Hudební mládež ČR Společnost přátel J.Ježka Kazoo orchestra Časopis TAM-TAM Hud. škola YAMAHA Hudební výchova

Hudební mládež ČR

      Organizace uznaná MŠMT
      pro oblast práce s dětmi a mládeží



 Jméno a příjmení: 
• Proč se stát členem HM?

• Nová registrace

 Heslo:    


Jak založit klub nebo klubík HM

Líbí se vám myšlenka a činnost Hudební mládeže a rádi byste ji měli i ve svém městě? Založte si u vás klub HM!

Klub HM je možné založit kdekoliv, kde je skupinka mladých lidí se zájmem o hudbu, kulturu, umění - tedy například na hudebních, základních i středních školách apod.

Založit klub může například učitel nebo člen HM. Minimální počet členů klubu je tři, maximální počet je neomezen.

Napište nám o svém záměru nebo nápadu. Po přijetí dopisu vás budeme kontaktovat a rádi zodpovíme všechny vaše otázky. Po dohodnutí podrobností vám pošleme přihlášky, letáky a plakáty HM.


Kluby a klubíky
Hudební mládeže


Kluby a klubíky Hudební mládeže sdružují členy Hudební mládeže v jednotlivých městech a regionech. Jejich činností je společná návštěva kulturních akcí, návštěva akcí HM a také pořádání vlastních akcí. Jejich činnostmi mohou být například společné návštěvy celostátních akcí HM, společné návštěvy místních kulturních akcí, společné muzicírování, zpívání, pořádání seminářů, besed, koncertů atd.

Některé z klubů zde mají své stránky, na kterých informují o své činnosti. Stránky jednotlivých klubů jsou ve výstavbě.


Novinky z klubů a klubíků



<< novější   starší >>
Stránka: 1 2 3 

21.3.2015 15:59:09

Ahoj Hudební!
V březnu jsme se z Teplic vydali na výpravu do Prahy, konkrétně na Žižkovskou noc. Vybrali jsme si její divadelní část a shlédli jsme představení hned několik. Nejvíce nás zaujala Regulace Intimity souboru 11:55, její jednoduchost a zároveň uhrančivost nás ještě dlouho nenechala klidnými. Také maďarský cirkus Korfongalom Színáz nás překvapil, vše v příjemných prostorech Žižkova, klubu H20, nebo neobyčejného Panoptika Barigáda.
V Praze jsme si ještě nemohli nechat ujít koncert Scotta Bradleeho a jeho Postmodern Jukebox. Jméno nese kanál na internetovém youtube, na který Scott Bradlee s dalšími muzikanty uvádí videa popových hitů přearanžovaných do jazzového kabátu. Za pár měsíců se jeho videa staly velmi sledované a Postmodern Jukebox vyjel dokonce i na druhé turné. V Praze každý z muzikantů podával neskutečně profesionální výkony a show, kterou celá skupina předváděla, byla skvělá. Vyprodaný sál music baru Lucerna při jazzové show nás přesvědčil, že jazz prostě není mrtvý ani pro mladší publikum.

U hudby jsme zůstali i v Teplicích a zašli jsme na koncert vítězů klarinetové soutěže Czech Clarinet Art, která několik dní probíhala na Teplické konzervatoři. Hráli vítězové několika kategorií, nejmenší „baby“ vyhrály dvě vítězky a zahráli bluesové skladby, překvapením večera byla ale osmiletá Španělka, která vyhrála vyšší kategorii, než v které měla oficiálně soutěžit a hrála Stamicův koncert lépe než mnohem starší hráči. S doprovodem orchestru Teplické konzervatoře ještě zaznělo Concerto pro klarinet Carla Maria von Webera a Koncert pro klarinet A-dur Wolfganga Amadea Mozarta.
Už se těšíme, co pro nás přichystá další měsíc, zejména se těšíme na Divadelní festival Prkna!
M.


7.3.2015 23:36:53

Ohlédnutí za letošní ZFŠ očima členů Klubu HM Plzeň

Před dvěma týdny se v Praze konal už 14. ročník Zimní filmové školy HM a plzeňský klub byl u toho. A vám, kteří jste na ZFŠ být nemohli, bychom rádi následujícími řádky alespoň trochu nastínili její atmosféru a zprostředkovali vám tak všechno, co se za těch 42 hodin odehrálo. A že toho nebylo málo! :-)

V návaznosti na webové hlasování o moderátora ZFŠ se mezi námi v pátek večer objevil samotný Jack Skellington, aby uvedl To nejlepší z Tima Burtona. Tedy jakýsi průřez jeho tvorbou koncipovaný jako sled těch nejtypičtějších, nejzajímavějších nebo prostě nejlepších scén z jeho filmů. Nejenže Lukáš tento sestřih připravil, ale zároveň se díky němu (a to i přes dýchací a jiné potíže) mezi námi Jack skutečně objevil.


Vstupenkou do světa kultovního režiséra Tima Burtona, tedy do fantaskního světa plného neuvěřitelných příběhů a bizarních postav, byl film Velká ryba, který jsme si pustili na úvod. Jakoby autobiograficky laděný film o vztahu otce a syna nám otevřel brány do životních příběhů Edwarda Blooma, muže, který je nezdolným vypravěčem bájných historek a optimistou naplňujícím své touhy a svá přání. A mimoto následně rozpoutal i živou diskuzi o využití jména Edward v Burtonových filmech, o pábitelích zkrášlujících si vlastní nudný život neuvěřitelnými příběhy či o ceně narcisů.

V pátek večer jsme také zadali téma výtvarné dílny: vytvoř si postavičku podobnou těm, které se objevují v Burtonových filmech. Nutno říct, že během celého víkendu se u vyráběcího stolečku vystřídala značná část účastníků, která se snažila nejen vytvořit svou loutku, ale zároveň přijít na to, k čemu slouží ta barevné plastové hadičky :-D Pak jsme se ještě rozdělili do tří tvůrčích týmů, které měli ve filmových ateliérech vytvořit tři filmy v duchu tohoto legendárního génia. Každá skupina měla zadaný žánr filmu a dvě témata:
-Barevnost a temnota, sci-fi muzikál
-Strach a tma, kvazi horor
-Fantazie a nuda, detektivní love story


Sobotu jsme zahájili velkým filmovým kvízem, který sestával (jak jinak) z úryvků z filmů Tima Burtona. A za něj bychom rádi poděkovali především Lukášovi, který na něm nechal spoustu práce a připravil ho tak, že se nikdo nenudil, spíš naopak ;-) A pak už se celý den – s přestávkami na catering, neboli oběd a večeři, natáčelo. Kolem deváté jsme ale všichni vypnuli své kamery, převlékli jsme se do svých nápaditých kostýmů a v rámci Tim Burton Party jsme se v Modrém salonku vrhli do víru tance.
Když jsme se dostatečně „vyřádili“, pustili jsme coby noční projekci film na přání – Ukradené Vánoce Tima Burtona. Během této projekce ale ještě někteří členové skupin dotáčeli, psali texty, nahrávali hudbu atp., jelikož filmové ateliéry nemají zavírací dobu a mohou běžet nonstop. Což velmi využili střihači z každého týmu a jejich „pomahači“ nebo spíš psychičtí podporovatelé.

Po dlouhé filmové noci přišlo nedělní ráno. Po snídani jsme vyhodnotili výsledky výtvarných dílen a filmového kvízu. Jeho vítězi se stali: Kristina Prokešová, Terka Hladíková, Přemek Štukner, Dominik Müller a Betty Nešporová.

Poté se promítaly dva ze tří filmů, které vznikly během filmových ateliérů. V tom, abychom ten třetí dokončili během sobotně-nedělní noci, nám zabránila technika, která, jak už to někdy bývá, občas selže. Nyní už jsou ale všechny tři filmíky ke zhlédnutí na YouTube kanálu Hudební mládeže:
Klikněte zde

Na závěr ZFŠ jsme pustili film Ed Wood (všímáte si křestního jména titulní role?) a po jeho skončení už jsme se všichni rozjeli domů.

Za Klub HM Plzeň

Martina Náhlíková

7.2.2015 20:58:46

Leden v Klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Je 7. 2., to je datum, které zcela jasně naznačuje, že první měsíc roku 2015 je dávno pryč. Pro členy našeho klubu to byl měsíc plný nečekaných zvratů a takřka životních zkoušek, ale také milých setkání, skvělých zážitků a ještě lepších akcí. A právě o ně se nyní chceme podělit i s vámi.

Přelom roku jsme strávili na Silvestrovské párty pořádané libereckým klubem. Ta byla letos (vlastně loni) na téma Sabbath. Bylo to báječné setkání se závody na košťatech, čaroaktivitami a tematickými kostýmy. Během večera jsme se také pustili do tvoření a natáčení písně, která nakonec získala hlavní cenu v první kategorii Face2Art. Ale k vyhlášení třetího ročníku tohoto projektu virtuální galerie se ještě dostaneme…


Měsíc leden jsme zahájili cyklem třech kulturních sobot. Hned 3. 1. si opět zahráli v Divé Báře – na prknech Nového divadla. 10. ledna jsme přijali pozvání libereckého klubu a především Pavla S. (kterému tímto nesmírně děkujeme) a vydali jsme se spolu s dalšími deseti HM people do Národního divadla na balet Sólo pro tři. Toto představení jsme už předtím viděli dvakrát, ale…budu-li parafrázovat naše oblíbené Cimrmany „to se nevokouká“. Bylo to naprosto perfektní, dojemné i úsměvné, laskavé i drsné a ve všech ohledech jedinečné. A to přestože tentokrát netančil náš oblíbený Michal Štípa.

A sobota 17. ledna se nesla (překvapivě) v duchu slavnostního zahájení EHMK, tedy toho, že se Plzeň stala Evropským hlavním městem kultury pro rok 2015. Po poledni jsme se sešli na jedné ze čtyř stage rozmístěných na různých strategických bodech v Plzni. Zde jsme měli nejprve generálku a pak i vystoupení s naším stepařským studiem Step by step. Veškerý kulturní program v tomto areálu moderoval manžel naší lektorky, herec Petr Borovský, který poté vedl i hlavní průvod směřující na náměstí. Zde se měly sejít celkem čtyři průvody (po jednom z každé stage) a symbolicky se tak stéci na náměstí jako čtyři plzeňské řeky. Na to, že s dosavadními aktivitami, plány a projekty EHMK jsem nebyla spokojena, spíš naopak, toto slavnostní zahájení bylo velkolepé. Provazochodec David Dimitri, který přešel po laně nad hlavami diváků přes náměstí až k věži katedrály sv. Bartoloměje, aby rozezněl nové zvony, na které se plzeňští několik let skládali, obrovský 3D videomaping, vystoupení francouzských akrobatů, a v neposlední řadě vystoupení Jiřího Suchého… Musím říct, že tohle se produkci EHMK opravdu povedlo. Ovšem nijak to nezachrání fakt, že zrušili koncert Zaz a Ennia Morricone.


Následující den jsme se vydali do pražské Lucerny na Vánoční koncert Marie Rottrové. Ano, vánoční – přesně to totiž stálo na vstupence. Koncert se totiž měl konat původně 18. prosince, na poslední chvíli však musel být kvůli nemoci zpěvačky přeložen na 18. ledna. Česká Lady soul prokázala, že jí to zpívá téměř jako před lety a celkově to byl krásný a milý večer :-)

22. ledna jsme měli možnost zhlédnout první zahraniční inscenaci v rámci oficiálního programu EHMK 2015. Taneční soubor ze Slovenska příznačně nazvaný Les Slovaks - již několik let tvořící převážně v Belgii – vystoupil v Novém divadle se svým představením Fragments. Tato velmi expresivně působící tragikomedie vypovídá o protikladech v lidském životě a spletitosti ve vztazích humorným a laskavým způsobem. Les Slovaks tančili na hudbu francouzského skladatele, kterou živě zahrála Plzeňská filharmonie pod taktovkou Stevena Decraene. A musím říct, že ta živá hudba dodala už tak dobrému představení šmrnc.

Dva dny nato jsme odjeli do Prahy na vyhlášení Face2Art 2014. Bylo to moc příjemné odpoledne, kde jsme potkali (a snad i do HM začlenili) spoustu nových milých lidí. Po předání cen jsme se v menší skupince vydali do Divadla Na zábradlí na představení Báby, které nám doporučila Lucka H. Co k němu říct? Naši členové (a nutno říct, že nejen oni) z toho byli přinejmenším rozpačití. No, tak ne vždy se zkrátka při výběru inscenace trefíte…

Přejeme vám, ať v únoru natrefíte na nějakou dobrou akci!

Za Klub HM Plzeň
Martina Náhlíková


7.2.2015 20:58:12

Leden v Klubu HM Most


Přátelé, kamarádi!


Leden v Mostě se odehrával zejména v duchu příprav na vysokoškolská studia, návštěv všemožných dnů otevřených dveří a tak dále, kultura ale samozřejmě nemohla zůstat stranou. První zážitek nás potěšil už na akademické půdě, v rámci DOD na FFUK proběhl totiž koncert Bennewitzova kvarteta; Nežádoucí hudba. Pavel Haas: smyčcový kvartet č.2 „Z Opičích hor“.




Dalším zážitkem, neméně příjemným, byla návštěva Národního divadla, konkrétně představení Dokonalé štěstí aneb 1789. Inscenace, na jejímž počátku stál průlomový text francouzské režisérky Ariane Mnouchkinové z roku 1970, nás vede ke grandiózní koláži plné kejklířů, zpěvů, bubenických čísel a fantastických hereckých výkonů. Kolik je revolucí a která je ta nejdůležitější? Pod vedením režiséra Vladimíra Morávka se (nejen!) na scéně odehraje řada výjevů, které mohou připomínat třeba tu velkou francouzskou bouři, na jejímž konci stála deklarace práv člověka a občana. Možná si vzpomenete i na převrat, který tak zásadně ovlivnil naše moderní dějiny, ale může vám to připomínat i vaše každodenní „malé“ revoluce, jejichž dosah nedokážeme nikdo nikdy odhadnout.



30.12.2014 19:35:39

Prosinec v Klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Rok 2014 se nenávratně blíží ke svému konci. A proto nyní přicházíme s posledními novinkami tohoto roku. Víte, jak se mnohdy říká, že kvalita je mnohem víc než kvantita? Přesně tohle úsloví se projevilo i na společně strávených prosincových akcích. Nebylo jich mnoho, ale každá z nich byla unikátní a nezapomenutelná…


9. prosince jsme se odpoledne (alespoň na dálku) zúčastnili setkání v Tmavomodrém pokoji a chvilku poté, co toto setkání začalo, jsme už seděli v přednáškové síni plzeňské studijní knihovny na přednášce prof. Hilského nazvané Kupec benátský. Všichni jsme se shodli na tom, že to byla (bez nadsázky) ta nejlepší přednáška této skvělé osobnosti, jakou jsme kdy zažili. A že jich nebylo málo! :-)

„Buďte si jist, že můžete.“
„Buďte si jist, že se pojistím, abych si mohl být jist.“


Odtud jsme utíkali rovnou do Nového divadla odehrát Divou Báru, kterou jsme si znovu zopakovali hned v pátek 12. Tento víkend jsme se ale jinak rozhodli věnovat celý Face2Artu. V sobotu jsme s Aničkou B., Pepunkou Ch. a Sárou J. připravovaly choreografii a v neděli jsme s Lenkou Hronovou natáčeli píseň. Choreografii jsme pak natáčeli následující čtvrtek a řeknu vám, nikdy jsem se asi víc nenasmála, než při jejím vytváření a natáčení.

Další sobotu jsme se vydali hned na dva koncerty. Prvním z nich (odpolední) byl vánoční koncert fanklubu divadla Broadway a tím druhým (večerním) vánoční koncert mužského vokálního kvintetu Hlasoplet. Na něm byly publiku představeny (i když spíš přezpívány) písně z právě natočeného a pokřtěného alba s názvem Betlém.


Poslední adventní neděli (lépe řečeno až její večer) jsme strávili v kostele v Poběžovicích na koncertě skupiny Ginevra. Kromě svých vlastních historických písní a balad zahrála i několik zcela neznámých (a nutno říct, že opravdu krásných) vánočních písní a koled.

V pondělí 22. prosince jsme se na pozvání Sáry Jandové dostali na derniéru muzikálu Zpívání v dešti. Každá derniéra má dva zcela odlišné póly – jednak je svým způsobem smutná, zkrátka proto, že se daná inscenace hraje naposled, ale zároveň bývá obvykle velmi vtipná, protože si tam herci přidávají mnoho vtípků navíc. A tak tomu bylo zde. Snad v každé scéně se objevilo něco, co rozesmálo nejen celý sál, ale i (často překvapené) herce na jevišti. Zpívání v dešti se s DFXŠ (nebo spíš DFXŠ s ním?) rozloučilo několika minutovou standing ovation.


Tři dny nato se v plzeňském Novém divadle uskutečnila jedna dlouho očekáváná premiéra. Premiéra muzikálu Kočky od Andrew Lloyd Webera. Muzikál, v němž jako by byla na první místo stavěna taneční složka, se odehrává ve světě koček. Netradiční linka příběhu pojatá jako představování jednotlivých koček je protknutá řadou chytlavých melodií, jimž samozřejmě korunuje světoznámá Memory. Ta v Plzni sklidila, díky nezapomenutelnému podání Stanislavy Topinkové-Fořtové, několika minutový potlesk. Píseň, na kterou všichni čekali se zatajeným dechem, tak předčila všechna očekávání a úspěšnému inscenaci byla dokonalou třešničkou na dortu vydařenosti…

Právě se chystáme na silvestrovskou party pořádanou Lukášem S., a tak i vám všem, se kterými se na ní nesetkáme, přejeme všechno jen to nejlepší do roku 2015 a co nejvíc magických okamžiků a splněných přání!

Za Klub HM Plzeň

Martina Náhlíková


6.12.2014 1:14:52

Listopad v Klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Naplněni pozitivní energií od těch z vás, se kterými jsme se před dvěma týdny potkali na Kreativním semináři F2A se vrháme do psaní následujících řádků o skvělých kulturních akcí, kterých jsme se v tomto měsíci zúčastnili a o kterých jsme vám třeba nestihli vyprávět osobně…
Hned 1. listopadu jsme odehráli reprízu autorské inscenace nazvané Zrcadla, na níž jsme pracovali pod vedením Blanky Josephové-Luňákové spolu se členy pacientského sdružení Krystal. Skrze scénky plné humorných i emočně vypjatých situací z běžného života jsme nastavovali pomyslné zrcadlo jak sami sobě, tak divákům v divadle Dialog.


8. listopadu došlo (po téměř dvou měsících inscenování a asi šesti odehraných reprízách) k oficiální premiéře muzikálu Divá Bára. Kromě toho, že nám občas nepřijela včas dekorace a že diváci čekali po přestávce dalších dvacet minut na to, než se technikům podaří zprovoznit mechanismy zvedající oponu, aby se dalo vůbec pokračovat, se premiéra celkem vydařila. A my vás srdečně zveme na některou z dalších repríz!

Dva dny nato jsme se účastnili dvou velice zajímavých přednášek prof. Martina Hilského, které se jmenovaly „Shakespeare a zrod anglického divadla“ a „Shakespearův Otello“. Většina z vás tuto osobnost zná z Letní školy a tak ví, že…je prostě geniální :-)

16. 11. jsme přijali pozvání Sáry J. a vyrazili jsme spolu s některými členy libereckého klubu na muzikál Zpívání v dešti. Kromě toho, že výkony všech tří hlavních představitelů (a zejména pak Zbigniewa Kaliny v roli Cosmy Browna) byly naprosto perfektní, byl to především místní orchestr, jehož vynikající výkon přispěl k velmi vysoké úrovni celé inscenace. Sára s Láli podotkly něco v tom smyslu, že na tom má jistě zásluhu hlavně jeden z jeho členů, a to Graziano Sanvito :-)


V pondělí 24. jsme byli v Domě hudby na koncertě nazvaném Setkání generací s Jaroslavem Svěceným, na němž se tento houslový virtuos setkal s mladými talentovanými houslisty – laureáty hudební ceny Plzeňský Orfeus a Plzeňský Orfeus junior. Těmito oceněnými a zároveň tedy spoluúčinkujícími byli Marek Pavelec, Kryštof Kohout a Pavla Tesařová. Byl to nezapomenutelný zážitek, na němž nás nejvíc zaujala skladba J. Svěceného nazvaná Strings for New York.

V pátek 28. listopadu jsme se na pozvání Pavla S. vydali (společně s dalšími členy animátorského týmu) na taneční vystoupení souboru 420PEOPLE, který vystoupil v nově otevřeném a velmi netradičním prostoru Jatka78. Program by se dal nazvat „the best of 420PEOPLE za poslední tři roky“ , jednalo se totiž o smršť toho nejlepšího z inscenací REEN, Mirage, Sacrebleu a našimi členy téměř zbožňované Wind-up. Byl to dokonalý večer plný tance a pozitivní energie a my velmi děkujeme za pozvání!

Následující den (lépe řečeno večer) jsme zašli do Nového divadla v Plzni na premiéru muzikálu Sugar aneb někdo to rád horké. Ačkoli se člověk samozřejmě nevyhne (byť jen podvědomému) srovnávání se slavným filmem, v němž zazářili Marilyn Monroe, Jackem Lemmon a Tonym Curtis, tato inscenace v režii Ondřeje Lážnovského předčila všechna naše očekávání a nutno říct, že se velmi povedla. A to zejména díky Soně Hanzlíčkové Borkové v roli Sugar a Alešovi Kohoutovi, který s neuvěřitelnou elegancí, vtipem a lehkostí ztvárnil postavu Dafné.

Přejeme vám krásné, klidné a třeba i trochu kulturní prožití doby adventní, přátelé!

Za Klub HM Plzeň
Martina Náhlíková



2.12.2014 17:03:01

Listopad v Mostě



Přátelé, kamarádi!
Co se týče listopadových akcí, za zmínku stojí přednáška Akademie věd ČR v rámci festivalu Týden vědy a techniky - Dotkni se vědy. RNDr. Alice Koubová Ph.D. z Filosofického ústavu přednášela na téma "Co jsme a na co si hrajeme: osobní identita, performativita a společenské normy". Každá společnost se řídí určitými hodnotami, které oceňuje a vyvyšuje nad jiné. Současná společnost vyměnila hodnoty disciplíny, příkazu a zákazu za požadavek permanentní iniciativy, výkonu, adaptability, proměnlivosti a předvádění sebe sama. Místo poslušných oveček produkuje zářivé iniciativní lidi, kteří se snaží maximálně zviditelnit pro druhé. Má tento systém hodnot své stíny? Pokud se mu přizpůsobíme, bude pro nás tato hra stále naplňující? Potřebuje člověk vědět, kým je? A pokud ano, jak toho vlastně v životě dosahuje?



Naše další kulturní cesty zamířily do námi velmi oblíbeného Divadla v Dlouhé, a to na námi velmi oblíbený kus Oněgin byl rusák. Nepletu-li se, už jsme Vás na něj (a do Dlouhé vůbec) zvali několikrát, ale neodputíme si to ani tentokrát. Ve volném pokračování bestselleru Hrdý Budžes pokračuje i hlavní hrdinka Helenka Součková po stupínkách československého socialistického vzdělávacího systému a dospěje až na gymnázium, kde ji zastihuje autorka Irena Dousková v knize Oněgin byl Rusák. Tato spisovatelka pak pro Divadlo v Dlouhé napsala dramatizaci své knihy a ve spolupráci s režisérem Janem Bornou připravili podklad pro novou inscenaci, ve které prakticky celý soubor Divadla v Dlouhé zavzpomíná na svá studijní léta v 80. letech. V letech zmrtvení celé společnosti, v letech beznaděje na změnu, ale zároveň pro mladé lidi v letech mládí, dospívání a lásek navždy prvních, křehkých a nezapomenutelných. Po slavných Žákových sondách do študákovy duše let třicátých přichází sonda do duší studentů let osmdesátých. Do duší poraněných reálným socialismem v době jeho tlení. Vzpomínky jsou plné hudby a písniček, a to jak potajmu ze šustících magneťáků poslouchaných písničkářů, tak zapovězených rockových legend. Živé vzpomínky s živou hudbou v inscenaci podle knihy, která nás rozesměje i rozesmutní.



15.11.2014 0:25:44

Říjen v Mostě



Zdravíme z Mostu!


V říjnu jsme měli možnost zhlédnout dvě představení - obě v Praze a obě silně inspirativní. Nejdřív jsme se v rámci již zmiňovaného předplatného do Národního divadla vydali na představení Česká baletní symfonie II. Ta navazuje na stejnojmenný večer z minulosti, kde se hudba význačných českých skladatelů potkala s tvorbou různých generací českých choreografů. Večer otvírala Polní mše Bohuslava Martinů v legendární choreografii Jiřího Kyliána. Strhující dynamická choreografie je silnou výpovědí dvanácti mužů – vojáků. Nese v sobě hlasitý protest proti válce a zároveň tichý intimní strach, zoufalství i naději. Dílo samo i jeho poselství ani po mnoha letech nemohou ztratit svou autenticitu.

Prostřední část večera patřila Viktoru Konvalinkovi. V současnosti je Viktor jedním z nejvýraznějších sólistů souboru a zároveň již etablovaná tvůrčí osobnost. V přímé úměře s jeho mládím jde i hudební podklad, zkomponovaný vynikajícím současným skladatelem Janem Jiráskem. V tomto případě půjde o něco zcela nového a ryze autorského.

Pokud Polní mši můžeme vnímat jako záležitost ryze mužskou, byla závěrečná část večera výhradně ženská. Místo dvanácti tanečníků zde naopak bylo dvanáct tanečnic, interpretujících v nové choreografii Petra Zusky první větu Stabat Mater Antonína Dvořáka. Lamento Panny Marie nad ukřižovaným Ježíšem, tedy nevýslovná bolest matky při ztrátě dítěte, je něčím pro muže nepoznatelným. Je to ta nejtemnější a nejcitlivější struna hluboko v duši každé ženy.






Druhou výše inzerovanou inscenací byly Petrolejové lampy Bezručova divadla. Výtečné je celé obsazení přes Štěpčiny rodiče až po městského blázna. Dovolím si také zmínit, že v této inscenaci hostuje Karel Čepek, člen Těšínského divadla a bratr Petra Čepka, Pavla z Herzova filmu. Karla Čepka můžeme vidět v roli Pavlova otce Jana Maliny. Petrolejové lampy, jedna z inscenací, které byste si neměli rozhodně nechat ujít. Ať už jako milovník divadla, nebo pro oživení povinné školní četby. Rozhodně stojí za to.




9.11.2014 10:54:03

Říjen v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Naše říjnové kulturní aktivity by se daly jednoduše rozdělit na dvě části: na muzikál Divá Bára (který jsme za říjen odehráli pětkrát) a na „to ostatní“ . A protože o Divé Báře jsme vám psali v předešlých novinkách z Klubu HM Plzeň a jste na ni kdykoli srdečně zváni, rozhodli jsme se vám podrobněji napsat o těch akcích, které spadají do kategorie ostatní.

3. října jsme v Divadle Dialog zhlédli reprízu autorského představení Čára. Jde o příběh dívky, která právě nastupuje na střední školu, zažívá první velkou párty v klubu zvaném Čára, první lásku a prvně se také setkává s graffity. Hlavní hrdinka vás okamžitě vtáhne do děje a vy s napětím sledujete, kam se Čára jejího života bude ubírat… My jsme tam ale šli především na Lucku Bílkovou (někteří ji znáte – mihla se se mnou párkrát na LŠ), která byla v roli Evičky výborná :-)


Dva týdny na to přišel jeden z největších zážitků (nejen) letošního roku. Koncert JOAN BAEZ, který se odehrál v pražské Lucerně. To, co se tam během dvou hodin odehrálo, se nedá popsat. Představte si, že na jeviště vystoupí velmi štíhlá bělovlasá paní a jakmile začne zpívat, všichni na ni jen zbožně koukají… Pokud by se o někom mělo říct, že má hlas od Boha, pak je to právě ona. Vrcholem celého koncertu byla píseň, kterou uvedla větou, že se moc omlouvá za výslovnost, ale že ta píseň je velmi těžká. Nechala si přinést stojánek, na kterém byl list papíru a začala hrát a zpívat Bratříčku, zavírej vrátka. Všichni v sále jsme plakali a zpívali s ní…


18. října jsme šli na muzikál Monty Python’s Spamalot. Vím, že jsme o něm psali už mockrát, ale tentokrát jsme nebyli na plzeňské inscenaci, ale na inscenaci libereckého DFXŠ. Tato dvě představení jsou dost odlišná a nedají se příliš srovnat. Přesto bychom rádi vyzdvihli výtvarnou stránku liberecké verze, a to především kostýmy a scénu. A kromě toho také čtyři skvělé herecké výkony: Zdeňka Kupku v roli krále Artuše, Romana Říčaře coby Sira Robina, Michala Maléře alias Sira Lancelota a Tomáše Dianišku jako Patsyho.

Poslední říjnový den jsme strávili opět v Divadle Dialog, a to konkrétně na premiéře autorského představení Zlo v domě divadelního spolku Free Time. Je to tragédie o domě, v němž sídlí zlo, které cokoli živého, co do něj vstoupí, nějak poznamená. Sledujeme osudy staroanglické šlechtické rodiny, kterou postihne krutý osud. Celá hra je skvěle vystavěná a dobře vypointovaná a výborné herecké výkony jsou doplněny o strhující pěvecká čísla, především v podání Julie Wočadlové.

Doufáme, že se s mnohými z vás uvidíme za čtrnáct dní na semináři!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


24.10.2014 13:34:16

Milí Hudební!
V Teplicích jsme letošní sezonu začali říjnovým zahajovacím koncertem Severočeské filharmonie se sólistkou Kateřinou Javůrkovou. Zazněl Koncert pro lesní roh č. 1 Richarda Strausse, úžasné Dvořákovo Slovanské tance a Suita z baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva.
Také jsme se rozhodli uspokojit i naše „fotografické já“ a vyjeli jsme do pražského Karolina na výstavu World Press Photo 2014. Jedná se o každoroční prestižní žurnalistickou soutěž o nejlepší reportážní fotografii. Ceny se udílejí v několika kategoriích – aktualita, reportáž, sportovní události, každodenní život, atd. Fotografie nás oslňují nejen svou technikou, ale i silnými emocemi, které dokážu vyjádřit, viděli jsme přírodní katastrofu na Filipínách nebo občanskou válku v Sýrii.

Stejně jako ostatní mládežníci z jiných klubů jsme do Prahy zavítali na Signal festival – festival světla. Byl to opravdu krásný večer plný pastev pro oči. Zaujala nás například hravá projekce od Electric Canvas na pražské knihovně, nebo 3D videomapping od Nerdworking. Také veselá interaktivní instalace „Pool“ plná barev a smíchu.
Už se těšíme, co nám přinese listopad, doufáme, že se potkáme na Kreativním semináři Face2art“ hudební mládeže.
Mějte se blaze. M.


20.10.2014 20:35:23

Září z Mostu


První podzimní měsíc byl celý ve znamení příprav na Mladou Smetanovu Litomyšl, hlavně tedy na Opera fashion II. a při vyrábění spousty kostýmů a podobných činnostech na kulturní povyražení příliš času nezbylo. A tak vám mohu zprostředkovat jen zážitek z mosteckého festivalu Young for young - KOUPELNY: PART 1 – MÝDLO, který navíc nebyl valný. Asi jsme letos vybrali špatně, loni jsme několik divadelních představení tohoto festivalu zhlédli a nemohli si je vynachválit. Ne každý experiment se zkrátka povede a i špatný zážitek občas může být nápomocný při tříbení vkusu. Tak snad příště.




19.10.2014 20:18:31

Ohlédnutí za MSL 2014 očima členů Klubu HM Plzeň

Je to právě měsíc od chvíle, kdy se plzeňský klub HM účastnil 41. ročníku Mladé Smetanovy Litomyšle. Nechce se nám věřit, že to tak uteklo, ale je to možná dost podmíněno tím, že naši členové letošní Lišlí doteď žijí.

V pátek večer festival slavnostně oficiálně zahájili Jiří Stivín & Jaroslav Šindler – dva skvělí jazzmani, první jmenovaný nás dostal svým multiinstrumentálním umem ve hře na dechové nástroje a druhý precizní hrou na jazzovou kytaru. Téměř dvacetiletá spolupráce jednoznačně přinesla své ovoce a toto duo sklidilo u mladých diváků nevídaný úspěch.

Pokračovalo se tradičním lampionovým průvodem, který mířil na náměstí k soše Bedřicha Smetany. Zde zazpíval nejen sbor LTHM pod vedením Honzy Kyjovského, ale i několik účastnic dětského tábora, které si k poctě Mistra rovněž připravily krátké vystoupení. Poté byla slavnostně k soše velkého skladatele položena květina a všichni jsme se odebrali zpět do Smetanova domu, kde jsme zhlédli tanečně divadelní performanci Red mind. Tato inscenace vznikla v rámci tvůrčích divadelních dílen na Letní škole HM 2013, jejíž podtitul byl „RevoltArt“ neboli revolta v umění. Rádi bychom vyzdvihli výkony čtyř hlavních protagonistů, ze kterých běhal mráz po zádech. Jednalo se o ústřední pár Sísy Dovrtilové a Ondry Janouška, Lukáše Smrkovského, který ztvárnil diktátora a představitelku matky Moniku Matějkovou. Především vy jste dali inscenaci Red mind tu dechberoucí sílu, a proto děkujeme a skláníme se před vámi!


Zbytek pátečního večera patřil virtuální galerii Face2Art a především laureátům minulých ročníků tohoto ojedinělého soutěžního projektu. Šlo v podstatě o takový menší koncert Kláry a Zuzany Vytiskových, který byl proložen několika autorskými čteními laureátů kategorie Povídka a kategorie Báseň. Zaznělo tak několik humorných básní Lukáše Smrkovského, sonet členky našeho klubu Martiny Náhlíkové a povídka od Nikoly Sedloňové. Sestry Vytiskovy se však jednoznačně staly hvězdami večera a svými písněmi nás doslova uchvátily.

V sobotu odpoledne se, jako již tradičně, konala v litomyšlských Klášterních zahradách Zahradní slavnost. Letos ale měla oproti předchozím ročníkům jednu zvláštnost. Kromě hudebních těles samotné HM (sbor a orchestr Letního tábora) na ní totiž vystoupili i dva naši hosté. A to Dechový orchestr ZUŠ Liberec pod vedením Graziana Sanvita a Black Band ZUŠ J. Kociána pod taktovkou Lindy Gregarové.

A pak už přišla dlouho očekávaná (a ještě déle připravovaná) OPERA FASHION II. Neskutečná a extravagantní módní show, šokující originální divadelní performance zahrnující šest naprosto specifických módních přehlídek šesti světových módních domů pojmenovaných podle šesti světoznámých operních skladatelů. Během hodiny a půl se na přehlídkovém mole vystřídalo na třicet návrhářů a návrhářek, modelů a modelek a samozřejmě muzikantů. OF2 úspěšně navázala na původní projekt z roku 2007.

Sobotní večer završil Jiřinkový ples na téma Extravagance, na němž vystoupily oba již zmíněné hostující orchestry a především pak jako vždy úžasné a energií nabité Hana Robinson Trio. O předtančení se postaral baletní soubor LT HM 2014, který v choreografii Evy Matuškové zatančil balet Popelka ve dvanácti minutách. Ve víru tance se na pak parketu objevily desítky bláznivých, šílených a na každý pád extravagantních masek, ze kterých pak porota vybrala několik nejoriginálnějších.

V neděli dopoledne nás čekalo Matiné klavírní improvizace v podání Jiřího Pazoura. Ten mimo jiné improvizoval na píseň Jaroslava Ježka či na témata zadaná samotným publikem, za což sklidil zasloužený bouřlivý potlesk.

Festival uzavřela v pondělí dopoledne původní pohádka pro děti Cesta do Morriconie, jejíž námět vznikl na Letní škole HM 2012. Je o třech sourozencích, kteří se dostanou do kouzelného tajuplného světa plného dobrodružství, roztodivných tvorů, ale i všelijakých nástrah. Ema, Eda a Ela se společně vydávají na cestu za zlatým klíčem, aby společně nalezli poklad zlatého kouzelníka, ale i jakési nepopsatelné a neuchopitelné Dobro, které objeví jen ti, kteří přicházejí s čistou myslí a upřímným srdcem.
Nedokážu slovy popsat to, co se při této pohádce zračilo v očích našich malých diváků – dětí z litomyšlských školek… Byly šťastné, veselé a rozdávaly všude okolo sebe pozitivní energii.

