člen Klubu HM Praha Bob Marounek pořádal na Pankráci hudebně-společenské setkání svých přátel a pozval i členy pražského klubu HM. Výtečné občerstvení a neopakovatelnou atmosféru jsme si užívali při vystoupení nadějného kytaristy a písničkáře Adama Ruta. Dále zazněly i filmové melodie v podání Jany Georgievové. Za pozvání moc děkujeme!

Dva dny poté, 6.9., se Klub HM Praha sešel ve Vysočanech. Hudebně-gastronomické setkání zde uspořádal Michael Pinkas, jenž upekl borůvkový koláč a vedl nacvičování krátkého hudebního programu, se kterým vystoupíme na vernisáži výstavy koncem září. Na závěr bychom chtěli poděkovat čtyřem novým členům Klubu HM Praha - Báře Štefkové, Báře Zlámané, Katce Dubské a Bobovi Marounkovi za spolupráci na našich akcích! Díky a těšíme se na vás na příštím setkání!

31.8.2010 23:46:15

Hudebně-gastronomické setkání Klubu HM Praha, 31.8.2010






Klub Hudební mládeže Praha je natolik aktivní, že zahájil nový školní rok 2010/2011 ještě předtím, než vůbec začal! Poslední prázdninový den se sešlo v pražských Vysočanech osm členů HM, aby se společně naučili několik spirituálů a gospelů pod vedením Michaela Pinkase, sdělili si své zážitky z prázdnin a také si pochutnali na gastronomických specialitách rovněž v hudebním duchu. Již brzy budou další podobné akce, proto sledujte stránky Klubu HM Praha, rádi vás uvidíme na dalších setkáních!


<< novější   starší >>
Stránka: 1 2 3 


Zprávy do 28.2.2010 jsou uloženy v archivu.




Hlavním sponzorem Hudební mládeže ČR je firma Ventima, s.r.o.


© Hudební mládež ČR