Následující práce byla zachráněna z kůlny v nejzadnější části Domu hudební tradice, ze dna velmi poničené a špinavé bedny na balicí materiál, označené „Severní hrabství dechových nástrojů“. A vskutku, v červenci 2002 nám napsal Robert D. Hutchinson ze Severního hrabství dechových nástrojů a statečně se přihlásil k autorství. Bedna byla vyhozena na smetiště a určena k likvidaci. My jsme si však mysleli, že by článek zasluhoval poněkud lepší osud.

      V posledním desetiletí proběhlo jen málo závažnějších výzkumů o kazoo, i ty však dokazují, jak dlouhou a vzrušující historii kazoo má. Vyobrazení hráče na kazoo se objevuje již ve výzdobě egyptských jehlancových hrobů (pyramid) v období nejstarších dynastií. Řecká antická tradice uvádí kazoo jako druhý nejoblíbenější nástroj „božského pěvce“ Orfea. Někteří vědci přezkoumávající Bibli by nejraději viděli kazoo (a ne trumpety), jak ve jménu Izraele porážejí hradby Jericha. Historicky ověřené písemné prameny však umisťují počátky masového rozšíření tohoto nástroje do římských armádních kazoo orchestrů, které vedly roku 52 př. n. l. Césarovy legie proti keltským hordám. S úpadkem Římského impéria samozřejmě slábnou i záznamy; ale díky ústní tradici můžeme sledovat vývoj kazoo v království Karla Velikého, podél středomořských vojenských cest, a dokonce i za anglickým kanálem u daleko lyričtějších vasalů Viléma Dobyvatele. Ve skutečnosti ale byly kazoo - nazývané po celý temný středověk chasoux royale - až do 14. století převážně francouzským nástrojem a hrávalo se na ně při banketech a šlechtických slavnostech.

      Pojmenování kazoo bylo poprvé použito v polovině 14. století. Vypráví o tom krátký příběh, který se dochoval díky písemnostem jakéhosi Ethelreda, italského kněze a vypravěče, který byl ve své době známý pro svůj vtip a šarm a kterého historici nazývali „Blázen z Bologni“. Podle toho, jak událost popisuje Ethelred, se Dauphin, budoucí Jan II., přezdívaný Nešika, bavil na dvorním banketu a hrou na svoji zlatem vykládanou chasoux royale se dvořil krásné a roztomilé Isabele. Ethelred pak pokračuje:

Dauphin, překypující veselím a radostí, hrál velmi dlouho a hlasitě, chvílemi pěkně, chvílemi méně, ale s velkou vervou. A krásná Isabela poblíž umdlévala nad jeho hrou, i když si rukama trochu zacpávala uši. Když se blížil k nejhlasitějšímu místu své písně, pomyslel na to, že až dokončí verš, políbí ji na tvář a přivine se k ní. V tom okamžiku si Dauphin kýchl. Bylo to největší, nejúžasnější, nejpovznešenější a nejvydatnější kýchnutí všech dob. Psi se rozštěkali, jestřábi vzlétli, a všichni, kdo to zaslechli, byli ohromeni. A krásná Isabela omdlela a upadla jak široká tak dlouhá přes stůl a pečené sele na kněží a šlechtice, a když se jí navrátilo vědomí a Isabela se probudila, pravila třesoucím se hlasem a s ušními bubínky roztrženými ve dví: „Dobrý můj Bože, ano, budu žít z tvé milosti a každým tvým slovem; a tvá slova mě naplňují radostí, údivem a bázní. Modlím se, pane, nebylo to poslední slovo KAZOOOOO?“

      A samozřejmě bylo! Od té doby je tento královský nástroj nazýván "KAZOO" po celém kulturním světě. Nikoho nepřekvapí, že od té doby sláva kazoo v liturgické i klasické hudbě hvězdně stoupala. Nelze opomenout Vivoreliho Úpravy gregoriánských zpěvů pro kazoo, Zeitsteinovu Eine Kleine Kazoo Music nebo Paroushkovy mazurky pro kazoo a Polky ve Fis. Navíc si je jen málokdo vědom role, jakou kazoo sehrála ve folk-rockovém hnutí 20. století. Na „koncertě k večeři“ na Chicagském Hudebním a uzenkovém festivalu v roce 1938 odstartoval Richard „Blind Lemming“ Kowalski svou legendární a pouze pětiminutovou performancí hudební trend, který vedl k prudkému rozvoji zcela elektrizovaných kazoo skupin šedesátých let a rozšíření počítačem neupravených, syntetizérových kazoo, které se hojně používají v dnešních nahrávacích studiích.

      Doufáme, že zveřejnění této monografie povede k lepšímu porozumění kazoo a tento nástroj zaujme právoplatné postavení v hudební společnosti.

Provozovatelem a pořadatelem Kazoo Orchestra® je Hudební mládež České republiky. © Všechna práva vyhrazena.