Tak snad jste si z letošní MSL odvezli alespoň jeden z těchto pocitů. My tedy rozhodně ano!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková



17.10.2014 22:03:55

Září v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Už jsou to skoro tři měsíce, co jsme se s novinkami z plzeňského klubu HM neozvali. Ale znáte to. O prázdninách a na začátku školního roku se děje tolik věcí… V srpnu jsme se mj. společně zúčastnili Letního tábora HM v Poděbradech a poslední prázdninové zkoušky komorního pěveckého sboru Klubu HM Praha a v září přišla, jak většina z vás moc dobře ví, dlouho očekávaná a hlavně dlouho připravovaná Mladá Smetanova Litomyšl 2014. Ale o té až později a v dalším článku (byla tak významná a nabitá zážitky, že si zaslouží článek vlastní), nyní vezměme společně ty zářijové akce pěkně popořádku.


Novou kulturní sezonu jsme v našem klubu zahájili velmi stylově. A to hned 2. září, kdy jsme se přidali do Vendelínova průvodu, který měl upozornit na večerní slavnostní otevření Nového divadla. Průvod byl plný zpěváků, herců, artistů, tanečníků a členů různých důležitých souborů a uskupení, které se podílejí na rozvoji kultury v Plzni. My jsme se ho účastnili coby členové Step by step studia, které dostalo tu příležitost během průvodu vystoupit na podiu v Křižíkových sadech. Na celém programu se podílelo mnoho významných a známých osobností, mj. biskup František Radkovský nebo Anna Polívková, která je příbuznou Vendelína Budila. Jako cíl jsme si samozřejmě vytyčili samotné Nové divadlo, kde byla sezona slavnostně zahájena.

Den nato jsme už zašli dovnitř do Nového divadla, abychom zhlédli první představení muzikálu Footloose aneb tanec není zločin v nové sezoně. Toho dne v něm naposledy (kvůli mimořádnému přání diváků) hrál roli reverenda Moora skvělý Jiří Untermüller, který s novou sezonou odešel do Českých Budějovic a zde bude hostovat už jen ve dvou inscenacích. Tento muzikál v sobě mísí chvíle, kdy se smějete, kdy s postavami pláčete, kdy jste uchváceni rytmickou hudbou a kdy s úžasem nasloucháte některým tklivým melodiím plným bolesti a smutku. Je to naprosto jedinečné dílo a my ho všem vřele doporučujeme.


5. září se v tomto divadle konal Slavnostní zahajovací koncert, který představil nadcházející sezonu souboru opery a souboru baletu. A plzeňský klub byl u toho. Nový šéfdirigent opery Oliver Dohnányi ho připravil ve spolupráci s orchestrem a sborem opery DJKT. Repertoár, který pro tuto sezonu připravuje opera, zastoupily árie z Aidy, Prodané nevěsty, Libuše či Komediantů v podání našich předních sólistů a několika hostujících zahraničních pěvců. Z baletní hudby zazněl mimo jiné úryvek z Prokofjevova Romea a Julie. Ano, přesně ten, na který někteří z vás tančili v letošním baletu Popelka na LT HM coby návštěvníci plesu. Okamžitě jsme se přitom začali rozpomínat na jednotlivé kroky, arabesky aj. a říkali jsme si, že bychom si to měli do Litomyšle alespoň jednou zkusit. No, realita byla taková, že asi jediný, kdo se na MSL, co se týče baletu, patřičně připravil, byla Barča P. :-)

17. září se pro nás stalo velmi významným dnem. Odehráli jsme totiž první představení muzikálu Divá Bára, díla Milana Uhdeho a Jiřího Štědroně – autorů proslulé Balady pro banditu. Kupodivu při tomto představení nedošlo k žádným technickým jevištním problémům jako při mnohých předchozích zkouškách (mám na mysli takové ty detaily a maličkosti jako že se netočí točna, reflektory nesvítí, mikroporty nejsou slyšet apod.), vše proběhlo tak, jak má a my jsme si to patřičně užili.

25. září jsme si Divou Báru zopakovali a o dva dny později jsme se v Liberci vydali na Oktoberfest 2014, který se konal na Pláních. Společnost nám dělali Anička B., Sára J. a liberecký klub HM v zastoupení rodiny Smrkovských. V jejich doprovodu jsme se vydali na koncert kapely BackWards (revival The Beatles). Při jedné z písní Luky prohodil, že by to asi měl být spíš Septemberfest, vzhledem k tomu, že je teprve konec září…

Krásné podzimní dny, přátelé!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


22.7.2014 21:51:38

Klub HM Plzeň zažil několik barevných ostravských dní

Moji milí HUMLí přátelé!

I letos členové našeho klubu strávili čtyři prosluněné dny na festivalu Colours of Ostrava. A i letos to bylo jen a jen díky Hudební mládeži, a proto bych chtěla (a myslím, že budu mluvit za náš všechny letošně-coloursové HM people) HM - a především Pavlovi - moc poděkovat!


Vůbec první věcí, kterou jsme na tomto hudebním festivalu viděli, bylo překvapivě divadlo. I když divadlo vlastně není úplně správné pojmenování pro to, co se odehrávalo v Gongu: Cirk La Putyka: Risk. Z prvního dne nás asi nejvíc zaujaly dvě skupiny: americká kapela Howlin‘ rain, která nás pozitivně naladila, roztančila a provedla rockovými sedmdesátkami a skupina MGMT, jejíž hudba zahrnuje pestrou škálu hudebních vlivů z minulosti, a přitom je svá, bez kompromisů a žánrových pravidel.

V pátek nás ohromily celkem čtyři koncerty. Nejdříve kapela The Asteroids Galaxy Tour – asteroid, do něhož při průletu hudebním vesmírem vyhloubily krátery soul, jazzové bigbandy, pop, rockové retro a taneční beaty, a pak tři úchvatné zpěvačky. Anna K, která i přes plátno (v Gongu, kde hrála, už nebylo místo, a tak jsme koukali na přenos) dokázala do lidí poslat obrovské množství pozitivní energie, Emilíana Torrini - islanďanka s italským sluncem v duši a v hrdle a samozřejmě ZAZ. Rozpustilá jako Edith Piaf, se stejnou spontaneitou, s šibalským úsměvem, jiskřením v očích a nezměřitelnou nespoutanou energií, která všechny nadchne, nabije a roztančí.


Třetí festivalový den nám umožnil vystoupit na hlavní stage Colours. A to v rámci koncertu Angélique Kidjo, která když se nadechne, dokáže hlasem urvat kus oblohy. Byla to strhující energetická smršť a ze čtyřiapadesátileté Afričanky doslova sálalo to, co o ní jednou prohlásil Bill Clinton – že „jediná větší věc než její hlas je její srdce“. Další osvěžující zážitek nabídli David Wax Museum a vrcholem celého dne byl bezesporu Robert Plant. Rocková legenda s přesvědčivým uhrančivým hlasem strhla víc jak desítku tisíc lidí do víru hudební extáze.

Dovedete si představit spojení toho, co zpívá Enya, Zaz a Lara Fabian? To, co na Colours předvedla skupina 9Bach. Dechberoucí, éterické, neskutečné spojení krásných hlasů, zvuků, tónů, melodie… Kromě Zaz šlo asi o nejsilnější zážitek z letošního festivalu a my měli pocit, že už bychom ten večer snad nemuseli slyšet žádnou kapelu, tak byli 8Bach skvělí. Nicméně poslední dva koncerty, na které jsme zašli, rozhodně stály za to. The National udržující rovnováhu mezi melodramaty a písněmi plnými optimismu a nakonec…John Newman. Britský zpěvák, který svým přepychovým pojetím popu a soulovým hlasem ovládl hlavní stage a především několik desítek tisíc diváků. A pak najednou, dozpíval poslední tóny přídavku a odešel z pódia. A my jsme si uvědomili, že Colours of Ostrava 2014 končí.

Přátelé, bylo nám s vámi všemi moc dobře a jsme rádi, že jsme tam s vámi mohli být.

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


17.7.2014 12:37:29

Klub HM Plzeň divadelně-letnil pod (širým) plzeňským nebem

Moji milí HUMLí přátelé!

Jak někteří z vás ví (mám na mysli ty, co první deset dní prázdnin strávili v Třeboni), nebyli naši členové přítomni na letošní Letní škole HM po celou dobu. Téměř každý večer jsme dojížděli do Plzně pracovat na 7. ročníku festivalu Divadelní léto pod plzeňským nebem. Bylo to tam (jako každý rok) krásné, skvělá atmosféra, ale Třeboň prostě nenahradí nic, a tak jsme každý z těchto večerů byli duchem (a taky duší) s vámi. A na čem že jsme to pracovali, zatímco vy jste TéDéčkovali, reflexovali a APPčkovali?


Letos jsme na tomto festivalu uváděli dvě inscenace. Jako již tradičně byla na konci června uvedena v premiéře nová inscenace festivalu. Tou byla italská komedie Lhář, která se hrála po dobu LŠ a až do 11. července. I letos jsme se snažili o to, aby inscenace byla „ušita na míru“ některému z míst historického centra Plzně. A tak se stalo (a myslím si, že řemeslně velmi dobře, což je zásluha především scénografa Pavla Kodedy), že se plzeňské Náměstí Republiky na dvanáct večerů proměnilo v Benátky. Představení Lhář vzniklo na základě dvou textů, či přesněji jakýmsi zkřížením stejnojmenné Goldoniho komedie a s úpravou Miloše Hlávky, která nese název Benátská maškaráda.

Divadelní léto se už od svého prvního ročníku zasazuje o to, aby se na scéně setkávali mladé profesionální herci z plzeňských divadelních souborů se svými hvězdnými kolegy z pražských i mimopražských divadel. A nejinak tomu bylo i v případě Lháře. Do titulní role byl obsazen známý (především seriálový) pražský herec Roman Zach. Do dalších rolí obsadil režisér Zdeněk Bartoš hosty Miloslava Mejzlíka, Tomáše Jeřábka (ano, je to ten z reklamy na Air Bank – a možná se budete divit, ale v civilu je to moc příjemný člověk ;-) ), Danielu Šiškovou, Malvínu Pachlovou či Dianu Tonikovou. Z domácích jmenujme alespoň Zdeňka Rohlíčka, který si zahrál číšníka Brighellu, Petra Konáše coby Florinda či Marka Adamczyka v roli Ottavia.

Když už jsme u těch výkonů, nelze opomenout hudebníky a hudební složku celkově. Hudba k inscenaci je částečně (ale tou o poznání menší částí) reprodukovaná a částečně živá. Kvartet ve složení saxofon, kytara, basa a bicí rozeznívá Benátky a dodává inscenaci šmrnc. Například hned v úvodu skvělým provedením známé italské písně Senza Catene (možná znáte například z filmu Duch, ale jestli ne, najděte si ji, je moc hezká).

Komedie plná laskavého humoru, velmi vtipně a dobře vystavěných dialogů, zajímavých režijních nápadů a strhujících hereckých výkonů, to a mnohem víc je inscenace Lháře. Pokud vás zaujala, neváhejte se na nás příští léto obrátit, zhruba od půlky července jej budeme hrát znova a můžeme vám zajistit volňásky!

Od 14. července se na sedm dní (lépe řečeno sedm večerů) vrátila na Divadelní léto veleúspěšná inscenace Tří mušketýrů v režii Viléma Dubničky. Plzeňská katedrála sv. Bartoloměje se opět ideálním pozadím pro legendární příběh Athose, Porthose, Aramise a d´Artagnana (v podání Viktora Limra, Jana Teplého, Radka Valenty a Petra Konáše).

O tomto představení se nebudeme nijak šířeji rozepisovat, však jsme ji dopodrobna popsali v našem článku z loňského roku. Zdůrazněme snad jen opět výbornou hudební složku, o kterou se postarali čtyři hlavní protagonisté osobně.

Letos jsme toto představení měli možnost vidět jen dvakrát, jelikož teď právě odjíždíme na Colours of Ostrava, ale každý z těch dvou večerů, které jsme se Třemi mušketýry strávili, byl příjemný a my jsme si ho nesmírně užili.

Prozatím krásný červenec a s některými z vás za pár hodin na viděnou na Colours!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


13.7.2014 22:21:41

Klub HM Plzeň si (alespoň částečně) nenechal ujít letošní Letní školu HM v Třeboni

Prvních deset dní prázdnin žila i letos celá HM Letní školou. Bezesporu jednou z nejkrásnějších HM akcí vůbec. Náš klub se jí letos účastnil (alespoň na víc jak polovinu) už potřetí a ačkoliv byla o dost jiná, než obě předchozí, přesto jsme shledali, že všechny ty tři LŠ mají něco společného. To nezměrné kvantum pozitivní energie.

Za těch deset dní vznikl bezpočet nových přátelství a poznali jsme mnoho nových lidí, kteří se poměrně záhy stali HM people a svou přítomností významně posílili naše řady.


Tématem letošní Letní školy byl Error neboli Chyba v umění. A tohoto tématu se samozřejmě týkal nejen ranní Hydepark (slůvka na téma Umění chyby, Moje chyba či Chyba v umění), ale i přednášky jednotlivých hostů. A s kým jsme letos měli tu čest se v Třeboni setkat?

Rozhodli jsme se, že sem (jako loni) nebudeme psát žádné informace o těchto osobnostech či jejich profesích, protože ti z vás, kteří na LŠ byli, se s nimi setkali osobně a ti, kteří ne si tyhle údaje mohou kdekoli vyhledat. Letos tedy každého z těchto hostů charakterizujeme citátem , který z jeho úst na LŠ zazněl.

Prof. Martin Hilský „Zlo se musí umět.“ „Sedm dní a sedm nocí a sto šedesát osm hodin. A bez lásky je každá delší.“
Nataša Novotná „Chyba v tanci je, když někdo netančí z lásky.“
Daniela Fischerová „Zapírání chyb je žroutem energie.“
Jiří Suchý „Já jsem byl herecký antitalent – teda to jsem doteď, akorát to není tak křiklavý.“
Přemysl Rut a Markéta Potužáková „Jste jako kos, který takhle tahá žížalu ze země a neví, co je na konci, jak je dlouhá, či jestli je to vůbec žížala.“

Vůbec poprvé v sedmnáctileté historii LŠ vedla pravidelné ranní sborové zpívání žena. Energická, pohodová a skvělá Lenka Dandová. Dokázala nás toho nejen spoustu naučit, ale především se jí podařilo to, že jsme se na každé zpívání těšili a pořádali jsme další vlastní zkoušky mimo stanovené časy. Nejvíc nás „dostala“ výběrem atraktivního repertoáru a také přístupem k nám všem. Děkujeme, Lenko!

Zvládli jsme společně několik koncertů a moc jsme si to užili! Kromě zpívání a tvůrčích dílen jsme však samozřejmě dělali ještě milion a jednu aktivitu okolo. Tak třeba fotky pokojů na téma Emoce zázraku, psaní deníku Daily Error, nanodílny, filmové dílny, hlasování o oblíbenou knihu, film a hudbu či ranní rozcvičky.

Důležitým milníkem (ovšem rozhodně ne omylem nebo chybou – nenechte se mýlit) letošní LŠ byla bojovka s názvem Fashion fight. 4 prvky, 4 topmodelové, 4 módní studia, 4 kolekce, 4 přehlídky, jedna velká a nezapomenutelná show. A to vše pod záštitou největšího módního guru Andrew Maase (a jeho asistenta), ve spolupráci s asociací módních tvůrců a za přispění fotografů, novinářů a deníků Vogue a Elle. Ta atmosféra, která na ní panovala, je nepopsatelná, víte, je to něco mezi předloňskou magií umění a letošní emocí zázraku, které se střetly v jediném okamžiku. Na mole na dvorku v areálu třeboňského zámku, pardon, samozřejmě ve velkém Maison de la Mode v Paříži. Paříž je nejkrásnější v dešti, jak říká hlavní hrdina v Allenově filmu Půlnoc v Paříži (na který poukázal Luky při filmových dílnách). A tak se to naplnilo i v závěru show, kdy prudký liják smyl všechny módní hříchy (a šminky) a zůstala jen čistá radost nad krásou tvoření a přirozenosti.


A jaké byly tvůrčí divadelní dílny? Inspirující, kreativní, zábavné, inovativní a (překvapivě) tvůrčí. Každá skupina dostala jako předlohu jednu báseň a motivem, který všechna představení spojoval dohromady, byla samozřejmě chyba. A co z toho vzniklo? Jedna nonverbální polotaneční inscenace plná koček (a to v obou významech ;-) ), emoční twister plný osobních výpovědí, z nichž běhal mráz po zádech, příběh člověka, který nemá rád lidi, ale na některé si prostě časem musí zvyknout a nakonec historicko metafyzická sociálně emancipační (veselo)hra. I když to slovo „nakonec“ v předchozí větě není tak úplně správné. Na samém konci času, který nám byl v Divadle J. K. Tyla vyměřen, vzniklo na popud členů poslední divadelní skupiny něco úchvatného a nezapomenutelného. Z jejich děkovačky na píseň Call me maybe se během pár okamžiků stala energetická smršť všech účastníků LŠ tančících, poskakujících a zpívajících na jevišti…

Tím LŠ zdaleka neskončila a (nejen) emočně silných okamžiků nás čekalo ještě hodně. Na runwayi, při psaní na záda, při loučení… Ale o tom nejde a ani se mi nechce psát… Snad jen takto: DĚKUJI, PŘÁTELÉ, DĚKUJI ZA TO VŠECHNO!

A vy, kteří jste na LŠ ještě nebyli, neváhejte a přijeďte za rok. Letní škola dá vašemu létu nový rozměr!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


1.7.2014 21:57:04

Červen v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Červen. Měsíc, kdy se uzavírají známky ve škole, kdy má snad každý z HM tisíc a jedno vystoupení, kdy začínají některé letní brigády, kdy se předčasně odjíždí na dovolenou… A právě díky některým ze jmenovaných faktorů neměli naši členové v červnu na kulturu moc čas. Nicméně jak ti, co nás znají, vědí, úplně jsme se jí nedokázali vzdát.


3. června jsme byli podruhé v životě v Národním divadle. Rozhodli jsme se použít poukázku vyhranou ve F2A a zašli jsme na balet SÓLO PRO TŘI. Sled tanečních čísel, z nichž jedno bylo lepší než druhé, večer plný emocí - chvíli jsme měli chuť se smát a zanedlouho nato nás tanečníci dojali a rozplakali. Tři zpívající básníci, působivý světelný design, desítky tanečníků, od kterých nemůžete odtrhnout oči, obrovská energie, která od nich ve vlnách přichází, síla choreografie Petra Zusky, která se sémanticky tříští do nezvyklých a dokonalých částí, figur a kroků. To vše a mnohem víc je Sólo pro tři. Bezesporu nejlepší balet, jaký jsem v životě viděla. Milí HM people, to musíte vidět!!!

O deset dní později jsme znovu navštívili Prahu. Nejprve jsme se na koleji Švehlova účastnili zkoušky komorního pěveckého sboru Klubu HM Praha. Poslechli a natočili jsme nejen písně z jejich „staršího“ repertoáru, ale mj. i Proč bychom se netěšili, píseň, kterou nově začali zkoušet právě ten den. Po zkoušce následovala oslava státnic a narozenin jejich sbormistra Michaela Pinkase. Byl to krásný pohodový večer s velmi pozitivní atmosférou a nám bylo, ostatně jako vždycky, mezi členy Klubu HM Praha moc dobře. Děkujeme za pozvání!

V úterý 17. června jsme zajeli do Divadla Broadway, kde jsme zhlédli (a „vyposlechli“ ;-) ) absolventské představení studentů muzikálového oddělení Konzervatoře Jaroslava Ježka s názvem A chorus line. Byla to inscenace velmi volně na motivy slavného muzikálu Chorus line, ovšem to neznamená, že by to nebylo dobré. Naopak. Především pěvecké výkony některých protagonistů byly (nutno říct, že i částečnou zásluhou zvukaře) výborné. A představte si, dokonce tam jeden z nás rozpoznal jednu píseň z filmu All that jazz.


Dva dny nato jsme se vydali na II. galavečer amatérského divadelního spolku Free time Celá plejáda vtipných scének, působivých choreografií, přesvědčivě a hlavně velmi dobře zazpívaných písní – to vše během dvou hodin odehrálo na Prknech Divadla Dialog šest mladých protagonistů v čele s moderátorkou celého večera.

Po tomto večeru jsme se už znovu ponořili do přípravy Letní školy a práce na festivalu Divadelní léto pod plzeňským nebem. O obojím se ale zmíníme až jindy. Tak užívejte léta a snad se potkáme na některé z prázdninových HM akcí!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


9.6.2014 20:16:40

DUHOVÁ BOUŘE 2014

Před deseti dny, tj. 29. – 31. května se v Liberci konal 24. ročník pestrobarevného festivalu Hudební mládeže s názvem Duhová bouře.


Ve čtvrtek večer uspořádal Klub HM Liberec hudební a taneční workshop, v rámci něhož se mj. docvičovala a dolaďovala vystoupení, na která mělo dojít v sobotním dopoledním programu. Podstatnou části tohoto workshopu byla i první velká zkouška flashmobu, ale o tom ještě bude řeč. Večer to byl velmi milý a především kreativní a my tímto děkujeme Klubu HM Liberec za to, že ho uspořádal a zaštítil perfektním zázemím.

Během pátečního dopoledne a odpoledne postupně dojížděli i ostatní mimoliberečtí HM people, kteří se ihned ochotně zapojili do poslední fáze příprav. Kolem čtvrté začalo pršet, což bylo vzhledem k plánovanému „venkovnímu“ programu dosti nepříjemné. Avšak, jako zázrakem, o půl páté déšť téměř ustal a tak to všechno mohlo vypuknout. A co vlastně? No především velký Duhový karneval, tedy přesněji barevný průvod městem. Průvod vedený TAM TAM BATUCADA v čele s Milošem Vacíkem udával nejen energický sambový rytmus, ale hlavně tempo velmi početnému davu lidí, který kráčel (s balónky nejrůznějších barev v rukou) za nimi. Pestrobarevný ale byl, co se žánrů týče, i koncert konaný na Náměstí Dr. E. Beneše, kam průvod dorazil okolo páté hodiny.


Ten zahájily Cheerleaders z tanečního studia Takt – nejprve vystoupením ve formaci (mladší dívky) a poté velmi energickým vystoupením dvou lektorek. Následovala velmi profesionálně zatančená choreografie Street dancers opět z tanečního studia Takt a také první z celkem dvou vystoupení skupiny Divokej Ir, tančící, jak název napovídá, irské tance. Dále jsme měli možnost zhlédnout hned tři orientální choreografie z tanečního studia Mariam. V první z nich – s názvem Tarkan - jsme se přesvědčili, že učit tento tanec malé holčičky Terezka Lupínková opravdu umí. Na skladby Baila a Yalla Habibi pak zatančily už o něco starší a zkušenější tanečnice, jejichž kostýmy hrající všemi barvami vyvolaly v mnohých dojem duhy, která je symbolem celého festivalu. Po “ Mariamkách“ přišla druhý irský blok v podání tanečníků z uskupení Divokej Ir. Jednotlivá vystoupení byla prokládána skvělými sambovými vstupy TAM TAM BATUCADA. Posledním tanečním blokem pak bylo pásmo lidových tanců a písní v podání folklorního souboru Jizera. Na konci tohoto multižánrového koncertu vystoupilo několik bubeníků, kteří nadšenému publiku zahráli na bubny zvané darbuka.

Koncertem ale pro HM people páteční program neskončil. Z náměstí jsme se rovnou přesunuli do baletního sálu místní ZUŠ, kde se odehrála druhá zkouška flashmobu. Bylo to poměrně náročné, ale stálo to za to, protože to všichni zdárně zvládli. Večer pokračoval večeří a HM party u Smrkovských, která se nesla ve znamení různých her, smíchu a všeobecně pozitivní nálady a atmosféry.


Celé sobotní dopoledne probíhal open-air program s názvem Duhové město. V rámci něj se na Soukenném náměstí realizovala série performancí a vystoupení mladých umělců. Současně s nimi na náměstí probíhaly výtvarné dílny pro děti či lymeriky alias poezie na ulici. Multižánrovou kulturní smršť zahájilo představení instantní rockové opery Babička, jejímž autorem je Lukáš Smrkovský. Náměstí a otevřená scéna nabízely sice úplně jiné podmínky než Divadlo Drak při prvním uvedení této inscenace v rámci festivalu Prkna 2014, ale to neznamená, že by se představení nepovedlo. Bylo to, pravda, o dost jiné, ale bylo to dobré a setkalo se s velkým ohlasem. Rockové hudby se týkalo i další vystoupení, a to minikoncert kapely Vyhozený pojistky. Od jedenácti následoval hodinový taneční blok, jehož první performancí byla Bollywoodská choreografie, která vznikla na Letní škole Hudební mládeže 2012. Chytlavá píseň Maahi-Ve zaujala diváky stejně jako překvapivý závěr celé choreografie. Následovalo vystoupení tří tanečnic orientálního studia Mariam – Kristýny Lupínkové, Sáry Kopečné a Kateřiny Christiánové, které dívky pojmenovaly Mariam Latífa. S orientálními šátky a pak i s vějíři zatančily na skladby Královna a Baila. Úderem poledne začala performance, do níž se zapojili téměř všichni aktivní účastníci festivalu. Taneční flashmob koncipovaný jako Homage to Ray Charles – to proto, že několik desítek lidí tančilo právě na jeho píseň Hit the road Jack. Flashmob měl úžasnou atmosféru a obrovskou energii. Díky všem, kdo se na něm podíleli! Festival zakončil odpolední koncert s názvem Bouře barev, který se konal v prostorách Oblastní galerie Liberec.

Že takový festival zní skvěle? Pak přijměte už teď předběžné pozvání na příští rok, kdy bude Duhová bouře slavit jubileum – tedy celé čtvrt století od svého vzniku!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


8.6.2014 18:58:15

Květen v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

V květnu konečně přišly první teplé a slunné dny. Ovšem jestli si myslíte, že to členy Klubu HM Plzeň donutilo vyměnit své kulturní plány za výlet na koupák nebo budovy divadel a kin za bazén, jste na omylu. Plzeňské Komorní divadlo čekal poslední měsíc provozu – před třemi dny, tj. 31. 5. totiž došlo k jeho uzavření pro diváky a do konce června ho musí opustit herci, technici a všichni ostatní. A tak jsme se rozhodli si jej ještě patřičně užít.

Poprvé jsme do něj v květnu zavítali hned třetího. A to na oficiální derniéru Růže z Argentiny, ve které jsem tentokrát (díky systému alternací) už neúčinkovali. Coby diváci jsme si tak užili i scény, během kterých jsme se jindy horečně převlíkali nebo upravovali paruky. Bylo to moc krásné!

Následující týden se odehrály hned čtyři kulturní akce zcela odlišného charakteru. Nejprve to bylo muzikálové představení Monty Python’s Spamalot na motivy filmu Monty Python and the Holy Grail, který jeho geniální autoři zasadili do prostředí Artušovských legend. Humor, který vás pobaví za jakýchkoli okolností, hudba, kterou si budete broukat ještě několik dní po zhlédnutí inscenace nebo strhující herecké a pěvecké výkony, jimž vévodí takové muzikálové hvězdy jako je Dasha, Jan Kříž, Roman Říčař či Zbigniew Kalina, to a mnohem víc je tento muzikál, na jehož konci je nalezen svatý grál.

V pátek 9. května jsme se zhostili moderování Jarního koncertu komorního sboru Klubu HM Praha, který se konal v Husově kapli v Praze. Osm zpěváků dokázalo pod vedením Michaela Pinkase vykouzlit úsměv na tváři snad každému z přítomných a s lehkostí, a přesto velmi přesvědčivě, nám zprostředkovat a předat radost z hudby. Náš klub si v jejich podání zamiloval hned několik spirituálů, ale nejvíce nás zaujala píseň Daydream lullaby. Děkujeme za pozvání, přátelé, bylo nám s vámi dobře!

O den později nás čekala další derniéra tohoto měsíce, bohužel ale ne poslední. Divadelní spolek DC Eagle pod vedením Ludmily Čermákové naposledy uvedl svou inscenaci Tři komedie z aktovky.

Abychom si od divadla na chvilku odpočali, rozhodli jsme se zajít na dvě akce nedivadelního charakteru. Nejprve jsme se po hodně dlouhé době vydali do kina, a to konkrétně na film Noe, který režíroval Darren Aronofsky. Z tohoto snímku jsme odcházeli s dosti rozporuplnými pocity. Jeden z nejznámějších biblických příběhů, příběh Noema a jeho archy, se do filmu promítá jen coby lehký počáteční námět a vy máte pocit, že většina filmu s tímto příběhem nemá nic společného. Silné a umně natočené scény se stále střídají s nudnými a často úplně nepochopitelnými záběry a dialogy. Nicméně ty silné a dobré scény na nás zapůsobily natolik, že i kvůli těmto několika minutám stál ten film za zhlédnutí.
O týden později jsme navštívili hlavní město. Čekal nás koncert nazvaný Od renesance k moderně, na kterém jsme měli hrát na zobcové flétny. Koncert v Obci křesťanů uspořádala naše učitelka ze ZUŠ z Plzně. Celý sál byl nadšený a my jsme byli rádi, že jsme jim mohli předat naši radost z hudby a tím jim (a vlastně i tak trochu sobě) zpříjemnit nedělní odpoledne.

Ale aby se nám po divadle nestýskalo dlouho, vydali jsme se pouhých pár dní nato do Komorního divadla na muzikál Divotvorný hrnec. Ten jsme vlastně v květnu zhlédli hned dvakrát: 22. a 28. – což bylo zároveň našeho poslední zhlédnuté představení v Komorním divadle. Tři dny poté se pro veřejnost zavřelo a my už navštěvujeme pouze prostory jeho zkušeben a to v rámci zkoušek muzikálu Divá Bára.

Po Divotvorném hrnci konaném 22. května nás opět čekal dost poly-kulturní víkend. V pátek jsme přijali pozvání na Galavečer amatérského divadelního spolku Free time. Celý večer byl k prasknutí nabitý těmi nejlepšími scénkami, které za 4 roky své existence tento spolek vytvořil, vlastními i převzatými písněmi, vtipnými estrádními výstupy a působivými autorskými choreografiemi. Nejlepší výkony za celý večer předvedla Julie Wočadlová – z jejího podání písně Samotářka běhal mráz po zádech…



V sobotu 24. května byl slavnostně zahájen 1. ročník Plzeňského festivalu stepu, který pořádalo naše Step by step studio Plzeň. Pravda, všechno to začalo už v pátek tiskovou konferencí s hlavními hvězdami festivalu, ale oficiální program byl zahájen v sobotu v 10.00 hod. na open-air scéně U Branky. Zde se během čtyř hodin vystřídala se svými osvěžujícími a strhujícími vystoupeními všechna pozvaná stepařská studia a kluby. Ale nejen to. V rámci tohoto open-air programu vystoupil i jedenáctinásobný mistr světa ve stepu Daniel Borak a mistr ČR ve stepu Tomáš Slavíček. A že bylo na co koukat, potvrzovaly davy přihlížejících lidí hlasitým potleskem.
Odpoledne se konalo hned několik stepařských workshopů pro veřejnost a my jsme tento čas vyplnili tím, že jsme si odskočili do přilehlé Měšťanské Besedy, kde jsme v Malém sále zhlédli soutěž ve flamencu, která se pod názvem Flamencopa konala v rámci festivalu Mediterranea 2014.


A co bylo večer? Slavnostní galavečer Plzeňského festivalu stepu moderovaný hvězdou (nejen) seriálu Vyprávěj Romanem Vojtkem a plzeňským hercem Bronislavem Kotišem. Bezmála čtyřicet různých stepařských (ale i čistě tanečních) vystoupení se během necelých tří hodin odehrálo na jevišti Velkého sálu Měšťanské Besedy. Byla to velkolepá show, které dominoval (jak jinak) Daniel Borak, který podal neskutečné výkony (ne nadarmo už 11x vyhrál to Mistrovství světa, že? ;-) ). Členové našeho klubu zde vystoupili mj. v choreografii Tomáše Slavíčka na moderní verzi (v podání 4TETu) ústřední písně z filmu Zpívání v dešti. Bylo to krásné a bylo toho dost.
Nedělní dopoledne jsme strávili na workshopu s Danielem Borakem. Jeho styl výuky, neobvyklé kombinace, vysvětlování kroků spisovnou češtinou se švýcarským přízvukem (jeho čeští rodiče v 80. letech emigrovali do Švýcarska), je něco, na co se nezapomíná…

Odpoledne jsme vyrazili na muzikál Footloose aneb tanec není zločin a naposledy jsme v něm měli možnost vidět úchvatného Jiřího Untermüllera, který bude od nové sezony v angažmá v Českých Budějovicích. Já vím, že Cimrmani vehementně tvrdí, že „v Českých Budějovicích by chtěl žít každý“ , ale my naopak chceme, aby byl pan Untermüller tady. Ve dvojici se Stanislavou Topinkvou-Fořtovou byl (jako vždy v této roli) nejvýraznější postavou celé inscenace.


V úterý 27. května konečně došlo k dlouho očekávané premiéře autorského představení Zrcadla, které členové Klubu HM Plzeň vytvářeli po dva roky spolu se členy občanského sdružení Krystal, a to pod úžasným vedením herečky Blanky Josephové-Luňákové. Jak pro diváky, tak pro herce emočně velmi silné představení plné autorských výpovědí, které často otevřou celou duši dané osoby a situací, které zná snad každý z vlastního života, tak by se dala nejlépe charakterizovat naše inscenace Zrcadla. Pokud vás tento popis zaujal, ozvěte se, rádi vás pozveme na nějakou z dalších repríz, které se uskuteční v Divadle Dialog, a nastavíme vám zrcadlo!

O dva dny později jsme vyrazili na sever - tedy ne na Severní pól, jak by řekli Cimrmani – ale do Liberce. A zde jsme se vrhli do dokončování příprav Duhové bouře. Ale o té se dozvíte více až v dalším článku.

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


29.5.2014 15:01:06

Teplice za uplynulé měsíce několikrát navštívili divadlo. Do Teplic zavítalo Divadlo Na Jezerce s hrou „Musíme si pomáhat“ pod režií Jana Hřebejka. Samozřejmě známe filmovou předlohu a právě proto nás překvapilo, že se divadelní zpracování tolik liší a je plné překvapení. Byli jsme naprosto uneseni Lenkou Vlasákovou a Jiřím Macháčkem v hlavních rolích.

Poté jsme za divadlem zavítali my, konkrétně do divadla ABC. V repertoáru nás totiž zaujala inscenace Kancl. Je to divadelní zpracování našeho oblíbeného stejnojmenného seriálu. I přes prvotní předsudky jsme byli příjemně překvapeni. Český překlad vtipným situacím humor neubral a velmi jsme se bavili.

Ale přes skvělé divadelní hry a několik koncertů největším zážitkem zůstává koncert v rámci festivalu Pražské jaro. Viděli jsme Vídeňskou filharmonii s klavíristou Lang Langem. Byl to zážitek nevídaný, filharmonie je špičkou mezi interprety klasické hudby a sám Lang Lang je jeden z nejvýraznějších klavíristů současnosti. Slyšeli jsme několik skladeb rakouského skladatele Richarda Strausse, Metamorfózy, Dona Juana, programní předehru Enšpíglova šibalství a Burlesku pro klavír a orchestr. Byl to zážitek opravdu nevídaný a pocity z něj v nás přetrvají ještě dlouho.
A za pár dní už nás čeká Duhová bouře!
Mějte se blaze.
M.

20.5.2014 20:07:59

Most



Zdravíme z Mostu!


S jarem v plném proudu jsme se poněkud kulturně rozparádili. Nejprve jsme se v rámci již zmiňovaného předplatného do Národního divadla vydali na představení Amerikana III. Představuje tvorbu tří amerických choreografických es. George Balanchina, Williama Forsytha, Jeroma Robbinse.

První část večera, Theme and Variations, je určena milovníkům klasického baletu, na hudbu Čajkovského v choreografii George Balanchina.

Prostřední část večera vyplní choreografie In the Middle, Somewhat Elevated Williama Forsytha na hudbu Toma Willemse. Je specifická extrémně náročnými figurami klasického tance. Součástí této choreografie je také improvizace tanečníků.

Závěr večera patří Jerome Robbinsovi a jeho baletu Fancy Free na hudbu Leonarda Bernsteina.






Poté jsme v malém mosteckém "divadélku pod koulí" zhlédli hru KLÁRA 3847 - PŘÍLIŠ MNOHO HVĚZD - inscenovaný dokument podle skutečných událostí z období holocaustu během 2. světové války. Příběh dívky, Kláry Brodyové, která byla v roce 1942 pro svůj židovský původ odvezena do koncentračního tábora Osvětim a vězněna tam až do konce války. Její boj o přežití, překonání ztrát příbuzných a přátel, ale především nezlomná vůle přežít v nelidských podmínkách, zaujala i tvůrce britského dokumentárního seriálu o holocaustu a natočili s ní jeden z dílů v době, kdy už jí bylo 85 let a největších hrůzách vyprávěla s naprostým klidem a obrovským nadhledem. Na základě jejího osobního vyprávění inscenaci napsala herečka a dramaturgyně Lenka Lavičková, vnučka Kláry Brodyové, a nastudovala ji společně s herci Docela velkého divadla.



Dále jsme navštívili opět Prahu, tentokrát Laternu magiku s nově uváděnou vizuálně-pohybovou inscenací na motivy sbírky experimentální poezie Václava Havla - Antikódy. Inscenace je jednak artikulací absurdity tehdejší společenské situace, zároveň je odrazem hravosti a kreativity, která vznikala v intimitě pracovny u psacího stroje. S odstupem půl století nachází Laterna magika v Havlových experimentálních básních zdroj inspirace pro vizuálně-pohybovou inscenaci využívající nejnovější multimediální technologie. Antikódy v této podobě nabídnou nezvyklý pohled na literární dílo Václava Havla a Laterna magika se touto prací také symbolicky vrací ke zdroji své původní inspirace v české kultuře 60. let.


Nakonec jsme, opět v Praze, zašli do Divadla Na Zábradlí. Inscenace Boarding home, maximálně hořký je divadelním přepisem knihy kubánského exilového spisovatele. Boarding Home je azylovým domem, ve kterém do sebe narážejí ztracenci, vyděděnci, lidé bez budoucnosti. Příběh líčí nemilosrdný sestup na samý okraj lidské přirozenosti, kde už nemají místo žádné city kromě ponížení, sveřepé nenávisti a tupé apatie, a kde je každý náznak jasnozřivosti a soucitu hrubě umlčen. Přesto se ale zrodí hluboký vztah.




13.5.2014 23:16:35

Klub HM Praha zpívá, tedy je aneb koncert komorního sboru pražského klubu HM v Husově kapli

V pátek 9. května jsem byla na jarním koncertu komorního pěveckého sboru Klubu HM Praha, který se konal v Praze v Husově kapli. Všech osm členů tohoto sborového „miniuskupení“ (po dvou v každém hlase) podalo velmi dobré výkony. A jelikož mám srovnání s koncertem březnovým, mohu s jistotou říci, že je i po těch dvou měsících znát, jak Michaelovi práce pod (dirigentskýma) rukama roste.

Na úvod zazněla skladba Signum – skladba, kterou tento sbor začíná většinu svých koncertů. Zpívá se v ní o tom, že v hudbě je radost, štěstí a krása. A tu radost z hudby, kterou jsme díky všem zpěvákům pocítili, bych ráda skrze tyto řádky zprostředkovala i vám.

Druhou skladbou koncertu Fit porta Christi pervia (Nechť je brána Kristova otevřena), která je z období středověku. Odtud jsme se prostřednictvím čtyř italských skladeb přesunuli do renesance. Jednalo se o skladby: Amor vittorioso, Alta trinita beata, Tutto lo di a Vecchie letrose. Posledně jmenovaná skladba, jejíž český název je Staré ježibaby, vypráví o čarodějnicích, ježibabách či upovídaných drbnách. Některé její části dokázali členové sboru podat originálním a velmi humorným způsobem, který snad každému vykouzlil úsměv na tváři.

Jednou z nejpůsobivějších skladeb byla velmi známá Alleluia od Gordona Younga, která byla nesmírně silná (především ten šestihlas v závěru) a mne osobně rozplakala.

A pak přišlo pásmo čtyř spirituálů a je třeba říct, že v podání sboru Klubu HM Praha byl jeden hezčí než druhý. To, co nám během nich zpěváci dokázali předat a to, jaké atmosféra v tu chvíli v kapli byla, se nedá popsat. Nicméně alespoň názvy písní bych ráda zmínila:

1) Guide me O Thou Great Redeemer (Veď mě, můj velký Spasiteli)
2) It’s me O Lord (To jsem já, Pane, kdo se k Tobě modlí)
3) Ride the chariot (Ráno pojedu kočárem, Pane… Pojedu kočárem, abych se s Tebou setkal)
4) Nearer my God to Thee (Blíž k Tobě, Bože můj)

Mezitím zazněla ještě jedna skladba v angličtině – šlo o ukolébavku ke snění za dne Daydream lullaby. A tu bych ráda vyzdvihla, protože zněla, jako kdyby ji nazpívali profesionálové v nějakém studiu. Hravost, která je v ní ukrytá, dokázali všichni zazpívat s úžasnou lehkostí a předat nám tak pozitivní energii, která z každého z nich doslova sálala.

A na závěr si zpěváci Klubu HM Praha nechali dvě lidové písně. Bulharská Kakva moma o krásné dívce, kterou potkal chlapec u včelína a nám všem známá píseň Prší, prší. U té se ovšem jednalo o v Česku nepříliš známou slovenskou verzi.

A kdože to stál, netančil a zpíval (a jak krásně!)?
Soprán: Tereza Svatošová, Nikola Sedloňová
Alt: Marie Salajková, Jana Georgievová
Tenor: Tomáš Juroszek, Bára Pištorová
Bas: Ladislav Maršík, Tomáš Los

A to vše pod dirigentskou taktovkou (tedy spíš rukou) Michaela Pinkase.

Bylo to úžasný zážitek a děkuji celému Klubu HM Praha, že k němu byl plzeňský klub přizvaný.

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková




1.5.2014 11:41:24

Duben v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Duben se pomalu ale jistě nachýlil ke svému konci a Klub HM Plzeň už má, dle záznamů v diářích, naplánováno tisíc a jednu kulturní akci na následující dva měsíce. Ale ještě předtím, než se vrhneme do událostí měsíce května, pojďte se s námi ohlédnout za dubnem a akcemi, které jsme v něm navštívili.


Té úplně první se valná většina z vás účastnila s námi. Ano, mluvím samozřejmě o festivalu hudebního divadla PRKNA 2014. Nebudu se o něm moc rozepisovat, a to hned ze dvou docela prostých důvodů: jednak jsme sáhodlouhý článek o Prknech inzerovali v 27. čísle Týdeníku Klubu HM Praha a druhak se ta atmosféra, náboj a energie, která k Prknům neodmyslitelně patří, stejně nedá popsat. Každopádně, děkuji všem za úžasnou akci – nevím, jak vy, ale my jsme si to náramně užili! ;-)

O týden později, konkrétně v sobotu 12. dubna, naše kroky opět zamířily do Komorního divadla, abychom opět zhlédli muzikál Footloose aneb tanec není zločin. Do malého městečka v Americe, v němž je zakázán tanec, přijede mladík ze Chicaga, který se snaží (za pomoci Ariel, dcery předsedy městské rady a zároveň reverenda) zasadit o to, aby byl tento zákon zrušen. Ano, takhle to možná zní jako typický, trochu naivní, americký příběh. Ale věřte, že muzikál Footloose je něco zcela jiného. Sama v něm, víc než cokoli jiného, vidím velmi dobře zinscenovanou generační zpověď. Na tenkých a ostrých hranách se v ní střetává svět revoltujících mladých lidí toužících po volnosti se světem dospělých svázaných vlastní mocí a nesmlouvavým trváním na jimi vytvořeném statu quo. Celý příběh doplňuje nádherná hudba a nesmírně energické choreografie.

Nazítří jsme do Komorního divadla zamířili znovu. Čekala nás derniéra operety Růže z Argentiny, v níž někteří z našich členů po dva roky účinkovali. Bylo to krásné, ale zároveň smutné. A uteklo to, strašně to uteklo. A najednou…jsme dozpívali finále II. jednání i přídavek, spadla poslední opona děkovačky. Rádi bychom touto cestou poděkovali členům Klubu HM Praha i dalším HM people, kteří nás přijeli podpořit.

Jestli si myslíte, že jsme další víkend vydrželi sedět doma a nikam nejít, jste na omylu. V sobotu jsme vyrazili do Prahy na odpolední představení muzikálu RENT. Ano, velmi pochvalně jsme se o něm zmiňovali už v novinkách za březen, a i teď jsme byli doslova uneseni. Co nás ale (oproti představení, které jsme zhlédli v březnu) úplně dostalo, byl výkon představitele jedné z hlavních rolí Oldřicha Vojty. Jeho Angel, dokázala vykouzlit úsměv na rtech nejen všem hercům, kteří v dané scéně byli úplně na dně, ale i mnoha divákům. A když Angel umírala, bylo v hledišti jen málo těch, kteří nebyli dojatí nebo neplakali. Smekáme před Tebou, Oldo!


Ovšem super-multi-kulturní víkend měl teprve přijít, a to 25. – 27. dubna. Na pátek večer jsme přijali pozvání Hudební mládeže (moc a moc děkujeme!) a společně s dalšími HM people jsme se vydali do Paláce Akropolis na narozeninový koncert TAM-TAM ORCHESTRA& BATUCADA. Tato dvě úžasná rytmická tělesa totiž slaví už 15. narozeniny. Pod vedením pod vedením píšťalky Miloše Vacíka už tedy celých 15 let víří vody nejen české ale i zahraniční hudební scény. A protože patnáct vám není každý den, byla to oslava opravdu velkolepá. TAM-TAM ORCHESTRA& BATUCADA přišli přát mj. takoví hosté jako je Alan Vitouš či Yellow Sisters. Bylo to báječné. Představte si dvě a půl hodiny trvající koncert, na němž téměř každá skladba nutí každičkou částečku vašeho těla tančit…


V souvislosti s výstavbou nového Nového divadla (jo, nechápu to, ale vážně ho tak nakonec radní pojmenovali) bude k poslednímu květnu ukončen provoz Komorního divadla. A protože jen velmi málo stávajících inscenací, které zde byly hrány, bude „přemístěno“ do Nového, čeká nás v následujících dvou měsících velké množství derniér. Jednou z prvních byla 26. dubna derniéra muzikálu Adéla ještě nevečeřela. A tahle, jako mnoho jiných, byla úplně zbytečná. Inscenace byla divácký velice úspěšná, derniéra byla vyprodaná do posledního přístavku a i přesto mnoho lidí postávalo před divadlem a doufalo, že se pro ně neuvolní nějaká vstupenka. Všichni protagonisté, především pak představitelé hlavních rolí – Martin Hubeňák, Jozef Hruškoci, Lucie Zvoníková a Jiří Langmajer, podali strhující výkony, které si (právem) zasloužily bezpočet potlesků na otevřené scéně a víc jak desetiminutové ovace ve stoje při děkovačce.

V neděli nás čekaly hned dvě akce. První z nich byl FLASHMOB, který slavnostně a překrásně zakončil 3. ročník Mezinárodního víkendu tance – festivalu pořádaného choreografkou a tanečnicí Petrou Parvoničovou. Konal se v OC Olympia Plzeň, a tu atmosféru bych vám přála zažít. Lidé nás přijali snad ještě vřeleji než minulý rok a nejen nás, ale i všechny ostatní tanečníky to pozitivně nabilo a naladilo.


A večer jsme opět poctili návštěvou Komorní divadlo, a to za účelem zhlédnutí muzikálu Divotvorný hrnec. Víte, jestli je nějaký muzikál vyloženě pozitivní, pak je to právě tento. Nutno říct, že velkou zásluhu na tom mají autoři české verze tohoto muzikálu Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří brilantním způsobem nejen převedli děj do prostředí a kontextu, který je blízký a srozumitelný českému divákovi, ale i dokonale vystavěli (často velmi vtipné) dialogy. A asi to znáte, ale chytlavé melodie také udělají své. Například doteď nám v uších zní píseň „Na nás hypotéka neplatí, teď, když je tu máj…“.

Poslední akcí tohoto měsíce byl včerejší charitativní koncert konaný ve spolupráci s Charitou Plzeň v kostele v Lobzích. Jeho výtěžek obdržela Adopce na dálku a my jsme se ho účastnili coby členové sboru GLP. Na našem repertoáru se ten večer objevily takové písně jako je Prsten od A. Dvořáka, Plzeňská věž či White rainbow. Byl to náš první koncert se sborem GLP, kam chodíme teprve několik týdnů a my jsme hrozně rádi, že měl tak krásnou atmosféru.

Doufáme, že i váš duben byl naplněn nějakými zajímavými akcemi a přejeme vám krásný prosluněný květen. Na viděnou na Duhovce!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


4.4.2014 16:56:11

Březen v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

To, jak probíhal měsíc březen v našem klubu, by se dalo poměrně jasně charakterizovat parafrází na známou pranostiku „březen - za kamna vlezem“ , a to: „březen – z divadla nevylezem“. Tento měsíc byl opravdu kulturními akcemi (především divadelního rázu) přeplněný až po okraj, tedy spíš od prvního téměř do posledního dne.

A to doslova. 1. března se měla ve Velkém divadle konat dlouho očekávaná premiéra muzikálu Producenti , a snad si dovedete představit, že to je něco, na čem jsme nemohli chybět. I když to, že se nakonec opravdu uskutečnila, bylo považováno za menší zázrak. Den a půl před ní si totiž představitel jedné z hlavních rolí Rogera de Bris zranil nohu a zdálo se nemožné, aby se někdo v tak krátkém čase takovou roli naučil. Nicméně Aleš Kohout, který byl pro záskok vybrán, si doslova přes noc (jelikož je velice dobrý klavírista) nakorepetoval všechny písně a dialogy už na první generálce dával zcela zpaměti. Jeho obrovský talent a píle zachránili představení a on zcela zaslouženě získal tuto roli jako alternace. Mimochodem, je to výborně udělaná inscenace a můžeme ji všem milovníkům dobrého muzikálu doporučit!

7. března se v Západočeském muzeu v Plzni konal pořad Shakespearovy sonety aneb všechny podoby lásky, s nímž k nám přijeli Pavel Dobiáš a především Prof. Martin Hilský. Pan Hilský, se svým neuvěřitelným citem pro jazyk, sémantickými slovními hříčkami a překlady, nad nimiž zůstává rozum stát. Pan Hilský, který je předmětem mé seminární a patrně i maturitní práce. Pan Hilský, který mne inspiroval k psaní sonetů. A byl v Plzni! A byl, jak jinak, skvělý! Představil nám ve formě uměleckého přednesu, ale i pomocí výkladu několik vybraných sonetů, které pak Pavel Dobiáš, jenž je zhudebnil, i zazpíval za doprovodu klavíru. Na konci se mi nechtělo tleskat, jen napřáhnout ruce a poslat mu energii, jako to děláme na Letní škole. A vzpomněla jsem si při tom na jednu ze svých oblíbených replik z Marné lásky snahy právě v překladu pana Hilského, kterou pronese Biron: „Čekal jsem víc, ale nic lepšího jsem stejně v životě neslyšel.“ Tak o tomto pořadu by platila jen ta druhá část věty.

Následující odpoledne jsme velice příjemně strávili v Praze, a to konkrétně v divadle Kalich na muzikálu Touha. Musím přiznat, že než jsme na tuto inscenaci šli, měli jsme vůči ní určité (nemalé) předsudky, které vznikly na základě vyprávění několika lidí, kteří ji už zhlédli. Byli jsme ale velice mile překvapeni – nejenže ta inscenace není špatná (jak se k nám dostávalo z mnoha stran), ona je dokonce velmi dobře udělaná! A co stojí za vyzdvihnutí, jsou především choreografie, které bylo třeba vměstnat na velmi malý prostor, který vznikl mezi několika dekoracemi na i tak úsporném jevišti divadla Kalich.

10. března se udály hned dvě akce, zcela odlišného rázu, nicméně každá z nich pro nás byla velice důležitá. První byla přednáška u příležitosti Dne Tibetu. Z Prahy přijely dvě zajímavé osobnosti, dvě milé dámy, z nichž každá má (jiným způsobem) s Tibetem něco společného, aby nás seznámily s touto zemí hned z několika úhlů pohledu. Byla to Lenka Gyaltso, orientálních sbírek Národní galerie a spolu s ní Zuzana Vokurková, sinoložka a tibetoložka, která učí na Karlově univerzitě.


Druhá akce se odehrála večer v divadle Dialog. Po několika měsících do Plzně zavítal pan Jiří Černý se svým pořadem Antidiskotéka Jiřího Černého. Tento velice známý pořad, s nímž pan Černý, troufám si říct – jeden z našich nejlepších hudebních publicistů, vystupuje po celé ČR, je obvykle věnován konkrétní kapele, zpěvákovi nebo éře v hudbě. A jelikož od úmrtí zpěváka a dlouholetého přítele Jiřího Černého Pavla Bobka uplynulo jen několik měsíců, byl tentokrát právě o něm. Celou první půlku jsme čekali, zda mezi pouštěnými nahrávkami zazní nějaký duet s Marií Rottrovou, která byla významná v Bobkově kariéře, ale k našemu překvapení žádný nezazněl. A tak jsme se pana Černého byli o přestávce zeptat, zda plánuje něco s ní pustit. Výsledkem byla jeho slova: „Protože přání posluchačů, natožpak posluchaček, vyřčená o přestávce, se mají plnit...“ a také to, že pustil píseň Znáš mě nejlíp – nádherný duet Marie Rottrové a Pavla Bobka. Byl to nezapomenutelný večer – ostatně to jsou pořady pana Černého vždycky!

A pak přišel multikulturní víkend. Začalo to v sobotu ráno, kdy jsme se vypravili do Prahy na koncert sboru Klubu HM Praha, do něhož jsme byli začleněni coby technická (já vím, že toto slovo je, v souvislosti například se mnou, většinou neuvěřitelné a nemožné) výpomoc. Zajistili jsme video i audio nahrávky a spoustu fotek. Každý člen Klubu HM Praha jednotlivě a všichni dohromady podali skvělé výkony. A věřte, že v očích mnoha z přítomných staroušků se zračily slzy radosti. Bylo to krásné. Co dodat? Snad jen to, že Míša se, coby sbormistr, za těch několik let, co jej znám, neuvěřitelně vypracoval!

Po tomto milém hudebním pohlazení na duši jsme zašli s Nikol Sedloňovou do jedné z nejlepších a nejluxusnějších restaurací v Praze – do Blue Wagon. Musím říct, že naše pokusy o dokonalé chování a striktní dodržování etikety, byly chvílemi opravdu groteskní. Ale teď k tomu podstatnému. MUZIKÁL RENT, jedna z nejdůležitějších akcí tohoto měsíce. V půl třetí odpoledne jsme se s Nikol přenesly do úplně neskutečného světa, mezi skupinku skvělých mladých lidí, kterými osud zmítá, jak se mu zachce, do světa muzikálu, jehož předlohou byla opera Bohéma od Giacoma Pucciniho. Je to velice SILNÉ představení, a to tak, že když o něm mám něco říct, docházejí mi slova… Proto jen úryvek z textu ústřední písně:

„Five hundred, twenty five thousands, six hundred minutes,
Five hundred, twenty five thousands moments so dear,
Five hundred, twenty five thousands, six hundred minutes,
How do you measure, measure a year?“


A na odpolední představení jsme zašli i následující den. Jenže tentokrát do Plzně; konkrétně do Komorního divadla na muzikál Footloose aneb tanec není zločin. O této inscenaci jsme se zde zmiňovali už nesčetněkrát, proto jen stručně: ze všech tanečníků sršela obrovská energie, z dialogů nejstarší dvojice ze tří párů hlavních postav běhal mráz po zádech a představitel titulní role, Aleš Kohout, který měl ten den narozeniny, hrál tak, že by si zasloužil Thálii.

A aby toho za ten víkend nebylo málo, usmysleli jsme si, že si nemůžeme nechat ujít koncert našeho oblíbeného pěveckého uskupení Touch of Gospel, na který jsme jeli takřka rovnou z Footloose. Tento koncert ale nebyl jen tak obyčejný (no,vlastně jsem ještě nezažila, že by nějaký jejich koncert obyčejný byl ;-) ). Nesl název Až na dřeň a všechny vybrané peníze šly do organizace dárců kostní dřeně. Byla to dokonalá ukázka toho, jak spojit příjemné (a to velice) s užitečným!

Dalších 7 dní by se dalo shrnout třemi slovy: Lucka, klavír, Smetana. Do naší západočeské metropole totiž přijela Lucka Langerů, aby se zde strávila několik dní za účelem zúčastnit se 31. ročníku Mezinárodní Smetanovské klavírní soutěže. Její druhá kategorie měla dvě soutěžní kola, Lucka samozřejmě oběma prošla a získala nakonec druhé místo! Celý náš klub znovu moc a moc gratuluje! Příležitost Lucku slyšet (a vidět – její ksichtíky jsou nepopsatelné) hrát jsme nevynechali ani v jednotlivých kolech ani na koncertu vítězů a zároveň jsme se ji pokoušeli natáčet až (téměř) do upadnutí ruky.
A abychom se z těch všech Prchavých vidin, Hulánů a Cibuliček úplně nezbláznily (to, že je Lucka do klavíru blázen obecně, to se nepočítá ;-) ), šly jsme ve čtvrtek 20. března do kina na Legopříběh. Animák se skvělou hudební složkou, vtipnými dialogy a invenčními nápady, tak by se dal tento film shrnout. A co nás úplně dostalo: kromě postav jako je Spiderman, Batman a jiní jim podobní, se v něm objevil i Green Lantern! (Pro ty, co by nevěděli, jedná se o postavu z představení z Letní školy s názvem Zelená revolta v literatuře, s nímž právě jedeme na Prkna.)


Ve středu 26. března náš škola vzala do Divadla Alfa na divadelní představení Ostře sledované vlaky. Stejnojmenný film jsme zhlédli den předtím a musím říct, že kdyby se tak nestalo, nepochopila bych z té inscenace ani polovinu. Odcházeli jsme z ní s dost rozporuplnými pocity: na jednu stranu některé opravdu skvělé herecké výkony a na druhou úplně zvláštní režie, která nebyla moc pochopitelné a neseděla nám…

V sobotu 29. března jsme měli předposlední představení operety Růže z Argentiny. To bylo v mnoha ohledech ojedinělé. Například: hlavní ženskou roli hrála Kristýna Bečvářová, která ji nastudovala pouze jako studijní úkol a hrála ji jen jednou v životě, za další z hlavních rolí musel být (kvůli zranění) dán záskok a při tancích nám chyběly dvě baletky, které v tu chvíli byly na předávání Thálií a s napětím čekaly, jak dopadnou.

A v neděli v šest ráno jsme se vydali směr Liberec na generální zkoušku Zelené revolty v literatuře, s níž právě v těchto minutách jedeme do Hradce králové na Prkna 2014. Snad se tam s mnohými z vás uvidíme!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková




31.3.2014 23:06:35

Vážení a milí,
tak nám konečně začalo již dlouho očekávané jaro. Ptáci zpívají, všude roste kvítí a i ve vzduchu cosi vibruje.
Poslední dva měsíce u nás tentokrát proběhly v duchu výtvarného a fotografického umění, navštívili jsme totiž hned čtyři výstavy, z nichž dokonce dvě vernisáže. Poslední dobou jsem tento koutek kultury trochu zanedbávala, tak jsem si každého courání po galeriích do sytosti užila.

Hned po sice náročné, zato velmi vydařené Zimní filmové škole jsme se přes Vyšehrad dostali až k tančícímu domu, kde jsme kromě výroční výstavy samotné budovy shlédli i pár nekonvenčních a dosti moderních výstav mladých umělců, kteří hledají své místo ve světě umění.

Další krásnou neděli jsme se vydali do našeho Domu dětí a mládeže, kde jsme si poslechli už u nás známého vibrafonistu pana Krtičku. Za šumění čokoládového vodopádu a mlaskání spoluobčanů jsme se odhodlali poznávat nepoznané v dalekých končinách, které byly vyobrazeny na fotografiích zřejmého dobrodruha Zdenka Němce. Krásné to zakončení výkendu, n'est–ce pas?

Ve středu pátého dubna jsme měli tu čest být svědky vernisáže samotného ředitele kolínské hudebky, Michala Dubnického. K poslechu zahrála nadějná kapela Kronos Combo a obrazy byly úchvatně expressionistické. Živé a veselé barvy kontrastovaly ponurým a depresivním pohledům do samotného nitra lidské existence. byl to silný zážitek ve všech ohledech.

Když začaly vytoužené jarní prázdniny, které si jistě každý pracovitý student zaslouží, rozhodli jsme se vydat na dalekou cestu až do moravské metropole - Brna. Mimo jiné byl naším cílem i hrad Špilberk, jenž poskytl nejen kouzelný výhled na okolní kopce poseté domečky, které v dálce nevypadají o nic větší, než krabičky od sirek, ale i pár skvostů v jeho útrobách.
Salvador Dalí: Zhmotnění neskutečného. To je název další výstavy, kterou jsme navštívili. Začátky jeho litografické tvorby i postupné odhalování jeho skutečné osobnosti a temperamentu. Přímo jsme procházeli určitými obdobími, ve kterých tvořil. Zhmotnění neskutečného. splynutí neslučitelného. Dalí.

Posílám pozdravy z Kolína,
K.

5.3.2014 17:04:45

Únor v klubu HM Most


V únoru se Mostečané vydali do Prahy, kde Balet Národního divadla připravil pro jeviště Státní opery nové nastudování Prokofjevova baletu Romeo a Julie. Choreograf a režisér Petr Zuska vystavěl inscenaci na problematickém střetávání mužského a ženského principu. Láska a zamilovanost se pro něj staly pouze jednou z mnoha fazet komplikovaného tematického mnohostěnu, který se vinou své vnitřní rozpornosti na řadě míst rozpadá. Jako celek však přesto působí jako silné a inspirativní tvůrčí gesto, odvážně hledající vlastní vklad do dlouhé a bohaté inscenační historie předlohy. Ústřední postavou nového zpracování je otec Lorenzo, muž, jehož dobře zamýšlené činy mají vinou ran osudu tragické důsledky. To on zamilovaný pár tajně oddá, to on Julii poskytne medikament, který ji uvrhne do spánku připomínajícího smrt a dožene tak Romea ke zbytečné sebevraždě. Protipólem mu je Královna Mab, zhmotnění nepochopitelných cest osudu či iracionálních vášní. Přestože je v textové předloze zmíněna pouze v jednom Merkuciově monologu, činí z ní Zuska významnou postavu, přímo zasahující do velké části situací.



A protože se v minulém mosteckém příspěvku objevil šotek v podobě nesprávného obrázku ke zhlédnutému filmu, přikládám správný obrázek ke zprávě z tohoto měsíce:




5.3.2014 16:48:18

Leden v klubu HM Most


Nejprve jsme se vydali na Višňový sad do mosteckým klubem zatím příliš neprozkoumaného Divadla Na zábradlí . Do starého domu obklopeného kvetoucími stromy přijíždí po dlouhé době jeho majitelka s celou rodinou. Setkání po letech je plné nejen radosti ze shledání, ale i nostalgie a vzpomínek, tušených nerealizovaných lásek, příběhů, které se mohly odehrát, ale nestaly se. A také smrti a smutku po zesnulých.

Stejně jako se květy višní mění s ročním obdobím na plody, cítí všichni v domě, že čas zastavit nelze, i když někteří by si to přáli. Budoucím změnám musí každý čelit po svém. Hra o tom, jak těžké je uzavřít minulost a jak rozdílné to je v různých obdobích života.






V druhé půli ledna jsme potom společně zhlédli film Kapitán Phillips s Tomem Hanksem v hlavní roli. Film je komplexní studií přepadení americké nákladní lodi Maersk Alabama somálskými piráty, ke kterému došlo v roce 2009. Režisér Paul Greengrass nám v něm svým unikátním pohledem nabízí kombinaci napínavého thrilleru a pohled na širokou škálu důsledků globalizace. Film se zaměřuje na vztah mezi velícím důstojníkem Alabamy, kapitánem Richardem Phillipsem, a kapitánem somálských pirátů Museho (Barkhad Abdi), který ho unese jako rukojmí. Phillips a Muse proti sobě čelí v okamžiku, kdy Muse se svou posádkou zamíří na Phillipsovu neozbrojenou loď. V souboji vůle a odhodlání, který následuje 230 km od somálského pobřeží, jsou oba muži vydáni na milost osudu, který je zcela mimo jejich kontrolu.





2.3.2014 18:24:16

Únor v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Přestože je únor se svými (letos) osmadvaceti dny nejkratším měsícem v roce, událo se během něj celkem dost akcí, které se Klub HM Plzeň nemohl nechat ujít.

Do víru cool-tour-ního dění jsme se vrhli hned 1. den tohoto měsíce. Zašli jsme do Divadla Dialog na reprízu představení Tři komedie z aktovky, které pod vedením Ludmily Čermákové nastudovali členové divadelního spolku DC Eagle. V jejich podání jsme zhlédli tři jednoaktové komedie (z toho dvě od Čechova a jednu od Scribeho). Na rozdíl od červnové premiéry bylo (celkem pochopitelně) na tomto představení dost znát, že už je hra usazená a že si to herci patřičně užívají. A my jsme si to díky tomu patřičně užívali s nimi!

7. února, jak už si někteří z vás mohli všimnout z níže uveřejněného článku, jsme se přijeli podívat na zkoušku sboru Klubu HM Praha. Ve zmíněném článku je tato návštěva popsána dost podrobně, a tak se o ní zmíním už jen krátce. Pražský klub pod vedením Terezky a Míši se každým měsícem rozrůstá a myslím, že je to i zásluhou těchto pátečních pravidelných (a skvěle vedených a organizovaných) zpívání. Mezi členy pražského Klubu nám bylo opravdu krásně a doufáme, že brzy spolu opět něco podnikneme.


Následující večer patřil divadlu, a to konkrétně (překvapivě) muzikálu. Po několikaměsíční odmlce jsme se opět rozhodli zajít na Noc na Karlštejně. Měli jsme k tomu dva důvody: jednak je tato inscenace opravdu hodně dobře udělaná a druhak už brzy bude mít derniéru. Ono vůbec spoustu her bude během několika následujících měsíců končit, a to kvůli rušení Komorního divadla a stavění divadla (teď už je ten název definitivní) Nového.

Další sobota byla rovněž vyhlášena za muzikálový večer. Čtyřměsíční abstinence od Monty Pythonovského humoru vzala za své a my jsme se opět vydali do Velkého divadla na SPAMALOT. Nejenže někteří herci, kteří jsou obvykle zárukou dokonalé podívané a „poslýchané“, opět nezklamali (máme tím na mysli Dashu, Zbigniewa Kalinu nebo Jana Kříže), ale některé scény si dokonce proložili úplně novými vlastními gagy, které odrovnaly zvláště nás, kteří jsme to už viděli mockrát.

Po SPAMALOTU, který si dělá legraci snad ze všeho možného i nemožného, strefuje se do divadelních i filmových klišé a jehož humor (v dobrém slova smyslu) nezná mezí, přišel zážitek z docela jiného soudku. Film Poslední vrchol (v originále La última cima). Nesmírně silný a nádherný dokument o muži jménem Pablo Domínguez Prieto, španělském knězi, který byl znám a milován obrovským množstvím lidí a který rozdával radost všem, bez ohledu na to, zda byli křesťané, či ne.



Poslední a bezesporu největší (a to nejen co se týče délky trvání!) akcí měsíce února byla samozřejmě Zimní filmová škola 2014 – tentokrát s podtitulem Filmová píseň. Díky skvělým festivalovým spotům, které má na svědomí Spruce Studios (viď, Luky?), jsme získali pocit, že tato filmovka bude něčím výjimečná ještě předtím, než jsme dorazili do hotelu Pramen. A byla. Atmosféra na ní (jako snad na každé akci HM) je něco, co se popsat nedá, ale co je třeba zde říct je to, že: především zásluhou tří výborných střihačů (Monča, Luky a Ruda) a všech ostatních vznikly tři neobyčejné filmové trailery. GOLDEN BITCH neboli Zlatovláska coby hudební komedie (ano, všichni jsme si mysleli, že právě v této skupině bude Honza Dědeček), naprosto profesionálně udělaná Sněhurka jako western s výraznou hudební složkou jak z Limonádového Joe(a) tak (nemýlím-li se) od Ennia Morricone a do třetice Mise Karkulka – akční film z prostředí zombie apokalypsy. Že to všechno zní neuvěřitelně? Protože letošní filmovka BYLA NEUVĚŘITELNÁ!

Tak snad zase brzy někde, přátelé…

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková



9.2.2014 13:35:57

Pražský klub HM zpívá, tedy je aneb „recenze“ zkoušky klubu HM Praha

Dne 7. února jsem se, coby zástupce plzeňského klubu Hudební mládeže, zúčastnila pěvecké zkoušky Klubu HM Praha. Už od podzimu je každý pátek pořádá (téměř)všehoschopná organizátorka Terezka Svatošová ve spolupráci s mladým sbormistrem Michaelem Pinkasem.

Do hudební místnosti koleje Švehlova, která je místem konání všech zkoušek, jsem dorazila asi deset minut před pátou. Terezka s Michaelem už tam dávno byli, milí, usměvaví a dobře naladění. Dozvěděla jsem se, že mají velice nápaditý způsob, jak lidi motivovat, aby na zkoušky chodili včas. Za každý včasný příchod dostanete totiž bod do Celoroční hry Klubu HM Praha. Ten si vzápětí připsali Michal Čvančara a Tomáš Los.


Úderem páté Michael zkoušku zahájil s tím, že na ty, kdo dorazí později, čekat nebudeme. Ti, že se k nám pak prostě připojí. Tuto přesnost, která je jakousi další odměnou pro ty, kteří přišli včas, velice oceňuji, stejně jako to, že si Michael dovede zjednat pořádek s lehkostí a úsměvem na rtech. Během hlasových cvičení na rozezpívání dorazila postupně většina ostatních sboristů: Ajka Gurská, Barča Pištorová, Vašek Jiříček, Tomáš Juroszek a Laci Maršík.

Samotné zpívání se Michael rozhodl zahájit „dopilováním“ slovenské úpravy písně Prší prší, která mj. zazní na chystaném březnovém koncertu sboru Klubu HM Praha. Ajka, která pochází ze Slovenska, k jejímu textu poznamenala, že slovo „ostrožtičky“ tam vůbec nemá být a že místo něj tam patří „podkovičky“. Nicméně s uvedeným textem už to měli všichni nacvičené, a tak se ve zkoušení plynule pokračovalo dál. Zjistila jsem, že na tom v podstatě vůbec nezáleží – úprava je to opravdu krásná a v podání Klubu HM Praha nemá chybu. Tedy, občas se při zkoušení objevila nějaká chybička, ale Michael ji briskně odhalil a dané osobě část partu znovu předehrál a i přezpíval – což hodnotím jako velice přínosné. Mezitím dorazila Nikola Sedloňová a ihned se zapojila, aby nenarušovala chod zkoušky.

Myslím, že je třeba zdůraznit to, jaká soustředěnost a klid na zkoušce panuje. Částečně je to Michaelovým vedením, ale velký podíl na tom mají samotní sboristé. Ono totiž vždycky záleží na tom, jakým způsobem vám někdo, kdo po vás něco chce, danou věc podá. Neznamená to ale, že byste si na zkoušce neužili žádnou legraci. Naopak. Asi největší salvu smíchu na této zkoušce vzbudil výrok sbormistra: „Tak trochu výš, víš?“ Nutno říct, že tato neplánovaná slovní hříčka založená na vlastnostech homonym je opravdu hezká.

Pak se začala zkoušet píseň nová – spirituál It’s me. Ajka, jako jediná zpěvačka v altu, to neměla vůbec jednoduché, a tak Terezka na chvilku opustila soprán a zdatně jí pomáhala. Vždycky se ve sboru hodí někdo, kdo umí víc hlasů, a tak je dobře, že i sbor Klubu HM Praha někoho takového má. Vzápětí však přišla Janička Georgievová (se svým kamarádem), která má nejen tolik potřebný alt, ale navíc celou píseň už umí. Do přestávky, která byla o půl sedmé, se stihla projít celá píseň.

Podoba pauzy mne velice mile překvapila. Sboristé si mohli z nepřeberného množství čajů vybrat svůj oblíbený a uvařit si tak teplý nápoj. Dále měli možnost si nabídnout z různých buchet, které přinesli samotní členové klubu HM Praha (a i já jsem přispěla bábovkou). Terezka také využila přestávky k tomu, aby všem přítomným rozdala aktuální číslo Týdeníku, což je mimochodem další skvělý počin pražského klubu.

Báječná atmosféra, která panovala o pauze, se pak přenesla i do druhé půlky zkoušky. Byl to opravdu velmi příjemný večer a já bych za něj chtěla poděkovat nejen organizátorům, ale všem zúčastněným!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


6.2.2014 19:02:19

Ahoj kamarádi!

V lednu jsme se vyrazili podívat, co nového nám nabízí Lars von Trier v Nymfomance. Stálo to za to! Oba díly jsou velmi zajímavé a bez sebe navzájem nefungují. Rozhodně je fajn na to zajít – Charlotta Gainsbourg i Stacy Martin za to stojí určitě a Lars von Trier zase šokuje a zase to má grády a potenciál rozložit vás na dobu neurčitou. Je to prostě nářez a dvojnásob zajímavý, neboť Trier se v Nymfomance velmi odhaluje prostřednictvím scénáře a přibližuje divákovi spoustu svých názorů.


Na začátku ledna jsme se potkali v divadle Na Prádle, kde hráli Ad Hoci, bylo to jako obvykle skvělé, vtipné, jedinečné a povedené! Na začátku března budou v Praze na soutěžní přehlídce divadel, tak si možná zopakujeme báječný zážitek.

Poslední lednový víkend jsme navštívili pražskou botanickou zahradu v Troji, kde nás překvapilo, že skleník Fata Morgana je relativně malý, oproti třeba tomu libereckému. Naproti tomu venkovní expozice jsou rozlehlé, ale mráz nás nijak nemotivoval k procházce, a proto nás čeká návštěva ještě na jaře.


Večer jsme se pak ještě vydali na film Vlk z Wall street, po kterém jsme usoudili, že filmaři přitvrzují a že po Nymfomance a Vlkovi budeme muset kouknout na nějakou pořádnou komedii, abychom si spravili náladu, vyhrály holky ze St. Trinian’s a nezklamaly jako vždy.

V únoru se vydáme na Novou scénu Národního divadla, na další fajn filmy, na filmovku, možná na Slovenskou novou vlnu do Domu fotografie nebo do Rudolfina na výstavu Only The Good Ones a určitě na nějaký super koncert, tak třeba se potkáme i mimo filmovku.

A


2.2.2014 14:26:10

Leden v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Zdá se nám to jako pár dní, co jsme si přáli vše nejlepší do nového roku, a přitom je to už měsíc. To to letí! A tak se vám opět hlásíme s novinkami z plzeňského klubu.
Plzeň by známou větu „do nového roku s novou ženou“ mohla parafrázovat jako „do nového roku s novým divadlem“ . A zatímco se (nejen) radní dohadují, zda se bude jmenovat Nové, Havlovo, Horníčkovo, nebo úplně jinak, klub HM Plzeň stále navštěvuje staré dobré Divadlo J. K. Tyla.


Divadlo ovšem nebylo tím jediným (ač musíme přiznat, že bylo převažujícím) typem kulturního zážitku, který jsme měli v lednu v našich diářích. Kulturní rok 2014 jsme zahájili (pro nás poměrně netypicky) kinem. A to konkrétně animákem Ledové království. Bylo to na konci vánočních prázdnin a my jsme si zkrátka ještě chvíli chtěli užít tu pohádkovou atmosféru Vánoc. Tento animovaný film na motivy pohádky H. Ch. Andersena nás – jak se říká – dostal dvěma věcmi. Jednak tím, že tam byl sníh – na začátku roku u nás na západě věc tak nevídaná :-D Ale hlavně hudbou. Bylo to v podstatě něco jako animovaný muzikál. Jednotlivé scény byly prokládány písněmi, které byly nejen velmi zdařile nazpívány např. Monikou Absolonovou, ale také až překvapivě dobře natextovány. No, dobře, zamilovat si nějaký animák jen kvůli písním asi není úplně normální, ale co, jsme koneckonců Hudební mládež, ne?

Pak se dlouhých a nesnesitelných čtrnáct dní v našem klubu nic nedělo. Teda, dělo se toho hodně, ale nic z toho nestojí za zmínku – znáte to, pololetní testy, dokončování klasifikace atd. atd. Až v pátek 17. ledna jsme vyrazili do Komorního divadla na Divotvorný hrnec. A nadchl nás ještě více, než při zářijové premiéře. „Taky ráda jíšku? Já rád jíšku. Anebo taky frťana.“ To je jen jedna z replik z toho muzikálu, která se stala díky prvnímu představiteli vodníka Čochtana Janu Werichovi takřka nesmrtelnou hláškou. A tento laskavý humor je kromě chytlavých melodií a špičkových hereckých výkonů to, co na Divotvorném hrnci v našem klubu tolik milujeme.

Měsíc leden v Plzni tradičně zahajuje plesovou sezonu. A ani letos tomu nebylo jinak. 24. ledna se konal jubilejní 10. Reprezentační ples města Plzně a my jsme si tuto událost nemohli nechat ujít. Tentokrát jsme ale na něm (oproti letům předchozím) i vystupovali. A to se stepařskou skupinou Step by step studio. Byla to velká legrace, my jsme si to náramně užili, a navíc: můžeme si do pomyslných životopisů připsat, že jsme byli předskokany Jiřího Korna. ;-) A aby toho plesání nebylo málo, zúčastnili jsme se v lednu ještě dvou závěrečných plesů tanečních kurzů.


Následující den patřil inscenaci muzikálu Zpívání v dešti uváděném v režii Oldřicha Kříže v DFXŠ. Toto zpracování muzikálu o tom, jak se film učil mluvit a jaká úskalí přechod z němého filmu na zvukový může přinést, v nás zanechalo rozporuplné pocity. Nejprve k těm kladům. Asi nejvíce nás zaujaly výrazné a zajímavé choreografie Petry Parvoničové a stepařská čísla Pavla Strouhala. Oba dva patří na české muzikálové scéně k nejlepším ve svém oboru a tím, co vtiskli této inscenaci, to jen potvrzují. Náš obdiv má také místní orchestr, který s bravurou zvládal všechna hudební čísla. Mezi průměrnými (a někdy snad i podprůměrnými) hereckými výkony vynikal především Zbigniew Kalina v roli Cosmo Browna. Byl asi jediným, komu se (ovšem jen místy) podařilo zachránit tak nevyvedenou režii jako byla tato. S lehce menším úspěchem, ale pořád ještě poměrně zdatně mu přitom sekundoval Jan Kříž coby Don Lockwood. Když na konci představení sborově zpívali titulní píseň Singin‘ in the rain, vzpomněli jsme si na tábor a naši společnou Tour de Broadway Avenue. Bylo to krásné, Humlí přátelé, děkujeme vám!

Poslední lednový den (lépe řečeno večer) jsme strávili na prknech, která znamenají okres. Na dvě hodiny jsme se přesunuli do Jižní Ameriky, a to prostřednictvím prvorepublikové operety Růže z Argentiny.

Představa, že už brzy se s mnohými z vás setkáme na ZFŠ, nás naplňuje tak, že bychom si přáli ty tři týdny, které nás od setkání dělí škrtnout, vytrhnout, přeskočit - jak se píše v Saturninovi.

Do té doby se mějte báječně a třeba i trochu coolturně!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková

P.S.: Mimochodem, už jste viděli skvělý festivalový spot (jakousi upoutávku na ZFŠ), který vytvořili Lukáš s Filipem? Pokud ne, tady je:
Klikni sem


1.2.2014 18:57:06

Milí Huml People!
V Teplicích po náročném prosinci, který byl plný zpívání a hraní „Rybovek“ náš čekal leden nabytý učením se k uzavření pololetí, ale také několika příjemných koncertů.
Díky Severočeské filharmonii jsme měli šanci slyšet kompletní provedení Händelovo oratoria Mesiáš. Oratorium je rozsáhlé, má přes dvě hodiny a proto jsme to brali jako výzvu. Nakonec jsme s délkou ani neměli problém a žasli nad výkony sólistů Tomáše Šelce nebo Lucie Hilscherové. Nejvíce nás ale nadchla profesionalita Českého filharmonického sboru Brno.
Největším zážitkem ledna pro nás byl koncert České filharmonie s mladými umělci. Mezi sólisty byli naši kamarádi. Koncert otevřela jen 11 letá houslistka Klára Erdingerová-Staňková s Bériotovými Baletními scénami. Každý z osmi sólistů byl úžasný. Oslnil nás mladý tenorista, talentovaní klarinetisté, violoncellista a klavírista. Vrcholem večera byl ale houslista Milan Al-Ashhab, který zahrál Šostakovičův Koncert pro housle a orchestr č. 1 a moll. Po jeho výkonu se plným Rudolfinem ozval spontánní výkřik celého sálu. Zážitek to byl neskutečný.



Hudební zážitky nám nestačily a tak jsme následující den šli na další koncert Severočeské filharmonie s Ivanem Ženatým, který zahrál naší oblíbenou Španělskou symfonii pro housle a orchestr Eduarda Lala. Dlouho jsme neviděli takovou radost z hudby, jakou nám předal pan Ženatý. V druhé části filharmonie zahrála suitu z baletu Petruška Igor Strainského. Není to dílo jednoduché na interpretaci, ale orchestr to pod taktovkou Charlese Olivieri- Munroe zvládl bez větších zakopnutí.
V lednu se také stala smutná událost, která námi všemi hodně otřásla. Naše oblíbené Činoherní studio pozastavuje svůj provoz. Měli jsme štěstí a stihli jsme ještě poslední představení Romeo a Julie, All you need is love, které je provedeno jen muži, jako v době alžbětinského divadla. Představení bylo samozřejmě skvělé, ale všichni v publiku byli zklamaní, že nejspíš v nejbližší době už žádné další neuvidíme. Chystáme se na „rozlučku“ s divadlem a chceme divadlo i nadále podporovat.
Doufáme, že si únor pořádně kulturně užijete a uvidíme se v Praze na Zimní filmové škole !
M.


21.1.2014 19:26:41

Vážení a milí,

dojemná objetí o vánocích i bouřlivé oslavy Nového roku jsou, doufám úspěšně, za námi a na ty příští si ještě pár měsíců počkáme. Letos nás zajisté čeká mnoho skvělých akcí, nalezení nových i pozdravy od dlouhodobých přátel a spousta zábavy, kterou zažijeme s těmi nejbližšími.

Co se ale odehrávalo na konci roku minulého?

14. prosince k nám už po druhé zavítal Jirka Schmitzer. Přijel do zakouřené fotbalo-rockové hospůdky a byl to neopakovatelný zážitek. Spoustu vrásek na svém čele úspěšně zakrýval energickým vystupováním a elánem, jaký se vidí jen u málokoho. A kšiltem. To nenucené chování na jevišti jen potvrdilo, že je to nejen dobrý skladatel a zpěvák, ale i skvělý herec. Když mu uprostřed koncertu praskla struna, nikdo si pomalu ani nevšiml, že to není součástí představení. Ty výrazy posluchaču, v každičkém obličeji každého človíčka jsme mohli spatřit v jednu chvíli bezmezné napětí i bezmocný smích. Pootevřená ústa s náznakem úsměvu a bouřlivý potlesk. Tak jsme se s ním loučili.

Ani ne týden na to proběhl už dlouho očekávaný koncert našeho gympláckého sboru, pověst kterého je stále lepší a lepší. Divadlo bylo úplně nacpané, někteří lidé museli stát. Začínalo se lidovkami a postupně jsme se přes libertango dostávali do filmové sekce, kde zazněly melodie z filmů jako Až se rozlobíme, budeme zlí, nespoutaný Django nebo hodný zlý a ošklivý. Sborové kousky se samozřejmě prokládaly i solovými výstupy, které také sklidily veliký úspěch. Pro mě, jako sboristku, to bylo perfektní zakončení školní dvatisícetřináctky.
U sborů ještě zůstaneme, protože na další den jsme si do diářků napsali vystoupení gympláckých odrostenců v seskupení zvaném
Continuo. Proběhlo v překrásném prostředí kostelu Českobratrské církve evangelické.

Na druhý svátek vánoční jsme se opět vydali za kulturou. Tentokrát do Prahy, přesněji do pražské Národní opery na balet. Šípková růženka vás uchvátí hlavně díky překrásným kostýmům. Jeviště se chvíli třpití jako slunce, chvíli se zdá být zamyšlené jako mlha a někdy je strhující až děsivé.
Určitě jste všichni měli spoustu podobně magických zážitků, jako já, a každý tyto pocity zažil na vlastní kůži.
Přeji do nového roku vše nejlepší,
K.

5.1.2014 12:32:45


Prosinec v Klubu HM Praha

Kdo je u nás nový? Maruška Salajková. V Komorním pěveckém sboru Klubu HM Praha bude zpívat alt.

Čemu jsme se věnovali v pěveckém sboru? Prosinec patřil koledám a vánočním skladbám. Nacvičili jsme pod vedením Michaela Pinkase skladby Joy to the World, Deck the Hall, We wish you a merry Christmas a Mou dobrou zprávu hlásej.

Jaké koncerty jsme v prosinci navštívili? Byli jsme na kytarovém koncertu Michala Čvančary, na koncertu pěveckého sboru Acant a na vánočním koncertu sboru sv. Mikuláše v Kladně.

Co dalšího jsme v prosinci podnikli? Poslední předvánoční zpívání jsme pojednali jako vánoční besídku. Úkolem každého bylo přinést cukroví a dárečky pro ostatní. Na vánoční besídce jsme si zazpívali všechny vánoční skladby, které jsme se během prosince naučili. Dne 21.12. jsme si udělali výlet do Bratislavy, kde jsme navštívili výstavu obrazů Miroslava Cipára. Prohlídku výstavy nám komentoval samotný autor. S průvodkyní Vilmou Cipárovou jsme prošli centrem Bratislavy po hudebních stopách. Zazpívali jsme si v katedrále sv. Martina, navštívili jsme dům skladatele Albrechta a muzeum skladatele Hummela, viděli jsme Národní divadlo i budovu Slovenské filharmonie, dozvěděli jsme se, pro koho Beethoven skládal Měsíční sonátu, a mnoho dalšího.

Fotky z našich prosincových setkání si můžete prohlédnout zde: http://klubhmpraha.rajce.idnes.cz/

Všem přejeme šťastný nový rok! 

za Klub HM Praha Tereza Svatošová


26.12.2013 22:11:46

Prosinec v Klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Na začátku prosince to vypadalo, že se snad za celý měsíc za žádnou tou kulturou nevydáme. A jsme najednou (jako obvykle v prosinci – my jsme na to jen tak trochu zapomněli) dostali hned několik poukázek do divadla, pozvání na účinkování, předčasných dárků v podobě vstupenek atd. A z toho všeho se nakonec vyklubalo (k našemu překvapení a velké radosti) poměrně velké množství hezkých akcí, o něž bychom se teď rádi podělili s vámi…


5. prosince jsme byli pozváni na vernisáž výstavy Le fate Luccicante – výstavy obrazů Markéty Levé, která si nás vybrala jako hlavní bod hudebního programu vernisáže. Její obrazy jsou plné zářivých barev všech odstínů duhy a na nás zapůsobily především svou energií, která z nich doslova sálala.


Týden nato někteří naši členové dostali nádherný dárek od Nikoly Sedloňové – lístek na Cimrmany! A tak jsme se vypravili do Žižkovského divadla JC, abychom zhlédli hru Vražda v salónním coupé. Bylo to MIMOŘÁDNÉ představení. A to hned z několika důvodů. Za prvé: Cimrmani jsou přece mimořádní vždycky! Za druhé: Sám Jára Cimrman je mimořádný! No, dobře, takhle bych v duchu génia JC mohla pokračovat ještě dlouho, ale ten hlavní důvodem, proč bylo právě toto představení (pro nás, kteří jej máme tolik „nakoukané“) tolik ojedinělé, byl představitel role policejního asistenta Hlaváčka. V rámci nutných personálních změn, které tento soubor v poslední době potkaly, nastudoval tuto roli (známou v klasickém podání Petra Bruknera) i Josef Čepelka. Ne, nejde o shodu jmen s dlouholetým členem tohoto souboru Miloněm Čepelkou – jde totiž o jeho syna. Sami Cimrmani toto přeobsazování (ke kterému dochází i mj. s Vojtěchem Kotkem) nazývají krycím názvem „Synové pomáhají svým otcům“. Všichni máme v této roli Petra Bruknera velice rádi, Čepelka mladší ji hraje trochu jinak, ale myslíme si, že na stejné úrovni. Ale když začal zpívat, hromadně jsme litovali, že se nedal na čistě hudební dráhu…

Následující den jsme si vybrali odměnu za loňský ročník F2A – na vyhranou poukázku jsme se rozhodli zajít na představení Laterny Magiky s názvem Kouzelný cirkus na Novou scénu ND. Toto představení má Laterna Magika od roku 1977 a za tu dobu už proběhlo víc jak 6000 (!!) repríz. Je to představení o dvou klaunech, kteří putují za nedosažitelným obrazem krásy. Je plné barev, poetismu, nádherného tance, hry s imaginací a laskavého humoru. Odpovědí na to, proč je tak dlouho na repertoáru a stále sklízí úspěchy, může být mnoho, ale my jsme si z nich vybrali jedinou a neoddiskutovatelnou. Obsahuje tři jména těch, kteří za představením stojí: Evald Schorm, Jiří Srnec, Jan Švankmajer. Víc asi není třeba dodávat. Snad jen ještě toto: Jestli nějaké představení dokáže pohladit na duši, pak je to právě tohle!


V pondělí 16. prosince jsme se vypravili na pořad Zpívám, tedy jsem, na nějž máme již několik let abonmá. Tento díl byl (a myslím, že to nikoho nepřekvapuje) naplněný vánoční atmosférou, a tak v něm kromě operetních melodií, na něž se obvykle zaměřuje, zazněly i písně vánoční. A to v podání skvělých sólistů DJKT Plzeň, jmenovitě: Venuše Dvořákové, Kristýny Bečvářové, Hany Spinethové, Romana Krebse a Jiřího Untermüllera.

O dva dny později jsme si vychutnali jeden z nejhezčích vánočních dárků – muzikál Footloose aneb tanec není zločin. Bylo to (jako vždy) nezapomenutelné. A díky nutným záskokům (některé sólisty zkrátka zchvátily různé nemoci) to bylo místy i velice vtipné. Ale vypořádali se s tím velice dobře! Každopádně jde o představení, které všem vřele doporučujeme.

V pátek jsme po půl roce opět účinkovali v operetě Růže z Argentiny. Jeden kritik se o ní vyjádřil takto: „Je prvorepubliková opereta. Něco jako Limonádový Joe, až na to, že Divoký západ je vyměněn za Argentinu. Je prošpikováno podobným typem humoru a je to velice odpočinkové představení.“ A to je, myslím, docela trefné. Už budeme hrát patrně jen třikrát, a tak všechny případné zájemce zveme. Nejbližší repríza je 31. ledna. Tak třeba vám to někomu vyjde…

Dva dny před Štědrým dnem jsme dostali poslední předvánočně-kulturní dárek: lístek na vánoční koncert skupiny Ginevra v kostele v Poběžovicích. Její členově o sobě prohlašují, že jsou pseudohistorická skupina. Úplně nevím, co za tím slovem hledat (přece jen jde o cizí slovo), ale také to příliš neřeším. Jejich balady a písně se nám všem prostě líbí, a to je to hlavní.

Doufáme, že jste prožili pohodové Vánoce a přejeme všechno jen to nejlepší do roku 2014!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


10.12.2013 16:35:45

Drazí a milí!

V předvánoční čas se toho v různých koutech republiky děje opravdu mnoho a Kolín samozřejmě není výjimkou. Počasí sice výletům a procházkám nepřeje, ale i přesto se dá čas strávit velice příjemně v kruhu přátel. Já to samozřejmě jako vždy prošvihla, když jsem kvůli ošklivé nemoci nedorazila na dlouho očekávané vyhlášení Face2art.

V pátek dvaadvacátého jsme měli tu možnost užít si menší koncert oblíbené kapely Kronos combo v nedaleké, milé malé kavárničce s autentickým názvem Malý kafe. Opět jsem mohla slyšet stříbrný, sametový, a při tom ostrý a bodavý hlas zpěvačky Anežky. Známé, za srdce beroucí písně se zkrátka vkradou do duše a nenechají člověka jen tak si chodit po světě, aniž by si nějakou tu melodii nezabroukal.
Jen šest dní na to jsem se opravdovou náhodou objevila na impozantním koncertě v kolínské hudební škole. Přátelé, opravdu stačí jít za líbezným zvukem a intuicí a narazíte na neobyčejné. Hrál tam totiž výtečný klavírista Petr Voráček a občasné sólo si dal i houslista Petr Maceček. Zazněly překrásné skladby od slavných mistrů, jako jsou L. van Beethoven nebo A. Dvořák, co mne ale nejvíce přikovalo k židli, byl cyklus V mlhách od L. Janáčka. Tóny jako by se rozbíhaly do různých koutů světa i když je poutá a střeží kamenná notová osnova. Člověk by v této chvíli dokázal cítit jak klid a melancholii, tak vášeň a vzrušení.

Poslední listopadový den patřil chladu. Proč tedy neuspořádat outdoorovou akci, že? Zimní Garage fest proběhl v duchu hořících sudů, spousty horkého čaje a skvělé zábavy, o kterou se postaraly místní undergroundové skupiny.
Kdo ale nerad mrzne, a těch není málo, tak tento ufoukaný den mohl strávit v naší městské knihovně. Mimo prohlídky celé knihovny jsme mohli koupit hezké knížky nebo se podívat na výstavu krásných obrazů a obrázků s jednotným tématem: Živá příroda Kolína, o kterých jsme si popovídali u výborného, nám připraveného pohoštění.

Zimní svátky se blíží a počasí je čím dál nevyzpytatelnější. Tedy radu vám dám, abyste nedopadli jako já: Jezte, pijte, žvýkejte zázvor.
S přáním hezkého dne a úsměvu,
K.

9.12.2013 22:07:11

Nazdar hudebně – mládežně – kulturní společnosti!

Listopad je v tahu. A táhne. Na mě teda táhne všude. Ať přijdu kamkoli, je mi zima, doufám, že jste na tom líp. Je to totiž značně nepříjemné, protože mě ohlodává otázka, co budu nosit v lednu, když už teď vrstvím. A vrstvím. A vrstvím, vrstvím… No, přes svetry by se ve mně krve nedořezal, zvlášť když mi v žilách ta krev pěkně tuhne, takže je to tak jako tak marný.

Takže protože se nějak záhadně a až moc rychle říjen ztratil a proměnil se náhle a neočekávaně v konec listopadu, zahrnu vás tedy ještě starými novinkami z října. Bude to krátký a bezbolestný, slibuju. Mě teda jedna kulturní akce v říjnu bolela až až. Vypravily jsme s Marcelou na Věc Makropulos z Liberce, považte (!), stihly jsme autobus, což byl úspěch, dorazily jsme v předstihu před Stavovské divadlo, to byl taky úspěch, v němž nám záhy sdělili, že se představení pro nemoc nekoná a že lístky nám vymění v ulici Politických vězňů. Bylo to vážně smutný, tak smutný, až jsme se musely smát. Ty vstupenky jsme měly koupený půl roku v předstihu, abychom se dostaly na vysněná místa za nepředstavitelné ceny. No, tak jsme obrazily centrum Prahy, prošly se, poseděly ve Starbucksu a posledním busem jsme se vrátily do Liberce. Byl to moc pěkný výlet, ale moc kultury v něm nebylo. Naštěstí 4. 12. máme náhradní termín, tak snad to klapne.


Smutný příběh s Makropulkou se odehrál v sobotu a v neděli nás čekal koncert Richarda Müllera, hysterickým smíchem jsme maskovaly nervozitu, jestli ten koncert taky nezruší. Nezrušili! A byl to báječnej zážitek. Oktet Fragile má neuvěřitelný drive a energii, stálo to za to! Bylo to vtipné, nabité vtipem a protkáno skvělými Richardovými texty. Pokud jste turné nestihli, určitě si pohlídejte, až budou Fragile v Čechách a běžte na ně! Zvlášť ti, co mají rádi a capella soubory, protože tenhle má úroveň!

V říjnu jsme se ještě účastnili Běhu proti totalitě, který odstartoval pan režisér Jiří Menzel, ale bohužel už se běhu samotného neúčastnil. Každopádně jsme udělali něco pro naše zdraví, což se nám snad někde připočte k dobru.

V listopadu jsme nejprve navštívili film Lásky čas, nejnovější počin Richarda Curtise, kde jednu z vedlejších rolí hraje tolik oblíbený Bill Nighy. Film byl velmi milým a příjemným pohlazením, určitě si ho nenechte ujít.


Pak jsme se zúčastnili Příbramských schodů a moc rádi jsme vás všechny viděli. V neděli jsme se pak ještě stavili na končící výstavě československého fotografa Tarase Kuščynského. Výstava byla na Staroměstské radnici a byla moc vydařená.


Další víkend jsme v kině zhlédli Příběh kmotra v režii Petra Nikolaeva. V hlavní roli exceloval Ondřej Vetchý, v roli vyšetřovatele se objevil Lukáš Vaculík. Z filmu nás šíleně mrazilo. Je to velmi silný zážitek s přesahem.

Dvacátého prvního listopadu byl v Městské knihovně v Praze koncert písničkářky Radůzy a její kapely. Bylo to skvělé, na poslední chvíli se nám podařilo získat vstupenky do druhé řady a moc jsme si to užili. Radůza je super textařka a je velice vtipná. Koncert to byl moc vydařený.


V úterý jsme se potkali na 420People na Nové scéně Národního divadla, což bylo moc milé setkání a veliký umělecký zážitek. V únoru se na to chystáme znovu, tak se tam třeba zase potkáme.


Třicátého listopadu jsme navštívili svátek pro všechny módní nadšence. V Holešovicích se konal sedmý a zatím největší Fashion market. Přes sto čtyřicet stánků a přes dvě stě tvůrců kabelek, doplňků a oblečení. A k tomu čokoládovna, čajovna, kus kus a palačinkárna. Utratili jsme tam spoustu peněz a bylo to boží setkání s lidmi našeho druhu. Pokud byste někdo chtěl zažít podobnou akci ještě před Vánoci, tak patnáctého je na piazzetě ND předvánoční Dyzájn Markét, což je v podstatě to stejné, jen to nebude ve vytápěné hale, ale o to víc tam bude svařáku. Tak přijďte dokoupit prézenty a třeba se potkáme.


Z podzimu je to všechno. O zimních radovánkách dodám info po Vánocích někde mezi zápočty. Držte mi palce! Zatím se mějte a poklidný zbytek adventu.

Předvánoční pusu
A


5.12.2013 11:57:14

Listopad v Klubu HM Praha

Kdo je u nás nový? Zlatka Ježková a David Matěna. Klub HM Praha má už 15 aktivních členů!

Byli jsme na koncertu České filharmonie. 13. listopadu jsme šli do Rudolfina na koncert "K poctě Václava Talicha". Na programu byla Dvořákova 2. a 9. symfonie.

Čemu se věnuje Komorní pěvecký sbor Klubu HM Praha? V listopadu jsme pokračovali v nacvičování skladeb V horném konci svíťá a Signum. Nově zpíváme skladbu Mortena Lauridsena - Dirait on a skladby Ay linda amiga a Daydream Lullaby. Ke konci listopadu jsme začali zpívat také vánoční skladby.

Máme nahrávky na Youtube a Soundcloud. Poslechněte si Komorní pěvecký sbor Klubu HM Praha zde: https://www.youtube.com/user/klubhmpraha a zde: https://soundcloud.com/klub-hm-praha.

Týdeník Klubu HM Praha vydáváme každý pátek v tištěné i elektronické verzi.

za Klub HM Praha Tereza Svatošová

30.11.2013 23:52:23

Listopad v Klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

S posledním listopadovým dnem jsou tu i novinky z Klubu HM Plzeň za uplynulý měsíc. Kdybych ho měla shrnout jako celek, musím konstatovat, že se toho u nás dělo méně než obvykle, a to z obyčejných a zcela „neprozaických“ důvodů, které jistě všichni dobře znáte: s blížícím se čtvrtletím přibylo školních i jiných povinností a na společné akce tedy nebylo tolik času jako jindy. To ale neznamená, že se v našem klubu nedělo vůbec nic.


Druhý listopadový víkend jsme se vydali na Příbramské schody konané v Praze a občas (tím myslím v sobotu večer) také v Příbrami. Po necelých dvou měsících jsme měli opět možnost setkat se s jakýmsi pomyslným jádrem HM a musíme říct, že to byla setkání velice milá a plná pozitivní energie. A ačkoliv Hanka Robinson byla nakonec odvolána, seminář o skládání písní jsme si stejně udělali a dokonce jsme několik písní opravdu vytvořili. Některé z nich dokonce zazněly v sobotu večer na koncertě v Příbrami. Derniéra tohoto festivalu Hudební mládeže dopadla moc hezky a měla jedinou vadu: to, že to byla derniéra…

Pak se u nás dlouhou dobu nedělo nic. Zlom v tomto „kulturním nicnedělání“ přišel až v posledním týdnu. Zahájila ho derniéra rockové opery Evita od Andrew Lloyd Webbera v plzeňském Komorním divadle. Příběh Evy Duarte Perónové, která se doslova prodrala z nejnižší sociální příčky až k titulu „duchovní vůdkyně národa“ je velice silný a dramatický a v podání plzeňského souboru v nás zanechal hluboký zážitek. Když Eva Duarte vydechla naposledy a padla opona, bylo mnoho diváků, kteří pomalu také ani nedýchali. Evita odešla. Na konci svého příběhu z tohoto světa a ten večer zároveň z plzeňského divadla.


Den nato přišel dlouho očekávaný a vytoužený koncert – Koncert Jaromíra Nohavici v Měšťanské Besedě v Plzni. Bylo chvíli po sedmé. Úplně vyprodaný sál čekal a ani nedutal. A pak se najednou reflektory stočily doprostředka jeviště a jakoby nic vstoupil Jarek Nohavica. To, co následovalo, nikdo z nás nedokáže slovy popsat. Úchvatné, nádherné, skvělé – ani tato slova nejsou dostačující k popsání toho, co jsme ten večer zažili. Nezbývá než doufat, že to budou moci brzy (třeba už na Litomyšli) zažít i ostatní HM people!

V úterý 26. listopadu jsme se na pozvání Hudební mládeže vydali do Prahy na představení Mirage souboru 420PEOPLE. Před několika týdny jsme viděli na Nové scéně ND jeho premiéru (a ta byla – jak jinak u 420PEOPLE – naprosto úžasná), ale tato první repríza nám přišla ještě lepší než premiéra. Mimochodem, pořád nemůžeme zapomenout na „vlaštovčí hnízdo“ , aneb jak předseda HM obohatil slovník jedněch z nejlepších tanečníků v ČR. Děkujeme Hudební mládeži, že nám dala příležitost tuto jedinečnou inscenaci opět zhlédnout!

Poslední listopadový večer věnovali členové klubu HM Plzeň účinkování na benefičním koncertu - Koncertu pro Pavla. Tento koncert pořádá Plzeňský lidový soubor Mladina již dvacet let. Výtěžky z několika prvních ročníků byly věnovány jednomu z tanečníků Mladiny, který onemocněl leukémií. V posledních letech si však soubor najde vždy jednu jinou konkrétní osobu, které koncert věnují. A tak se dnes Koncert pro Pavla (název je už za ta léta „zaběhnutý“) pořádal pro devítiletého Kubíka, který trpí onkologickým onemocněním míchy. Vystoupil zde samozřejmě soubor Mladina a spolu s ním Dance Center Eagle pod vedeným Petry Parvoničové a právě Step by step studio Plzeň, jehož jsme členy. Večer měl neuvěřitelný náboj, a když pak při děkovačce a předávání šeku s částkou na uhrazení ortopedického vozíku, sám Kubík zahrál na flétnu, mnoho lidí na jevišti i v hledišti mělo slzy v očích…

Takový byl tedy náš listopad. Doufáme, že i váš byl alespoň trochu naplněn kulturou a setkáními s přáteli.

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


12.11.2013 20:36:34

Říjen v klubu HM Most


Loni jsme se v Mostě dohodli, že si objednáme celoroční studentské předplatné do Národního divadla. Cenově to vychází velmi příznivě a všem ostatním nemůžeme než jednoznačně doporučit. Předplatné obnáší celkem šest vstupenek napříč scénami a žánry.


Prvním představením byla Havlova Zahradní slavnost, uváděná desátého října ve Stavovském divadle.


Příběh antihrdiny Hugo Pludka se dá shrnout do několika vět: Nevýrazný, trochu již přestárlý syn maloměšťáckých rodičů hledá na jejich nátlak pracovní uplatnění. Vyslán „do světa" rychle odpozoruje a přejme chování úředníků a během zahradní slavnosti udělá rychlou kariéru.
Hra ukazuje, že dostat se pracovně výš znamená pochopit mechanismus, který vede k moci a jednat v jeho duchu. Rodiče, kteří na začátku chtěli Hugovi svými konexemi pomoci, svého syna po návratu domů nepoznávají. „Zdravou filozofii středních vrstev" dovedl totiž syn Hugo ad absurdum:
„Nevím, jestli vy chcete víc být, nebo víc nebýt, a kdy chcete být a kdy nebýt, ale já chci být pořád, a proto musím pořád tak trochu nebýt. Člověka totiž, když občas tak trochu není, vůbec neubude! A jestli v tomto okamžiku poměrně dost nejsem, ujišťuji vás, že brzy budu možná daleko víc, než jsem kdykoli dosud byl - a pak si o tom všem můžeme ještě jednou popovídat, ale na poněkud jiné platformě! Mat!"




Dále jsme se 22. října vydali do (jak pečliví čtenáři Novinek z mosteckého klubu sami velmi dobře vědí) našeho nesmírně oblíbeného Divadla v Dlouhé, tentokrát na kus SOUBORNÉ DÍLO WILLIAMA SHAKESPEARA VE 120 MINUTÁCH.

Verze v Dlouhé dostala podtitul Divadelní fastfood a chce nejen bavit, ale i reagovat na současnost, která si nejrůznější výtahy, digesty a zjednodušení, které lze vstřebat rychle a bezbolestně, oblíbila. "Je to, jako když si dáte bažanta na víně, kterého ovšem dostanete rozemletého v housce," naznačuje Táborský a režisér Borna doplňuje, že inscenace není parodií na Shakespeara, jako spíš právě legrací namířenou proti všemožným "redukcím".




3.11.2013 12:33:14

Zdravím HM People!
Ještě před narozeninovou Mladou Smetanovou Litomyšlí, kterou jsme si řádně užili, jsme se vydali do Prahy a udělali si kulturní odpoledne. Po klasické procházce hlavním městem jsme se zastavili v Galerii Rudolfinum. Nalákala nás tam výstava bratrů Chapmanových. Jake a Dinos patří mezi velmi kontroverzní umělce současnosti. Pohrávají si s tím, co ve skutečnosti vidíme, vlastně si pohrávají se samotným divákem. Pravda, výstava není pro každého. Pozorovatel musí v dílech pozorně hledat anebo si jen užívat černý humor. Já osobně vždy žasnu nad zpracováním. Ohořelé sochy s neskutečně živýma očima nebo šamanské plastiky s maskotem řetězce McDonald’s. A k tomu všemu atmosféra Rudoflina, kde se stačí pozorně zaposlouchat, a uslyšíte zkoušející Českou Filharmonii.
Ve stejný den proběhl zahajovací koncert Pražského filmového orchestru. V pražském kině Lucerna zazněly skladby Nicholase Hoopera, Hanse Zimmera, Jerryho Goldsmisthe a samozřejmě nepřekonatelného Johna Williamse. Slyšet živě skladby z oblíbených filmů nejen z dětství je něco neskutečného. Obzvlášť pod taktovkou Jiřího Korynty, který svou práci dělá opravdu kvalitně a navíc s obrovským nadšením.
V říjnu jsme se také konečně dočkali očekávané premiéry Zkrocení zlé ženy Williama Shakespeara ve vyprodaném ústeckém Činoherním studiu. Jako vždy jsme žasli nejen nad výkony všech herců ale i nad prací režiséra, dramaturga a kostyméra. Obzvlášť Klára Krejsová v roli Kateřiny byla nepřekonatelná.
V Teplickém filmovém klubu k naší radosti promítají Příběh filmu: Osysea, tudíž každý týden od října až do poloviny prosince uvidíme celkem 15 epizod velkolepého dokumentu irského režiséra Marka Cousinse. První epizody o vzniku filmu, prvních ateliérech, němých filmech Hollywoodu a surrealismu nás nadchly. Každý milovník filmu by tento skvěle zpracovaný dokument měl shlédnout!
Na viděnou na příbramských schodech!
M.


28.10.2013 18:21:26


Říjen v Klubu HM Praha

Zahájení školního roku: 4. října jsme v Klubu HM Praha slavnostně zahájili sezonu 2013/2014. Je to již osmá sezona od znovuobnovení činnosti Klubu HM Praha na podzim roku 2006.

Kdo je u nás nový? V Klubu HM Praha jsme během října přivítali 4 nové členy: Nikolu Sedloňovou, Michala Čvančaru, Tomáše Juroszka a Ladislava Maršíka.

Komorní pěvecký sbor Klubu HM Praha se setkává pravidelně každý pátek v hudební místnosti koleje Švehlova. Během října jsme pod vedením Michaela Pinkase nacvičili skladby Wana Baraka, Ev'ry time I feel the Spirit, V horném konci svíťá, An Irish Blessing a Signum.

Hrajeme na Bobotubes. Od začátku října se v Klubu HM Praha učíme hrát na perkusní nástroje Bobotubes.

Začali jsme vydávat Týdeník! Týdeník je nezávislý plátek Klubu HM Praha, který existuje jak v tištěné podobě (pro aktivní členy Klubu HM Praha), tak v elektronické podobě (pro všechny členy Hudební mládeže). V Týdeníku informujeme o dění v Klubu HM Praha, v Hudební mládeži i v Jeunnesses Musicales International.

Aktualizovali jsme naše klubové stránky. Na stránkách Klubu HM Praha (http://www.hudebnimladez.cz/kluby/praha/) je seznam aktivních členů a v záložce Kalendář akcí najdete všechny připravované akce Klubu HM Praha.

za Klub HM Praha Tereza Svatošová




26.10.2013 23:36:37

Říjen v Klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Všimněte si, výjimečně sem novinky z Klubu HM Plzeň přidáváme včas. A to dokonce s předstihem – říjen ještě ani neskončil a my už píšeme. Je to z docela prostého důvodu: na následující čtyři dny už nemáme společně nic naplánovaného, a tak říjnovou kulturní smršť ukončila včerejší veřejná generálka komedie Lháři. A co nás tedy v říjnu zajímavého potkalo?

První naší společnou akcí byla derniéra operety (v našem klubu velmi oblíbeného) Johanna Strausse mladšího – operety Netopýr. Ne nadarmo se tomuto dílu říká Královna operet. I na své derniéře v podání souboru muzikálu a operety DJKT (a za pomoci operního souboru) by si tento titul zasloužila: byla noblesní, vtipná a nádherná. Při předehře jsme všichni zavzpomínali na letošní Mladou Smetanovu Litomyšl – vždyť předehra Netopýra se téměř celá objevila (kvůli „technickým závadám“ dokonce dvakrát) v úvodním semináři hry DJC Hospoda na Mýtince. Mezi všemi zazářila Venuše Dvořáková, která svůj úžasný hlas a nesporný herecký talent propůjčila hlavní postavě Rosalindy. Její výkon byl nevídaný, nezapomenutelný a neskutečný. Ředitel věznice (Dalibor Tolaš) si naposledy řekl své čtyři francouzské věty, Gabriel von Eisenstein (Petr Horák) naposledy hledal po celém jevišti myšičky, kněžna Orlofsky (Stanislava Topinková Fořtová) naposledy rozsoudila spor o hodinky a Dr. Falke alias Netopýr (Bronislav Kotiš) naposledy propustil své oběti. Netopýr roztáhl svá křídla a odletěl z Velkého divadla pryč. Ale v našem srdci zůstal coby krásná vzpomínka…


Pouhé dva dny nato jsme se účastnili Zahájení školního roku s Klubem HM Praha. Bylo to krásné, příjemné a pohodové. Jiné by to ani nemohlo být, když to bylo mezi takovými lidmi jako je Terezka Svatošová, Nikolka Sedloňová, Michael Pinkas, Janička Georgieová, nový člen Michal Čvančara a částečně i Saša Fedorov! :-) Hned následující pátek jsme se ale s přáteli z Klubu HM Praha (tentokrát posílenými Barčou Pištorovou, Tomášem Losem, Katkou H. a Tomášem J.) setkali na pěvecké zkoušce znova. A znova to bylo víc než báječné! Všem děkujeme a těšíme se snad brzy na viděnou na dalších zkouškách. A vy, kdo jste z Prahy, nebo tam alespoň studujete, neváhejte a přidejte se k nám a ke Klubu HM Praha!

Den před druhou zkouškou Klubu HM Praha se v Plzni konala již poměrně tradiční a oblíbená akce – Den Hispánské kultury. Letos bylo tématem Mexiko (loni to byla Argentina). Program, jehož jsme byli spoluorganizátory a aktivními účastníky, byl jakousi demonstrací oslav mexických dušiček, kterým tamní obyvatelé říkají Día de los muertos. Naše třída (posílená o dobře zpívající žáky z dalších ročníků našeho gymnázia) vystoupila s písní Smells like teen spirit od Nirvany, kterou členové našeho klubu přetextovali do španělštiny tak, aby její slova korespondovala s tématem svátků na oslavu zemřelých. Samozřejmě jsme k tomu byli patřičně oblečeni a hlavně namalováni – typickými lebkami po celém obličeji (viz foto). Překvapilo nás, že v Mexiku nemá tento svátek žádný smutný ani truchlivý podtext, naopak – jde o veselé oslavy, na něž se Mexičané každý rok těší a připravují několik měsíců dopředu.

12. října jsme usoudili, že už nám chybí Monty Pythonovský humor, že se nám stýská po návštěvě Velké divadla v Plzni, zkrátce, že by to chtělo nějaký ten Spamalot. Myslím tím samozřejmě muzikál Monty Python’s SPAMALOT, který láskyplně vykrádá nejen film Monty Python and the Holy grail, ale i několik známých muzikálů, filmů a dělá si legraci z divadla samotného a vlastně ze všeho , z čeho je to možné, ale vlastně i nemožné. Věřte nebo ne, tohle musíte vidět!


Asi nejvýznamnější akcí tohoto měsíce se stala premiéra souboru 420PEOPLE – premiéra představení s názvem MIRAGE, která se konala 16. října na Nové scéně ND. Za sebe musím říct, že mne to doslova uchvátilo. Viděla jsem několik jejich představení (některá třeba i třikrát), ale tohle je mezi všemi těmi úžasnými performancemi něco, co má v sobě ještě něco MNOHEM VÍC, NĚCO NEPOPSATELNÉHO. Mezi všemi výbornými tanečníky excelovala mj. Nataša Novotná, patronka kategorie choreografie ve virtuální galerii Face2Art.

Následující víkend se v našem Klubu nesl celý v duchu Footloose (tedy v duchu muzikálu, o němž jsme se už několikrát zmiňovali a jehož jsme velkými fanoušky – toho jste si nemohli nevšimnout). Nejprve jsme zašli do Komorního divadla na představení Footloose aneb tanec není zločin, kde opět zazářili například Aleš Kohout, Stanislava Topinková Fořtová, Petra Vraspírová, Martin Hubeňák či Jiří Untermüller. Pak jsme několik dnů (i nocí) věnovali vymýšlení, přípravě a nácviku choreografie Někdo tě stále sleduje – choreografie právě do soutěže Face2Art. Ta je mimochodem na píseň z muzikálu Footloose, která se v originále jmenuje Somebody’s Eyes.

Mezi poměrně náročnými zkouškami jsme si s členy Klubu HM Liberec „odskočili“ do Velkého divadla na premiéru opery La Traviatta. Tuto inscenaci režírovala s HM poměrně úzce spojená Linda Keprtová. Nádherná hudba G. Verdiho byla doplněna působivými a originálními kostýmy i netradiční scénou. Některé výstupy a výkony (především hlavních představitelů) nás doslova zarazily do židle (tedy lépe řečeno sedadla), a dokonce nás rozplakali. La Traviatta je nesmírně silný příběh a myslíme si, že je právem považována za jedno z nejlepších děl svého autora, ale i za jednu z nejzdařilejších oper vůbec.

V pátek 25. října naše třída vyrazila do Komorního divadla na veřejnou generálku činohry Lháři. Tato inscenace nás velice příjemně překvapila. Po poměrně dlouhé době se u nás v Plzni dává opravdu kvalitní činohra. Dobře vystavěná a vkusně napsaná komedie odehrávající se v jednom jediném domku během jednoho Štědrého večera nás bavila od začátku do konce, a to až tak, že se na to patrně znovu vydáme znovu. Nad ostatní bychom chtěli vyzdvihnout několik hereckých výkonů: Michala Štěrbu v roli vikáře, Jana Maléře coby Blunta a Marka Adamczyka, který mu byl parťákem. Činohra Lháři je skvělou komedií, která ještě nikdy nebyla v Česku inscenována a na kterou určitě stojí za to zajít.

Přejeme vám všem krásné Podzimní prázdniny!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


21.10.2013 19:54:52

Narozeninová Mladá Smetanova Litomyšl

Už jsou to čtyři týdny od chvíle, kdy se plzeňský klub HM účastnil 40. ročníku Mladé Smetanovy Litomyšle. Kdo by to byl řekl, že to tak uteklo? Zdá se mi to, jako by to bylo před týdnem. Ale pravdou je, že samotná MSL byla tak napěchovaná nevšedními zážitky, že jsme se ani nenadáli a skvělý víkend s úžasnými lidmi byl pryč.


V pátek to všechno oficiálně začalo, jak už to u takových narozenin bývá (obzvlášť, když jsou kulaté), krájením dortu a vyřčením mnoha krásných slov, přání a díků. Velkolepou narozeninovou oslavu zahájil soubor Divadla Járy Cimrmana - a to prostřednictvím výseku z jeho operety „Proso“ ( sedminy původního díla) uváděného pod názvem Hospoda Na mýtince. Publikum Cimrmanům aplaudovalo ve stoje dlouhé minuty v naději, že se jim jako přídavku dostane alespoň další sedminy díla…

Pokračovalo se tradičním lampionovým průvodem, který mířil na náměstí k soše Bedřicha Smetany. Zde zazpíval nejen dětský sbor a sbor LTHM, ale i Adam Plachetka, známý to operní pěvec a bývalý člen HM. Slavnostní tečkou za pátečním zahajovacím večerem byl pak koncert mužského vokálního kvintetu HLASOPLET (pokud vám to jméno něco říká, i když jste nebyli v Litomyšli, pak vězte, že jsme je mnohokrát pouštěli jako budíček na LŠ –viď, Terezko L.?  ). Celý koncert byl doslova protkán pozitivní energií. Nadšené publikum si vytleskalo hned několik přídavků a členové Hudební mládeže se na vyzvání člena Hlasopletu Zdeňka Lahody přidali i ke zpěvu.


Sobotní odpoledne patřilo vystoupením hudebních i tanečních těles Hudební mládeže. Za Klub HM Plzeň chci především poděkovat členům sboru, orchestru, dětského sboru a vedoucím těchto těles za muzikálový projekt Tour de Broadway Avenue. Bylo to nádherné, úchvatné a neskutečné! Poděkování samozřejmě patří všem, kteří se na této muzikálové smršti podíleli, i když jsme je třeba nevyjmenovali zvlášť.

Po koncertu klavírního virtuóza Mirona Šmidáka a jeho hostů následoval tradiční Jiřinkový ples, na němž k tanci zahrál Jakub Šafr Quartet za pěveckého doprovodu Petry Erneyi. Téma bylo Ples v opeře, a tak se sál záhy naplnil operními i operetními postavami, luxusními róbami, vějíři a noblesními tanečníky.

Festival uzavřel v neděli dopoledne pořad Jitky Molavcové a Alfréda Strejčka nazvaný „Láska v proměnách času“ . Ti vesele i vážně s grácií a lehkostí recitovali, zpívali a hráli o vztahu muže a ženy.
Kdybych měla celý 40. ročník Mladé Smetanovy Litomyšle nějak shrnout, použila bych slova právě z tohoto pořadu, a to slova Vítězslava Nezvala: „Bylo to překrásné a bylo toho dost.“

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


14.10.2013 20:31:43

Ahoj HMáci!

Říjen už zase skoro v polovině, a tak jsem usoudila, že je načase napsat pár informací o září, které se někde vypařilo až podezřele rychle.

Počátek září byl hektický, a tak nám přišlo vhod velmi milé a laskavé setkání s vámi všemi v Praze na přednášce JS Dalajlamy. Bylo to báječné odpoledne a byla jsem moc ráda, že jsme se mohli všichni vidět a účastnit se takového zážitku.

O týden později jsme se sešli na Litomyšli. Hospoda na mýtince byla jako vždy bezvadná a jsem moc ráda, že jsem konečně viděla, co jste secvičili na táboře, jste moc šikovní! :-) Vůbec celý festival byl moc fajn a už se zase na vás všechny těším.


Poslední zářijový víkend jsme navštívili oblíbené kino Aero a film Nejvyšší nabídka (Best Offer), který režíroval Giuseppe Tornatore a v hlavní roli se objevil Geoffrey Rush, o hudbu se pak postaral Ennio Morricone a ta je jako obvykle báječná. Celý film je povedený, myslím, že stojí za zhlédnutí, tak pokud máte možnost, mazejte na to!

Teď už se pomalu chystám na mezinárodní konferenci AUTOR – VIZE – MEZE – TELEVIZE, kterou spolupořádá má nová vysoká škola k šedesátým narozeninám České televize. O tom, jaké to bylo, vám napíšu v příštím vydání HM novinek, doufám, že bude, mám z toho napsat reflexi, tak snad to bude zajímavé.

Mějte se zatím krásně a já se zas brzo přihlásím. :)

A

14.10.2013 16:17:03

Mladí Hudební!
S měsícem září sice přichází spousta práce do školy, ale hlavně se pěkně začíná zaplňovat náš kulturní program! Severočeská filharmonie Teplice zahájila letošní sezónu s novým šéfdirigentem, Italem Alfonsem Scaranem, který po šestnácti letech nahradil Kanaďana Charlese Olivieri-Munroua. Na první koncert připravil nový dirigent lákavý program. S pomocí Hudby Hradní stráže a Policie České republiky zazněla Sinfonietta skladatele Leoše Janáčka, v podání dvou Španělů zazněl Concierto Madrigal pro dvě kytary od Joaquína Rodriga a jako poslední filharmonie zahrála Slavností předehru 1812 Petra Iljiče Čajkovského. Tuto skladbu zná snad každý, zachycuje totiž nejslavnější část ruských dějin, a to rok 1812, kdy byla Napoleonova armáda poražena a vyhnána z Ruska. Právě Čajkovskij byl požádán, aby k této výjimečné události napsal skladbu. A proč to nevzít jako správný megaloman a nezakomponovat do skladby i děla? Právě to Čajkovskij udělal a my všichni jsme s napětím čekali, co nám Severočeská filharmonie předvede. Bohužel jsme v Teplicích neměli děla, ale dělobuchy, které navodily správnou atmosféru! Všechny nás zajímá, jaký to asi musel být šok pro posluchače, kteří tuto část skladby neznají.
O dva dny později jsme opět zůstali s Petrem Iljičem Čajkovskim a zašli jsme do kina Květen na přímý přenos z Metropolitní opery New York. Čekala nás nová inscenace Evžen Oněgin s Mariuszem Kwiecienem a Annou Netrebko v hlavních rolích. Jsme velkými fanoušci Aničky Netrebko a její výkony nás vždy překvapí. Zážitek to byl nevídaný, i když byl zprostředkován jen na plátno kina, výprava divadla a výkon orchestru byl více než profesionální.
Tento týden v Praze probíhal Designblok a ten jsme si nemohli nechat ujít! V pátek 11. 10. jsme tedy do hlavního města vydali. Začali jsme ve velkém studiu v Nákladovém Nádraží na Žižkově, kde na nás čekaly novinky z interiéru a doplňků. Viděli jsme nejen mladé nebo pro nás nové designové společnosti, ale i známé řetězce jako je Ikea nebo Nike. Poté jsme se přesunuli do Openstudia v Kafkové domě, který byl věnovaný módě a designu šperku. Byli jsme unešení. Danielem Andersenem, Fiorinou Fury, Kateřinou Plamitzerovou a mnoha mnoha dalšími. Po několika hodinách, vyčerpaní a naplnění krásou designu jsme odjížděli přeplněným vlakem domu.
V nejbližší době se chystáme na koncert pražského filmového orchestru, inscenaci Činoherního Studia a výstavu do Rudolfina.
Na viděnou!
M.


9.10.2013 20:35:30

Naši drazí hudební!
Máme za sebou další léto plné akcí HM. Letos byli Mosťáci na Letní škole HM, festivalu Colours of Ostrava, Letním táboře HM, ale samozřejmě i na slunečných dovolených v rozličných krajích.


Start nového školního roku byl obtížný a kulturně poněkud chudý, ale přece: Čtrnáctého září jsme se na pozvání Hudební mládeže vydali do Prahy na přednášku JEHO SVATOSTI DALAJLAMY. Při přednášce věnované laskavosti a vzájemné úctě vyzdvihl dalajlama roli kvalitních mezilidských vztahů a v době, kdy byl delší úsek jeho promluvy překládán do češtiny, bavil publikum rozpustilými kousky – v jednu chvíli si například nasadil na hlavu pokličku od cukřenky. Celá přednáška v nás zanechala opravdu veliký dojem, děkujeme za příležitost zúčastnit se.




Dále jsme se nechali zlákat představením Divadla různých jmen „Bílá nemoc“. A dobře jsme udělali. Herecké výkony byly nad očekávání výborné, a ačkoliv zachoval režisér původní klasický rámec dramatu a nepouštěl se do netradičního zpracování, vyvarovali se herci pro naši dobu přebytečného patosu a teatrality. Zejména nás pak zaujala genialita v jednoduchosti scény, kterou měla na starost Zuzana Mazáčová.




S.


1.10.2013 21:55:28

Září v Klubu HM Plzeň

Moji mílí HUMLí přátelé!

V září se toho v našem klubu dělo tolik, že nám nezbylo než „vypíchnout“ dvě největší akce do samostatných článků (jeden je níže na této stránce a druhý sem doplníme co nejrychleji), a přesto toho ještě zbylo mnoho, o čem bychom vám chtěli říct (v tomto případě napsat) a na co bychom vás případně chtěli pozvat.


Hned první zářijový den se v našem klubu začalo žít kulturně. Vydali jsme se společně na sever Čech do České Lípy, abychom zde v místním přírodním amfiteátru zhlédli představení členů Divadelního klubu mladých Česká Lípa s názvem Čert a Káča. Klasická pohádka Boženy Němcové byla zpracována podle scénáře Zdeňka Skořepy coby představení plné hudby a laskavého humoru, který vykouzlil úsměv na tváři všech přítomných dětí i dospělých. Režisérka Ivana Bufková inscenovala pohádku, v níž se objevuje klasický milostný trojúhelník, který tvoří Káča, muzikant Janek a čert Fidlajs tak, že si v představení každá generace přijde na své.

O dva dny později jsme vyrazili do plzeňského Komorního divadla namuzikál Nine. Jevištní zpracování filmu Federica Felliniho, který nese název 8 a ½ a je o slavném italském režisérovi jménem Guido Contini nabízí v podání souboru operety a muzikálu DJKT divákům především nevšední herecké výkony. Nade všemi září Stanislava Topinková Fořtová, která ztvárňuje filmovou producentku a zdatně jí sekunduje Bronislav Kotiš v hlavní roli režiséra Guida Continiho. Ten pomalu ale jistě podléhá nastupující krizi středního věku a své komplexy, úpadek své kariéry a nedostatek inspirace si řeší bezpočty poměrů se ženami – a že jich je okolo 21! Představení je to docela dobré, ale v jistých ohledech jen pro otrlé diváky.


Do téhož divadla jsme zavítali i o týden později, a to na první půlku muzikálu Footloose, aneb tanec není zločin. Neradi bychom vás uvedli v omyl, že se nám to tak nelíbilo, že bychom po první půlce odešli (ty, co nás znají lépe už ani v tento omyl uvést nemůžeme :-) ) – naopak! Vše raději uvedeme na pravou míru: do divadla jsme šli už s tím, že ten večer uvidíme jen první půlku – od půl deváté jsme totiž měli dělat hostesky na zahajovacím rautu 21. Ročníku Mezinárodního festivalu DIVADLO, o němž už jsme se zmínili v jednom z předešlých článků. Mrzelo nás to, ale na druhou stranu: Footloose je zážitek, i kdybyste na něj zašli na deset minut! Nenechte si ho ujít, anebo se alespoň podívejte na film (existuje verze z roku 1984, a pak z roku 2011).

Bezesporu nejsilnější akcí celého měsíce (a alespoň za sebe mám pocit, že i na mnoho měsíců dopředu) byla Přednáška Jeho Svatosti dalajlamy v Praze v Tipsport Areně, na níž jsme se vydali na pozvání Hudební mládeže. Tímto bych chtěla HM moc poděkovat za to, že nám umožnila tak krásné, blízké a silné setkání. Víte, o některých kulturních zážitcích se špatně mluví (potažmo píše), protože na vás zanechali dojem, který se prostě nedá popsat – a tento (alespoň pro mne) čistě duchovní a duševní zážitek je přesně něčím takovým, něčím, co ve mně navždy zůstane jako jeden z největších pokladů. Dokud bude trvat vesmír, zůstanou v mém srdci dalajlamova slova…


Poslední zářijový víkend (jsme stejně jako ten první) zasvětili kultuře. Poslední sobota v září patří každoročně v plzeňském DJKT nějaké muzikálové premiéře. A letošní sezona rozhodně není výjimkou. Pravděpodobně první americký muzikál uváděný v Česku, více než 725 repríz na Broadwayi, ve filmové verzi zářící Fred Astaire, v originálním znění nazývaný Finian’s Rainbow – to vše a mnohem víc je muzikál Divotvorný hrnec. Autoři české verze muzikálu Jiří Voskovec a Jan Werich změnili nejen název, ale i původ hlavních osob příběhu tak, aby byl českému divákovi bližší a srozumitelnější. Brilantním způsobem (jak to dokázali jen oni) proměnili nejen irské přistěhovalce v emigranty od Třeboně, ale i pohádkového skřítka Oga ve vodníka Čochtana. A právě Čochtana kdysi tolik proslavil svým hlasem Jan Werich. Při sobotní premiéře někteří z našich členů vzpomínali nato, jak pana Wericha coby Čochtana donekonečna poslouchali jako malí z gramofonových desek a okamžitě jim v hlavách vytanuly hlášky, které neslyšeli po mnoho let. Nesmrtelného Jana Wericha v této roli nikdo nepřekoná, to je jisté, ale Bronislav Kotiš se tohoto nesnadného úkolu zhostil statečně a s lehkostí a vtiskl mu vlastní osobitou tvář. Velice příjemným překvapením byla Kamila Kikinčuková alias Káča, která prokázala obrovský pěvecký, ale i pohybový talent. Stálice na muzikálovém a operetním nebi Plzeňského kraje Stanislava Topinková-Fořtová a Jiří Untermüller ani v této inscenaci nezklamali, naopak zcela jasně a bezkonkurenčně zazářili. Celá inscenace je velice povedená – všem doporučujeme!

Předposlední den měsíce září se náš klub vydal za kulturou za hranice naší země. Čechy s Bavorskem (mimo jiné) propojuje už několik let mezinárodní projekt Barvy na ulici konaný v rámci festivalu NA ULICI. V Galerii Centra Bavaria-Bohemia se každoročně koná výstava velkoformátových obrazů mladých výtvarníků (i z řad dětí). My jsme se tam vypravili, protože byl komisí na výstavu vybrán i obraz jednoho z našich členů. Vernisáž výstavy provázel bohatý hudební program, na němž vystoupili mladí umělci z Čech i Bavorska…

A nyní vzhůru do měsíce října a za novými (nejen) kulturními zážitky!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


28.9.2013 9:48:48

Klub HM Plzeň na Mezinárodním festivalu DIVADLO

V první polovině září věnoval plzeňský klub značnou část společně stráveného času divadlu. A to konkrétně na festivalu, který se v našem rodném městě koná už 21 let – na Mezinárodním festivalu DIVADLO. V rámci něj jsme zhlédli celkem čtyři opravdu povedená představení a o zážitky z nich se nyní s vámi chce podělit…


Prvním z nich byla Žebrácká opera – hra z pera Václava Havla. Obsah celé hry v podstatě vychází ze slavné předlohy Johna Gaye, v dialozích je však zcela patrný Havlův rukopis a styl. Havel hru napsal s neobyčejnou lehkostí a postavy vykreslil do nejmenšího detailu. Celkově nás inscenace v podání Klicperova divadla (Hradec Králové) v režii Daniela Špinara nadchla a doslova nám vyrazila dech. Během času, kdy je inscenace na repertoáru královéhradeckého divadla, inscenace získala několik podtitulů, z nichž každý je trefný a skvěle vystihující: Žebrácká opera aneb Mafiánská groteska v Hradci, Žebrácká opera aneb Brilantní text Václava Havla v provokativní režii Daniela Špinara a konečně Žebrácká opera aneb Zběsilá jízda americkým kabrioletem na vlně českého absurdního humoru. Toto představení všem vřele doporučujeme!


Coby produkci domácího (tedy plzeňského) Divadla Alfa jsme měli možnost na festivalu zhlédnout pohádku Princ Bhadra a princezna Vasantaséna aneb Mnich pokrytec. Tato hra autorů je volně inspirována staroindickou Povídky o pokryteckém knězi a je věnována památce dvou velkých, dodnes hraných dramatiků - Carla Gozziho a Ferdinanda Raimunda. Ve zkratce je příběh asi o tomto: Do krásné dívky Ambiky, jejího líbezného hlasu a bystrého ducha se zamiluje princ Bhadra, zatímco její neméně půvabné tělesné schránky se chce lstí a hanebným úskokem zmocnit nehodný mnich Sonamuki. Do celé věci se vloží čarodějnice Čandra s tzv. „Excelencí“, opicí Dévaki, a čistá láska nakonec triumfuje nad láskou proradnou. Svérázná a velmi mimořádná režie J. A. Pitínského dodala celému poměrně jednoduchému příběhu šmrnc a jiskru.

V dalším (nutno podotknout, že dosti extravagantním) představení si na své přišli členové našeho klubu, kteří se řadí mezi milovníky Williama Shakespeara. V inscenaci s názvem Kabaret Shakespeare, která vznikla v produkci Studia DAMÚZA na základě sonetů W. Shakespera v překladu Martina Hilského, se na jednom místě uprostřed podivného milostného trojúhelníku setkávají tři postavy. Jde o stárnoucího básníka (David Prachař), mladého šlechtice (Miloslav König) a Černou dámu (Lucie Trmíková). Protagonisté se snaží během celého představení předat poselství, které tu Shakespeare ve svých textech zanechal – a sice to, že všechna naše radost, všechna naše strast, naše láska, nenávist, život i smrt mají smysl.

Poslední inscenace, kterou jsme měli možnost na Mezinárodním festivalu DIVADLO zhlédnout, není a patrně už nebude v Česku k vidění, což nás velice mrzí, jelikož bychom ji rádi všem doporučili a třeba na ni i zašli znova. Představení Černé mléko totiž není tuzemské – na festival ho přivezl lotyšský divadelní soubor Nového rižského divadla. Inscenace vznikla velice zajímavým způsobem. Dva roky herci tohoto souboru sháněli a sbírali příběhy z lotyšského venkova, protože dospěli k názoru, že pouze na venkově lze hledat pravou lotyšskou identitu. Charakteristickým rysem lotyšského autentického venkova je chov dobytka a z tohoto velmi silného příběhu obyčejných lidí vyplývá, že až se poslední lotyšská babička vzdá své poslední krávy, autentické Lotyško se stane historií.

Každý rok tento festival nabízí naprosto ojedinělá a mimořádná představení tuzemských i zahraničních souborů a pro milovníky divadla je něčím, co mají v diářích zatrženo už dlouhé měsíce dopředu. Pokud vás Mezinárodní festival DIVADLO zaujala, připojte se příští rok k nám a tisícům nadšených diváků!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


25.9.2013 18:57:39

Plzeňský klub na Letním táboře Hudební mládeže 2013

Už je to měsíc, co se náš klub vrátil z Poděbrad z Letního tábora HM, a nám se to zdá jako by to nebyl měsíc, ale přinejmenším rok. Tolik se nám po našich HM přátelích (po těch, se kterými jsme se o víkendu neviděli v Litomyšli, ale i po těch, se kterými ano) stýská. Mnoho zajímavého a mimořádného se za ten měsíc událo a přesto… nic nepřebije ani nepřehluší ty nádherné vzpomínky, které v nás z tábora zůstaly…


Po deset dní jsme (vedeny skvělými animátorkami Týnkou, Ivkou, Káťou a Eliškou) spolu s Malým Princem putovali po planetách hudby, poznání, tance (klasického i orientálního), zábavy a ještě po mnohých jiných. A všechny tyto planety, ať byly osazeny jakoukoli ornou půdou, měly něco společného – rodila se, rostla a vzkvétala na nich přátelství.

Každá z těch planet měla někoho, kdo se o ni a o človíčky na ní, staral. V táborovém HM vesmíru bylo mnoho planetek, tak zmíním jen ty největší. Na Planetě orchestru kraloval skvělý Petr Lichnovský, Planetu sboru obýval náš milý Vítek Novotný, veselou a rozcinkanou Planetu orientu v závoj zahalená procházela (tedy spíš „protancovávala“) Marcelka Salajková, po špičkách po Planetě baletu ladně pobíhala Evička Matušková a tóny fléten a saxofonů rozeznívala Planetku dechových nástrojů Terezka Máchová. Na své planetce zpěvu se alespoň na chvíli objevil Adam Plachetka a japonskou planetku flétnou Shakuhachi Vlastimil Matoušek. A rozhodně nesmíme zapomenout na Planetu Dětí. Ty úžasné bytosti z Dětského hudebního tábora, který vedly Eva Kleinová a Eva Krejčíková, dodávaly členům našeho klubu (a věřím, že zdaleka nejen jim) obrovskou spoustu energie, nadšení a mnohokrát i pocity štěstí.



Celé to putování vyvrcholilo ve čtvrtek večer výletem, který by se dal rozhodně nazvat výletem za hranice všedních dní. Večerní koncert zahájily venku na kolonádě orientky, svým nadšením všechny strhly při sborovém zpěvu děti, balet pobavil i vyděsil (že je to tak, Zlá vílo?) a orchestr (za pomoci několika externích členů, kteří přijeli vypomoct a jimž tímto moc děkujeme) ohromil. A pak… pak přišla Tour de Broadway Avenue. Muzikálový projekt, který spojil snad všechny účastníky tábora dohromady. Byl to Skvělý Muzikálový Radostný ŠŤastný (zkrátka SMRŠŤ) počin několika desítek mladých lidí, dětí i dospělých. Odvedli jste všichni obrovský kus nesmírně těžké práce a já vám (nejen za členy Klubu HM Plzeň) CHCI STRAŠNĚ MOC PODĚKOVAT!

To všechno a ještě mnohem mnohem víc se událo během deseti dnů v jedné předaleké galaxii, na planetě Zemi ve městě Poděbrady. Ale s táborem je to v jistém ohledu podobné jako s Letní školou HM – dějí se tam věci, na něž jsou jakékoli popisy (byť jakkoli sáhodlouhé) krátké. Věci, které ve vás zanechají něco, na co se vzpomíná i třeba po celý život, věci, které…můžete zažít i vy. Přidejte se příští rok k nám a přijeďte na Letní tábor Hudební mládeže 2014!


P.S.: „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“


24.9.2013 12:34:46


Léto 2013 s Klubem HM Praha - léto prosluněné hudbou

První prázdninovou akcí Klubu HM Praha byla návštěva open-air koncertu České filharmonie a Bobbyho McFerrina na Staroměstském náměstí. Na koncert jsme dorazili s dostatečným předstihem, díky čemuž se nám povedlo zabrat ta nejlepší místa kousek od pódia. Kdybychom přišli jen o trochu později, dost možná bychom už nestáli na Staroměstském náměstí, ale v některé z postranních uliček. Staroměstské náměstí bylo zcela zaplněné, dle odhadu médií přišlo kolem deseti tisíc lidí.
Na programu byl Dvořákův Slovanský tanec č. 1, Ponceho Estrellita, Pavana od Faurého, Rigaudon z Holbergovy Suity od Griega, předehra k Bernsteinově operetě Candide, tango Por una Cabeza (Gardel, Williams), Scaramouche (Milhaud), 1. věta z Vivaldiho Koncertu pro dvě violoncella g moll, Skočná z Prodané nevěsty a na závěr tradicionál Swing Low Sweet Chariot. Českou filharmonii dirigoval Jiří Bělohlávek, ale dirigování Rigaudonu a Pavany se zhostil Bobby McFerrin.

K tradičním letním aktivitám Klubu HM Praha patří výlet do Ďáblického háje, kde si opečeme buřty a zazpíváme. Ani letos jsme tradici neporušili a dokonce se k nám přidala i Martinka Náhlíková z Klubu HM Plzeň.

Začátkem srpna jsme se zúčastnili Bělotínského týdne zpěvu - mezinárodního setkání amatérských zpěváků, kteří spolu na jeden týden v roce utvoří zhruba stočlenný sbor a nacvičují skladby pod vedením profesionálních dirigentů. Výsledek naší celotýdenní práce jsme prezentovali na koncertech v Hranicích a Hustopečích nad Bečvou.

Koncem srpna jsme jeli (Michael Pinkas, Tereza Svatošová, Jana Georgievová, Lucka Kysilková a Jana Kastnerová) do Tábora, kde jsme pod vedením Tomáše Křemena z Hudební mládeže nacvičili sborové i instrumentální skladby na svatbu Honzy Křemena. Tom nám předvedl své úžasné dirigentské i sbormistrovské schopnosti a pracovalo se nám s ním moc hezky.

Většina členů Klubu HM Praha se v létě samozřejmě zúčastnila i "velkých akcí" Hudební mládeže, tedy Letního tábora HM v Poděbradech, Mladé Smetanovy Litomyšle a někteří také byli na festivalu Colours of Ostrava.

Nový školní rok a s ním i pravidelná páteční zpívání zahajujeme 4. října 2013 v 17:00 v hudební místnosti koleje Švehlova. Ovšem nebudeme jenom zpívat - zkusíme si i hru na perkusní nástroje "Bobotubes", které nám zakoupila Hudební mládež! Všichni jste srdečně zváni!

Váš Klub HM Praha: Michael Pinkas, Tereza Svatošová, Jana Georgievová, Barča Pištorová, Barča Hoduláková, Tomáš Los, Bob Marounek, Barča Zlámaná, Katka Hesová, Šárka Renzová, Vašek Jiříček, Katka Dubská a Honza Hajič.




16.9.2013 0:54:27

Zbytek léta plzeňského klubu

Pomyslný virtuální prázdninový deník Klubu HM Plzeň jsme opustili u data 21. července, kdy skončil festival Colours of Ostrava. Další den náš klub nasedl před polednem do vlaku, jelikož nás čekala dlouhá cesta domů. Seděli jsme si tak v RegioJetu, popíjeli kávu (jako lék proti únavě a usnutí), když nám zavolala Terezka Svatošová, ať se zúčastníme akce, kterou ten večer pořádá Klub HM Praha. Nadšeně jsme souhlasili a na cestě do Plzně jsme tak udělali půl denní „mezizastávku“ v Praze.



Zde jsme zamířili do Kobylis za Míšou Pinkasem a Terezkou S. (a cestou jsme se potkali s Barčou Hodulákovou). Společně jsme se vydali Ďáblického háje, kde se měla celá akce nazvaná „Opejkání buřtů s Klubem HM Praha“ (ano, název organizátoři dali záměrně takto nespisovně) měla konat. Nasbírali jsme různé větve a (abychom dostáli názvu akce) začali jsme ve veselé a pohodové náladě opékat. Na mýtinku v lese, kde jsme seděli, prosvítaly paprsky podvečerního slunce a bylo nám moc hezky. S postupujícím večerem se k nám přidal na chvíli Barčin brácha, a pak i Tomáš Los a Bob Marounek. Když začala padat tma, otevřeli jsme počítač, promítali členům Klubu HM Praha fotky z Letní školy (které jsme doplnili poměrně dlouhým vyprávěním) a lákali jsme je, ať dorazí alespoň na tábor (což se nám později podařilo!). Přespali jsme u Terezky a ráno se vrátili do naší západočeské metropole. Bylo to báječné pozdní odpoledne a večer a děkujeme Klubu HM Praha, že tak skvělé akce pořádá (a přibírá na ně i ostatní kluby)!

Několik následujících dní jsme strávili na festivalu Divadelní léto pod plzeňským nebem, ale o tom už jsme se zmiňovali v předchozích článcích, takže přeskočme rovnou do srpna. Zdaleka nejdůležitější (a pro náš klub obzvlášť, protože jsme zde vstoupili před dvěma lety do HM) byl Letní tábor Hudební mládeže. Tam se toho dělo tolik, že jsme se rozhodli vám jej podrobně přiblížit v samostatném článku. Každopádně byl skvělý a my jsme si ho moc užili!



29. srpna jsme společně vyrazili do kina na film Šmoulové 2. A rozhodli jsme se, že je důležité se o něm zmínit alespoň z jednoho důvodu: považte, asi třikrát se ve filmu objeví nějaká narážka na Audrey Hepburn! Nejdřív je tam vyfocená na hlavní straně časopisu, který je na recepci jednoho hotelu, pak se tam jedna postava oblékne jako Audrey ve Snídani u Tiffanyho a pojmenuje se slečna Doolittleová a nakonec se paní ve výtahu zmíní, že právě snídala u Tiffanyho.  Film je jinak celkově prostě vtipná oddychovka a nás moc bavil.

Další den večer jsme se (ač ještě nezačala sezóna) vydali do Komorního divadla, abychom zhlédli oprašovací zkoušku muzikálu Footloose aneb tanec není zločin. Bylo to (jako ostatně vždy) naprosto prošpikované energií, úžasnými tanečními čísly, hereckými výkony, z nichž běhal mráz po zádech a písněmi, které jsme si zpívali ještě dlouho po cestě domů.

A poslední den prázdnin jsme se rozhodli, že strávíme návštěvami svých HM přátel. Nejdříve jsme odpoledne zavítali do Slaného pozdravit Nikol Sedloňovou, a pak jsme přejeli do Prahy za Lenkou Hronovou. Večer jsme konečně na vlastní oči viděli, jak vypadá curling (zúčastnili jsme se coby diváci tréninku), a pak jsme si u Lenky pouštěli film Funny Face, v němž zářili Audrey Hepburn a Fred Astaire.

Strávit prázdniny až úplně do posledního dne s HM people – tak tomu náš klub říká léto, jak má být!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


15.9.2013 21:45:55

Léto v Ag i jinde

Ahoj!

Stříbro se po dlouhé odmlce ozývá. Bylo toho hodně, proto nebudu psát jednotlivě od června do teď, ale nějak (hezky) to shrnu.

V červnu byly na pořadu pravidelné návštěvy kladrubského kláštera. Ke konci měsíce už to lezlo na mozek, ale jinak to byl velký kurz asertivity, komunikace a života. Vydělávání holt není prča. Naštěstí to ke konci prořízla milá návštěva z Liberce, vlastní talentovky, kde si na mě paní Fischerová připravila velmi záludnou otázku (mimo spousty dalších předvídatelných) – zájemcům ji předám s radostí a budu zvědavá, jestli budou lepší než já (budou!).


V polovině června proběhl už stálý, zavedený a nikdy neokoukatelný festival Holostok. Malý a milý. Oproti Colours je to taková miniatura, ale zase to stálo za to! Mně samozřejmě nejvíc zajímala kapela Traband, která ke všeobecné radosti hrála místo hodiny a půl o (nejmíň) hodinu víc, protože na malém festivale se zas tak na čas nehledí. Samozřejmě i setkání s fajn lidmi je plusem tohoto festivalu.

S vidinou blížící se Letní školy jsme ještě rychle shlédli Darwinovy ceny a už pomalu se mohlo balit. Juchů! O Letní škole se nebudu dlouze rozepisovat, všichni si odnášíme své vlastní nezapomenutelné zážitky, což je nejdůležitější.

O pár dalších červencových dní se sešla poměrně velká část na Colours of Ostrava v DOV (Dolní oblast Vítkovic). A zase to byl nářez a paráda! Nevím, jak ostatní, ale já jsem se tam skvěle najedla a oblékla a velmi slušně zahltila svou mysl kulturními zážitky. Letos mi naprosto vyhovovaly menší stage a nejlepšími koncerty byly holky z Baskery, ty mě uhranuly, a PPU neboli Plastic People of the Universe, neboť rozpadající se pařmeni, kterým je dohromady asi tisíc let a jedou, jak by se nechumelilo, jsou prostě nezapomenutelní. Potom se mi moc líbil divadelní soubor Vosto5 a jejich představení Pérák, byť šlo o fikci, mělo velký tah a hloubku. O dalších skvělých koncertech se už rozepisovat nebudu, snad jen, že se mi moc líbila prořízlá pusa Xindla, energie Rokii, optimismus The Tap Tap, rozježenost Jamieho a spousta dalšího. Děkuji.

Ke konci července už jsem se pouze stihla otočit v Liberci, a pak už jsem zase fičela do práce. Nakupování korálků v Jablonci, je vždycky zážitek. Jsem asi úchylná, protože mám neodbytnou potřebu všechny ohmatat a nořit prsty do těch bedýnek. Pakliže jste viděli Amelii, tak víte, o čem mluvím, ona nořila prsty do pytle se semínky. A i jinak je to zážitek, korálků jsou tam tisíce a několik korálkárem, takže musíte jet s prázdnou peněženkou, protože jinak je to katastrofa, ale zase jste pak poté katastrofě nejkrásnější, dámy. :-)


V srpnu už (zase) vydělávám a tak není moc čas. Monča byla na Fagi, já ne, protože pršelo, na koleje spadl strom a mně nejel vlak, to bylo smutný a navíc vám ani nemůžu napsat, jaký to bylo, zeptejte se tedy Monči. Kontakt na Facebook: Monika Lovegood. Druhý srpnový víkend jsem byla v (zase) Liberci. V sobotu jsem se účastnila nedělního konspiračního setkání, které vyvrcholilo návštěvou kina a zhlédnutí nového filmu Revival, který režírovala Alice Nellis. Paráda, příjemné, letní a nic náročného, ale nepodbízivé. Super muzika a dobré obsazení. Kdo má rád Krobota, zavzdychá, protože ten je tam boží! Bydžovská je potrhlá a Vojta Dyk potěší. Velmi se vydařila role i Jenovéfě Bokové a Richard Genzer nikoho neurazí. Pokud jste tedy Revival ještě neviděli, nebojte se, hlášek a dobré hudby je tam požehnaně.

Víkend v Poděbradech byl s vámi moc fajn. Přijela jsem domů jako zombie (myslím, že na hlaváku jsem musela lidi strašit – na jedno oko jsem neviděla, ploužila jsem se a kymácela, jak jsem měla narušenou koordinaci a byla jsem rozespalá a celá pobledlá, já jsem bavila, ostatní se mi vyhýbali). Předpokládám jistě správně, že jste si i zbytek tábora užili. Mrzí mě, že jsem nemohla dorazit na závěrečný koncert, tak doufám, že na Litomyšli mi aspoň část zopakujete.

Tak to je tedy letem světem stručný průřez stříbrskými HM prázdninami. Mějte se pěkně a nejdéle v Lišli Ahoooooooj! :-)



15.9.2013 18:33:23

Milí HUMLové!
Po dvou krásných volných měsících s Letní školou HM, Colours of Ostrava, Letním táborem HM a mnoha dalšího nás opět čekal šok v podobě školního roku 2013/2014. Návrat do školní reality bývá velmi drsný, ale letos nám první zářijový týden, který bývá pro nás studenty nejkritičtější, zpříjemnilo Divadlo Járy Cimrmana se svou hrou Afrika aneb Češi mezi lidožravci. Nesmírně jsme se těšili, vzpomínali na naše oblíbené hlášky jako „Doktore Žábo, já jsem znal jednoho inženýra Pulce … nejste vy jeho otec?“. Představení dokonce předčilo naše očekávání. Odcházeli jsme s dobrou náladu a potěšení tím, že Krušnohorské divadlo bylo beznadějně vyprodané, což v Teplicích není tak častý jev.
Protože si na zahájení sezony Severočeské filharmonie Teplice musíme ještě měsíc počkat, rozhodli jsme se vydat do hlavního města na festival Dvořákova Praha. Vybrat si z tak lákavého programu se nejdříve zdál být nadlidský úkol, ale jakmile jsme uviděli jméno Jevgenij Kissin , naše klavírní srdce zaplesala a bylo jasno. Na recitálu zazněla > Sonáta pro kladívkový klavír D dur Franze Schuberta> a po přestávce jsme uslyšeli úžasně provedenou Sonátu- fantazii č.2 pro klavír gis moll a výběr z Etud op.8 od Alexandra Nikolajeviče Skrjabina. Jevgenijův výkon byl neskutečný, odcházeli jsme neschopni slov.
V rámci festivalu jsme si zaskočili i na Pražskou konzervatoř na recitál violoncellisty Ivana Karizna a klavíristy Martina Levického. Zazněly tři známé violoncellové kusy. Mezi nimi Sonáta pro violoncello a klavír č.4 C dur od Ludwiga vana Beethovena a má oblíbená Sonáta pro violoncello a klavír d moll Dimitrije Šostakoviče. Ivan i Martin nás příjemně překvapili, sálala z nich radost a láska k hudbě, tak jak to má být.
A už za pár dní nás čeká Mladá Smetanova Litomyšl! Nemůžeme se dočkat!
M.


15.9.2013 13:48:24

Plzeňská mládež Humlí díky HM na Colours of Ostrava 2013

Už několik let jsme někdy počátkem června měli možnost vidět na různých místech Plzně obrovské barevné plakáty zvoucí na Colours of Ostrava. Ale ani ve snu nás při tom nenapadlo, že bychom se tam někdy mohli podívat. A díky Hudební mládeži se to našim členům podařilo. Spolu s HM people z klubů HM z celé republiky jsme se vydali (pro nás cca 400km) na cestu na severovýchod (s knihou Jana Čáky nesoucí totožný název měl náš výlet společné snad jen to, že spolu cestovali dobří přátelé).

První, na co jsme se vypravili, byl koncert The Plastic People of the Universe, kde jsme si poslechli několik písní, a pak jsme se přesunuli k hlavní scéně, kde nás absolutně zasáhla islandská skupina Sigur Rós. Členové našeho klubu byli jimi pak omámeni, že následující dva koncerty dalších kapel nebyli vůbec schopni vnímat. Druhý den nás v sále Gongu k sedadlu doslova přikoval hlas jazzové zpěvačky Anny Marie Jopek, a pak přišel koncert Damiena Rice. Tolik let námi téměř zbožňovaný a obdivovaný zpěvák najednou stál jen pár metrů od skupinky nadšených HM people, mezi nimiž jsme byli i my. Damien Rice nás naživo doslova okouzlil a také rozplakal štěstím. Bylo to úžasné, silné a jedinečné. Zvláště, když při písni I can’t take my eyes off of you, zazářil přímo nad našimi hlavami do tmavé noci úplněk. A přesně tak zářil v tu chvíli Damien Rice na jevišti a zároveň později mezi všemi ostatními hvězdami na festivalu. Následující den nás nejprve pozitivně naladil koncert naší oblíbené kapely The Tap Tap, pak jsme šli podpořit naši HMačku Klárku Čermákovou (která moc pěkně hrála na kytaru a zpívala a získala si tím řadu fanoušků). Večer naše těla rozhýbaly Wanastowi Vjecy, jejichž koncert nabitý energií byl jedním z těch, které jsme si na Colours užili nejvíc. V sobotu v noci jsme si vystáli frontu na australskou písničkářku, kterou nikdo z nás neznal. A stálo to za to! Suzie Stapleton nás ohromila svým hlasem, který dokáže přenést neskutečnou dávku rozličných emocí dokonale doprovázen excelentní hrou na kytaru. Písně Suzie Stapleton (mimo jiné silné svými texty) posluchače polapí, aby ho po pár minutách vypustily, změněného napořád. Poslední den festivalu jsme zašli na Vojtu Dyka a B-Side Band, jejichž koncert nás velice potěšil a věřte nebo ne, zúčastnili jsme se s Lucinkou L. electroboogie workshopu s jejím bývalým spolužákem Patrikem Ulmanem. Závěrečný koncert, který byl zlatým hřebem celého festivalu, patřil Jamiemu Cullumovi. Jeho pověstné „magi“ bylo všude okolo tisíců diváků, kteří spolu s ním zpívali, tančili i dýchali. Ještě několik dlouhých minut po definitivním skončení koncertu všichni diváci vykřikovali části jeho písní v touze přivolat ho zpět. Bohužel, vrátit se nemohl a také to neučinil. Nicméně zážitek z jeho koncertu a celých úžasných Colours of Ostrava 2013 jsme si uložili hluboko do svých srdcí, kde stále přetrvává.

Děkujeme HM, že jsme (budeme-li citovat naši oblíbenou divadelní hru Akvabely) mohli být tomuto zázraku přítomni!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková




15.9.2013 12:46:13

Klub HM Plzeň nechyběl na Letní škole v Třeboni

Stejně jako loni, strávil náš klub úplný začátek prázdnin v Třeboni – na Letní škole Hudební mládeže. A stejně jako loni byla tato akce nabitá pozitivní energií, plná upevňování a posilování starýchpřátelství (avšak dala vzniknout i mnoha novým), doslova prošpikovaná zajímavými tvůrčími dílnami (a velice zábavnými nanodílnami – díky, Lukýno) a nechyběla na ní ani setkání s mnoha jedinečnými osobnostmi, které jsou bezesporu osobnostmi č. 1 v oborech, v nichž působí.



Tématem letošní Letní školy bylo RevoltArt, neboli Revolta v umění. A tohoto tématu se tradičně týkal ranní Hydepark (slůvka na téma Moje revolta v umění), divadelní tvůrčí dílny (o těch ale až později), revoltující ukázky všech účastníků a právě i přednášky jednotlivých hostů.

Hudební publicista, matematik a lingvista pan Dr. Jan Králík i letos zopakoval, že si troufá říct, že dosud Pavel Smrkovský nevymyslel tak obsažné téma (rozuměj: téma LŠ), překvapil nás tvrzením, že podle něj revoltu charakterizují goniometrické funkce, seznámil nás s revoltujícími prvky v ukázkách z rozličných oper a navždy nám vryl do paměti, že Fce tan už na "pí půl" jde do nekonečna. Socioložka Jiřina Šiklová nám prostřednictvím svých (někdy poněkud svérázných) názorů sdělila například to, že (cituji) „Kdo není v mládí na levici, nemá srdce, kdo je ve stáří na levici, nemá rozum.“ Spisovatelka, dramatička a scénáristka Daniela Fischerová nás označila za děti chytré, vzdělané – zkrátka děti z dobrého chovu, potěšila a uchvátila nás úžasným čtením svých básní a také rozšířila naši slovní zásobu o velké množství slov označujících lidské charaktery začínajících písmenem F. Pro náš klub byl asi nejsilnějším zážitkem workshop se skvělou choreografkou, tanečnicí v souboru 420PEOPLE, patronkou kategorie Choreografie ve virtuální galerii Face2Art a jedinečnou a nezapomenutelnou osobností Natašou Novotnou. Po skončení workshopu s ní následovala beseda, kde zvláště členové našeho klubu pokládali donekonečna své otázky a která nám také mnoho dala, stejně tak jako workshop samotný. Základy interpretace uměleckých textů nám vštípila redaktorka literárně-dramatické redakce Českého rozhlasu 3 –Vltava Mgr. Vladimíra Bezdíčková a správnému hlasovému projevu nás s neuvěřitelnou vervou a nezastavitelnou energií učila pedagožka hlasové výchovy na DAMU Regina Szymiková.



Po loňské odmlce jsme se letos vrátili k pravidelnému sborovému zpívání, tentokrát se sbormistrem Romanem Michálkem. Pod jeho vedením nás čekala dvě vystoupení. Nejprve jsme na nádvoří zámku většinu nic netušících kolemjdoucích překvapili pěveckým flasmobem. Druhým vystoupení byl (nejen pro náš klub) velice silný koncert v místním kostele obohacený (oproti flashmobu) o Liborovu hru na varhany. Kromě zpívání nás ale čekaly i další „tradičně každoroční“ aktivity jako bylo focení pokojů (samozřejmě mělo být úzce spojeno s revoltou), HM NEWS (kterým letos opět vévodili Lukas Borowitz a Mona Lovegood), psaní Revoltairu,promítání filmů v rámci APP, hlasování o oblíbenou knihu, film a hudbu, ranní rozcvičky nebo výborně vymyšlená a velice promakaná bojovka aneb kdo vymyslí Marcelce lepší vystoupení (opět smekáme před talentem Lukyho Smrkovského).

Pokud ovšem píšeme o Letní škole, nelze v žádném případě zapomenout zmínit něco, co je součástí skoro každého dne v Třeboni, co je v našich myslích ve dne (a posledních několik dní LŠ) i v noci, čemuž věnujeme každou chvilku volného (i nevolného – pozor, není to odvozena od slova nevolnost!) času. Jde samozřejmě o tvůrčí divadelní dílny. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin, z nichž ke každé byla přidělena jedna barva a jeden druh umění. A všechny měly za úkol sestavit představení se společným tématem Revolta v umění. Po šesti tvůrčích dnech a nocích jsme měli předvést to, co jsme pod vedením našich lektorů vytvořili, a to v Divadle J. K. Tyla (ano, divadlo se stejným názvem máme i u nás v Plzni). Tanec spojený s červenou barvou vyústil ve velice emotivní, i když poměrně smutný příběh, žlutá barva se velice originálním způsobem objevila ve výtvarném umění v detektivním dramatu, modrou barvu v hudbě rozezněl Gershwin a zelená revolta v literatuře byla představena v pohádkově/seriálově/komiksovém komediálním příběhu za pomoci Zelenohorského rukopisu. Všechna představení a celá Letní škola pro nás byli obrovským a silným zážitkem a už teď se těšíme (třeba i v doprovodu někoho z vás, kdo jste tam ještě nebyli) na tu další!

Za Klub HM Plzeň

Martinka Náhlíková


13.9.2013 23:48:31

Divadelní léto pod plzeňským nebem obsadil Klub HM Plzeň


Moji milí HUMLí přátelé!

Dlouho jsme se neozvali, ale nebojte, není to proto, že by se u nás nic nedělo. Spíše bych řekla, že je to naopak. Dělo se toho tolik, že nebyl čas kterýkoli z těch úžasných a nevšedních kulturních zážitků, které jsme za celé léto prožili, zaznamenat. Vlastně „dělo se“ není úplně ten správný termín – stále se toho ještě u nás mnoho děje: nyní náš Klub žije, dýchá, spí i nespí etc. Mladou Smetanovou Litomyšlí (mimochodem, jste už přihlášeni? :-) ).

Ačkoliv většina z nás (kromě těch šťastlivců, kterým jejich vysoká ještě nezačala) už má teď jistě plnou hlavu školy, vraťte se s námi na začátek léta a prostřednictvím několika následujících řádků ho prožijte znova tak, jak jsme prožili my. Myslím, že nebudete litovat!

Značnou část našeho července (tj. asi čtrnáct dní) jsme strávili na divadelním festivalu Divadelní léto pod plzeňským nebem, o němž jsme se krátce zmiňovali již v novinkách za červen. Tento festival nabízí divákům kromě pozoruhodných představení, dobrých herců a nevšedních zážitků z divadla pod širým nebem i možnost podívat a dostat se na místa v historickém centru Plzně, na která by se jinak nedostali. Jako brigádníci jsme v rámci šestého ročníku tohoto festivalu spojili příjemné s užitečným, takže jsme si něco vydělali a zároveň jsme mohli – párkrát i v doprovodu Monči Matějkové - (kolikrát nám bylo libo) zhlédnout dvě skvělé inscenace.



První z nich byla komedie o třech dějstvích Tři mušketýři od Alexandra Dumase. Režisér Vilém Dubnička inscenaci zasadil do prostor historického Náměstí Republiky tak, že scénu ze značné části ohraničovala gotická Katedrála Sv. Bartoloměje, která byla v představení skvěle využita coby kulisa pro scény např. s kardinálem Richelieu, kterého ztvárnil (a je třeba říct, že naprosto bravurně) Jan Přeučil. Ten ale není jediným, kdo v této inscenaci posílil (coby „neplzeňák“) řady místních herců. Dalšími takovými byli Radek Valenta (kterého všichni jistě znáte jako Jindřicha z Princezny ze mlejna) a Viktor Limr (myslím, že hrál v nějakých seriálech, ale nevím, v čem – náš klub seriály nesleduje), se kterými se diváci ale mohli setkat už v několika inscenacích v minulých ročnících. Kromě známých plzeňských herců (pro představu uveďme například Zdeňka Rohlíčka, Michala Štěrbu, Antonína Procházku ml., Štěpánku Křesťanovou či Bronislava Kotiše), kteří podali tradičně výborné výkony, velice mile překvapili i „festivaloví nováčci“: Jan Teplý, Petr Konáš, Andrej Polák, Marek Adamczyk a Diana Toniková.

Vzhledem k tomu, o jakou hru se jedná, nelze opomenout ani opravdu skvěle vystavěné šermířské souboje, o které se postaral Karel Basák. Celkově nás velice zaujaly vhodně, vtipně a s lehkostí použité různé moderní prostředky a repliky vkusně zasazené do kontextu dnešní doby stejně tak jako hudba použitá v inscenaci (zdůrazňujeme, že živá a přímo reprodukovaná několika herci). Třešničkou (teda v našem klubu spíš jahůdkou) na dortu byl baletní výstup Jarmily Dyckové a Pavla Tručky coby součást plesu. Tři mušketýři se budou několikrát reprízovat i na příštím ročníku v červenci 2014, tak pokud vás tato inscenace zaujala, neváhejte se u nás hlásit o nějaké ty volňásky.

Druhým představením uváděným v rámci toho ročníku byla komedie V nouzi poznáš přítele, jejímž autorem je Jean Rets Comme Dieu. Tato historická satira na současnou frašku, což je mimochodem podtitul této hry, se odehrává v Itálii ve městečku Fonte. Prostředí Zahrady Měšťanské Besedy, kam byla inscenace umístěna, se k této hře skvěle hodí a hned v několika scénách je nápaditě využito. Ač byla napsána někdy v 18. století, jde, podle našeho názoru, o komedii zcela aktuální, v níž se na pozadí politických pletich a intrik odehrávají situace, které nejsou nikomu z nás zcela neznámé… Jako muzikanty nás u této inscenace (stejně jako u Třech mušketýrů) zaujala hudba, jejímž autorem je Petr Zeman a především pak pěvecké výkony Jany Zenáhlíkové. Co se týče hereckých výkonů, rádi bychom vyzdvihli Petra Borovského, který ztvárnil starostu města Fonte, a pak čtveřici herců: Zdeněk Rohlíček, Antonín Procházka ml., Štěpánka Křesťanová a Michal Štěrba, kteří na sebe, jak se říká, slyší vždycky dobře.



V rámci takzvaného Off programu Divadelního léta pod plzeňským nebem jsme zažili ještě dvě zajímavé akce. První z nich byl stepařský workshop, který se uskutečnil 11. července přímo na scéně na Náměstí Republiky. Tento workshop pořádaný Step by step studiem Plzeň (a konkrétně Kamilou Borovskou) pomáhali naši členové vést a snažili se tak během hodinky a něco úplné laiky přímo „krok za krokem“ naučit, o čem step vlastně je. A tou druhou akcí byl koncert historické skupiny Gutta vystupující ve středověkých kostýmech (které nás velmi zaujaly) a zpívající vznešené chorály, staré lidové, ale i pijácké písně za doprovodu trumšajtu, citery nebo například loutny.

Divadelní léto pod plzeňským nebem je zkrátka plné různorodých kulturních zážitků a my jsme si jich i letos nabrali plnými doušky!

Za Klub HM Plzeň

Martinka N.


8.9.2013 22:34:45

Óda na myš modrou - koktejlovou

Na začátku srpna se slavilo. A to hned několik klubů HM současně. Ostrava, Třinec, Liberec. Začali jsme v ostravské Dobré čajovně, ta je však tradicí a jako vždy (s žádným překvapením) nám poskytla svou příjemnou atmosféru pro strávení pondělního narozeninového odpoledne, svačvečera i večera. Po zavíračce nás však kroky zavedly na místo již zcela netradiční, ačkoliv šlo o TRADIČNÍ bar. Možná právě proto jsme byli tak překvapeni. S takovouto tradicí se zde již moc nesetkáváme a takto vytříbenou barovou kulturu už nalezneme jen zřídka. Šlo o bar Modrá myš, ukrytý mezi spoustou slavných podniků na Stodolní. My jsme ho však objevili a rozhodně jsme nemohli litovat. Barman, který se v tom opravdu vyznal, s námi strávil polovinu noci plnou jeho zajímavého vyprávění o barech, jejich historii, o mistrovství světa v jejich umění. Míchal nám postupně ty nejzajímavější a nejoriginálnější, samozřejmě velmi chutné koktejly a každému se dokonale dokázal trefit do jeho vkusu a chuti. K tomu ta jedinečná atmosféra, vůbec jsme si nepřipadali jako v centru průmyslového města. Obzvláště poté, co nás Mistr (jinak mu už asi ani říci nemůžeme) zavedl do stylového salónku. Měli jsme se opravdu výtečně a Modrou myš můžeme jenom doporučit! Myslíme, že by si nikdo neměl nechat ujít návštěvu tohoto magického místa, protože nás opravdu uchvátila a budeme rádi, když tento pocit budete moci také zažít!


9.8.2013 18:03:40

Letní výletování s Hranicko-přerovským klubíkem HM

Horké letní dny je přece škoda trávit doma. A navíc všude ve zprávách pořád radili, že v jeskyních se můžeme příjemně zchladit. Ale jít tam sami? Raději jsme si pozvali přátele! Se členy libereckého klubu HM jsme se tedy vydali za zmíněným jeskynním zchlazením, a to do Zbrašovských aragonitových jeskyní. Je to vlastně taková naše chlouba, tak jsme se o ni chtěli podělit (= také se přijeďte podívat!). Po delší vzdělávací procházce jsme přes lázeňskou kolonádu vyrazili za zábavou na minigolf. Po souboji, kdy byl každý proti každému a jen a čistě za sebe, jsme se raději zase rychle spřátelili a vyrazili k dalšímu unikátu Hranického krasu – k Teplické (oficiálně se jmenuje Hranická, ale pro nás Tepličáky…) propasti. Jedná se o druhou nejhlubší zatopenou sladkovodní propast krasového původu na světě, avšak stále se nedosáhlo jejího dna. Třeba se jednou dočkáme jejího světového prvenství! Běžný kolemjdoucí sice nemůže její rozměry zhlédnout pouhým okem, ale už představa její hloubky dodává tomuto místu magický ráz. Obzvláště poté, co jsme si pověděli dávné pověsti, které se k ní váží. Od propasti jsme vyrazili úzkou lesní cestičkou s několika poutními místy až do Hranic, kde jsme navštívili kostel s barokními varhanami. O těch jsem ostatním něco pověděla a dokonce si každý mohl zahrát. Pro umělce je to často velmi silný zážitek, když sedí poprvé u varhan. Z kostela se naše kroky ubíraly velmi zajímavým směrem – katolický kostel a pak hned synagoga. Následoval však čistě světský renesanční zámek. A jak jinak zakončit výlet v horkém dni než dobrou zmrzlinou? Myslím, že liberečtí už nepojedou přes Moravu bez zastávky na hranickém horním podloubí – u toho malého nenápadného okénka poblíž domu samotného velkého Bedřicha Smetany. S pochoutkou, proslavenou písní Lukyho Smrkovského, v ruce jsme se vydali přes park a kolem několika pramenů přírodní kyselky zpátky do Teplic nad Bečvou, kde jsme se byli nuceni rozloučit. Stálo to však za to, zažili jsme krásný den a určitě nepatří k posledním podobným, i když ne každý je zvyklý mít po jednom dni v nohách tolik kilometrů.
Spojení přírody, přátel a hudby je krásné, tak snad se k nám příště také přidáte!


5.8.2013 15:12:39

Barevné léto ostravského klubu HM na Barvách Ostravy aneb HuMl Colours of Ostrava 2013

Letní škola sice skončila, to však neznamená, že byl ukončen náš kontakt s uměním. Pro ten žádné prázdniny neplatí! Naopak. Pár dní po návratu z Třeboně vyrazili naši hudebně mládežní přátelé z celé republiky na severovýchod republiky za festivalem plným barev. A domácí Klub HM Ostrava u toho samozřejmě nemohl chybět! Prožili jsme společně krásné čtyři festivalové dny plné zážitků. Nejprve nás uchvátili Sigur Rós, následující den patřil písničkářům. První hvězdou, které se nás podařilo dokonale nadchnout, byla Anna Maria Jopek, jen o pár minut později jsme se však dostali do davu strženého zpěvem Damiena Rice. Nezapomenutelný zážitek! V sobotu jsme nejsilnější atmosféru sáli přímo z kotle pod pódiem, na němž zářily Wanastowi Vjecy. A zářily doslova – velká chvála patří jejich propracovaným světelným efektům. Poté, co jsme si v neděli poslechli Vojtu Dyka a zatancovali si electroboogie na workshopu s Patrikem Ulmanem, zbýval nám jediný cíl: vrchol festivalu Jamie Cullum. Tento až nadpozemsky energický zpěvák téměř splynul s publikem a snad do posledního diváka (a že jich tam bylo!) si každého získal. Málokdo se chtěl smířit s tím, když dozpíval, a celý dav ho sborově ještě dlouhou dobu vyvolával úryvky z jeho písní. Marně. Technici byli rychlejší. Pak už jsme to vzdali. Na festivale toho byla samozřejmě k vidění další spousta, ale to nejde popsat, to se musí zažít.
Proto neváhejte a přidejte se příští rok k desetitisícům nadšených účastníků a třeba i k nám!


5.8.2013 15:09:55

Hranické kulturní léto s Hranicko-přerovským klubíkem HM

Uprostřed července jsme byli rozproudění různými žánry hudby po Colours of Ostrava, proto jsme si řekli, že by byla škoda v těchto energii nabíjejících koncertech nepokračovat. Jedinou příležitost nám k tomuto účelu nabídlo pouze Hranické kulturní léto. Ne že by se jednalo o nějakou velikou akci, ale byla blízko, tak proč ji neomrknout. Tedy spíše nejde o akci, jako o celočervencový festival, v rámci něhož se každé středeční odpoledne představí nejen hranickému publiku některý z interpretů české populární hudby. My měli společně volnou pouze jednu středu, a proto jsme nemohli moc vybírat. Vyrazili jsme tedy na koncert Petry Černocké. Uznávám, nejednalo se zrovna o koncert, který by energií nabil všechny v okruhu dvou kilometrů, zato to bylo celkem milé zpříjemnění horkého odpoledne (obzvláště když poblíž prodávali tak dobrou zmrzlinu). Koncert byl zážitkem především pro malé děti, u čehož nemůžu nezmínit krátký rozhovor mojí mámy s mou sestrou (upozorňuji, že téměř dospělou) na toto téma: (m) – Nepůjdeš s nimi také na ten koncert Petry Černocké? – (s) – Kdo to je? – (m) – Saxana. – (s) – A co tam jako bude dělat? Létat na koštěti?

Proto Vás prosím, užívejte léta a nepřestávejte být dětmi! :-)


2.8.2013 13:59:14

Divadelní premiérové léto v klubu HM Ostrava

Začátek prázdnin patřil divadlu, a to hned šesti premiérám. O první čtyři z nich se postaraly divadelní tvůrčí dílny na Letní škole Hudební mládeže v Třeboni. Tato desetidenní akce však nebyla jen o divadle. Umožnila nám všem především setkat se se svými přáteli a také s významnými osobnostmi, špičkami ve svých oborech. Dozvěděli jsme se tak o operních revoltujících skladatelích od pana doktora Králíka, nasáli energii socioložky Jiřiny Šiklové, seznámili se se všemi možnými lidskými typy začínajícími od F díky skvělé Daniele Fischerové (již zde začaly vznikat první sólové divadelní výstupy v podobě zajímavých dvourolí), zatancovali jsme si pod vedením úžasné Nataši Novotné (zajímavostí bylo ukončení tanečního workshopu „turnajem v ping pongu“), rozebrali jsme několik uměleckých textů s Vladimírou Bezdíčkovou a v hektickém předdivadlovém dni jsme si prošli krůček po krůčku techniky našeho hlasu a o něco jsme se přiblížili správnému řečnickému projevu zásluhou energické pedagožky DAMU Reginy Szymikové. Náš čas patřil také sborovému zpěvu pod vedením Romana Michálka a dvěma koncertům, z nichž na tom, který byl v kostele, jsme si mohli vyslechnout také Libora Juříčka při hře na varhany. A hlavní náplní byly tedy zmiňované divadelní dílny, na které jsme se nezapomněli připravit několika krátkými nanodílnami, za které patří vděk Lukymu Smrkovskému, jež všechna vtipná témata vymyslel. Tak tedy k divadelním dílnám. Ty se v letošním roce nesly, stejně jako celá letní škola, v duchu revolty, a to revolty v umění. Každá ze čtyř skupin dostala k tématu revolta také jeden druh umění a jednu barvu. Týden jsme tvořili a na konci letní školy jsme konečně mohli vidět výsledky našeho snažení. Čtyři zcela suverénní jedinečná divadelní vystoupení. Jejich pestrost a rozmanitost byla opravdu široká, přesto všechna spojovalo jediné – revolta. Od dojemného tanečního příběhu se špatným koncem, přes pohádkovou úpravu Zelenodvorského rukopisu i téměř krutou detektivku, až po revoltu Gershwinových „blue notes“. Zkrátka Letní škola i divadelní dílny se parádně vydařily a už se všichni těšíme na tu příští! Doufáme, že se tam s Vámi uvidíme!

Tím však naše divadelní léto rozhodně nekončilo. Když už jsme byli v jižních Čechách, vyrazili jsme prázdninovat do Týna nad Vltavou. Kromě zajímavostí jako je Temelín se tu nachází také otáčivé hlediště. Toho jsme nemohli nevyužít, obzvláště když se tu konala v době našeho pobytu premiéra. Vyrazili jsme tedy společně na představení Kráska a Zvíře. Bylo narváno a mělo proč. Představení se nám všem líbilo, navíc bylo dokresleno kouzelným prostředím v okolí otáčivého hlediště. Nejvíce nás však všechny nadchly herecké výkony dvou starších mužů v rolích Pana Filipána a Pana Filipce. Před těmi opravdu klobouk dolů.
Náš týnský jsme zakončili ještě dvěma akcemi. První byl koncert účastníků klavírních kurzů, druhý byl „funny koncert“, kterého jsme se dokonce sami účastnili. Náš klub společně s jednou kamarádkou z Brna připravil divadelní představení „Velikáni hudby, spojte se!“, za které patří úcta především jeho hlavnímu autorovi, Tomu Vránovi. Setkání J. S. Bacha, W. A. Mozarta, M. Ravela a A. Schonberga na smrťákovském vlakovém nádraží za účelem splnění objednávky Evropské unie nenechalo ani jedno oko suché, a však šlo o slzy smíchu. I Vy budete moci toto představení zhlédnout, v brzké době by se jeho záznam měl objevit na youtube.

Tím tedy skončilo naše divadelní premiérové léto a my už se všichni těšíme na nové zážitky nejen s divadlem, ale i s hudbou, tancem a dalším uměním, a především s Hudební mládeží!


26.7.2013 23:30:39

Zbrašovská tříska

Milí a kulturní!

Měli jsme tu už spoustu hudby, tance, divadla, dokonce se tu i literatura našla. Hranicko-přerovský klubík HM však v červnu rozšířil svou uměleckou sféru ještě více - minimálně jako divák – a to o sochařství, konkrétně o řezbářství. V lázních Teplice nad Bečvou se totiž konal týdenní řezbářský plenér, který jsme měli možnost navštívit. Špičkový domácí řezbář Jan Vincker sem pozval své kolegy z celé republiky, aby zde za jediný týden vyřezali sochy na dané téma. To v letošním roce zvolili předškoláci, kteří se při jeho výběhu nezapřeli. Celkovým tématem byly pohádkové postavy, jednotliví řezbáři pak měli přetvářet mohutné lipové kmeny v Rumcajse, Manku, Cipíska či draka. Po týdnu práce proběhla vernisáž výstavy nově vzniklých děl, na které se zahájilo hlasování a oceňování veřejnosti. Nešlo však o žádnou soutěž, i výsledky byly řečeny spíše obecně než konkrétně. Nejde totiž říci, kdo byl lepší a kdo horší, pro nás byli vítězové všichni!

A když už jsme u toho soutěžení, ráda bych zmínila i jinou kulturní akci, které jsme se zúčastnili – někteří sice pasivně, ale jiní aktivně (i když povzbuzování přátel rozhodně nemohu označit za pasivitu!). Jednalo se o pěveckou soutěž Pop nota, na které si zazpívali jak hraničtí, tak i přerovští členové našeho klubu. Zbylí své přátele podporovali od konkurzu přes dvě zkoušky až po finále, které bylo velkolepou událostí, v jejímž středu zářila červeno-černo-bílá skupina – to jsme byli my, ctící barvy HM :-)

Mějte se fanfárově, těším se s Vámi na viděnou!


26.7.2013 9:27:20

Červen v Klubu HM Plzeň


Moji milí HUMLí přátelé!

Červen plný kulturních (a všelijakých jiných) zážitků utekl jako voda. Naštěstí teď už utekla (lépe řečeno: odtekla) voda z našich měst. Meteorologové ale hlásí, že má zase přijít, tak uvidíme… Co je ale jisté, je, že Klub HM Plzeň nezahálel ani tento měsíc a zúčastnil se mnoha více než zajímavých akcí nejrůznějšího druhu. Jakých? Odpověď naleznete v následujících řádcích.



Naše první společná akce tohoto měsíce byla naplánovaná hned na 1. června. Jednalo se o derniéru muzikálu Miluju Tě, ale… z pera autorů Joea DiPietra a Jimmyho Robertse. Pro ty, kteří mají pocit, že už o něm někdy slyšeli: ano, zmiňovali jsme se o něm i v novinkách za květen. Nicméně mohu vám garantovat, že i kdybyste nějaké představení viděli třeba třicetkrát (ale ano, jsou mezi námi takoví blázni :-D ), derniéry bývají vždycky naprosto ojedinělé, mimořádné, speciální. Do každé druhé scény si režisér (a mimochodem skvělý komik) přidal nějakou vtipnou vložku, repliku či glosu. Publikum burácelo smíchy, když se například ve scéně o vztahu dvou staroušků objevil převlečený za smrtku s kosou nebo když se jako by nic připojil k milující se manželské dvojici. Mnoho diváků ale také ronilo slzy, když celý sál na konci několik minut aplaudoval ve stoje. Kdybyste na tento muzikál někde narazili (ať už v češtině nebo v originále pod názvem I love You, You’re perfect, now change), rozhodně doporučujeme se na něj podívat!

Následující den se naši členové rozhodli zasvětit literatuře. V rámci festivalu Kontejnery k světu jsme se totiž vydali na Čtení literárně kulturního časopisu H_aluze a jeho hostů do Literárního kontejneru. Byla zde představena tvorba autorů, kteří jsou již několik let redaktory či blízkými spolupracovníky tohoto časopisu, a to konkrétně tvorba A. Prajzentové, T. Čady, J. Straky a T. Míky. Je pravda, že kvůli deštivému počasí byla tato akce přesunuta z parku u tohoto kontejneru do blízké čajovny Seraf, to ale ni c nezměnilo na tom, jak moc byla zajímavá. Naopak.

A abychom v našich diářích, srdcích a duších neopomíjeli hudbu, vyrazili jsme v pondělí 3. června do divadla Dialog, kde se konal hudební pořad – Antidiskotéka Jiřího Černého. Tento pořad se v Plzni koná několikrát do roka a vždy má nějaký podtitul (většinou se jedná o jednu konkrétní kapelu nebo významnou éru v hudbě), kterému je celý večer věnován. Tentokrát se jednalo o Rolling Stones, a protože jsou v našem klubu velmi oblíbení, nemohli jsme si ho nechat ujít. Mimochodem, sám Jiří Černý (český hudební kritik a publicista) je, dá se říct, zárukou té nejlepší kvality. Jeho vyprávění o jednotlivých členech Rolling Stones, jejich životech, koncertech v Česku, setkání s Václavem Havlem a dalších milnících důležitých pro tuto kapelu prokládané jejich nahrávkami bylo velmi zajímavé a zábavné. Jeden z nás to komentoval slovy: Pan Černý má prostě přehled. A mně nezbývá než s ním souhlasit.

Akce, která následovala, byla bezesporu jedním z nejsilnějších zážitků v celé historii klubu HM Plzeň. V rámci 25. ročníku Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA (jenž trvá až do 4.7.), který se v Plzni koná (překvapivě) pod názvem TANEC PLZEŇ, se v prostorách Papírny odehrál 6. června neopakovatelný večer. I když „odehrál se“ asi není úplně to správné označení, jelikož byl odtančen. Ale jak odtančen! Z Prahy sem totiž přijel přední český taneční soubor 420PEOPLE, jehož zakládající členka Nataša Novotná je mj. patronkou kategorie choreografie v soutěži Face2Art, kterou HM pořádá. Zcela zaplněné hlediště sálu v Papírně doslova uhranuli naprosto excelentními výkony v choreografii Václava Kuneše, která nese název WIND-UP. Tato úžasná, dynamická choreografie je plná kontrastů, jednotlivých akcí, které se v rychlém sledu překrývají, aby se hned mohly spojit v jednu jedinou, v níž jakou jeden muž (či žena) navlas stejně (stejně krásně) tančí všichni tanečníci. A nejen tančí, oni spolu i dýchají, spolu tím představením žijí. Toto představení jsme viděli už několikrát a znovu to byl nesmírně silný zážitek. Ale dost popisování, na tohle žádná slova nestačí: 420PEOPLE se musí zažít na vlastní oči!



Následující víkend se odehrály další tři akce, na kterých Klub HM Plzeň prostě nemohl chybět. Nejprve šlo o premiéru divadelního spolku DC Eagle s názvem Tři komedie z aktovky. Jak lze vytušit z názvu jednalo se o tři jednoaktové komedie – dvě z pera A. P. Čechova (Medvěd, Jubileum) a jednu od E. Scribeho (Delikátní poslání). Představení tohoto souboru jsou rok od roku lepší a musím říct, že to letošní se vyvedlo opravdu mimořádně. Ještě ten večer jsme se účastnili další premiéry. V Plzni na Náměstí Republiky bylo v rámci Historického víkendu premiérováno pěvecko-herecké pásmo Noc na Karlštejně. Zinscenování několika známých scén a písní ze stejnojmenného muzikálu (a potažmo filmu) v prostředí historického náměstí s impozantní katedrálou v pozadí celé scény se ukázalo jako velmi šťastný krok, který přinesl nejen nám, ale i stovkám dalších diváků neopakovatelný divadelní zážitek. Pokud si takovouhle muzikálovou smršť (nebo, chcete-li férii) neumíte moc dobře představit, ani se nedivím – a proto, pokud byste chtěli poznat, co to doopravdy je a dokonce být jedné takové účastni, přijeďte na Letní tábor HM! Věřte, že nebudete litovat!

Hned následující den se členové Klubu HM Plzeň vydali do Prahy. Aby (opět) zhlédli operetu Mam’zelle Nitouche v Hudebním divadle Karlín. O této inscenaci jsme popsali sáhodlouhý odstavec již v zápisu za leden, a tak jen doplníme, že je naprostou špičkou mezi inscenacemi, které jsou právě uváděny na půdě (tedy spíš na prknech divadla Karlín) a že vzdává hold svému autorovi a stejně tak operetě samotné. A u operety ještě chvíli zůstaneme. O den později naše kroky zamířily opět za kulturou v naší rodné Plzni, a to na prvorepublikovou operetu Růže z Argentiny tak trochu z prostředí Divokého západu.

18. června se konaly hned dvě kulturní události, na nichž Klub HM Plzeň prostě nemohl chybět. Dopoledne to bylo představení muzikálu Monty Python’s SPAMALOT, který láskyplně vykrádá film Monty Python and the Holy grail a večer pak americký muzikál Footloose, aneb tanec není zločin. S anglicky mluvenou verzí prvně jmenované inscenace jsme se hned další den vydali do Prahy na divadelní přehlídku Divadlo jazyků, kde jsme sklidili úspěch, cenu poroty a cenu diváků. Je vidět, že divadelní tvůrčí dílny z Letní školy jsou nejen zábavné, inspirativní a velmi zajímavé, ale že se tam naučíte i mnohé z hereckého kumštu (i když to máte možnost uplatnit až po tolika měsících jako my).
Druhý jmenovaný muzikál, který se na prknech, která znamenají okres (okres Plzeň), stal během tří týdnů událostí sezóny, nás naprosto nadchl. A protože jsme se o něm zmiňovali už minule, nebudu psát víc. V červnu jsme na něm byli ještě dvakrát a zjistili jsme, že poté, co si inscenace po několika prvních reprízách tzv. sedla, má Footloose ten pravý šmrnc.
Kromě těch dalších dvou představení Footloose se u nás dlouho nic nedělo.
Až poslední večer před Letní školou jsme začali pracovat na šestém ročníku Divadelního léta pod plzeňským nebem. A v rámci něj jsme se 29. června účastnili předpremiéry komedie Tři mušketýři. Divadelní zpracování románu Alexandra Dumase, který mu byl předlohou, pojal režisér Vilém Dubnička netradičně, originálně, s vtipem a lehkostí.

A co se dělo pak? Pak už přišla Letní škola Hudební mládeže. Ale ta už mnohem víc patří do července než do června. Takže o ní až příště. Jsme rádi, že jsme na ní mohli s mnohými z vás setkat a těšíme se na shledání na táboře.

Krásné léto!

Za Klub HM Plzeň

Martinka N.

25.7.2013 23:38:22

Červen v klubu HM Ostrava

Poslední školní měsíc (pro některé z nás už první prázdninový) se nesl ve znamení cestování. Prvním z našich velkých „výletů“ byla oslava Svátku hudby v Banské Bystrici. Konal se zde festival s názvem Noc hudby. Celým městem se rozezněly nejrůznější hudební styly v čele s hudbou frankofonní, jelikož akce byla pořádána Francouzskou aliancí. Událost zahájilo euroregionální finále soutěže ve zpěvu frankofonní písně, kterého se účastnili mladí zpěváci a pěvecké skupiny z Česka i Slovenska. Závěrečné kolo pěveckého klání bylo zaměřeno na soudobou frankofonní tvorbu, takže se posluchači mohli přenést na slunné pláže Azurového pobřeží či do kotle pod pódiem oblíbené zpěvačky Zaz. Po soutěži nás čekal koncert Prešovské kapely Coccinelle, několikanásobného vítěze výše zmíněného finále. Skupina vznikla pouze pro účel této soutěže jako spolek několika fanoušků hudby a francouzštiny, dnes již interpretuje vlastní jazzové úpravy francouzských písní a koncertuje ve velkém. Dalším programem, který jsme si ze široké nabídky vybrali, byl koncert Jany Orlické a skupiny Pas de pitié. Oblíbená kapela a zpěvačka s hlasem jak stvořeným pro francouzské šansony byla chytrá kombinace a všechny nadchla. Při následném putování Banskou Bystricí jsme zaslechli koncert Petra Vigaše, který se věnuje vibrační hudbě. Vyvrcholením celého večera však byl koncert francouzské skupiny Skannibal Schmitt. Výbušná směs reggae, ska, punku, rocku, hip-hopu, dubu a jungle rozproudila krev snad v každém.

Druhým z našich zájezdů byl výlet do Prahy, kde jsme navštívili derniéru představení Máj souboru 420people. Jelikož jsme byli tanečními výkony doslova nadšeni, následující den jsme se vydali na taneční workshop vedený mistry z tohoto souboru, v čele s Natašou Novotnou.

Na konci měsíce jsme se vydali na Letní školu do Třeboně, která však spadá už do červencového kalendáře (poté, co jsme společně s dalšími členy HM oslavili „půlsilvestra“ a zapili konec prvního půlroku vodou s plátkem citronu)

Aby však tato oslava nezůstala čistě interní záležitostí, přeji Vám všem krásný druhý půlrok 2013 a těším se brzy na viděnou na některé z akcí HM nebo našeho klubu!


24.6.2013 20:43:29

Květen v klubu HM Most


Květen pro nás byl ve znamení cestování a sborového zpěvu. Hned první týden jsme vyrazili na školní zájezd do země tulipánů a sýrů, do Nizozemska.




Nezůstalo však jen u kytek a jídla, takže proč o tom píšu: spolu se sborem SMoG jsme se zde pokusili domorodcům předat něco málo z naší radosti z hudby a zazpívali jim několik českých lidových písní. Holanďané neboli Nizozemci byli obzvláště z českých textů nadšeni, dožadovali se dokonce přídavku, mise se tedy docela vydařila.





V sobotu 25. května jsme se vydali do Jimlína, v Rytířském sále Nového hradu se tu konal komorní koncert v rámci 49. ročníku Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena. V podání slovenské kytaristky Miriam Rodriquez Brüllové a maďarského houslisty Séndora Javorkaie zazněly skladby N. Paganiniho, E. Granadosa, H. W. Ernsta, J. Rodriga, F. Kreislera, ale i Cikánské melodie Pabla de Sarasate a Rumunské tance Bély Bartóka. Kombinace kytary a houslí byla prostě famózní, stejně jako výkony obou muzikantů a Festival Ludwiga van Beethovena nám učaroval natolik, že mu plánujeme zachovat přízeň i v budoucnu.


No a na závěr měsíce jsme opět vystoupili se sborem SMoG, tentokrát na mosteckém magistrátě při příležitosti předávání maturitních vysvědčení.




20.6.2013 13:12:03

Školní rok 2012/2013 v Klubu HM Praha
aneb rok plný hudebních setkání a společné tvořivé práce


Milí čtenáři z řad Hudební mládeže i čtenáři zcela náhodní,
rádi bychom se s vámi podělili o naše klubové zážitky z uplynulého školního roku.

Hlavní náplní naší činnosti bylo společné zpívání. Protože se nás pravidelně schází daleko víc než v minulých letech, podařilo se nám obsadit všechny sborové sekce - soprán, alt, tenor i bas, a tak jsme se mohli pustit do nacvičování nejrůznějších sborových skladeb pro smíšený sbor. Od prosince 2012 se scházíme v hudební místnosti koleje Švehlova. Je zde skvělá akustika a hlavně naladěné křídlo.

V hlavním městě jsme si během roku pochopitelně nemohli nechat ujít mnohé koncerty. Uspořádali jsme též několik narozeninových oslav a strávili jsme spolu i Silvestra.

Našich akcí se zúčastnili i mnozí mimopražští členové Hudební mládeže, kterým jsou všechny naše akce vždy otevřeny.

O prázdninách plánujeme pokračovat v našem společném zpívání, čeká nás tradiční ohníček a výlety s hudební tematikou. Podrobnosti najdete již brzy na našich klubových stránkách. Budeme moc rádi, když se zúčastníte!

za Klub HM Praha Tereza Svatošová


koláž fotek z našich setkání během školního roku 2012/2013



14.6.2013 2:21:11

Květen v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Ale ano, i my v Klubu HM Plzeň žijeme kulturně, a to dokonce tak moc, že nás červnové kulturní zážitky zaplavily rychleji, než některé toky česká města; tak proto naše novinky za květen až teď. Pozdě ale přece, ne? Vydejte se s námi na chvíli zpět proti proudu (abych parafrázovala Cimrmany: copak nemáme nějaké nepovodňové slovní spojení?) času a nebudete litovat. Vybrali jsme pro vás z plejády námi navštívených květnových akcí několik nejzajímavějších, a i tak jejich počet přesahuje desítku…



Naše první společná květnová akce se konala hned druhý den v tomto měsíci. Muzikál Miluju Tě, ale…, který jsme měli možnost zhlédnout na prknech Komorního divadla v Plzni, se stal bezesporu jednou z nejvýraznějších za celý květen. Celé představení bylo jen a pouze postaveno na výkonu čtyř protagonistů hlavních (a jediných) rolí – dvou sólistů DJKT Plzeň: Evy Marešové a Bronislava Kotiše a dvou pražských herců: Kateřiny Šildové a Romana Vojtka. O čem je tento muzikál? Jednou větou: o vztahu muže a ženy. Skládá se z jednotlivých scének, které mapují právě vztah muže a ženy od první schůzky až po ztrátu životního partnera. Nutno říci, že jde o zcela oddělené příběhy s odlišnými postavami různého věku a povahy, které ale naprosto přesně vystihují charaktery lidí, jež jsou svým způsobem typické pro dnešní společnost. Díky autorskému nadhledu máte pocit, že většina situací objevujících se v tomto kuse, je vám důvěrně známá, každý najde něco, co se ho dotkne – možná i trochu drsně. O režii této inscenace se postaral nápaditým, vtipným a ojedinělým způsobem Antonín Procházka. Skvělá režie a dechberoucí herecké výkony nejsou jediným pilířem tohoto představení. To, co mu dodává jakýsi šmrnc, jsou texty v překladu Adama Nováka.

A u světa divadla ještě chvíli zůstaneme – týkaly se ho ještě dvě následující akce. První z nich byla divadelní přehlídka anglických divadel s názvem Ars Poeticae, na níž jsme se letos vydali už ne jen jako diváci, ale i jako účinkující. Uvedli jsme činoherní představení Monty Python and the Holy Grail. Představení sklidilo velké ovace a nadšení, a tak jsme pozici laureáta z minulého roku obhájili. Ještě ten samý den jsme se večer opět vydali do divadla a opět jako herci – tentokrát v rámci české operety Růže z Argentiny.

Naše další akce byla tak trochu spojená s Hudební mládeží. Vydali jsme se totiž na koncert (účastníkům LT a LŠ velmi dobře známého) Miloše Vacíka a jeho TAM TAM ORCHESTRA. Vystupovali zde v Plzni v rámci akce s názvem Kontejnery k světu, která se v květnu a v červnu konala v několika městech v celé ČR. Půl druhé hodiny trvající koncert byl doslova nabitý pozitivní energií, kterou předávali bubeníci divákům a naopak. Ta atmosféra se prostě nedá popsat, to se musí zažít (ti, co viděli/slyšeli ví, o čem mluvím, ne?)! Tak snad na nějaké další akci HM…

Hned druhý den jsme opět propadli divadlu. Asi jsme měli pocit, že těch Monty Pythonů za tento měsíc ještě nemáme dost, a tak jsme se opětovně vypravili na muzikál Monty Python’s Spamalot. O něm se příliš rozepisovat nebudu, protože už byl v našich předchozích novinkách několikrát zmíněn. Každé z představení Spamalotu je něčím ojedinělé (tu si herci přidají nějaký vtípek, tu záměrně lehce pozmění repliku…), ale v sobotu 11. května bylo jedním slovem speciální. U příležitosti 60. reprízy v DJKT byla udělena cena nejvěrnějšímu divákovi – tomu, kdo představení viděl nejvíckrát. A víte, kolik představení viděl vítěz? 43! To je úctyhodné číslo, pomysleli jsme si a šli jsme se s našimi dvaatřiceti zahrabat… :-D

O dva dny později se naším kulturním svatostánkem stalo Divadélko Jonáš. Kulturním cílem, za kterým jsme se vydali, ale nebylo (překvapivě) divadlo, nýbrž poslední díl koncertního cyklu Zpívám, tedy jsem. Celým cyklem pořadů věnovaných světu operety nás provázel Jiří Untermüller a jeho hosté. Těmi byly tentokrát dvě dámy: Venuše Dvořáková a Hana Spinethová. V jejich podání nám byly představeny takové operety jako Čardášová princezna, Rose Marie, Netopýr či Polská krev. Především výkon paní Dvořákové byl absolutně excelentní – však za roli Rosalindy v Netopýrovi byla v uplynulém roce nominována na Cenu Thálie mimořádný jevištní výkon v žánru muzikály, operety a jiných hudebně-dramatických žánrů. A zcela zaslouženě!

V pátek 17. května jsme po dlouhé době zavítali do Divadla Dialog, abychom zhlédli derniéru hry slavného plzeňského herce, komika, režiséra, spisovatele a dramatika Miroslava Horníčka s názvem Malá noční inventura. Tato hra má podtitul Laskavá komedie o tom, jak se muži baví o ženách. První slovo tohoto názvu přesně popisuje pocity, které v nás toto představení vyvolalo – z důvodu, který nikdo z nás pořádně neumí popsat, nesmírně pohladilo na duši, nutilo nás pořád se usmívat a podívat se sami na sebe, ale i na ostatní poněkud laskavějším pohledem. Máloco nás zasáhlo tak jako právě tato inscenace, a když jsme odcházeli z divadla, litovali jsme, že jsme se na tuto hru dostali až v den její derniéry. Odešla s důstojností, grácií a jakýmsi laskavým nadhledem (který ji provází od začátku až do konce).

Další den ráno jsme vyrazili do stověžaté Prahy na první (ale rozhodně ne poslední) mimoplzeňskou akci tohoto měsíce. Rozhodli jsme se, že se zajedeme podívat na Mistrovství ČR ve stepu, abychom podpořili malé dětičky z našeho Step by step studia, které ho účastnily vůbec prvně v životě. Od chvíle, kdy jsme vstoupili do přeplněného sálu Lucerny, v němž se to hemžilo dětmi v pestrobarevných kostýmech, nervózními organizátory a dychtivými rodiči a v němž se ze všech stran ozýval klapot plechů, jsme jen zírali s otevřenou pusou. Na to, na jakou hudbu, jakým způsobem a v jakých choreografiích se dá step tančit…

A v Praze ještě chvíli zůstaneme (tedy, my jsme tam samozřejmě nezůstali – ještě večer jsme odjeli do Plzně, abychom se do Prahy mohli o tři dny později vrátit. A to na odpolední generálku muzikálu Casanova. Ten se původně hrál pouze o letních prázdninách na zámku Hluboká, jenže měl takový úspěch a zájem diváků, že se jej autoři rozhodli inscenovat i v době divadelní sezony, a to v Divadle Broadway. Představení to bylo celkově povedené, ať se to týká hereckých výkonů, kostýmů, písní či obsazení. Co nás zaujalo nejvíc, byly víc než nápadité choreografie Petry Parvoničové. Po zhlédnutí tohoto muzikálu už jsme se vůbec nedivili, že tato mladá tanečnice a choreografka získala několikaměsíční stipendium, aby tančila na té opravdové Broadwayi – v New Yorku. Klobouk dolů před jejím přínosem tomuto muzikálu i před jejím úspěchem a umem!

Hned druhý den byl velkým dnem naší kamarádky Nikoly Sedloňové (mnozí ji z akcí HM jistě znáte) – měla totiž absolventský koncert ze zpěvu. A klub HM Plzeň na něm samozřejmě nesměl chybět! S jednomyslným schválením všech musím říct, že se vydařil – a jak! V prostředí kaple ve Slaném zněla píseň Letěla bělounká holubička tak, že se až tajil dech. A když došlo na Memory z muzikálu Cats, tekly mnohým z nás slzy, jak to bylo krásné...

Noc v pátek 24. května byla letos vyhlášena Nocí kostelů. A právě v rámci ní jsme navštívili hned dva koncerty. První z nich nesl název Hudba J. S. Bacha v provedení jazzového kvarteta. Šlo o to, že bylo přearanžováno do jazzové podoby deset více či méně známých Bachových skladeb (např. Bourrée in E Minor, Air on the G String nebo Be Thou with Me) a v této podobě pak byly hrány publiku. Tyto dva zdánlivě neslučitelné světy klasiky a jazzu (ano, také jsme si při tomto koncertu vzpomněli na letošní Mladou Smetanovu Litomyšl) byly jako mávnutím kouzelného proutku (čti: jazzového kvarteta) propojeny. Způsobem, který všechny přítomné v Kapli sv. Maxmiliána Kolbe, nadchl. Druhý koncert se konal v Kostelíku U Ježíška a šlo o koncert vynikajícího sboru Touch of Gospel. Jak už název tohoto pěveckého tělesa napovídá, kostelíkem té noci zněly gospely a spirituály. A věřte nebo ne, dokázaly pohladit na duši.



Tím ale novinky za květen ještě zdaleka nekončí. Hned den nato byl ve znamení premiéry. Konkrétně premiéry muzikálu Footloose, která se uskutečnila na prknech Komorního divadla v Plzni. Tento muzikál, který vznikl podle stejnojmenného filmu z roku 1984, nás přivádí do prostředí malého amerického města Bomont, kde je kvůli dávno minulé tragické události zcela zakázán tanec. Což mimochodem prozrazuje i podtitul tohoto díla: Tanec není zločin. Inscenace nás všechny uchvátila. Od první scény, od první písně a především (a to je na téhle hře bezesporu to nejdůležitější) od první choreografie. A to dokonce tak, že jsme se o tři dny později vydali na jeho první reprízu. Vřele všem doporučujeme!

A aby toho divadla nebylo málo (v našem klubu ho není nikdy dost), vyrazili jsme ke konci měsíce do Prahy do Hudebního divadla Karlín na operetu Polská krev. Ta je považována za nejpopulárnější a nejhranější českou operetu a inscenace, kterou jsme v HDK měli ten večer možnost zhlédnout, dokázala, že něco na tom pravdy je. Antonín Procházka coby režisér této inscenace dokázal, že si umí na výbornou poradit nejen s činohrou a muzikálem (ano, je to tentýž muž, který režíroval výše zmiňovaný muzikál Miluju Tě, ale…), ale i s klasickou operetou.

Poslední akcí byl koncert již výše zmiňovaného sboru Touch of Gospel, který se konal v Plzni na Náměstí Republiky u příležitosti oslav 20 let plzeňské diecéze. Nesl se v duchu velice příjemné atmosféry, kterou jako by členové tohoto sboru všude nosili s sebou!


Ať je slunce nejen na obloze, ale i ve vašich duších vám za klub HM Plzeň přeje

Martinka N.


13.6.2013 2:08:33



Březen v Třinci


Vraťme se prosím trochu do minulosti, máme pro vás spoustu kultury!

Březen započala poetická čajovnav ZUŠ, akce, která má již dlouholetou tradici v třineckém literárně-dramatického oboru. Děti a starší vystupují se svými přednesy a vaří se čaj.

Následně se celý měsíc nesl v duchu filmového lidskoprávního festivalu Jeden svět, jehož součástí byla výstava pod názvem Tibeto-barmské naděje, kde jednotlivé fotografie představovaly Tibet a Barmu z různých perspektiv a vtáhly diváky do životních příběhů konkrétních Tibeťanů a Barmánců. Také Literární večer s Janem Těsnohlídkem, který nám představil svou prozaickou prvotinu Ada a byly zde vyhlášeny výsledky literární soutěže Jednoho světa na téma Pod tíhou strachu. V polovině měsíce se konal zahajovací koncert festivalu, kde vystoupily kapely Švihadlo, All ska Pones a Amorfia. V průběhu týdne byly organizovány školní projekce, odpolední projekce pak trvaly pouze 4 dny. Mezi nejlepší snímky patřil např. film Je to jen vítr, Od Fica do Fica či český film o Šluknovském výběžku Na dalekém severu. Poslední a asi nejoblíbenější část doprovodného programu festivalu bylo představení divadelní skupiny Láhor/Soundsystem, a to Diskrétní den. Jednalo se o komedii, realismus a jevištní punk. V inscenaci účinkoval také Petr Marek, který je známý jako zpěvák kapely Midi lidi či jako filmový režisér.

Na konci března jsme navštívili koncert skupiny I love 69 popgeju, který se konal ve Windholz Cafe Gallery. Skupina hraje směs punku a disca, říká se tomu campingový dekadancefloor a dost si pohrávají s výtvarnými prvky, které jsou záměrně a často kýčem. A zpěv absurdních textů. Trapné to nebylo. Pobavili jsme se i zaskákali.

Brzy nanapsanou zase o měsíc blíž současnosti :)

Jeden svět Třinec

HM klub Třinec



10.6.2013 22:12:55

Začátek roku v klubu HM Most


I když to tak nevypadá, i my v Mostě jsme byli kuturně aktivní,
za dočasný výpadek zpráv o událostech se omlouváme, tak snad pro úplnost
alespoň stručný přehled.

Hned ze začátku ledna jsme v místním divadle
navštívili monodrama s herečkou Veronikou Valešovou DROGA?! ,
jehož tématem jsou drogy a jejich vliv na utváření lidské osobnosti.
Mladá vdaná žena Hana řeší svou osobní stresovou situaci konzumací drog.
Přechází postupně od drogy lehké k těm těžším a jejich vliv na život vlastní
i na životy svých nejbližších komentuje tím, že má drogy pod kontrolou.
To se samozřejmě ukáže jako sebeklamná iluze... Alespoň za sebe musím říct,
že Městské divadlo Most tentokrát opravdu příjemně překvapilo,
skutečně to stálo za to.

V únoru jsme plesali na plesech, vyprovodili
tak k maturitě jednu z mosteckých členek a zúčastnili se Zimní filmové školy,
ta se nám obzvlášť líbila :).

Dále jsme se vydali do Prahy do našeho
oblíbeného divadla Semafor, tentokrát na představení Hodiny jdou pozpátku.
- Swingový muzikálek Jiřího Suchého o setkání praktické ženy
s pošetilým básníkem a kouzlu imaginace.


obrázek

V dubnu jsme (opět v Praze) zhlédli představení divadla Na zábradlí Tartuffe games.
Autorská úprava vychází z falešných myšlenek duchovních vůdců dneška
od politiků až k popovým hvězdám. Pod drobnohled si bere společenskou
lež a manipulaci ve všech jejích podobách a hlavně v té nejzákeřnější
– v podobě dobra. Na zřeteli má Moliérovu tezi, že komedie diváka napravuje
prostřednictvím zábavy a opulentní hédonistický svět ludvíkovské Francie
přesunuje do prostředí českého a moravského kotlíku, kde i ty nejvznešenější
filosofické teze působí jaksi humorně. Z hereckého obsazení i z
inscenace samotné jsme byli naprosto nadšení, někteří z nás dokonce
přemýšlí o jejím opětovném navštívení.


obrázek


8.6.2013 23:18:36

Dobrý den, celý den, mé umělecké duše,
Po nějaké době jsem tu opět s čerstvými zprávami z polabí.
Cinkavé doplňky, dlouhé sukně, rolničky, třásně, holá bříška, šátky či škrabošky přes obličej, to vše bylo k vidění ve společenské místnosti Domu dětí a mládeže v Kolíně na večeru orientálních tanců Hafla, což v arabštině znamená večírek. Během vystoupení mohli diváci obdivovat nejen velké tanečnice a jejich svůdné kreace, ale i malé tančící princezničky z mateřské školky, nebo se kochat tancem z blízkého východu, rozpálené afriky či tajuplné Indie a číny. Já sama jsem měla tu čest přispět s několika choreografiemi, a musím říct, že byl zážitek, tančit mezi tak krásnými ženami.
Až do 3O. června potrvá v naší milé malé čajovně výstava s výstižným názvem GRAFIKA, kde naleznete převážně grafiky (jak jinak), ale i perokresby a kresby tužkou. Vernisáž byla spíše komorního rázu, ale jak místo konání, tak i hosté, se zasloužili o dokonalou atmosféru s vůní dálek, skrývající se v čajích, vonných tyčinkách a svíčkách. Venku šero, zima a děšť, a uvnitř veselá nálada.. Takhle to na mne působilo.
V pátek 7. června se v místním DDM odehrála dlouho očekávaná premiéra česko-anglického muzikálu Šumař on the roof. Muzikál se připravoval přes půl roku a stál herce, které představovali studenti 2.B a primy Kolínského gymnázia, mnoho úsilí. Potom se do práce přidal i smíšený sbor. V minulých dvou týdnech, kdy přípravy vrcholily, stoupala i nervozita, a někteří lidé si začínaly myslet, že se muzikál nepovede, a že si uřízneme ostudu. Opak byl pravdou. Byl to pro nás, kteří jsme do této doby nic podobného nedělali, tak elektrizující zážitek, že jsme se nestačili divit. Ráda bych citovala jednu osobu, která se na tom z velké části podílela organizačně, a ještě více, co se týče pozitivní nálady, a to naší sbormistryně: Moc nevím, jak vše shrnout do pár vět, začnu tím, že vám, účastníkům, posílám do všech stran veliké DÍKY. :-) Doufám, že máte takovou radost, jako mám já.. Promítala jsem si scény hluboko do noci. Zorganizovat něco tak velikého, jako je muzikál, znamená spoustu odvahy a to, že jsme ustáli počáteční nejistotu a nedůvěru, se nám, myslím, všem vrchovatě vyplatilo.
Jistě všichni znáte muzikál Fidler on the roof, který vypráví o chudém mlékaři, žijícím v židovské vesničce jménem Anatevka. Náš mlékař je postaven před těžké rozhodnutí.. Lpět na Tradici, která je tmelem židovské společnosti, nebo vyhovět svým dcerám, a tak je učinit šťastnými? Pokud nevíte, jak se rozhodl, doporučuji si buď přečíst knihu, nebo se juknout na film.
Přípravy
Doufám, že se vám povodně vyhnuly obloukem. Mějte se krásně a krásně. :))
K.

6.6.2013 13:45:18

Jaro v hranicko-přerovském klubíku HM

Hranice i Přerov jsou malá města, a tak se tu toho moc neděje. Zároveň jsou také nějaký ten kousek od sebe, a tak se nám málokdy podaří sejít se v plném složení. To však neznamená, že se necháme odradit, a cestičku ke kultuře, i když často trnitou, si přese všechny překážky najdeme a pěkně ušlapeme.

Napíšu sice o první „jarní“ události, ale ujišťuji Vás, že ani sem na Moravu jaro až na pár výjimečných dní nezavítalo. Jednalo se o Koncert posluchačů Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, kteří nás přijeli svou hrou na klavír potěšit přímo k nám do Hranic. Vyzdvihnout si zaslouží výkon Tomáše Vrány, který předvedl, že i na starý klavír v hranické galerii se dá vyčarovat něco, co se snad nikomu dříve nepodařilo a bylo považováno za nemožné.

S prvním květnem nerozkvetla jenom třešeň, připravená poskytnout „azyl“ všem utečencům prchajících z běžného života za svou drahou polovičkou jen proto, že byl první máj, ale i kulturní dění v našem městečku. Najednou toho bylo tolik, že jsme málem nevěděli, kam dřív. Nakonec zvítězily dvě akce: koncert a divadlo.

První zmíněný byl takovým „rodinným“ koncertem. Vystoupila na něm rodina Hanikových z Frenštátu pod Radhoštěm. Kytarista Jirka zde byl spíše pro doplnění a obohacení programu sester, klavíristku Johannu už v Hranicích všichni znali. Ale kdo okouzlil posluchače nejvíce, byla nejmladší ze sourozenců houslistka Miriamka. Tato jedenáctiletá slečna ovládala svůj nástroj tak dokonale, že by málokdo uvěřil při pouhém poslechu, že se nejedná o konzervatoristu. Ba i ty by často dokázala převýšit. Všichni poznali, že takto zkušená hráčka s tak ojedinělým barevným zvukem nemůže chodit jen někam na ZUŠku, a proto v závěru koncertu sklidil úspěch také otec všech tří mladých kumštýřů, který má jejich umělecké vzdělání a růst na svědomí, a to především v Miriamčině případě, jelikož byl sám koncertním houslistou.

Z koncertu se naše kroky ubíraly přímo do divadla, kde ten den hostovali herci z pražského Studia Ypsilon, se svou improvizační komedií Pánská šatna (aneb Improvizace v Ypsilonce). V hlavních rolích se nám představili Martin Dejdar, Jiří Lábus a Pavel Nový. Šlo o jistou koláž různých historek, které vyvrcholily komicky dokonalými pěveckými čísly. Umělci nenechali divácké bránice klidné a na závěr byli odměněni obrovským aplausem. Pan Lábus tedy neváhal a jako přídavek nám brilantně předvedl svou známou hereckou etudu začínajícího hlasatele.

Jarní počasí odešlo a s ním i velká část akcí, na které jsme plánovali zavítat. Co jsme si však ujít nenechali, byla velkolepá celodenní kulturní akce k příležitosti letošního otevření lázeňské kolonády v Teplicích nad Bečvou. Akce si však „nechala ujít“ naši přítomnost a chvíli po našem příchodu byla z důvodu nepřízně počasí ukončena.

Nezbývá nám tedy nic než věřit a doufat, že nás nějaké to jaro nebo léto navštíví a my si budeme moci užívat slunných dnů, třeba na letních akcích HM :-)


5.6.2013 8:28:22

Květen v klubu HM Ostrava

Ačkoliv se tento měsíc nesl plně ve znamení maturit a k tomu ještě ne příliš přejícího počasí, neodradilo nás to od hledání skulinek v přeplněných rozvrzích pro návštěvu nějaké té kulturní události.

Tomu, že jsme nehodlali ani vlivem zkoušek z dospělosti ustoupit a věnovat se jim na úkor našich společných setkání a kultury, nasvědčoval už víkend bezprostředně před první maturitní zkouškou. Strávili jsme ho na Frenštátském klavírním festivalu. Jednalo se o takové malé festivalové novorozeně, kterému se – i přes původní nejistoty organizátorů – podařilo během jediného víkendu dospět v krásný hudební a celkově kulturní a umělecký květ tohoto jindy šedivého a smutného města. Konal se pod záštitou vynikajícího českého klavíristy Martina Kasíka, rodáka z Frenštátu pod Radhoštěm, který měl na svědomí téměř veškeré dění. V pátek se na zahajovacím koncertě předvedl jak sólově, tak s houslistou Romanem Patočkou. Již zde byly zahnány veškeré obavy pořadatelů, jelikož i „vážnou“ hudbou „nevychované“ obecenstvo nejen že zaplnilo sál, ale i přijalo umělce s nadšením a ocenilo je nekončícím zaslouženým potleskem. Sobota patřila klavírním kurzům. Kvůli nemoci Moniky Tugendliebové vedl masterclass pouze Martin Kasík, i přesto však byli jak posluchači, tak i aktivní účastníci nadšeni. Tento den však nepatřil pouze lidem zasvěceným do tajů klavírního umění. Odpoledne se konala vernisáž výstavy portrétů klavíristů a skladatelů Dominika Petra a večer jsme měli příležitost vyslechnout si koncert posluchačů Pražské konzervatoře a Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě. Neděle patřila závěrečnému koncertu, na kterém jsme opět mohli slyšet Martina Kasíka, tentokrát v roli komorního hráče. V první polovině koncertu zahrál houslovou sonátu A dur Césara Francka s violoncellistou Jiřím Bártou (není to omyl – tato sonáta se opravdu hrává i na cello) a ve druhé polovině se oba zmínění představili i s Romanem Patočkou v jednom z nejkrásnějších cyklů skladeb pro klavírní trio – v Dumkách Antonína Dvořáka.

Další akcí tohoto měsíce byl recitál violoncellisty Petra Chudoby. Tento koncert nás zanesl do světa největších skladatelů a nejkrásnějších skladeb pro umělcův nástroj. První polovina patřila hudebnímu klasicismu. Ve dvou skladbách se zde propojili hned všichni tři zástupci první vídeňské školy. Na úvod totiž Petr zahrál sedm Beethovenových variací na Mozartovo téma z Kouzelné flétny, druhou skladbou byl Koncert D dur Josepha Haydna. Druhá část koncert nás zanesla o více než sto let blíže současnosti, když jsme si vyslechli Sonátu F dur od Richarda Strausse. Ačkoliv je tento skladatel významný především jako velký symfonik a skladatel oper a symfonických básní, jeho komorní tvorba není o nic méně cenná a nádherná. Na závěr koncertu jsme si po malé přednášce o Davidu Popperovi vyslechli Fantazii – variace na maloruské písně tohoto skladatele. Nepatří sice k nejznámějším, ale jeho tvorba je především pro violoncellisty nedocenitelná. Věřím proto, že i ti, kteří ho neznají, budou mít příležitost si vyslechnout jeho díla, především letos, kdy by tento umělec oslavil své 160. narozeniny a kdy si připomínáme sté výročí jeho úmrtí. Davidu Popperovi a jeho dílům patřila také série přídavků vyžádaných nadšenými posluchači.

Ze světa hudby jsme se dále přenesli do světa divadla. Navštívili jsme totiž absolventské představení studentek hudebně-dramatického umění na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu. Ve hře Wernera Schwaba Prezidentky se nám představily v roli Grety Zuzana Truplová, v roli Mariedl Kristýna Lišková a v roli Erny členům Hudební mládeže dobře známá Pavla Gajdošíková. V tomto díle o dnešní realitě a společnosti, o snech a zmařených ideálech předvedly všechny tři vynikající herecké výkony a pobavily publikum.

O několik dní později jsme se vydali do ostravského Kulturního domu, abychom si vyslechli rovněž absolventy konzervatoře, tentokrát však oboru hudebního, a to jako sólisty Janáčkovy filharmonie Ostrava. Musíme uznat, že všichni udělali škole opravdu dobrou reklamu, jelikož všechny výkony byly perfektní. Program tohoto koncertu byl velice pestrý. Vyslechli jsme například Mozartův klarinetový koncert A dur nebo Gershwinovu Rapsodii v modrém. Ani přes neobvykle velké časové rozpětí koncertu nepřestala role posluchače nikoho z přítomných bavit, a tak se může právem zařadit mezi nejúspěšnější koncerty této sezóny.

Na konci měsíce jsme museli dohnat týdenní skluz (začal Janáčkův máj a my nebyli ani na jednom z úvodních koncertů – snažili jsme se na ně dostat, bohužel bylo beznadějně vyprodáno), a to návštěvou rovnou dvou koncertů nejvýznamnějšího ostravského festivalu zasahujícího do oblastí vážné hudby i jazzu. Prvním z nich byl klavírní recitál Garricka Ohlssona. Tento umělec patří k nejvýznamnějším osobnostem dnešního kulturního světa, na scénu ho vyšvihlo vítězství Chopinovy soutěže ve Varšavě. My jsme bohužel na koncertě žádného Chopina v podání tohoto umělce neslyšeli, ale objevili jsme například nám do té doby neznámého skladatele Charlese Tomlinsona Griffa. Všechna klavírní díla dostávala pod rukama tohoto klavíristy filosofický charakter, což rozdělovalo publikum na příznivce a odpůrce. Co však museli vyzdvihnout opravdu všichni, byl vytříbený zvuk, dokonalá technika, krásná piana a taková paleta barev, jakou jsme snad v životě neslyšeli. Asi uměl čarovat.

Druhým koncertem Janáčkova máje, který jsme navštívili, byl ten s podnázvem „Janáček inspirující“. Kromě několika krátkých pěveckých kusů s názvem Pribautki Igora Stravinského, ve kterých excelovala mezzosopranistka Simona Mrázová, patřil celý večer hukvaldskému mistrovi. Instrumentální soubor Filharmonie Brno společně s klavíristou Martinem Kasíkem předvedl nejprve Concertino pro klavír a komorní soubor. Jedná se o velice zajímavou kompozici, která pro poslech vyžaduje „cvičené ucho“. Kdo se však náročné hudby nezalekl, byl odměněn úžasným zážitkem. Po zmíněném cyklu Igora Stravinského se na pódiu pouze vystřídali brněnští filharmonici se svými kolegy z téhož orchestru, aby mohly klavír v závěrečné skladbě doprovodit pouze dechové nástroje. Jednalo se totiž o Capriccio pro klavír levou rukou a dechové nástroje. Toto dílo sice nebylo tak náročné na poslech jako předchozí díla, zato technicky a interpretačně patří k těm nejtěžším. I proto se téměř nehraje a naprostá většina přítomných ho slyšela poprvé (a pravděpodobně i naposledy) v životě. Nejen že obtížný klavírní part má být hrán pouze levou rukou, ale i dechové party jsou v tomto případě téměř sólistické. Trombóny zde opakují témata po klavíru, což je při rozdílných technických možnostech těchto nástrojů téměř nemožné. Martin Kasík i brněnští umělci se však tohoto úkolu zhostili svědomitě a s nadhledem a nakonec podali úžasný výkon.

Květen nám už skončil a s ním i výčet událostí a novinek tohoto měsíce. Už se těšíme nejen na události začínajícího měsíce, ale především na letní akce, kde se snad s valnou většinou Vás všech setkáme!


4.6.2013 23:30:18

Květen v klubu HM Ag

Ahoj Humláci!!!

Omlouvám se za několikadenní zpoždění, způsobené maturitou, následnou oslavou u libereckých kamarádů a urychleným nástupem do zaměstnání. Ale už je alespoň trochu klid, a proto usedám, abych vám mohla vyjevit kulturní zážitky ve Stříbře a širém okolí.

Měsíc jsme započali velmi pěkně. Osmého května jsme navštívili – někteří už podruhé a rozhodně ne naposledy – dokonalou inscenaci ve Stavovském divadle – Věc Makropulos, kde hraje hlavní roli hvězda Letní školy Soňa Červená. Byl to nadpozemský zážitek a nastala všeobecná shoda, že po shledání s paní Červenou se při nejbližší příležitosti vydáme na představení znovu.


Inscenace jako taková je velmi neobvyklá, stojí za ní zahraniční tým v čele s Robertem Wilsonem, kterého doporučila právě Soňa Červená. Snoubí se zde čistý design kulis s kubistickými prvky, dokonale promyšlené kostýmy, které přispívají ke zvláštně pitoresknímu pohybu postav. Do posledního pohybu oka i malíčku nastudované pohyby, líčení i choreografie jako vystřižené z Commedie dell‘Arte, jemná práce s Čapkovým úžasným textem i původními scénickými poznámkami, energická Soňa Červená, za kterou nezaostávají ani ostatní herci, v roli Kristinky exceluje Pavla Beretová, dále se zde výrazně prosazuje Jan Bidlas a zajímavou postavou je tajemný Muž s hůlkou, kterého hraje výborný Vladimír Javorský, působící ve Stavovském jako host. Robert Wilson si vyhrál i se všemi detaily, které lahodí oku, pokud čte Elina z bílého papíru, drží jej v ruce s černou rukavicí, naopak pokud poklepává na své předloktí oděné v černém rukávu elegantních šatů, její rukavička je bílá a podobně. Výtvarný tým myslel na vše a Wilson si dokonale pohrál i se světelnými efekty. Hudba je taky velmi dobře komponována, celý hudební podklad obstarávají tři hudebníci a doprovod je velmi interaktivně propojen s děním na jevišti. Je podstatným činitelem celého dojmu z představení. Věc Makropulos má jedinou vadu – uteče až příliš rychle, ale hluboký dojem přetrvá, to mi věřte. Jediná rada - běžte na to!!!


Dalším kulturním zážitkem bylo oblíbené sledování filmu u čaje, kterým jsme si krátili ten předlouhý čas před maturitami. Podívali jsme se na film Kuličky režisérky Olgy Dabrowské. Jedná se o povídkový film, ve filmu jsou ukázány čtyři příběhy žen v různém věku. Film je celovečerním debutem mladé režisérky a je bezesporu zajímavý svým tématem a rozhodně stojí za zhlédnutí.

Další příjemnou akcí byl Veletrh kreativ – hobby, který se uskutečnil v sobotu dvacátého pátého května ve Veletržním paláci. Došlo k plánovanému a příjemnému shledání s libereckou částí HM, jmenovitě s Marcelkou a Terinkou, které tam byly na dámské jízdě ještě s dalšími nám známými dámami. Bylo to velmi příjemně strávené odpoledne. Já jsem se úspěšně vydala v první čtvrt hodině koupí nového úžasného fascinátoru, abych měla co na hlavu, přirozeně.

Tak to je ode mne za květen vše, na začátku července vás všechny ráda uvidím.

S přáním slunečného června alespoň v duši se s vámi loučí

Štika

31.5.2013 22:11:51

I my v Teplicích žijeme kulturou!
Máme nesmírné štěstí, že právě v našem městě každý rok probíhá Mezinárodní festival animovaných filmů Anifest! Letošní ročník probíhal pod heslem "Animace.Rytmus.Hudba". Na výběr jsme měli z mnoha pásem krátkých, studentských, dětských i celovečerních animovaných filmů. Naše srdce zaplesala při promítání Žluté ponorky nebo filmu The Wall skupiny Pink Floyd pod širým nebem. Aneb na Anifestu jsme strávili pět dní i nocí. Měli jsme možnost setkat se s několika zajímavými osobnostmi.Všem filmům porotcoval například talentovaný Daniel špaček, osobitý tvůrce experimentálních filmů Max Hattler nebo neotřelá Kate Anderson, s kterou přijela i naše oblíbená písničkářka Liz Green. V rámci doprovodného programu jsme zažili i její famózní koncert ve festivalovém stanu. Jako každý rok byl Anifest neskutečným zážitkem a těšíme se na další ročník!
Po pár dnech jsme ale intenzivní Anifestový zážitek vstřebali a prahli jsme po novém. Obrátili jsme svůj zrak na pro nás osvědčené Činoherní studio v Ústí nad Labem. Již jsme shlédli dechberoucí Klub rváčů, Gogolova Revizora, nebo Maryšu bratří Mrštíků. Všechny hry jsou tímto souborem pojaté nekonvenčně a proto jsme neváhali a ihned objednávali lístky, když jsme na programu uviděli nadpis "ČINOHERNÍ IMPROVIZACE". První improvizaci soubor uvedl před dvěma lety, kdy byl kvůli onemocnění nucen zrušit dvě představení. Rozhodli se uvést další, protože ohlas byl velmi dobrý, a nejspíš proto jsme někteří z naší velké výpravy museli sedět na schodech. To ale nikomu z nás nevadilo (možná protože schody nebyly zas tak nepohodlné). Byli jsme svědci "první čtené" a čekala nás hodina a půl nepřetržitého smíchu. Odcházeli jsme s dobrou náladou a celou cestu zpět do Teplic jsme obdivovali nesmírný herecký talent každého herce souboru, ale i ostatních lidí z techniky a zákulisí, kteří na akci herců reagovali pohotově.
A protože nám ústecký "Činoherák" nestačil, za pár dní jsme se vydali na poslední koncert letošní sezony Severočeské filharmonie. Čekala nás Janáčkova Sinfonietta s pomocí Hudby Hradní stráže a Policie ČR a úžasný Dvořákův koncert pro klavír a orchestr g-moll v podaní neskutečně talentovaného Libora Nováčka. Několik jeho recitálů jsem již navštívila a každý z nich byl neskutečný zážitek. Pokud máte rádi klavír, na koncert v jeho podání stojí za to si zajít!
Květen nám nabídl několik velmi intenzivních kulturních zážitků a doufáme, že červen bude podobný. A nezapomeňte! Do Letní školy zbývá už jen měsíc !!!!
Martinka W.

10.5.2013 16:18:00

Duben v klubu HM Ostrava

Pestrý kulturní program letošního dubna jsme zahájili návštěvou mezinárodní interpretační soutěže Pro Bohemia Ostrava 2013, na níž si každý z nás přišel na své především pro rozličnou škálu oborů, v nichž se soutěžilo. Byla to hra na klavír, smyčcové i dechové nástroje a zpěv. Jelikož většina z nás již překračuje maximální věkovou hranici pro účast v této soutěži, zůstali jsme „pouhými“ diváky a mohli jsme s klidem poslouchat výkony mladých talentů, jež byly často velice zajímavé a překvapivé. I od mladších „kolegů“ se dá pochytit spousta inspirace, a tak šlo jistě o spojení příjemného zážitku s užitečným.

Následující akcí byl až fenomenální koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava z cyklu Jeunesses musicales, tedy z řady koncertů, v níž se veřejnosti předvádí mladí sólisté za doprovodu filharmonie. Za vyzdvihnutí stojí především výkon mladého klavíristy Tomáše Vrány, který svým brilantním provedením Saint-Saënsova koncertu č. 2 g moll doslova omámil a okouzlil celé publikum. Aplaus ve stoje a přídavek. Takový byl výsledek. Ravelova Ondine z cyklu Kašpar noci patří k nejtěžším dílům klavírní literatury a devatenáctiletý Tomáš ji i po náročném a vyčerpávajícím Saint-Saënsovi vysypal z rukávu, jako by to nic nebylo. Opět ohromné ovace a nespočitatelné množství návratů na klanění. Ten člověk je prostě génius!

V polovině měsíce jsme se vydali objevovat krásy české metropole. Náš program byl velice pestrý. Nejprve nás čekal koncert na Pražské konzervatoři spojený s posezením s tamními studenty a profesory (i to se počítá jako kulturní zážitek, ne?). Další den jsme stihli hned dvě výstavy a koncert. První z nich byla výstava Miloše Vacíka Ve věži, tedy v Jindřišské věži v centru Prahy. To, že je Miloš Vacík skvělý sambista, víme všichni už dávno, ale jeho obrazy jsme dosud znali jen z fotek na sociálních sítích, a proto pro nás byla výstava velkým zážitkem.
O druhé výstavě je skoro až netřeba se zmiňovat, jelikož jsem přesvědčena o tom, že její existence nikomu neunikla. Jednalo se o výstavu jednoho z největších velikánů českého malířství, Alfonse Muchy. Jedinečná sbírka Ivana Lendla je vystavená ve své velikosti a kráse vůbec poprvé, a nejen proto Vám chci tuto výstavu vřele doporučit. Mapuje se zde celý vývoj umělcovy tvorby (samozřejmě až na Slovanskou epopej, ale tu už si domyslíte) a návštěvníci nestačí skrývat úžas nad jeho mistrovstvím. A pokud se obáváte návalu turistů, tak Vás mohu potěšit, že zase tak plno, abyste si nemohli vychutnat všechny dojmy tak, jak jste chtěli, tam nebylo a ani vstupné mi nepřišlo vysoké na to, o jaký šlo unikát a o jaké šlo prostory – kdyby se to k Vám náhodou ještě nedostalo, tak se výstava koná v Obecním domě. Jediný problém vysoké návštěvnosti byla malá zásoba českých letáčků k výstavě, ale anglických, ruských a německých přebývalo, tudíž kdo toužil po informacích, mohl si zpřekládat.
Po výstavě jsme zamířili do kavárny Černá labuť, kde se konal koncert tria Hanky Robinson. Tahle skvělá zpěvačka opět nezklamala. Navíc byl koncert okořeněn skvělou uvolněnou atmosférou. Slyšeli jsme nejen známé písně světové i její vlastní tvorby, ale i skladby, které by se měly objevit na jejím již v pořadí druhém připravovaném CD. To první je skvělým výsledkem několikaletého tvoření, práce a námahy a přineslo zasloužené ovoce – obdiv a oblibu snad každého posluchače. Proto se všichni na to nové už moc těšíme a přejeme Hance spoustu úspěchů a radosti nejen při jeho tvoření!
V následujících dnech jsme se spojili s některými pražskými členy HM, abychom se společně zúčastnili Mezinárodního soutěžního festivalu Souhvězdí Prahy. Pro ty, kteří byli na tomto festivalu nováčky, to byla zcela jistě nezapomenutelná událost. Asi se mi zde slovy nepodaří vylíčit proč, to je zkrátka potřeba vidět.
Naši návštěvu Prahy jsme si nakonec zpestřili výletem do Liberce, kde nás čekala generální zkouška divadelního představení na Prkna, která se rychle blížila. Než jsme však na ně do Hradce odjeli, stihli jsme ještě v Ostravě navštívit Klavírní koncert studentů Pražské konzervatoře. Vystoupili na něm nám většinou dobře známí mladí umělci, u nichž jsme jen mohli obdivovat, jak se rok od roku lepší, což je dobře. Koncert se vydařil a my jsme se pak společně odešli „družit“ s našimi pražskými kolegy nad skleničku Kofoly.

Konečně to bylo tu! Divadelní festival Prkna, na který jsme se všichni tak těšili! První večer jsme byli po přivítání se svými přáteli z jiných koutů republiky svědky opravdu geniálního představení divadla Drak Ikaros, „hudební inscenace o touze letět za Sluncem“. Když jsem poprvé slyšela, že úvodní představení bude inspirováno řeckými bájemi, nedokázala jsem si představit, že by mě mohlo zaujmout. Opak však byl pravdou. Šlo o opravdu geniální zpracování i kompozici celého díla a herci z divadla Drak si za něj zaslouží tu největší pochvalu. Další den se konala vlastní divadelní přehlídka. Den plný očekávání, nervozity, ale hlavně radosti byl zde. 5 divadelních souborů (nebo vlastně 4 – dva byly téměř totožné) předvedlo svá představení. Bohužel málokomu se podařilo opravdu všechna vidět. Co jsme si však ujít nenechali, byla Zlatovláska divadla Ad Hoc. Tentokrát si tvůrci při svém muzikálovém tvoření vzali za „šablonu“ melodie MacDermotových Vlasů. Opět nás všechny pobavili jak dějem, tak texty některých písní a předali svou ohromnou energii nám, padajícím únavou po probdělé noci plné nacvičování. Pak přišlo na řadu vyhlašování a předávání hoblinek, třísek i prkna, spojené s malou besedou s porotci. Na závěr dne jsme po tradičním řízku se salátem vyrazili do Labyrintu divadla Drak, kde jsme v první části obdivovali jejich historii, jejich loutkařské řemeslo. Ve druhé části jsme mohli proniknout do zákulisí líhnutí se nového divadelního představení, ať už šlo o samotnou výrobu loutek či o dění za oponou po třetím zvonění. Řekla bych od ateliéru až po zvonění, tedy divadlo od A do Z. Den byl pomalu u konce a my přemýšleli, co s načatou nocí. Nakonec zvítězila zábava s pantomimickými hádankami, která divadelní festival krásně završila.

Duben byl kulturními zážitky plně nasycen a už dnes můžu říct, že máme za sebou i několik kulturních akcí květnových, o které se podělím příště.
Tak krásné jaro všem! (Ale pozor, všechno kvete, tak ať Vás nedostane nějaká masožravá kytka!)


8.5.2013 14:13:50

Duben v klubu HM Plzeň

Moji milí HUMLí přátelé!

Květen – měsíc lásky – je už od prvního svého dne tak zaplněný kulturními událostmi, že se k zápisu za duben dostáváme až teď. Vraťme se tedy společně o nějaké čtyři týdny zpátky…

Přesně před měsícem jsme společně (opět) navštívili plzeňské divadlo za účelem zhlédnutí muzikálu Monty Python’s SPAMALOT. V našem klubu máme pocit, že je to inscenace, která nás nikdy nepřestane bavit. Je zde poněkud naruby obrácena celá slavná legenda o králi Artušovi, jenž putuje Británií, aby shromáždil nejlepší rytíře, přivedl je na hrad Camelot a společně s nimi splnil úkol, kterým ho pověřil Bůh (jehož hlas propůjčil představení Karel Gott :-D ), a totiž najít Svatý Grál. Na cestě za touto relikvií, během níž se setkávají s řadou podivných překážek a bizardních postav, aby nakonec dospěli k velkolepému a překvapivému konci… Celé představení doprovází naprosto skvostně zkomponovaná hudba (a zde je třeba vzdát hold i plzeňskému orchestru), která (stejně jako muzikál celý) vykrádá (nádherným způsobem!) mimo jiné i nejznámější muzikály jako je West Side Story, Zpívání v dešti nebo Šumař na střeše. Ještě zbývá dodat, že jsme se na tomto představení setkali s Mončou Matějkovou, což učinilo už tak příjemný večer ještě příjemnějším… Těm z vás, kteří by snad zvažovali na tento muzikál do Plzně zajet, můžeme kromě skvělé zábavy slíbit i účast mnoha výborných pražských muzikálových herců (např. Dasha nebo Jan Kříž).

O devět dní později jsme se vydali (ač jsme se to dozvěděli necelou hodinku předem) na koncert Karla Plíhala pojmenovaný podle jeho nejnovějšího CD Vzduchoprázdniny. Celý večer byl balzámem na duši. Potutelné úsměvy nad texty jeho písní se u diváků střídaly se salvami smíchu, které vyvolaly jeho básničky, říkanky a „průpovídky“ rychlostí blesku, a atmosféra koncertu se dá jen těžko popsat slovy. A právě při nich jsme si všichni nezávisle na sobě vzpomněli na představení Ad hoc S úsměvem nepilota. Přidáváme jednu jeho krátkou minibáseň (tak ji sám nazývá):

Přípitek genetiků
Až do DNA

A u básní ještě na chvíli zůstaneme. Den nato jsme byli na literárním pořadu Mladé tužky II v Polanově síni v Plzni – někteří z nás byli dokonce jeho hosty. Do tohoto pořadu si (stejně jako v předchozím ročníku, který proběhl v minulém roce) pozval Miroslav Valina mladé autory a autorky, aby je (a především jejich poezii a prózu) představil veřejnosti. Několika z nich (včetně naší členky) pak městská knihovna nabídla, že zařadí jejich díla do své databáze…

25. dubna večer jsme se rozhodli zajít na koncert našeho oblíbeného vokálního kvinteta Hlasoplet. Vlastně se jednalo o dvojkoncert: spolu s nimi se na pódiu Saloonu Roudná střídala ještě skupina Lignit. Nutno ale dodat, že když Hlasoplet svůj program (v němž nechyběly takové písně jako She’s gone, Raindrops keep falling on my head nebo Hráli pop) skončil, většina sálu odešla… Není divu, kluci jsou prostě skvělí!

Následující den přišla PRKNA 2013, která se stala bezesporu nejvíce očekávanou akcí celého měsíce (a pro naše členy – alespoň co se týče přípravy na ně – nejen tohoto měsíce). Říká se, že se na sebelepší věci nemáte příliš těšit, protože byste pak mohli být velmi zklamáni, jenže co se týče Prken a nás se tohle rčení, dá-li se to tak nazvat, naprosto minulo účinkem. Předčila totiž všechna naše očekávání. Ať už se jedná o večerní představení divadla Drak: Ikaros, inscenaci souboru Ad hoc Zlatovláska (na kterou jsme se těšili už Náchoda, totiž mám na mysli samozřejmě od podzimu, kdy jsme ji naposledy viděli), celkovou atmosféru přehlídky či soutěžní představení. To, že nakonec Světlo Morriconie opět prozářilo celý sál a srdce nejen HM people, a že se na prkna, jež znamenají okres Hradec Králové a divadelní svět HM, dostal zcela nový Most Most, bylo tím nejkrásnějším zážitkem nejen tohoto měsíce. Strašně děkuju vám všem, co jste se na obou těchto představeních (a že se jejich složení velmi podobá) podíleli!

V neděli jsme z Prken odjeli naprosto neočekávaně hned brzy ráno (a tímto se dodatečně omlouváme všem, se kterými jsme se nerozloučili), protože – abychom toho divadla neměli tento víkend málo- jsme museli vzít záskok v odpoledním představení operety Růže z Argentiny v DJKT.

Další den byl v našem klubu ve znamení tance. A jak by to mělo být jinak, když právě 29.dubna je Mezinárodní den tance, že? Společně s ostatními tanečníky, kteří s námi chodí do Dance Center Eagle k Petře Parvoničové, jsme se účastnili naprosto úžasného flashmobu konaného v rámci druhého ročníku festivalu Mezinárodní víkend tance. Pro ty, kteří by snad nevěděli, o co jde, wikipedie říká toto: „Flashmob je blesková zábavná akce, při níž se náhle vyskytne vícero lidí v předem určený čas na předem určeném místě spojených jistou společnou myšlenku.“ A my k tomu prostě dodáváme, že většinou jde o nějaké velké veřejné prostory (letiště, nádraží, nákupní centra), kde se lidé shromažďují za účelem například krátkých divadelních či tanečních představení. Důležitým prvkem je moment překvapení veřejnosti. Tento taneční flashmob na píseň Let it roll se konal v prostorách nákupního centra Olympia Plzeň a měl obrovský náboj, který se přenášel od tanečníků k lidem a zpět. Byl to úžasný zážitek!

Poslední kulturní akce tohoto měsíce se udála hned následující den (a zároveň poslední den v dubnu). Společně jsme se vydali do Velkého divadla v Plzni na operetu Johanna Strausse mladšího Netopýr. Pro nás, kteří jeho hudbu prostě milujeme, to bylo krásné zakončení měsíce dubna.


Ať je váš květen naplněn krásnými setkáními s milými přáteli a nevšedními zážitky tak jako náš duben!

Za klub HM Plzeň


Martinka N.




8.5.2013 14:09:00

Březen v klubu HM Ostrava

V březnu jsme se i přes stále trvající sněhovou pokrývku nezabednili doma a raději strávili čas společně s kulturou. A co jsme mohli vidět?

První z akcí tohoto měsíce byla návštěva Komorní scény Aréna, kde jsme měli možnost zhlédnout divadelní hru ostravského dramatika Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní. Toto autorské dílo, které mělo premiéru právě na těchto prknech v loňském lednu, popisuje zajímavým, surrealistickým a hlavně sarkastickým způsobem moderní historii naší země. Hlavní dějovou linii zde tvoří neustále se vracející noční můra Josefy Slánské, vdovy po generálním tajemníku KSČ Rudolfu Slánském, který přišel o život vinou vykonstruovaného obvinění. Právě tento způsob provedení (navracení snu) umožňuje dílu být vytvořeno přístupnou formou a používání častého černého humoru, který ve většině případů útočí na hlavní hrdinku. Ta se odmítá s režimem smířit (připravil ji o muže i o dceru Naděždu – proto v názvu „naděje“), což způsobuje nekonečnost opakování noční můry, tedy nutnost prožívat zlý příběh znova a znova, bez možnosti vysvobození.

Hned o den později jsme se sešli v zábřežském kulturním domu Akord, kde probíhal závěrečný večírek Taneční školy Elán Zdeňka Chlopčíka. Přes prvotní obavy z toho, že budou celý večer tancovat pouze kurzisté ukončující ten den své pokračovací taneční, jsme si večer, který se brzy rozproudil i pro všechny ostatní tance chtivé, perfektně užili. Opravdu až do posledního člověka jsme všichni div neprotancovali boty (a to snad jen díky jejich kvalitě) a před půlnocí jsme taneční parket opouštěli jen velmi neradi, příjemně unaveni.

O pár dní později jsme se společně vydali do Příbora, kde se konal koncert Kopřivnického komorního orchestru pod taktovkou Petra Lichnovského, dirigenta orchestru na LTHM. Nejprve nás překvapily prostory. V sále příborského muzea nacházejícího se v piaristickém klášteře se prý moc často koncerty nekonávají, a proto ani nikdo netušil, zda nabudou mít účinkující „přesilovku“. Tato obava byla však už půl hodiny před koncertem odvrácena – nakonec se sešlo tolik příznivců hudby, že se málem do sálu nevešli. Koncert měl podnázev „Hudba, Jaro, Láska, Poezie“, což se projevilo především na dramaturgii celého večera. Mezi jednotlivými hudebními čísly, v nichž jsme mohli jako sólisty slyšet i některé z členů Hudební mládeže, byly totiž recitovány verše místní básnířky Ireny Kopecké.

Tento měsíc jsme si tedy užili různých druhů umění. Nejprve to bylo divadlo, poté tanec, dále hudba a poezie. To však stále není všechno. Krásný umělecký dojem i se spoustou informací jsme si odnesli z výstavy Občanského sdružení M.O.S.T.: Tibet a Barma na křižovatce. Tato výstava se konala v rámci 12. ročníku festivalu ProTibet a myslím, že pomohla přiblížit situaci v těchto dvou zemích nejen nám, ale i široké veřejnosti, především pro její strategické umístění ve frekventovaném nákupním centru.

Dalšími třemi akcemi byly opět koncerty. První z nich se konal v Porubě na Základní umělecké škole J. Valčíka a vystoupili na něm konzervatoristé z klarinetové třídy MgA. Petra Bohuše. Druhý se konal na konzervatoři a vystoupili na něm vítězové interní soutěže klávesového oddělení. Poslední z nich byl koncertem absolventským, na kterém se představili houslistka Lucie Staňková, zpěvačka Hana Veselá a klarinetista Radim Zezulka. Všichni tři sklidili obrovské zasloužené aplausy, tudíž se koncert nemohl obejít bez přídavku. Toho se ujal Radim, který se nám ukázal dokonce i jako hráč na basový klarinet, se svým klarinetovým kvartetem. Přednesli píseň Amerika ze slavného muzikálu West Side Story a publikum si tím získali ještě více. Opravdu to pro nás všechny byl úžasný zážitek.

Jednou z nejzajímavějších akcí však byla již téměř tradiční akce, při níž jsme se společně se členy Klubu HM Liberec vydali za hranice našeho státu, a to do Liptovského Mikuláše na Slovensko, kde se konal Mezinárodní soutěžní festival dětské a mládežnické tvořivosti Souhvězdí hor. Úspěšně jsme si zasoutěžili, navštívili aquapark i největší lyžařské středisko na Slovensku a nabití novou energií krásné přírody i vyčerpaní perným programem jsme vyrazili zpět domů, abychom se já a Lukýno mohli další den zúčastnit dalších soutěží.

Mějte se krásně a přeji hodně štěstí maturantům, protože vím, že jich je v Hudební mládeži letos opravdu spousta!

6.5.2013 19:38:18

Duben v klubu HM Ag

Ahoj kamarádi!!!



Tak jak užíváte máj? V Ag je maturitně a pošmourno, nijak se to neliší od dubna, o kterém vám toužím podat zevrubnou zprávu. V dubnu se totiž udála spousta super kulturních akcí.

První z nich byl koncert ženského vokálního kvarteta, které působí pod názvem Yellow Sisters. Dámy byly skvělé a šířily neuvěřitelné množství energie po celou dobu koncertu. Zpívají, kromě své vlastní tvorby, staré indiánské písně, černošské spirituály i písně s prvky popu či beatboxu. Jejich repertoár je široký a hlasové rozpětí velké. Pokud budete mít možnost, rozhodně neváhejte, vyrazte a zaposlouchejte se do starých i nových písní, které jsou velmi dobře interpretovány čtyřmi sympatickými ženami s příběhem.

Další super akcí byl koncert námi oblíbené kapely Traband. Po velmi smutném začátku, kdy byly Trabandům odcizeny prakticky všechny nástroje, následoval jeden z nejlepších koncertů, kterého jsem se kdy účastnila. Smutná rezignace postupně mizela a vystřídal ji obvyklý náboj, který je tak příznačný pro jejich koncerty. K nezapomenutelné atmosféře přispělo i velmi příjemné publikum, které kapele intenzivně vyjadřovalo podporu. Koncert byl unikátní i v originálním provedení písniček, které způsobily vypůjčené nástroje a naprostá nesehranost hráčů s nimi, rozhodně to však nebylo na škodu, ba naopak. Ač Janička působila ztraceně bez své trumpety a Jarda nesměle zkoušel půjčenou červenou kytaru, bylo to neopakovatelné a zazněly všechny „pecky“.

Třetím kulturním zážitkem v měsíci dubnu byl Orientální ples v Liberci, po všech peripetiích jsem se nakonec odhodlala a vyrazila do Liberce, abych se podívala, jak to těm holkám bude slušet, když pořád tak šily a pečlivě třídily a vybíraly korálky. Nemohla jsem si to nechat ujít a nelitovala jsem. Moc jim to slušelo, každá měla – dle mě – asi tak dvanáct kostýmů, které průběžně střídaly. Všechny vypadaly skvěle a zvlášť Terča měla takový moc pěkný bronzový kostým (chichi). A o tancování ani nemluvím!!! Jsou moooc šikovné a všechno jim šlo (i Sting se vyvedl :-P).

Poslední a tentokrát společnou HM akcí byla hradecká Prkna. O těch se jistě nemusím rozepisovat, inscenace byly vydařené a obvyklé noční zkoušení se vyhnulo málokomu, takže jsme si to všichni pořádně hudebněmládežně užili.

Tak to je za duben všechno. Už se na vás těším při nějakém dalším setkání HM a užívejte si, třeba se pak jaro nebude tak ostýchat a pořád jen ukazovat prstíky, ale vrazí k nám v plné parádě.

Z Ag zdraví A

12.4.2013 10:04:38

Březen v klubu HM Ag,/b>

Milí, mladí, jarní a kulturní!



Duben je skoro v půlce a jaro se načítá, tak snad už to půjde teď rychleji. Doufám, že vás ještě nepřemohla jarní únava a zimní deprese už odplynuly. Takže jste teď čiperní a plní života. Je to třeba, Prkna se blíží! Pokud nejste, koukejte načerpat síly ze slunce schovaného za mraky, ať si to užijeme.

V březnu se toho u nás dělo hodně. Na začátku měsíce jsme si připomněli Den Tibetu zhlédnutím filmu Martina Scorseseho – Kundun a vřele jej doporučujeme! Taky jsme ocenili, že i u nás na gymplu bylo ten den lidsky – vlajka byla i díky našim podpisům!

Dále jsme se vydali do kina na novou komedii Martin a Venuše s Markem Taclíkem a Kristýnou Liškou Bokovou v hlavních rolích. Protože jsme nic neočekávali, byli jsme velice příjemně překvapeni. Celkem svižný scénář, často velice vtipný, velmi dobrá hudba Michala Hrůzy a Kláry Vytiskové a příjemné obsazení. Zvlášť dětské role byly výborně obsazeny a všechny děti to evidentně bavilo. Jan Budař hrál dalšího svého slizouna v řadě a byl opět velmi nechutný a Jan Kraus hrál naprosto odporného psychopatického umělce, který nás fakt vyděsil. Film doporučujeme jako příjemnou oddechovku.

Dvacátého sedmého března jsme vyrazili dobrovolně na nabídku naší školy do divadla Rokoko v Praze. Protože lístky byly o polovinu levnější a účast učitelského sboru minimální, neváhali jsme. Hra se jmenovala Sebevrah a byla to ruská komedie. Původně to nevypadalo na nic moc a domluva zněla, že když to nepůjde, o přestávce mizíme směr Starbucks. Nakonec to vůbec nebylo tak strašlivé, jednu z vedlejších rolí hrála Lenka Termerová a herečka hrající manželku hlavního hrdiny Podsekalnikova měla naprosto dokonalou mimiku, to jsem snad ještě neviděla. A kulturní zážitkové kafe ve Starbucksu taky nakonec bylo. Takže parádní večer!

To je za březen všechno, už pilně sbíráme zážitky za duben a těšíme se na Prknech!!!

Za klub HM Ag

A.



<< novější   starší >>
Stránka: 1 2 3 


Zprávy do 28.2.2010 jsou uloženy v archivu.




Hlavním sponzorem Hudební mládeže ČR je firma Ventima, s.r.o.


© Hudební mládež ČR